Hospodin mě poslal pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje.
Iz 61,1.3
Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.“ Ale otec rozkázal svým služebníkům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho.“
L 15,21–22
Volný pád bývá vždy rychlejší než výstup nahoru a příčiny neštěstí bývají různé. K někomu nebyl život zrovna laskavý, jindy si člověk nepříjemnosti způsobuje sám. Marnotratný syn je příkladem toho, jak hluboko může klesnout nezodpovědný a sobecký člověk. Co je ale zvláštní, Pán Ježíš chce potěšit všechny. Nerozlišuje mezi těmi, kteří si za svůj hluboký zármutek mohou nějak sami, a těmi, kteří trpí nespravedlivě anebo díky souhře okolností. Jedno ale platí stále: Kdo chce být utěšen, musí vstoupit do chrámu, na Sijón. Tam je místo setkání s Bohem, tam duch beznaděje ztrácí své místo.
Pane, nesu v sobě bolest. Toužím po tvé blízkosti!
Ř 14,20b – 15,6 * Zj 12,13–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
