Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
Ž 31,23 (K)
Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
Ř 8,26 (K)
Luther říkal, že modlitba je řemeslo, ve kterém se máme po celý život zdokonalovat. Učíme se, jak přicházet k Hospodinu. Jak před ním klečet, křičet bolestí i mlčet. Někdy jen vnímat to, že Bůh je, někdy vděčně vyznávat lásku, a někdy dokonce diskutovat či vyjednávat. Radovat se a plakat. Můžeme dělat modlitební procházky, číst si cizí modlitby, skládat ty svoje do básní, nechat se inspirovat duchovními velikány i obyčejnými křesťany. S modlitbou čteme i Boží slovo, za to srozumitelné Hospodina chválíme, to náročnější předkládáme k exegezi Duchu svatému. Celý život se máme cvičit v tom nejzákladnějším křesťanském řemesle. To ale nestačí. „Ze všeho nejdůležitější je, aby se srdce stalo v modlitbě svobodným a dychtivým,“ říkal Luther. Touha je něco, co dává modlitbě evangelijní vášeň.
Otče, nechť je pro nás modlitba řemeslem i opravdovou vášní.
Mt 7,1–6 * Jb 9,1–15.32–35
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
