„Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu“ (Ef 1,3).
Když Bůh stvořil člověka, požehnal mu. Když pak vyvolil Abrahama na základě plánu, který měl pro záchranu lidstva, opět mu požehnal, dokonce opakovaně.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Tělesnou smrtí život nekončí
Téma požehnání je velice bohaté, a to jak ve Starém, tak v Novém zákoně. Je dobré pamatovat na to, že kraličtí používají pro požehnání výraz dobrořečení, což je etymologický překlad řeckého eulogia, kdy eu znamená dobrý a logia je odvozena od logos, slovo. Eulogétos tedy znamená dobrořečený.
Žijeme ve světě, v němž je hodně zlořečení, tedy prokletí. Zlořečení má celou řadu podob, vědomých i nevědomých, od ubližování malým dětem („kluku, z tebe nikdy nic nebude“) přes nadávání na vládu v hospodě, pomlouvání vedoucích v církvi až po zcela vědomé a záměrné proklínání, které praktikují satanisté. My křesťané jdeme v této věci proti proudu, a tak tam, kde jiní zlořečí, my žehnáme. Můžeme si to dovolit, protože v Kristu máme nevyčerpatelný zdroj požehnání. Podobně jako svíčce plamen neubude, zapálí-li druhou, podobně jako nám neubude lásky, pokud ji někomu dáme, neubude nám ani požehnání, pokud dobrořečíme svým blízkým, nebo dokonce svým nepřátelům.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Neznalost Písma
Kultura zlořečení souvisí i s glorifikací násilí v mnoha „akčních“ filmech a hororech. Chceš-li, aby tvá slova žehnání nepostrádala moc, takovým věcem se vyhni.
Vděčím Mirkovi Bálkovi, který mi kdysi v polovině osmdesátých let řekl, že jako křesťané máme být ve všem skromní, kromě jedné věci, a sice v touze po požehnání.
Kristus nás posílá, abychom žehnali. Současně nás Písmo poučuje, že má-li být žehnání účinné, musí být splněny určité podmínky. V Jakubovi 3,9-11 čteme: „[Jazykem] dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být! Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?”
Domnívám se, že tato slova jsou jasná a srozumitelná. Ano, máme žehnat. Ale svá žehnající slova neutralizujeme, pokud současně zlořečíme. Je to způsob, jak se stát „neslanou solí“ (srv. Mk (9,50).
Jiné vážné varování nacházíme u proroka Malachiáše (2,2): „Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali slávu mému jménu, praví Hospodin zástupů, pošlu na vás kletbu a vaše požehnání změním v kletbu.“
Jakýmsi vyvrcholením tohoto tématu je výzva Pána Ježíše, abychom žehnali svým nepřátelům. Že jde o důležitou věc, je naznačeno tím, že tato výzva se opakuje ve všech evangeliích a potvrzuje ji jak Pavel: „Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují, snášíme to“ (1Ko 4,12), tak Petr „Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte“ (1Pe 3,9).
Každé ráno žehnám svým dětem. Několikrát týdně vyjdu na kopec nad Jeseníkem a žehnám tomuto městu. A pokud vedu shromáždění, na závěr všem žehnám. Modlím se předem potichu, aby mi Pán dal ta pravá slova. Naše žehnání totiž nebude mít účinek, pokud nežehná on sám. Nejde ale o nějakou složitou přípravu. Spoléhám na Ducha svatého.
I ty sám jsi požehnáním nebo zlořečením. Ve své rodině, mezi přáteli, na pracovišti, ve sboru. Záleží na postoji tvého srdce. A jako nemusíš být skromný v touze po požehnání, nemusíš ani být skoupý v udílení požehnání. V Ježíši Kristu máš nevyčerpatelný zdroj veškerého požehnání.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 29. listopadu 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
16 Komentáře
pavel v
„Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci… Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu!“ To jsou, jak známo, Ježíšova slova. Vidíme, že Ježíš nejen žehnal, ale také zlořečil. Pokud apoštol Jakub řekl: „Jazykem dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být! Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?”, neřídil se podle Ježíše. Ježíš farizeům a zákonníkům nežehnal. Jeho cílem bylo, aby je lidé nenásledovali, proto vůči nim nikdy nezaujal smířlivý postoj. Pro křesťany by měl být vzorem více Ježíš než apoštolové.
Když Ježíš řekl: „Milujte své nepřátele a buďte k nim dobří…“, někteří křesťané si to, žel, vyložili, že mají s každým vycházet po dobrém. To je obrovská chyba. Když nějaká osoba páchá zlo a my se s ní snažíme vyjít po dobrém, pak to zlo legitimizujeme. Pokud člověku, který páchá zlo, zlořečíme, dáváme mu šanci pochopit, jak se věci mají, a obrátit se. Když rodiče trestají své děti za jejich lotroviny, dělají to z lásky k nim. A jsou i tací rodiče, kteří svým dětem neřeknou křivého slova (rozmazlí je) a zničí jim tak život.
Proto vás prosím: Odhalujte faleš, i když vás za to budou nenávidět.
„Zlu k vítězství stačí, když dobří lidé nedělají nic.“ – (Edmund Burke)
Karel Krejčí
Vidíte pane Drápale. Připouštíte, že pokud opravdu ze srdce žehnáte svým nepřátelům, lze na druhé stranu dělat pravý opak a jednat podle světských měřítek, víceméně tak, jak ten Zlý si prostřednictvím politiky „píská“? Nejsou to dvě neslučitelné roviny? Je to přeci stejné, jako když z našich úst vychází žehnání i zlořečení. Pro Vás toto není problémem?
Dan Drápal
Nu, já žehnám i na lidovecké konferenci. A panu prezidentovi žehnám dokonce denně. Nevidím v tom rozpor. To, že někomu žehnám, neznamená, že s ním souhlasím.
Honza B.
Pokud jste, pane Drápale, pro, aby třeba mesiánští židé sloužili v IDF (faktem je, že tam slouží), jak by se měli modlit a žehnat svým nepřátelům, když ve válce jde vždy o cílené zabíjení – buď přežiješ ty, nebo on? Slova následují činy, v tomto případě eliminačního charakteru vůči nepřátelům.
pavel v
Pane Krejčí,
vy zde kritizujete pana Drápala, že staví proti zlu ve společnosti. Jste si vědom, že tím to zlo podporujete?
Realtoltek
No ja mám názor, že náš prezident je typický příklad vrcholného farizeje. Ale jako křesťan mu to odpouštím… ale žehnat mu nebudu to bych podporoval zlo.
Karel Krejčí
Ano pane Drápale, to, že žehnáte tomu, s kým nesouhlasíte, je právě účel onoho žehnání. Jestliže však současně budete vystupovat ještě jiným způsobem, pak ztrácí ono požehnání na upřímnosti a věrohodnosti.
Vy sám jste uvedl: „Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte“ (1Pe 3,9).
Dan Drápal
Milý Honzo B.,
nebudu psát, že je to dobrá otázka, ale je to otázka legitimní a velice závažná. Zkusím se nad ní zamyslet a pokud to půjde dobře, za pár týdnů se ji pokusím zodpovědět v nějakém článku.
Konečný Fr.
Nevím proč bych měl žehnat prezidentovi, který podporuje vraždění lidí a je proti míru. Lidé, kteří jsou proti vraždění lidí jsou posměšně nazýváni – chcimírové.
pavel v
to Realtoltek
Za farizeje označujeme člověka, u něhož je hluboký rozpor mezi slovy a činy. U prezidenta Pavla se vám pravděpodobně nelíbí, že v mládí byl komunista a nyní je proti totalitě, že jeho bývalé názory jsou v rozporu s jeho nynějším jednáním. Vaše slova vyjadřují přesvědčení, že se člověk nedokáže změnit. Opak je pravdou, jak ukazuje život apoštola Pavla. Stejně jako apoštol Pavel, ani prezident Pavel se nesnaží zatajit chyby, kterých se v mládí dopustil. Přiznat vlastní chybu je jediná cesta k obrácení. V tomto směru se prezident Pavel zásadně liší od bývalého premiéra.
pavel v
to Konečný Fr.
V srpnu 1939 uzavřeli Stalin s Hitlerem spojeneckou smlouvu (Molotov-Ribbentrop), kde se dohodli, jak si rozdělí Polsko. V září 1939 na Polsko společně zaútočili a rozpoutali tak společně druhou světovou válku. Po napadení Polska vyhlásily Anglie a Francie válku Německu. Podporovaly posledně jmenované velmoci „vraždění lidí“? Byli Stalin s Hitlerem „chcimírové“, byli proti vraždění?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Když Ježíš řekl: „Milujte své nepřátele a buďte k nim dobří…“, někteří křesťané si to, žel, vyložili, že mají s každým vycházet po dobrém. To je obrovská chyba.“
A jak jinak by si to měli vyložit? Tak jako Vy – tzn. úplně převrátit význam Ježíšova učení o neodpírání zlému (Mt 5:39)?
Pokud to nejste schopen pochopit z Ježíšových dostatečně jasných slov, tak to můžete pochopit ze slov ap. Pavla, který to rozvádí poněkud šířeji:
„Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Ř 12:17-21)
Ale to byste se musel chtít řídit Novým zákonem, ne světskými autory…
P. Ašer
Zajímalo by mě, zda zdejší autoři politicky laděných článků, v nichž např. démonizovali Putina, tedy ho zjevně považují za svého nepřítele, Putinovi také žehnají ve smyslu Ježíšových slov:
„Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.
Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili.“ (L 6:27-29)
Zdeněk Holubec
Kloním se k výkladu, že požehnání je v podstatě prosba za Boží požehnání, protože všechno dobré vychází od Boha. Ve smyslu jedné z vět článku: „Naše žehnání totiž nebude mít účinek, pokud nežehná on sám“. Požehnáním od Boha pro hříšníka bude nejspíš dar pokání, nahlédnutí hříchu a vyznání viny. Pro agresora příměří třeba i na základě jeho porážky atd. Takže když člověk takto žehná, vůbec to neznamená, že požehnání bude odpovídat jeho představě. Naše nejlepší ještě není Boží dobré, jak se říká. A požehnaný vůbec nemusí požehnání vnímat jako vyplnění svých představ o dobrém pro sebe.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„U prezidenta Pavla se vám pravděpodobně nelíbí, že v mládí byl komunista a nyní je proti totalitě, že jeho bývalé názory jsou v rozporu s jeho nynějším jednáním. Vaše slova vyjadřují přesvědčení, že se člověk nedokáže změnit. Opak je pravdou, jak ukazuje život apoštola Pavla. Stejně jako apoštol Pavel, ani prezident Pavel se nesnaží zatajit chyby, kterých se v mládí dopustil. Přiznat vlastní chybu je jediná cesta k obrácení.“
To jste opsal od Halíka? Ten totiž patrně z vděčnosti za vyznamenání, které od současného prezidenta dostal, servilně přirovnal Petra Pavla k apoštolu Pavlovi, který učinil pokání, když se z bývalého pronásledovatele křesťanů se stal Kristovým apoštolem. Od Halíka je taková analogie ovšem spíše rouhavou perzifláží, když převlečení kabátu atheisty PP přirovnává k pokání Saula z Tarsu. Ne nadarmo měl Halík v Kampademii přezdívku Kaplyptos či Kalypton.
P. Ašer
Oprava: správně mělo být Kalyptos.