I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
Iz 11,1
Já, Ježíš, jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.
Zj 22,16
Pro mnohé je pařez jen pahýl ztrouchnivělého dřeva, symbol zašlé slávy, svědectví zániku. Některé pařezy ale nejsou mrtvé, mají hluboké kořeny napájené vláhou a čekají, až přijde jejich chvíle. A prorok Izajáš vyhlížel, kdy ze starodávného kmene krále Davida vyraší nový proutek a zelené lístky, v což mnozí již nedoufali. I křesťanství v dnešní Evropě může připomínat ztrouchnivělý pahýl, torzo kdysi hrdého kmenu, chátrající zbytek dávné slávy. Nezapomeňme však, kdo tento strom kdysi zasadil. V tom pařezu, jehož hluboké kořeny čerpají ze skrytých zdrojů, z vláhy od Hospodina, stále proudí živá míza. Můžeme se do budoucnosti dívat s nadějí! Pán Ježíš je tu s námi, jak slíbil, je stále ve své církvi, neopustí ji, neopustí žádného z nás. Je Pánem dějin a žádné zlo jeho lásku nakonec nepřemůže.
Ježíši, někdy si připadáme jak uschlé pařezy. Vlévej nám do duše jistotu, že jsi s námi a oživuješ nás.
Gn 33,1–11 * Zj 18,1–24
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
