Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Ž 42,12
Právě díky této naději jsme tak směle otevření.
2K 3,12 (B21)
Žalmista prožívá něco, co známe snad všichni. Občas nás prostě přepadne stav, který bychom mohli nazvat steskem nebo zármutkem. Někdy k tomu ani není vnější důvod, a přesto jsme smutní. Nevíme proč. Prostě nás přepadne žal a my si s tím nevíme rady. Nenalézáme nikde útěchu. Nepomáhá objetí milující osoby, a když ano, tak jen na krátkou dobu. Cítíme, že nám něco schází. Žalmista to pochopil. Přišel na to, co mu schází. Přestal vyhlížet Hospodina. A tak sám k sobě hovoří, že je zapotřebí očekávat Boha. Jemu vzdávat chválu, protože je naší záchranou a útěchou.
Nebeský Otče, obracím se k tobě se steskem v srdci a věřím, že ty jej utišíš.
Mt 2,13–18 * Mt 3,13–17
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
