Paříž/Praha – Jidiš, jazyk evropských Židů před holokaustem, který na konci druhé světové války prožíval klinickou smrt, se znovu probouzí. A to jak mezi ultraortodoxními Židy, jejichž jazykem zůstal, tak i mezi mladými sekulárními lidmi, kteří touží znovu objevit slova, jež jim jejich rodiče po traumatu šoa nepředali, napsala agentura AFP.
„Jidiš byl zavražděn v koncentračních táborech a řetězec předávání byl přerušen mlčením rodičů, kteří chtěli obrátit list. Dnes prožívá znovuzrození,“ říká vedoucí kulturních programů v Domě kultury jidiš v Paříži Régine Nebelová.
SOUVISEJÍCÍ – Zemřel populární spisovatel rabín Harold Kushner. Jeho knihy se staly bestsellerem
V těchto prostorách sídlí největší knihovna jidiš v západní Evropě. Vznikla v roce 1928 a obsahuje 33.000 knih, z nichž dvě třetiny jsou v jidiš.
„Tento jazyk není mrtvý (…) mladí lidé se ho chtějí učit a praktikovat ho,“ uvádí sedmdesátnice Nebelová.
A tisíc let po svém zrodu v německém a slovanském prostoru zůstává jidiš tím, čím vždy byl: jazykem diaspory bez vlastního území, originální zvláštností, na kterou jsou ti, kdo jím mluví, hrdí a která ho odlišuje od hebrejštiny, jež je spojena se státem Izrael.
Při setkání s nositelem Nobelovy ceny za literaturu Isaacem Bashevisem Singerem v New Yorku v roce 1977 tehdejší izraelský premiér Menachem Begin Singerovi vytkl, že píše v jidiš, tedy „v jazyce mrtvých, těch, kteří byli odvedeni na jatka, jazyce, který nemá ani výraz ‚pozor'“.
Singer na to opáčil: „Uznávám, že to není jazyk vymyšlený pro generály.“
Knihovnice Domu kultury jidiš Natalia Krynická uvedla, že z šesti milionů Židů zavražděných během druhé světové války jím mluvilo pět. „Vzhledem k jazykové asimilaci potomků přeživších a nepřátelství vůči jazyku v Sovětském svazu a Izraeli se odhaduje, že na světě existují dva miliony mluvčích, především mezi ortodoxními Židy ve Spojených státech a Izraeli, a asi 10.000 ve Francii,“ dodala.
Úspěch nedávných seriálů Netflixu dodal jazyku nový impuls. Izraelské televizní drama Štisel vyprávělo o životě rodiny ultraortodoxních Židů v Jeruzalémě, německá minisérie Unorthodox zase o Esther ze zbožné brooklynské rodiny, která se rozhodne ze své komunity utéct.
„Stal se z něj sexy jazyk,“ říká s úsměvem Tal Hever-Chybowski, ředitel Domu kultury jidiš.
„Jsem optimistická, protože mnoho lidí se chce tento jazyk naučit, i když nemá praktické využití, pokud chcete jet na dovolenou,“ říká devětatřicetiletá Deborah Broyerová, která se ho učí už tři roky.
A pak také sociální sítě, které daly značný impuls, například facebooková stránka Jidiš pro všechny, kterou sleduje 10.000 uživatelů internetu píšících francouzsky nebo jidiš.
„Nacházíme se ve fázi přivlastňování. Po dlouhém období latence se to znovu rozjíždí,“ říká Broyerová.
„Když jsem před 30 lety řekl, že se učím jidiš, lidé si mysleli, že jsem se zbláznil. Chtěl jsem si procvičit jazyk svého dědečka. Literatura a populární písně lidi přitahují, protože jsou velmi bohaté,“ řekl agentuře AFP Gilles Rozier, vydavatel nakladatelství Antilope, které vydává francouzsky psaná díla přeložená z jidiš.
„Před válkou vycházel překlad každých pět let. Pak byl vrchol se Singerovými knihami. Nobelova cena přiměla nakladatele a čtenáře objevit tento jazyk. Dnes vycházejí tři až čtyři texty ročně,“ vysvětluje.
Pro Tala Hevera-Chybowského tento jazyk „přežil atentát. Je to krásný, silný a mocný příběh. Je to téměř mytologický příběh“. „V roce 1939 bylo na světě asi 13 milionů mluvčích jidiš. Tento evropský jazyk přesáhl hranice Evropy. Měl obrovský vliv na modernitu,“ tvrdí.
„Evropu nelze pochopit bez Židů, bez Marxe, bez Freuda, bez Rothschilda. Jidiš obsahuje klíč k pochopení dějin tohoto kontinentu. Stejně jako latina je jidiš celoevropským jazykem,“ říká šestatřicetiletý Hever-Chybowski. „Byla to lingua franca, jazyk, který spojoval Amsterdam, Prahu, Lublin, Benátky, Basilej, Londýn a Paříž. Jazyk, který prošel napříč Evropou,“ dodává.
Při přebírání Nobelovy ceny Singer vysvětlil svou lásku k jazyku: „Především rád píšu strašidelné příběhy a nic se nehodí ke strašidelnému příběhu lépe než umírající jazyk. Čím mrtvější jazyk, tím živější duch. Za druhé věřím ve vzkříšení. Jsem si jistý, že brzy přijde mesiáš a tisíce mrtvol mluvících jidiš se vynoří z hrobů a jejich první otázka bude: Jsou nějaké nové knihy v jidiš?“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Datum: 6. května 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
