Jeden z mých pravidelných čtenářů a kritiků mi v diskusi o mém předposledním článku vyčetl, že vidím svět černobíle. Jiný z mých čtenářů se mě pokoušel zastat, načež se rozvinula diskuse mezi panem Jiřím Aronem a panem Petrem Adamcem, zda vidím svět černobíle nebo ne. Tématem, na kterém se to mělo ukázat, byla Evropská unie. Zatímco pan Aron je zřejmě toho názoru, že ji vidím spíše pozitivně, pan Adamec je názoru spíše opačného. Oba se odvolávali na mé předchozí články, přičemž pan Aron z nich usoudil, že vidím svět černobíle, kdežto pan Adamec, že nikoli.
Co se týče citací z mých článků, mají pravdu oba. Ano, skutečně jsem se – v některých věcech – vyjadřoval o EU pozitivně. Nemyslím si, že bych ji nějak „vynášel“, jak tvrdí pan Aron, ale v něčem ji vidím pozitivně, zejména ve srovnání s jinými civilizacemi, konkrétně s ruskou, čínskou a islámskou. A ano, pan Adamec má pravdu, kdysi jsem hlasoval proti našemu vstupu do EU a vidím na ní spoustu negativních věcí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Stále znovu o pravdivosti Bible
Domnívám se, že už samotný vznik této diskuse je vyvrácením tvrzení, že vidím svět černobíle. Na EU – a na západní civilizaci jako celku – vidím věci pozitivní i negativní. Lze to nazvat černobílým viděním?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Spíše se mi zdá, že ho vidí černobíle řada mých spoluobčanů, a já se snažím o to, aby byli z tohoto černobílého vidění světa vyvedeni. Mám známé, kteří hovoří o „satanské EU“, a těm bych rád jejich mínění trochu zkomplikoval. Proto tvrdím, že západní civilizace je ze současných civilizací ta nejbezpečnější. Vím, že je asi těžko přesvědčím, jakkoli mi připadá kuriózní, že nevidí, že by v jiných civilizacích nemohli hlásat svá kritická, ba mnohdy až nenávistná stanoviska. Na druhé straně mi jeden vysoce inteligentní člověk, zastánce EU, nedávno napsal: „Pokládám konzervatismus a komunismus za podobně zrůdné ideologie.“ Zdá se mi, že tento člověk přes svou vysokou inteligenci vidí svět černobíle.
Domnívám se tedy, že svět nevidím černobíle, nicméně musím upozornit na to, že někdy se dostáváme do situace, kdy nám strukturované vidění okolního světa příliš nepomůže, a my musíme říci „ano“ nebo „ne“. Tak je tomu v současnosti s válkou na Ukrajině. V této válce nelze zůstat neutrální. Zůstat neutrální znamená souhlasit s tím, že Rusko Ukrajinu pohltí. Je možné zastávat proputinovský názor, že je to žádoucí a správné, nebo je možné přát Ukrajině svobodu a nezávislost a v jejím boji ji podporovat. Ano, takto černobílé to je. Střední cesta neexistuje.
Samozřejmě je možné tvářit se, jako by existovala. Tvrdit, že nás křesťanů se to netýká. Nebo že Ukrajina by se měla vzdát. Nebylo by ale poctivé tvářit se, že tato naše volba zůstane bez následků.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Rozchod s Jordanem Petersonem
Méně naléhavá otázka je, zda chodit k volbám. Jsou křesťané, kteří se odmítají ve věcech veřejných jakkoli angažovat a tuto angažovanost vidí jako snahu dosáhnout Božího království lidskými prostředky a snahami. Některým lidem mohu stokrát opakovat, že politiku a vůbec angažovanost ve věcech veřejných nevidím jako samospasitelnou a že si dobře uvědomuji, že až přijde Pán, bude náhle všechno jinak. Ovšem i nechození k volbám je politický postoj, který má určité následky. Je to méně vyhrocené než válka na Ukrajině, ale nejde o zanedbatelnou záležitost. Pokud někdo nechodí k volbám s tím, že politika je špinavá věc, měl by si uvědomit, že odmítnutím své angažovanosti tuto oblast přenechává špinavým lidem, nebo že je alespoň posiluje. Ano, je to postoj, který zaujímali a zaujímají i někteří šlechetní lidé. Například můj oblíbený Jan Karafiát, známý jako autor Broučků a k naší škodě méně známý jako skvělý kazatel, za první republiky raději zaplatil pokutu, než aby šel k volbám (volby byly za první republiky povinné). Za méně šlechetné ovšem považuji skutečnost, že v účasti na volbách bránil své hospodyni, nicméně pokutu za ni nezaplatil.
Svět je komplikovaný a rozhodně není černobílý. A my nejsme ušetřeni voleb, které nebývají vždy snadné. Hledejme nejprve Boží království a jeho spravedlnost. A počítejme s tím, že se čas od času dostaneme do situace, kdy bude třeba říci buď „ano“ nebo „ne“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 23. srpna 2022 Foto:
73 Komentáře
Karel Krejci
Pane Pavle V.,
Posunme se z této černobílé diskuse – která nic nevyřeší – smysluplně dál. Pokud bude v Božím scénáři mě někým okrást, tak k tomu zcela jistě dojde a není žádná moc, která by tomu mohla zabránit. Samotné okradení nebude mít žádný význam, pokud nebude pro mne skrývat nějaké hlubší poselství. Všechno, co se nám a kolem nás děje má více či méně skrytou návaznost a příčinu. Bůh si s námi nehraje ani nepokouší. To, co vy praktikujete a prosazujete je černobílé a. bez hlubší podstaty. Z tohoto kruhu se nevymanite.
Petr Adamec
To p. Aron: Takový Váš postoj plně respektuji, i když osobně nesdílím.
Ludmila Alžběta Rohalová
Ogo, dorazil ke mně článek o (ne)černobílém vidění světa p. Drápala. Vnímám Tvou frustraci ze vstupu do diskuse. Křesťanské diskuse netřeba přeceňovat, nebývají lepší než diskuse ateistů. Ale když už se někdo do nich pouští, má moc projevit jiného ducha. Není důležité, zda bychom spolu souhlasili či ne, ale ten duch, který vychází z Tvých příspěvků, má moc působit ozdravujícím účinkem. Ponech si ho. Pokud kdokoliv takto k diskusím přistupuje, a jsou tady tací, není to zbytečné.
Přiznám se, že píši jen pro Tvé povzbuzení, ať už budeš na tomto serveru činná, nebo ne.
LAR
Promiň, zkomolila jsem Ti jméno. Přehlídla jsem to na mobilu. Snad si ale rozumíme. Omlouvám se.
Jiří Aron
Panu Adamcovi: děkuji.
pavel v
to Petr Adamec
Vy respektujete Adamcův pacifistický postoj. Rovněž Daladier a Chamberlain byli v Mnichově pacifisté. Neposkytnout pomoc, když je někdo napaden ozbrojeným útočníkem, je těžké morální selhání. Je to cosi podobného jako neposkytnout pomoc při dopravní nehodě. Zkuste si představit, že by vám do domu vnikl lupič a ohrožoval vás. Sousedé by zavolali policii, ale policisté by řekli, podobně jako Aron, že v tomto sporu chtějí zůstat nestranní, protože ani vy nejste anděl.
Jedinou výjimkou, která opravňuje k neposkytnutí pomoci, je, že nemáte dostatek síly a vaše pomoc by napadenému jen uškodila. Proto Ježíš odmítal vzpouru vůči Římanům. Věděl, že Římané mají obrovskou převahu, že dokážou jakoukoliv vzpouru utopit v krvi. To nakonec potvrdily události první židovské války.
Ježíš nakonec nad Římem zvítězil, ale použil jinou strategii – sílu Ducha.
Pane Adamče, je to vaše věc, co si myslíte a já respektuji vaši svobodu. Považte však, že jste Aronovi pěkně „nabil“ jeho zbraně. Proto vám děkuje. Nejsem si jist, zda je vaše tolerantnost na místě. Ježíš byl proti tolerantnosti když řekl: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil! Křtem mám být pokřtěn, a jak jsem svírán, dokud se nedokoná! Myslíte, že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení. Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem; budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni.” Nevím proč si někteří křesťané myslí, že musí být s každým, i se zločincem zadobře.
pavel v
Opravuji: ne Adamcův pacifismus, ale Aronův pacifismus
Jiří Aron
Panu Pavlovi V. Neměl byste jako argument používat ty části Bible, kterým vůbec nerozumíte. Jste mimo kontext a vkládáte Kristu úmysl, který neměl; ten výrok není pro podporu válek mezi hříšníky navzájem.
Pán Ježíš Kristus nepřišel bojovat válku proti politickému systému Říma či jiného. Byl proti toleranci ale jiné než si myslíte. Proti toleranci hříchu. Přišel vykoupit nás zločince. Křtem byla jeho smrt na kříži.
pavel v
Pane Arone,
jak jste přišel na to, že já Bibli nerozumím, zatímco vy ano. Já se nepovažuji za neomylného, ale jestli jsem řekl něco nesprávně, vysvětlete logicky, v čem spočívá můj omyl – proč je správná vaše interpretace?
V Bibli můžeme najít: „V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? Říkám vám, že nikoli….“(Lk13,1-3) Myslí si snad někdo, že utrpení oněch Galilejců bylo Ježíšovi lhostejné? Určitě ne. Nemohl jim však pomoci. Jedinou možností, jak tomu zabránit, byla změna politického systému římské říše. Po necelých 400 letech křesťanství římskou říši ovládlo a kruté vraždy se staly minulostí.
Když říkáte, že Ježíš byl proti toleranci hříchu, nebyly snad kruté vraždy Galilejců hříchem Římanů? Nebyly tyto kruté vraždy výsledkem tehdejšího politického systému, který bychom mohli nazvat právem silnějšího?
Eva Hájková
Panu Pavlovi
No, ono se tam nepíše „ostatní Galilejci, ale „ostatní obyvatelé Jeruzaléma“.
A proč jste vynechal následující verše o věži v Siloe, které k tomu patří?
„4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?
5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“
Pokud vím, není nikde psáno, že by věž zbořili Římané, takže možná šlo o živelní katastrofu. Skoro to vypadá, jako by Ježíš obě tragédie kladl na stejnou úroveň. Živelní katastrofu a hromadnou popravu či vraždu.
Ježíš nedělil lidi na viníky a oběti. Nikdo mu nebyl lhostejný. Sám řekl, že nepřišel svět soudit. Věděl, že každý člověk nějakou vinu má, že nikdo není úplně nevinný. Na farizeje se zlobil právě kvůli tomu, že oni si žádnou vinu nepřipouštěli.
Eva Hájková
Tak teď jsem obě věty spletla dohromady já, takže se za to omlouvám. O obyvatelích Jeruzaléma se píše až v těch dalších verších (o Siloe), ne v těch o Pilátovi.
Každopádně zde Ježíš dává najevo, že věčný život (kterému předchází ono pokání) je důležitější než pouhé přežití těla.
Jiří Aron
Nepovažuji za užitečné Vám už dál dokazovat, proč Bibli nechápete. Křesťanství nikdy neovládlo římskou říši, jen vnější napodobenina křesťanství uzavřela politický mír s římskou říší. Žena na šelmě opilá krví mučedníků viz Zjevení 17, násilí vůči křesťanům v Kristově jménu
pavel v
Paní Evo,
mám pocit, že Pilátovo vraždění považujete za něco podobného jako přírodní jev, při němž také umírají lidé. Nemyslím, že se jedná o srovnatelné věci. Za vraždu je odpovědný člověk, za přírodní katastrofu není odpovědný nikdo. Ale uznávám, že hlavní myšlenka tohoto evangelia asi nebyla označení Římanů za násilníky a vrahy (i když jimi byli).
Říkáte, že Ježíš nedělil lidi na viníky a oběti. Mám za to, že se mýlíte. Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ V mnoha dalších statích evangelia se dočítáme, že Ježíš přišel, aby přinesl spravedlnost. Kdyby nerozlišoval mezi viníky a jejich oběťmi, kdyby byl lhostejný k obětem, nebyl by spravedlivý.
Představte si, že by váš názor, že lidé jsou plus, mínus stejní, že „každý nějakou vinu má“, někdo aplikoval v praxi. Policista by nechal lupiče běžet, protože oloupený také není bez vady. Soudce by řekl: Ježíš nepřišel svět soudit, nebudu soudit aní já … a osvobodil by vraha.
Pacifismus je popřením spravedlnosti nebo také popřením společenského řádu. A já pevně věřím, aby na zemi vládl společenský řád. Jeho opakem je „právo silnějšího“.
pavel v
Pane Arone,
řekl jste: „Nepovažuji za užitečné Vám už dál dokazovat, proč Bibli nechápete.“ Já takové vyjádření považuji za projev nadutosti. Jestli se mnou nechcete diskutovat, nekritizujte mě. Pokud tvrdíte, že se mýlím, dokažte to.
Eva Hájková
Pane Pavle, soudce nemůže říct: „Ježíš nepřišel svět soudit, nebudu soudit ani já.“ Soudce se musí řídit podle zákona. Samozřejmě, že smyslem policie je zabraňovat tomu, aby se dělo násilí. Jenže vy máte jaksi za policajty nás všechny a Ježíše za toho největšího. Tak to není. Smyslem Ježíšova působení nebylo, aby se lidé třásli strachem před spravedlností. On nechtěl, aby se lidé chovali spravedlivě z donucení, ale protože tak sami budou chtít. Chtěl, aby jim dobré a spravedlivé chování vycházelo od srdce. Spravedlnost nespočívá v prvé řadě v trestání nespravedlivých, jak vy si to vykládáte. Spravedlnost nelze odtrhovat od milosrdenství. Spravedlivý člověk je především ohleduplný k lidem. Nechce žít na ničí úkor. Přeje druhým stejně jako sobě. Když se člověk chová dobře jenom ze strachu, když nad ním visí bič zákona, není to to, co Ježíš chtěl. Tak tomu vlastně bylo po celou dobu před jeho působením. To by ani nemusel přijít na zem.
Karel Krejci
Máte pravdu paní Hájková. Pokud začneme poznávat, že na Boha se můžeme spolehnout, avšak ne tak, že nám bude splňovat naše přání, ale že On nás zná daleko lépe než my sami sebe a ví, co je v každé situaci pro nás nejlepší, ale nejen pro nás, ale i pro okolí, můžeme se zbavit strachu, kterým je prostoupen celý tento svět. Apoštolové nás mnohokrát v Písmu nabádají – nebojte se. Jsem si jist, že cílem naší životní pouti zde na zemi je – zažít zde Boží království. Oslavit Boha a jeho moc a lásku zde na zemi. Jeho království však nelze dosáhnout zbraněmi, ale naopak, vírou v jeho absolutní moc a spravedlnost.
pavel v
Paní Evo,
jsem založením technik. Pracoval jsem jako konstruktér. Často se stávalo, že naše složité stroje měly závadu a my nevěděli, jak ji odstranit, protože její příčina nebyla zjevná (stroj pracoval při vysokých rychlostech). Tak jsme postupovali tak, že jsme si vytvořili určitou teorii o té příčině a podle ní pak věc řešili. Pokud byla teorie správná, závada zmizela. A naopak.
Totéž platí pro společnost. Když se v ní objeví nějaké patologické události, můžeme je odstranit jedině v případě, že budeme znát jejich příčinu – pokud budeme akceptovat pravdu o společnosti jaká je. Jaká tedy je? Člověk se navenek tváří jako Dr. Jekyll, ale v soukromí je často panem Hydem. Krásně to znázornil Jiří Kodet ve fimu Pelíšky, jak uprostřed sprostého křiku na svou manželku vysekl zdvořilou poklonu jakési sousedce. Člověk je padlý tvor. Podle statistik každá desátá žena u nás zažila někdy v životě znásilnění. Paradoxní je, že hlavní příčinou není nezvladatelný pohlavní pud, ale touha znásilněnou ponížit. Jiný jev: Ve společnosti jsou kazatelé, kteří otevřeně propagují národní sobectví. Dalo by se pokračovat …
Pacifismus vychází z mylné teorie, že lidé jsou vpodstatě andělé, že pokud jsou někdy zlí, mohou za to vnější okolnosti. To je hluboký omyl. Z principu „nevinné“ děti dokážou krutě šikanovat hendikepovaného spolužáka. Touha povyšovat se nad své bližní je lidskou přirozeností. Pocit moci přináší člověku slast. Přál bych si stejně jako vy a Petr Chelčický, aby lidé byli dobrými dobrovolně a ne z donucení. Žel, je to nereálná iluze. Nedosáhneme ničeho, když na Hitlerovo řádění budeme odpovídat dobrem, jak se o tom přesvědčili Daladier s Chamberlainem po mnichovské dohodě. Ignorovat realitu (pravdu o světě) se vymstí.
Kdyby vás někdo bil a já byl schopem mu v tom zabránit, udělal bych to. V tomto smyslu je ve mně policista a nestydím se za to. Kdyby někdo ubližoval mě, vy byste řekla: Možná, že ten Pavel trpí právem, svět není černobílý, tak co bych se sdo toho pletla. Však Bůh to všechno jednou srovná.
Eva Hájková
Pane Pavle, vy tvrdíte, že touha povyšovat se nad své bližní je lidskou přirozeností. Proč ale část lidí tuto touhu nemá? Proč ji kupříkladu nemají ti, které vy považujete za oběti? Nebo ji v sobě mají i oni, ale uplatňovat ji nemohou, protože jsou slabší? Pak ale ve skutečnosti nejsou nevinní. Možná leda tak v právním smyslu, pokud po povyšování toužili jen ve svých myšlenkách, ale nic ze svých špatných tužeb neuskutečnili.
Společnost není stroj, na němž můžeme najít a odstranit závadu. Společnost lze přirovnat spíš k živému organismu, který může být nemocný. Jak říkáte – objeví se v něm něco patologického. Společnost tedy nelze opravovat, ale měla by se spíš léčit. Ano, i u léčby je zapotřebí znát příčinu. Vy si myslíte, že ji znáte, ale můžete se mýlit. Proč si myslíte, že zrovna vy příčinu znáte?
Pacifismus nevychází z teorie, že lidé jsou v podstatě andělé, ale z poznání, že násilí nelze vymýtit násilím. Naopak, každé násilí vyprovokuje další násilí, protože se lidé budou chtít pomstít.
Ani Petr Chelčický si nemyslel, že člověk je v podstatě dobrý. Nemyslel si ani, že společnost lze napravit nějakou reformou. A vůbec už ne bojem (poučil se z husitských válek). Člověk jednotlivec podle něj může žít dobrý život, ale jen pokud přijme zákon Kristův. To určitě není nereálná iluze. Jenže podle Chelčického mínění většina lidí Kristův zákon nepřijme. Svět podle jeho představ stojí ve zlém a smrt je pro člověka v podstatě vysvobozením. Pro Chelčického byl charakteristický určitý asketismus. Ten plynul z odmítání bezbožného života vyšších vrstev, vůči kterým především směřovala jeho sociální kritika. Moc sice ustavil na zemi Bůh, ale udělal to jen z nutnosti, aby mezi lidmi, kteří neznají Boha, panoval aspoň nějaký řád. Světská vláda je vláda nad lidmi, kteří se nechtějí řídit Kristovým zákonem. Světská moc je založena na strachu. Beze strachu z moci by lidé nepodřízení Kristu kradli, loupili a zabíjeli se pro majetky. Proto tuto úlohu (zajistit základní pořádek) mohou plnit i vlády pohanské. Avšak neodpustitelnou chybou bylo zavést světskou moc, spočívající na nadvládě jedněch nad druhými, do církve Boží, k čemuž došlo za císaře Konstantina a tím počinem (smísením moci duchovní s mocí světskou) byla církev nadobro zkažena. Chelčický odmítá potřebnost chránit víru mečem. Chelčického svoboda je především svobodou vnitřní. Člověk se má oprostit od přemrštěných ohledů k pozemským autoritám a od ulpívání na čemkoliv v tomto světě. Má se plně odevzdat Bohu. Podle Chelčického nejlépe naplňuje Boží zákon společenství svobodných lidí, kteří žijí ve vzájemné rovnosti a lásce. To je zcela dostačující k dobrému a poctivému křesťanskému životu, aniž by bylo zapotřebí užívat donucovací moci. Za stav společnosti, která se bez donucovací vlády neobejde, se Chelčický necítil odpovědný. Chelčický hlásal život podle evangelia uprostřed světa ovládaného Antikristem.
To, že je ve vás něco z policisty, jsem uhádla. Myslím si, že ve mně nic z policisty není, ale nemám nic proti tomu, že vy takový jste. Byla bych možná dokonce ráda, kdybyste se mě zastal proti nějakému útočníkovi. Nevím, zda bych vám ve stejném případě pomohla já. Nikdy jsem se neuměla prát. Ale určitě bych si při tom neřekla „ten Pavel trpí právem, svět není černobílý, tak co bych se do toho pletla“. Často poukazujete na Ježíše, že se zastával slabých, ale ani Ježíš se při tom s nikým nepral. Spíš kritizoval mocné, než aby přímo zabraňoval bití někoho.
Konečný Fr.
Jsem PRO mír a ne pro válku jako premiér Fiala.
Jiří Aron
Panu Pavlovi V. z 2.9.
Napsal jsem Vám „Nepovažuji za užitečné Vám už dál dokazovat, proč Bibli nechápete“. Čtu tady v diskusi, jak používáte slova Bible, např. dne 31.8. a 1.9.. Vkládáte slovům Písma jiný význam, jiný kontext a to nedovedu snést, takto pokroucené Boží slovo.
Stručně ještě jednou k Lk 12,49-53 (psal jste 31.8.). To slovo není proti tolerantnosti, jak píšete. Je o tom, že Kristův příchod na zem přinesl rozdělení a ne pokoj. Jeho samotného hříšníci ukřižovali a stejně tak jsou nevěřící proti Jeho následovníkům, což souvisí s tím, že tma nenávidí světlo (1. Jan 2,9). Snažil jsem se Vám totéž stručně vysvětlit také 31.8..
A do třetice Váš výklad z 1.9. z Lk 13,1-3 není o tom, že by pro všemohoucího Ježíše bylo jedinou možností, jak zabránit utrpení oněch Galilejců, změnit politický systém římské říše. Jemu nešlo o to, jak změnit osud oněch Galilejců, vůbec to neřešil. Šlo mu o to, varovat Židy, že pokud se neobrátí k Němu, zahynou podobně – což se naplnilo jednak v r. 70 obrovským masakrem od Římanů a hlavně se to projeví na Posledním Božím soudu. Stručně řečeno, Kristu nikdy nešlo o změnu politického systému k dobrému, ale o změnu lidského srdce. Pokud došlo ke změně politického systému k dobrému, tak to bylo po změně lidských srdcí – do té doby však, než lidé opět odpadli od Boha, což se děje dnes znovu. (Špatní lidé nesnesou dobrý systém.) Pilátovi Kristus řekl ‚moje království není z tohoto světa‘.
Nebo to Vámi často citované podobenství o kozlech a o ovcích, kterému jste zvolil vlastní název ‚Evangelium Posledního soudu‘. Víckrát jsem Vám k tomu napsal, že není možné zaměňovat kořen a ovoce spasení. Tím kořenem je víra v Krista a Jeho zástupnou smrt na kříži i v Jeho vzkříšení Bohem. A ovocem je naše reakce na spasení, jímž jsou dobré skutky oněch ovcí. Podle Vašich reakcí je poznat, že nejen že tuto pasáž trvale nechápete – ještě se nenarodil ani nenarodí pouhý člověk, který by udělal dostatek dobrých skutků k tomu, aby byl Bohem uznán za spravedlivého, ospravedlnění je z milosti Boží skrze Krista – ale navíc nejste ochoten vést zde diskusi na základě Písma, když už jste se touto cestou argumentováním Biblí jednou vydal.
Jiří Aron
Paní Hájkové líbí se mi, jak jste výše rozepsala myšlenku „Pacifismus nevychází z teorie, že lidé jsou v podstatě andělé, ale z poznání, že násilí nelze vymýtit násilím.“ Právě proto, že ve nyní si ubližují obě strany navzájem a trpí nevinní lidé. Konkrétně trpí ruští i ukrajinští civilisté především na území státu Ukrajina, umírají ukrajinští i ruští vojáci, násilí plodí násilí. Proto jsem, na rozdíl od pana Drápala a pana Pavla V., proti jejich násilným řešením a pro mír.
Ani jejich „volba nezůstane bez následků“ to je 100% jisté. Ale lepší cestou k míru by byly kompromisy na obou stranách, než si navzájem způsobit co nejvíce mrtvých, zraněných a škod.
pavel v
Paní Evo,
jste světlou výjimkou mezi ostaními diskutujícími, že reagujete na mé argumenty. Oceňuji vaši věcnost, že nevedete „zbožné“ řeči, které pro svoji obecnost postrádají obsah – k ničemu člověka nezavazují.
Kristus se opravdu s nikým fyzicky nepral. Věděl, že pokud by se někoho se zbraní v ruce zastal, bylo by to považováno za vzpouru a ta by byla utopena v krvi. Tím by dotyčnému jen uškodil. To, že nepodstoupil předem prohraný boj, neznamená, že mu násilná agrese Římanů, Heroda nebo chrámové stráže byla lhostejná. Věděl, že mu izraelská elita klade léčky, aby ho mohla udat Římanům jako vzbouřence, aby se ho zbavila. To se nakonec také stalo. Velekněží vyhrožovali Pilátovi, že se císař dozví, že nepotrestal vzbouřence, který se prohlašoval za krále. Ježíš věděl, že mu nezbývá nic jiného, než se vzdát svého učení nebo zemřít. Jeho počínání mělo železnou logiku vycházející z víry, že smrtí život nekončí. Ježíš se však „pral“ s izraelskou smetánkou verbálně. Zcela bez servítků jí říkal, co si myslí o její pýše a falši. Proto usilovala o jeho smrt. Ježíš se nesnažil vyjít s každým po dobrém. Věděl, že s člověkem plným pýchy se po dobrém vyjít nedá.
Svým způsobem byl Ježíš pacifista. Svým životem ukázal pacifistům, jak by měl pravý pacifismus vypadat. Pokud se pacifista chce vzdát ozbrojeného odporu, může to udělat jen on sám za sebe tak, aby tím nepoškodil jiné. Proto Ježíš trval na tom, že se nechá bez odporu zatknout, jen když chrámová stráž nechá běžet jeho učedníky. Takové jednání, kdy člověk dává najevo, že ho nikdo nedokáže připravit o jeho duševní svobodu, je navýsost ušlechtilé. Když se však ozbrojeného odporu dobrovolně vzdá někdo, kdo nese odpovědnost za jiné, je to zrada. Možná, že se takto na věc díval i Petr Chelčický. Pro mě to byl velikán.
Naprosto souhlasím, že spojení trůnu a oltáře počínaje císařem Konstantinem (cézaropapismus) bylo cestou do pekla.
Ježíš i Pavel z Tarsu vyzývali své učedníky, aby se pořizovali světským autoritám. Dnešní terminologií, aby ctili společenský řád založený na donucovacích prostředcích. Když Petr Chelčický snil o společnosti svobodných lidí v lásce, mohl mít na mysli demokratický řád, který opravdu je založen na dobrovolném respektování řádu bez donucování. Já věřím, že demokracie je plodem křesťanské nauky.
Eva Hájková
Pavlovi
I demokratický stát je do jisté míry založen na donucování. Některé věci zákon zakazuje, jiné naopak nařizuje. Samozřejmě, že svoboda je tu větší než v diktaturách, kde se toho zakazuje nebo přikazuje daleko víc. Ale úplná dobrovolnost tu nepanuje. Spousta lidí dál respektuje zákony jenom proto, protože mají strach z toho, že by je zavřeli, kdyby se dopustili například krádeže nebo jiné nekalé činnosti. To by se Petru Chelčickému asi nelíbilo. Ani dnešní zákony založené více na lidském mínění, co je rozumné, než na Božím zjevení a tisíciletých zkušenostech by se mu možná nelíbily. Sociolog Zygmunt Bauman kdysi napsal, že láska je právě to, co v dnešní tekuté (i když demokratické) společnosti nejvíc chybí. Myslím, že Chelčický určitě nesnil o dnešní demokracii, ale o pravé církvi, kde by mezi lidmi vládla láska a porozumění. Třebaže okolní svět by „ležel ve zlém“.
Píšete: „Ježíš i Pavel z Tarsu vyzývali své učedníky, aby se podřizovali světským autoritám. Dnešní terminologií, aby ctili společenský řád založený na donucovacích prostředcích.“ Je pravda, že k tomu oba vyzývali, i když se židovský národ ocitl v postavení, kdy ho ovládli Římané. Nedoporučovali ozbrojený odpor. Doporučovaná poslušnost (ctění) se ale netýkala záležitostí náboženství nebo víry. Židé se měli podřizovat Římu například v tom, že mu budou platit daně (nebo že budou respektovat pokyny sloužící ke sčítání obyvatelstva a podobné), ale nemohli se podřídit v tom, že v chrámu bude stát caesarova socha. Protože to by bylo proviněním vůči Bohu. Poslušnost Bohu byla mnohem důležitější než poslušnost lidským autoritám.
„Když se však ozbrojeného odporu dobrovolně vzdá někdo, kdo nese odpovědnost za jiné, je to zrada. Možná, že se takto na věc díval i Petr Chelčický.“ Takto se na to nedá dívat. Chelčický, když se se sám vzdal ozbrojeného odporu, nemohl totéž u druhých brát jako zradu. To by bylo absolutně nelogické.
Na vznik dnešní demokracie možná mělo opravdu vliv křesťanství. Do jisté míry. Ale také zde byla zkušenost s antickou (i když pohanskou) demokracií.