Poznámka redakce: Kázání Sama Allberryho na vzpomínkové bohoslužbě na Dr. Timothyho Kellera, která proběhla 15. srpna 2023 v New Yorku.
Přišli jsme sem, abychom vzpomínali a děkovali Bohu za dobře prožitý život. Od smrti Tima Kellera jsme byli svědky přívalu oslavných slov. Jen málo z nich se však zmiňuje o Timových úspěších, které byly četné a významné, nebo o jeho nadání, které bylo nepopiratelně obrovské. Lidé si nejvíce připomínají Timův charakter. Ne na to, co udělal, ale na to, kým byl jako manžel a otec, jako mentor nebo pastor a – pro mnohé z nás – jako přítel.
Zdá se, že v dnešní době je vzácné vidět někoho, kdo má takový vliv, a přitom je tak pokorný a zaměřený na druhé. Ale Tim takový nebyl, protože byl výjimečný. Tim byl takový proto, že následoval Ježíše. Právě ty vlastnosti, které jsme si na Timovi zamilovali, jsou odrazem toho, co lze tak jasně nalézt v Kristu. Tím, čím Tim byl nedokonale, Kristus byl vždy, plně a zcela. Ježíš je, mohu-li si vypůjčit jednu z Timových nejpamátnějších frází, „ten pravý a lepší“ Keller. Nejlepší způsob, jak Tima ocenit a pochopit, je tedy přemýšlet o Kristu.
SOUVISEJÍCÍ – Věřící si při bohoslužbě v New Yorku připomenuli život a službu Tima Kellera
V Markovi 10,45 čteme Ježíšův slavný výrok: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ A tak je to i s Timem. V tomto krátkém výroku je obsaženo jádro křesťanského poselství a klíč k dobře prožitému životu. Ježíš zde vznáší dvě tvrzení: přišel sloužit a přišel zemřít.
Přišel, aby sloužil
Ježíš přišel, aby sloužil. To nás možná nepřekvapí, protože myšlenku služby jako poslání známe. Politika má být službou veřejnosti. Uvědomujeme si, že nejlepšími učiteli a lékaři bývají ti, kteří svou práci nevnímají jako budování vlastní kariéry, ale jako poslání, jako především formu služby. Podobná očekávání máme i od náboženských vůdců. Očekáváme od nich, že to nebudou dělat pro sebe, ale pro druhé.
Proto nás možná nepřekvapí, když Ježíš řekne, že přišel sloužit. Rád bych však naznačil, že důvodem, proč nás tato slova nepřekvapují, je ve skutečnosti to, že je řekl Ježíš. Z jeho slov jsme žili po mnoho staletí. Právě proto, že Ježíš tato slova vyslovil, žijeme nyní ve společnosti, která si služby váží. Pokud je pro nás normální, pak proto, že ji normální učinil Ježíš. Žijeme ve světě, který jeho slova vybudovala.
Zdá se, že v dnešní době je vzácné vidět někoho, kdo má tolik moci, a přitom je tak pokorný a zaměřený na druhé. Tim takový byl, protože následoval Ježíše. A pokud se budeme řídit logikou Ježíšových slov, tato skutečnost stále není tak normální, jak bychom si mohli myslet.
Jeho překvapivé tvrzení
Ježíš zde neříká jen „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit“. Říká: „Ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit“. Jinými slovy, pokud se od někoho dá rozumně očekávat, že nebude sloužit, ale že si naopak nechá sloužit od druhých, je to Syn člověka. Přesto ani on nepřišel, aby si nechal sloužit.
SOUVISEJÍCÍ – Don Carson vzdává hold Timu Kellerovi
Syn člověka je titul ze starozákonní knihy Daniel. Popisuje postavu, která se objeví s plnou Boží autoritou a bude navždy vládnout celému vesmíru. Podle Daniela bude Syn člověka tím, skrze koho se naplní všechny Boží plány a záměry, tím, koho máme uctívat. Postava s božskou mocí a věčnou vládou.
A tento Syn člověka je tím, za koho se prohlašoval sám Ježíš. Ježíš učil jako nikdo jiný, ale tvrdil, že je víc než jen velký učitel. Přišel s duchovním vhledem, který stále uchvacuje nespočet lidí po celém světě, ale tvrdil, že je mnohem víc než jen duchovní vůdce. V pasážích, jako je tato, o sobě Ježíš nesobecky prohlašoval, že je sám Bůh, který sestoupil na tento svět – Bůh se stal tělem, Bůh se stal člověkem. Taková tvrzení mohou současným uším připadat pobuřující, ale pro Ježíše byla typická. Tentýž muž, který chválil takovou pokoru a starostí o druhé, o sobě veřejně prohlašoval, že je Bůh.
Než však Ježíše odepíšeme, měli bychom si všimnout, co podle něj znamená, že má autoritu Syna člověka. Ježíš si nenárokuje božskou autoritu proto, aby si nás všechny podmanil. Tvrdí, že je nejmocnějším člověkem, který kdy chodil po zemi, avšak tuto moc nevlastní kvůli sobě, ale kvůli nám – aby nám sloužil, ne aby si nechal sloužit.
Využívá svou moc pro naše dobro
Ježíš nám ukazuje nový druh moci. Takovou, která je obětavá, nikoli sobecká. Takovou, která neexistuje proto, aby využívala slabší, ale aby jim pomáhala. Je to nový druh moci, protože v tomto světě se zdá, že moc a schopnost vždy směřují k vlastní důležitosti a k tomu, aby vám druzí byli po vůli.
Před mnoha lety jsem v rámci svého seminárního vzdělávání absolvoval několikaměsíční stáž v jedné církvi v centru Bangkoku. Poznal jsem tam různé lidi. Jeden přítel pracoval jako asijský ředitel obrovské nadnárodní společnosti. Byl velmi, velmi vlivný. Bylo to vidět na tom, kolik lidí měl k dispozici. Prvním vodítkem bylo, když řekl: „Pošlu pro tebe jednoho z mých řidičů.“ A tak jsem se na něj podíval. Jeden z mých řidičů! Když jsme zastavili u pozemku tohoto přítele, ochranka se postavila do pozoru a zasalutovala nám. Uvnitř jsem dostal jídelní lístek a telefonní číslo na jeho kuchaře, abych si mohl objednat, co chci. Pokaždé, když jsem se na sedadle naklonil dopředu, jako by se odněkud objevil někdo, kdo za mnou načechral polštář.
SOUVISEJÍCÍ – Po Kellerově smrti se „mladí, neúnavní a reformovaní“ kalvinisté ocitli na rozcestí
V mentalitě našeho světa platí, že čím větší moc máte, tím více lidí vám slouží. Ale to neplatilo pro Ježíše. Tvrdil, že je tím, kdo má největší moc, tím, kdo (podle našich měřítek) může nejvíce očekávat, že mu budou sloužit, a přitom říká, že smyslem jeho příchodu jako Syna člověka je sloužit a obětovat se pro druhé.
Jeho služba nám ukazuje Boží charakter
Je to druh moci, kdy její stále větší množství neznamená tyranii, ale bezpečí. Takový druh moci, kdy postavit druhé na jejich místo znamená postavit je nad sebe, a ne pod sebe. Takové chápání moci nám ukazuje charakter samotného Boha.
Mohli bychom očekávat, že Bůh přijde na tento svět a řekne nám, abychom pro něj dělali více – abychom byli více nábožní, etičtí, morální a dobročinní. Abychom byli lepšími. Ježíš nám však ukazuje, že Bůh je Bůh, který se rozhodl sloužit. Je to Bůh, kterému na nás hluboce záleží. Bůh, kterému na nás záleží. Tento Bůh nás nejen stvořil, ale přišel i s myšlenkou na nás, a pociťoval při tom radost. Je to Bůh, který nás nevidí podle našich úspěchů, vzhledu, popularity nebo podle toho, kolik vyděláváme, nebo dokonce podle našich hříchů. Vidí nás jako někoho, kdo mu stojí za to, aby mu sloužil.
Možná jste dnes tady a nejste si jisti, zda věříte v Boha. (Nebo jste si možná jistí, že ne.) Ale vsadím se, že Bůh, ve kterého nevěříte, není takový. A pokud by Bůh existoval, nechtěli byste, aby byl takový? Bůh, který existuje, aby sloužil.
Jeho smrt jako výkupné za mnohé
Ježíš říká, že přišel, aby sloužil. Možná si někteří z nás myslí: „Dobře, skvělé. Pokud je to pravda, mám několik návrhů, jak by mi mohl sloužit. Chtěl bych být úspěšnější v práci, mít finanční zabezpečení, být méně osamělý a mít šťastnou a zdravou rodinu.“
Ano, Ježíš přišel, aby sloužil. Ale pokud je to první překvapení, druhé překvapení je, jak přišel sloužit. Ježíš přišel sloužit a Ježíš také přišel zemřít. Říká, že nám může nejvíce sloužit tím, že za nás zemře. Jeho smrt na římském kříži byla smrtí jako žádná jiná. Taková, která byla pro naše dobro, protože na kříži dal „svůj život jako výkupné za mnohé“.
Ježíšova smrt je službou, protože jeho smrt je výkupným. To znamená, že Ježíš nečiní odvážná tvrzení pouze o sobě, ale také o nás. Lidé, kteří potřebují výkupné, jsou ti, kteří jsou v zajetí. Když Ježíš řekl, že jeho smrt za nás bude výkupným, tvrdil, že nejsme svobodní, že nejsme pány sebe samých, že jsme v zajetí.
Zemřel, aby nás osvobodil
Ve chvílích, kdy se více zamýšlíme, to cítíme. Je mnoho věcí v životě, které máme zjevně pod kontrolou – kam jdeme a s kým se stýkáme. Možná dokonce i to, kde žijeme a jakou práci děláme. Ale je toho tolik, co ovlivnit nemůžeme. Jsou věci, které bychom si přáli změnit – naše sklony, reflexy, vzorce myšlení a chování. Ve střízlivějších chvílích víme, že nejsme verzí sebe sama, kterou bychom chtěli být nebo kterou cítíme, že bychom měli být.
Když to pocítíme, poznáme hlubší skutečnost o sobě samých, o které Ježíš často mluvil. Když se naše srdce odvrátilo od Boha, stočilo se samo do sebe. Nyní jsme všichni pokřivenou verzí toho, kým máme být, a nemůžeme se z toho dostat. Potřebujeme Ježíšovo vykoupení.
Ježíšova smrt představuje nutnou splátku za to, čeho jsme sami nebyli schopni. Smrt není jen přirozeným ukončením našeho života; je to forma duchovního zúčtování. Smrt je víc než jen fyzická; je duchovní. A právě od této hlubší duchovní smrti nás Ježíš přišel osvobodit tím, že vzal smrt na sebe, za nás, místo nás. Tím, že na sebe vzal všechny důsledky našeho vlastního hříchu a pokřivení, tím, že vzal na sebe naši smrt, nás zve, abychom přišli a přijali nový život, který nabízí.
Přijmete nabízenou svobodu?
Zve nás, abychom v něm našli skutečnou a konečnou svobodu. Svobodu od všeho, co nás svazuje. Jediné, co musíme udělat, je přijít k němu. Uvěřit v něj. „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Mt 11,28). Jediné, co musíme udělat, je přijít k Ježíši. To je vše, co musíme udělat.
Tim byl výjimečný služebník. Ale byl výjimečným služebníkem, protože si nechal sloužit Ježíšem. Právě to, že si nechal sloužit Kristem, mu umožnilo tak krásně sloužit mnohým z nás. Necháte Ježíše, aby vám sloužil dnes – dnes odpoledne, v tuto chvíli? Odložíte svou pýchu, pocit nezávislosti nebo možná dokonce pocit zoufalství? On je připraven vstoupit do vašeho života, přijmout vás a sloužit vám.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Sam Allbery Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 25. srpna 2023 Foto: Redeemer – Tim Keller
