Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě.
Jl 2,17
Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.
Tt 2,14 (K)
Ve slovech „nevydávej své dědictví potupě“ je skryta naděje. Těmto slovům předchází slova o otevření se Bohu, roztržení svých srdcí. Ta slova vybízejí k obratu k Hospodinu. Obrácení k Hospodinu i z těch nejlepších a nejdůležitějších okamžiků života, jako je radost matky nad jejím dítětem, radost ženicha a nevěsty. I v těchto okamžicích slyšíme slovo výzvy k pokání, uvědomění si vlastní hříšnosti. Ano, tento stav uvědomění si vlastní hříšnosti a pokání před Bohem nám otevírá cestu k němu. Naše otevřené, mnohdy i bolestné srdce pak může přijmout Boží uzdravení. Vždyť Bůh drží své slovo. Nic nezhatí Hospodinovy plány, jeho slovo. On stojí za svým slovem, jeho slovo je pevné a naplněné láskou k tobě. Je plné naděje a pravdy.
Pane, prosíme tě o víru do našeho života.
Lv 1,13–24 * Mt 5,1–12
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
