Kolumbijský vědec hodnotí stav tohoto hnutí zhruba 150 let po příchodu prvních protestantských misionářů.
V posledních letech se růst evangelikálního hnutí v Latinské Americe dostal na titulní stránky novin. Kolumbijského historika Daniela Salinase však spíše překvapilo, jak dlouho trvalo, než se toto hnutí skutečně prosadilo.
SOUVISEJÍCÍ – Obvinění proti Mikeu Bickleovi otřásla brazilskými evangelikály
Magazín Christianity Today informuje, že protestantští misionáři přišli do Latinské Ameriky poprvé zhruba před 150 lety, v 70. letech 19. století. Dnes je v Brazílii 41 % a v Guatemale 31 % evangelikálních křesťanů. Tyto země se vymykají pomalému růstu evangelikalismu, který zažívá většina Latinské Ameriky, která je historicky katolická.
„Hlavním faktorem, který zpochybnil moc katolické církve, nebyl protestantismus, ale sekularismus,“ řekl Salinas magazínu Christianity Today. „Když si promluvíte s kýmkoli v Latinské Americe, řekne vám, že je katolík, i když nikdy nechodil do kostela. Většina lidí se řídí rituály převládajícího náboženství, ale neexistuje žádný závazek k učení tohoto náboženství. Jsou pokřtěni jako nemluvňata, projdou biřmováním a uzavřou sňatek v kostele, ale to je vše.“
Salinas vyrůstal v letničním církvi v kolumbijské Bogotě. Poté, co pracoval jako strojní inženýr, uvěřil, že ho Bůh povolal, aby se svým životem udělal něco víc, a sloužil jako misionář v Uruguayi, Ekvádoru, Bolívii a Paraguayi. V současné době Salinas vyučuje na několika seminářích, včetně Fundación Universitaria Seminario Bíblico de Colombia v Medellínu. Je autorem knihy Latin American Evangelical Theology in the 20th Century (Latinskoamerická evangelikální teologie ve 20. století), která vyšla v roce 2017 v nakladatelství Langham Global Library.
SOUVISEJÍCÍ – Francouzští evangelikálové přijali společnou vizi pro celosvětové misijní úsilí
„První misionáři – presbyteriáni a metodisté, kteří přišli na přelomu 19. a 20. století, otevřeli kliniky a školy, z nichž mnohé fungují dodnes a jsou velmi uznávané. Po roce 1930 a 1940 však většina misionářů otevírala pouze kostely. Nic jiného. Původní sociální zaměření se vytratilo,“ poznamenal.
„V této době byli misionáři ze Spojených států, kteří jezdili do Latinské Ameriky, vnímáni především ne jako lidé, kteří chtějí šířit svou víru, ale jako ti, kteří se snaží, aby místní lidé více přijímali Spojené státy. Ve skutečnosti lze najít knihy napsané katolíky, kteří tvrdili, že protestantští misionáři jsou špioni CIA nebo pracovníci vyslaní Spojenými státy, aby změnili náš způsob života a naši kulturu.“
Vysvětlil, že se jednalo o pomalý růst a mnozí misionáři zemřeli, aniž by viděli výsledky svého úsilí. Dodal, že ještě v 60. a 70. letech 20. století byla evangelikální církev v Latinské Americe velmi malá.
„Historicky byli lidé z nižších vrstev k evangeliu vnímavější. Jedním z důvodů byla rychlá urbanizace. Lidé opouštěli svá jistá a bezpečná místa na venkově, kde vyrůstali, a hledali nové příležitosti ve městech. Do města však přicházeli bez sociálních vazeb, takže jedním ze způsobů, jak navázat kontakt s lidmi, pro ně bylo vyhledání evangelikálního sboru, který často nabízel síť sousedské podpory,“ uvedl pro Christianity Today.
„V 70. letech 20. století začaly evangelikální církve růst. Vedení těchto sborů bylo stále více místní a méně zastoupené zahraničními pastory, takže se v nich lidé snáze viděli. Většina sborů neměla žádné spojení se žádnou zahraniční misií,“ dodal.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 9. prosince 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
