Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.
Ž 71,17
Simeon řekl: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy.“
L 2,29–31
Pro žalmistu bylo zásadním Božím činem vysvobození z otroctví. Bez tohoto Božího činu by se to nepatrné abrahamovské pokolení beze stopy ztratilo v nilském bahně, z nějž vyrábělo cihly. Izraelský národ by nebyl. Toto svědectví si lidé předávali z generace na generaci. V mládí se o něm učili, ve stáří o něm vyučovali své dědice. A vyprávěli si také o zaslíbeném králi, zachránci, který má všechny přivést k Boží slávě. O tomto Králi si po generace svědčíme i my, křesťané. A ještě jedno svědectví je důležité: to tvoje. Nebýt tohoto svědectví, ta předchozí by nedospěla až do cíle. Když už ta svědectví o vysvobození přispěla i k tvému vysvobození, nemlč o tom, jak se to stalo. Mluv o tom se svými dětmi.
Děkuji ti, Pane, že se svědectví o záchraně v Kristu stalo i mým svědectvím. Nedávej mi klidu, když je mohu předat dál.
Gn 9,8–13 * Gn 2,4b–17
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
