Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu.
Sf 3,12
Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.
1K 1,28–29 (B21)
Od počátku všechno stvořené, všechno zrozené spěje ke konci… Bude vůbec něco zanecháno? Prorok píše o městě (o Jeruzalémě, ale vlastně o kterémkoliv místě bytí), kde je zanecháván (jen) utištěný, nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu… Kdo patří k tomuto lidu? Jsou to ti, kteří vědí, že sami od sebe, sami ze sebe, sami svou moudrostí, svou chytrostí, svým přičiněním, skrze své zásluhy nemají nic, nejsou nic. Kteří vědí, že to, co mají, že to, co jsou, jsou nezasloužené dary; dary, které jim (i nám) dnes a denně pro svou lásku, ze svého milosrdenství, k jejich dobru udílí Bůh. Ti, kteří se utíkají k Hospodinu, kteří Pánu Bohu věří, kteří spoléhají na jeho milosrdenství, ti uprostřed toho, co spěje k zániku, zůstávají.
Pane, děkujeme ti za všechno, co máme, co dostáváme, co jsme.
Lv 5,13–18 * Mt 22,15–22
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
