Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci.
Ex 20,9.10
Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
Mk 2,27
Dnes bychom se měli zamyslet nad třetím přikázáním z Desatera. Začnu citací, kterou je toto přikázání uvozeno: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.“ Výzva k odpočinutí není samoúčelná. Není to jen den volna, který si můžeme vyplnit, čím chceme. Náplň tohoto dne je dána. Má to pro nás být „svatý den“. Co to ale znamená? To je otázka, kterou si mnozí kladou již od dob Mojžíše. Když Bůh dává lidem toto přikázání, chce, aby na den přerušili své putování a našli si více času pro slavení Boha. A my bychom měli učinit totéž. Nezáleží na tom, jestli to bude pondělí či úterý nebo neděle. Jde o podstatu a náplň tohoto dne. Proto Ježíš říká: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.“
Pane Ježíši, dej mi sílu, abych se uměl zastavit ve všem tom shonu a dokázal se tak více soustředit na tvou blízkost v mém životě.
Iz 63,7–14 * Mt 4,12–17
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
