Když Matthew Schroeder přemýšlí o suchu v Etiopii – nejhorším za posledních 50 let – myslí na hladovějící zvířata a podvyživené lidi.
Když přemýšlí o řešení, myslí na nutnost zabývat se změnou klimatu.
„Není to jednorázová záležitost. Nejedná se o nějakou nehodu ,“ řekl ředitel kanadské organizace Tearfund v rozhovoru pro Christianity Today.
SOUVISEJÍCÍ – Pavel Černý / Křesťanské pojetí přírody jako Božího stvoření
Tato křesťanská humanitární organizace poskytuje pomoc prostřednictvím potravinových programů zřízených na pomoc pastevcům, kteří byli nuceni migrovat do měst, protože se jim rozpadá zdroj obživy. Schroeder však cítí nutkání udělat něco víc, než jen pomoci těm, kteří trpí nyní. Chce zmírnit budoucí sucha tím, že se bude zabývat problémem změny klimatu.
Výrazné zvýšení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře způsobené spalováním fosilních paliv nemá na život Kanaďanů, kde Schroeder žije v Torontu, příliš velký vliv. Ale o 7 500 kilometrů dál, ve východní a severní Africe, jsou lidské následky změny klimatu velmi viditelné.
„Vidíme dopady na vlastní oči,“ řekl Schroeder. „My, když je příliš horko, prostě zapneme klimatizaci o něco víc. Ale pro naše příjemce v Keni, Etiopii, Tanzanii a Jižním Súdánu je to opravdu otázka života a smrti.“
Proto Tearfund nedávno navázal spolupráci s další křesťanskou organizací, A Rocha Canada, aby lidi v Kanadě lépe informoval o dopadech klimatických změn a o tom, jak mohou pomoci.
Na začátku tohoto partnerství provedli průzkum mezi 742 kanadskými křesťany ve věku od 18 do 40 let, aby se dozvěděli více o tom, co si v současné době myslí o klimatických změnách a jak se církev již snaží tento problém řešit.
„Víme, že mladí lidé se o tyto otázky zjevně zajímají obecně více než starší generace,“ konstatoval Schroeder pro Christianity Today. „Chtěli jsme opravdu proniknout hlouběji a zjistit, co si myslí a v co věří,“ dodal.
Zjistili, že je to velmi znepokojuje. Více než 90 procent dotázaných uvedlo, že se obává změny klimatu a narušení přírody, přičemž 60 procent uvedlo, že se „docela“ až „vážně obává“.
Pouze čtvrtina z nich však uvedla, že skutečně podniká kroky k řešení tohoto problému. Převládal pocit beznaděje.
Jak napsal jeden z respondentů průzkumu: „Zdá se, že hodiny tikají a pro mé děti nebo vnuky možná nebude existovat žádný budoucí svět. A to je pro mě největší obava. Budou mít co jíst? Budou schopni přežít?“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 1. července 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
