Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Iz 43,1
Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“
L 19,5
Lidský strach se poprvé objevil, když se člověk odvrátil od zdroje života, tedy od Boha, a řekl životu, tedy Bohu: „Ne!“ Adam prvně zakouší strach a přiznává: „Bál jsem se“ (Gn 3,10). Rozhodl se, že on sám bude mírou věcí a bude určovat dobro a zlo. Tím začíná i náš pád z blažené harmonie stvoření (ráje) do (pozemského údolí) pomíjivosti, smrti, bolesti a tak dále. Kvůli odvrácení od Boha je strach přítomen v našich životech. Čím jsme od Boha dále, tím více máme důvodů k strachu. Čím jsme Bohu blíže, tím více jsme šťastni. Otec nebeský nás nepřestal milovat, nezřekl se nás a činí něco docela nového (Iz 43,19): cestu vykoupení v Kristu (2K 5,17).
Otče náš, voláš mne mým jménem jako kdysi Zachea; kéž vždy slyším tvůj hlas a jdu za tebou, buď dnes se mnou v mém domě a veď mne k tobě – k nám Domů (2K 5,8).
Mk 2,23–28 * 1Tm 1,12–20
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
