David Novák / Bratři – příběh rodiny Mašínů

Do kina nechodím příliš často, nicméně nepamatuji si, že by po skončení filmu zavládlo hrobové ticho a lidé ještě dlouhou dobu zaraženě seděli během promítání titulků a nechávali v sobě doznívat sílu právě zhlédnutého filmu. Přesně to jsem zažil při filmu Bratři. Jednak je film skutečně silný a jednak mi bylo před manželkou trochu trapně, že mi na konci tekly slzy. Jenže ubránit se jistému pohnutí, když slyšíte číst slova z motáku, který po sobě zanechal hrdina druhého odboje Josef Mašín, a když přitom vidíte jeho komunisty umučenou ženu a trochu znáte historické souvislosti, moc nelze. 

Film by mohl být hollywoodskou střílečkou, okořeněný tím, že na rozdíl od Hollywoodu se děj skutečně stal a tři z pěti mladých nezkušených kluků se prostříleli na Západ, a to proti mnohatisícové přesile německých a ruských vojáků. Pochopitelně i toto je ve filmu zachyceno, zároveň ale film dává příběh bratří Mašínů do hlubších souvislostí jejich rodiny a šílených padesátých let. Ukazuje, že synové zdědili nezlomnost svého otce, který jim svým životem dal klíčovou životní lekci: „Zlu se neustupuje“. 

SOUVISEJÍCÍDavid Novák / Kolektivní vina

Vím, že se vede diskuse, zda Mašínové byli, nebo nebyli hrdinové, jenže kdyby neexistovali lidé jako oni, jejich otec a mnozí další, komunismus nebo jiná forma totality by zde byla dodnes. Někdy zapomínáme, že komunismus, především v padesátých letech, bylo zlo v nezředěné podobě, kterému padly za oběť nejen tisíce životů, ale které zničilo a rozvrátilo rodiny, poctivě nabyté majetky a rozdupalo předválečný odkaz masarykovské republiky s jejím směřováním na Západ. S tímto zlem nebylo možné se domluvit, navíc pokud jste projevili nesouhlas, skončili jste v lepším případě v kriminále, v horším na šibenici. Proto někteří lidé volili násilí. Jiná cesta nebyla, anebo byla, a to držet v zájmu zachování života a svobody hubu a krok. 

Násilí v sobě pochopitelně nese bolest a někdy i smrt nevinných. Jenže je třeba se ptát, kdo ono násilí vyvolal, kdo ho způsobil. V případě bratrů Mašínů to byli komunisté. V normální době stačí na přechod hranic pas, v nenormální době kolaborace s režimem nebo pistole a nůžky na stříhání ostnatých drátů. A tuto dobu nepřinesli Mašínové, ale komunisté. 

Příběh je pro mě silný i kvůli vztahu otce a synů. Dopis Josefa Mašína znám, nicméně poprvé jsem ho slyšel číst někoho jiného a byla to síla. Stále dokola mi při něm naskakuje do mysli otázka, co svým synům odkážu já? A dovolím si otázku zevšeobecnit – co odkážete vy? Majetek? Nebo něco důležitějšího? A co je to „nejdůležitější“? 

SOUVISEJÍCÍ – David Novák: Nerozumím bohorovnému klidu těch, kteří jsou v čele vymírajících církví a sborů

Když čteme poslední slova Josefa Mašína krátce před popravou, mohou se nám zdát patetická. Ale patetická slova se píší někam do článků, které chceme, aby lidé četli, nebo se říkají na různých oslavách či konferencích, kde často o nic nejde, ne krátce před smrtí. Proto ve mně následující slova hluboce rezonují: „Drahé moje děti! Posílám Vám poslední svůj pozdrav před odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám, a to mne nejvíce tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.“

Josefovi synové nebojovali proti Němcům, ale proti komunistickému režimu, který si v krutosti s režimem nacistickým nejen nezadal, ale v mnohém se od něj inspiroval. Jenže princip zůstal. Zlu a zlým lidem je třeba se postavit. A to v sobě nese i riziko, že způsob obrany nebude vždy úplně na vyplnění okénka do modrého života. 

Pro mě osobně je příběh rodiny Mašínů velmi inspirativní, a to nejen kvůli příběhu samotnému, ale kvůli konkrétním lidem, kteří dokázali potlačit strach a šli do konfrontace se zlem o kterém věděli, že má sílu je zničit. V různých jiných podobách tyto příběhy prožíváme i dnes… 

Proto stojí za to tyto a další historické příběhy otevírat a proto jsem přesvědčen, že Josef Mašín ve svém boji proti zlu nepodlehl, byť byl popraven.

Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 22. listopadu 2023 Foto: screenshot YouTube – Bratří

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,,,

51 Komentáře

  1. A zřejmě je křesťanem i „Konečný Fr.“… Ten chlap má oči otevřené a zná Boží slovo.

    V kůži těch ostatních ( včetně autora článku ), až se vráti Kristus, bych být nechtěl…

    Jinak, výborný film na téma pacifismu se jmenuje Na prahu války ( A Hidden life ).

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář