O zážitky z velkolepé uctívací akce na stadionu v Budapešti s názvem To je ten den, která se konala 23. 7. 2022, se v rozhovoru podělil Lukáš Hradil, hudebník a producent. Na pódiu se objevila taková jména jako Michael W. Smith, Martin Smith, Bethel Music, Planet Shakers, Tim Hughes, Noel Richards, Graham Kendrick, Noel Robinson, London Community Gospel Choir a mnozí další maďarští a evropští uctívači.
Jaký byl ten mega worship večer?
Z velkolepé akce na stadionu v Budapešti To je ten den (název postavený na písni Keitha Greena, která také onoho večera zazněla v maďarštině) se v průběhu celého programu vyklubala vlastně taková podařená křesťanská retro párty – byl to návrat k tomu nejlepšímu, co konec devadesátých let a přelom milénia dokázaly světu nabídnout. Nad veškerým děním vyčníval M. W. Smith, který je už z podstaty věci trochu jinde než všichni ostatní. Překvapili Bethel Music svou jednoduchostí a přímočarostí – otázkou zůstává, do jaké míry to bylo spontánní a do jaké ‚produkt‘, to nelze z jednoho krátkého vystoupení příliš poznat. Celkově – dramaturgie byla poněkud zvláštní, nikdo z účinkujících nepřekročil 20 minut, což by u maďarských kapel zase tolik nevadilo, ale Martina Smithe – který za účasti Stu G, bývalého kytaristy skupiny Delirious, předvedl mimo jiné průřez tvorbou této kapely – a další by určitě každý rád poslouchal déle. Například legendární Graham Kendrick zahrál v odpoledním programu sám s kytarou jednu píseň (samozřejmě Shine, Jesus, Shine) a už se znovu neobjevil. Celé by se to snad dalo shrnout heslem „méně může být někdy více‘.
SOUVISEJÍCÍ – Desítky tisíc věřících zavítaly na fotbalový stadion v Budapešti, aby společně chválili Boha
Zajímalo by mě, jestli v tom někde byla rozpoznatelná nějaká tendence k vývoji, kam a jak to dále jde?
Právě, že z toho je mezi řádky patrné, že vlastně nikam.
Vývoj spočívá v tom, že se vybírá to nejlepší z toho, co bylo. Nejvíce mi to došlo, když jsem viděl „staříka“ M. W. Smithe, jak to má hozené úplně v jiné úrovni než ten zbytek. To bylo zajímavé a poučné srovnání!
Jak bys tu úroveň popsal? Co dělalo ten rozdíl?
Příchodem počínaje, způsobem práce s davem konče. On to má zkrátka v sobě přesně ví, co má kdy udělat, aniž by mu to nějací producenti museli vysvětlovat. Vnímáš to v každém pohybu i gestu – jsou to ty detaily, které vlastně nevnímáš, ale zároveň to celé utvářejí. Kombinace profesionality, srdce, duchovna i schopnosti improvizovat.
A ve srovnání s ním Martin Smith?
Martin Smith přišel s nacvičeným programem s kostýmy a projekcí a díky přítomnosti Stuarta G. (který tam ovšem přijel s druhým Smithem) z toho vznikl vlastně částečně takový Delirious Revival.
Jak na Tebe působily maďarské kapely?
Je zajímavé, jak co do počtu obyvatel malá země (srovnatelná s námi) dokáže vygenerovat takové množství poměrně kvalitní muziky. Bylo to samozřejmě pro nás limitované tím jazykem, ale u worshipu je to vlastně trochu jedno, když se zpívají globální hity. Zaujala mě částečně jejich určitá různorodost – nebáli se to chval implementovat bubenické soubory či lidové prvky (např. cimbálovku). Taky bylo hezké sledovat věkové rozpětí, chvíli tam hrál takový maďarský Olympic, ale i střední generace a prostor dostali i mladí.
Máme u nás taky něco podobného?
Ani náhodou, právě.
Čím to?
Bavili jsme se o tom naposledy u Tebe v Brně – souvisí to trochu taky s absencí vzorů.
Tady se není čemu přiblížit; každý si to dělá po svém a výsledky jsou, jaké jsou. A taky se zamýšlím nad jednou věcí – místo muziky se vytvářejí projekty. A v tom jsem vnímal třeba i ten rozdíl mezi MWS a ostatními; on tam prostě přišel dělat muziku.
Hm, to mi připomíná můj poslední zážitek s kapelou Timothy. Nejspíš výborní muzikanti, ale hráli strašně málo, skoro vůbec, hudba se nikam n rozvíjel, jen vlastně dělala podkres pod vyprávěním frontmana.
Jo, Marian je především vypravěč. Takový trochu americký model – na nich mě vždycky fascinuje, jak on si dokáže pověsit na krk kytaru za sto tisíc, která pak ale nikdy není slyšet.
Já ho mám ráda, ale uctívání si představuju jinak.
No, já právě taky. Ale nějaké následovníky mají, to zase jo.
Ale u těch Maďarů ti přijde dobré, že jsou pestří.
Vždyť jo – navazují na tradice a umí jít kupředu. Dobrá produkční práce, kterou zde zcela postrádám.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 3. srpna 2022 Foto: screenshot YouTube
