„Nevěřila jsem propagandě za komunistů, nevěřím jí ani teď,“ prohlásila rezolutně jedna moje známá, která má hodně „alternativní“ názory. Za komunistů bylo celkem jednoznačné, co je a co není propaganda, ale dnes? A tak jsem se zeptal, kdo dnes šíří propagandu. Prý mainstream.
Tu se ale nabízí další otázka. Co je dnes mainstream v České republice? Normálně se tak označují hlavní deníky, politické měsíčníky, veřejnoprávní nebo státní rozhlasové a televizní stanice. Za „mainstream“ se označuje cosi jako nejmenší názorový společný jmenovatel. Opakem mainstreamu jsou různé extrémní názory, ať už zprava nebo zleva. U nás – podobně jako ve Spojených státech a jinde – mají „alternativci“ za to, že mainstreamová média někdo ovládá a nutí je šířit lži. Proto jim neradno věřit. „Alternativci“ proto volí strategii věřit opaku toho, co tvrdí mainstream.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / A potom přijde soud
Nepřipadá mi to jako moudrá strategie. Vzhledem k tomu, že naše média jsou velmi svobodná (v nedávném průzkumu jsme se ocitli na 20. místě zemí celého světa a předstihli jsme řadu západních zemí), je mainstream natolik široký, že jako souhrnný název téměř postrádá smysl. Tvrdíš-li, že nevěříš mainstreamu, pak není vůbec jasné, čemu vlastně nevěříš.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Někdo by možná řekl, že nevěří novinářům a žurnalistům, protože jsou úplatní. Domnívám se, že to není pravda. Když Andrej Babiš koupil Mladou frontu Dnes a Lidové noviny, řada novinářů z těchto deníků odešla, právě protože byli neúplatní. Otázka pak je, kde je nyní mainstream? MF Dnes a Lidovky? Nebo Deník N a Echo 24?
Tato média mají nějakou redakci a mají určitou zodpovědnost. „Alternativní“ média jsou buď dílem vyloženě propagandistických institucí typu Aeronet nebo Sputnik, nebo dílem jednotlivců, kteří si vskutku mohou psát, co chtějí.
Problém našich žurnalistů není v tom, že by byli úplatní, ale v tom, že jsou převážně levicoví. Nevadí ta levicovost samotná; vadí, že tolik převažuje. Vinit je z úplatnosti neslouží společenské diskusi.
Kromě jiných tiskovin čtu pravidelně Respekt. Názorově mi vůbec nekonvenuje – to, co Respekt považuje za politickou korektnost, já považuji za prznění češtiny. Nicméně pokud jde o fakta, mívá je správně. A často zveřejňuje fakta, která bych se odjinud nedověděl. Interpretace těchto fakt je záležitost jiná. Americká média ovšem dojíždějí na to, že opustila základní žurnalistickou zásadu přísného oddělení referování o faktech od jejich komentování. Hranice mezi „zprávou“ a „komentářem“ se stírá. Vytváření názorových bublin je pak nevyhnutelným důsledkem.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nesmrtelnost na dosah?
Zpochybnil jsem pohled mnoha „alternativců“ na mainstream. Přesto i u nás něco jako mainstream existuje. Ne proto, že by novináři byli úplatní. Ne proto, že by někdo chtěl vědomě škodit. Ale proto, že podléhají jakémusi „duchu doby“. V průběhu svého života jsem čas od času psal i do velkých deníků, i na různé weby. A pochopil jsem, jak psát, aby mi článek zveřejnili. Nikdo mi nikdy nepředepisoval, co mám psát. (Jiné je to s televizními stanicemi. Tam jsem několikrát zažil, že ze mne chtěli vymámit určité prohlášení, které potřebovali, a moje názory je vlastně ani trochu nezajímaly. Proto mám k televizním stanicím hlubokou nedůvěru a vlastně je už několik let vůbec nesleduji.) Ale vraťme se k novinám a jiným tiskovinám. Tam k maistreamu patří například „měkké drogy ano, ale tvrdé drogy ne.“ Psát kladně o marihuaně se smí, proti ní moc ne. Tedy pokud není třeba „alternativního“ názoru, do nějž by se dalo následně strefovat. Manželství jako svazek muže a ženy ne, „manželství pro všechny“ ano. V jiných případech jde o jednostranné referování. Kupříkladu se téměř neustále píše o tom, že Polsko prosazuje „nedemokratickou“ soudní reformu, což může být pravda, ale nikde jsem v našich hlavních médiích nečetl, jakými argumenty polská vláda potřebu soudní reformy zdůvodňuje. Když jsem se s nimi konečně seznámil, připadaly mi celkem rozumné. Tím nechci říci, že stojím plně na straně polské vlády. Možná šla s kanónem na vrabce, možná navrhované řešení skutečně není dobré. To však nic nemění na tom, že u nás se o této diskusi v podstatě nereferuje.
Vrátím se na začátek. Věta „nevěřím mainstreamu“ nedává moc smysl. Je třeba hovořit a diskutovat o konkrétních problémech. A být ochoten vystoupit z vlastní bubliny.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 20. července 2022 Foto: Wikimedia Commons – Sputnik News
13 Komentáře
Konečný Fr.
Autocenzura za Husáka fungovala skvěle. Našlo se sice pár „hlupáků“ , kteří bratrskou pomoc označovali slovem okupace a pak skončili v kotelně nebo jako myči oken. Většina lidí takhle skončit nechtěla a věděla dobře , co se má říkat. Dneska je to dost podobné..
Dnes se vede boj o hegemonii USA anebo bude svět bipolární či multipolární. Buď a nebo, něčemu musíte fandit. Celá ta politika a všechny řeči lze tímto prizmatem nahlížet – vše se rozdělí na dvě strany. Centralizace může být někdy přínosná, ale centralizace moci by mohla skončit totalitou s nelidskou tváří.
Křesťané odmítají rovnostářství, ale prosazují jedinou dobrou totalitu – vládu Knížete pokoje.
Honza Hučín
Podle mého názoru se v prostředí českých médií za mainstream dá považovat Česká televize, Český rozhlas a ČTK. Zejména od „četky“ mnoho dalších médií přebírají zprávy v podstatě bez úprav. Nedůvěra pak může vyplývat ze zkušenosti, že ČTK sama přebírá zprávy ze zdrojů jako CNN nebo Guardian, které nelze považovat za úplně neutrální — jak ostatně Dan v článku píše. Mnohonásobným zesílením lehce zavádějících či ideově zabarvených článků vzniká dojem onoho „mainstreamového tlaku“ a jak víme od doby Newtona, akce vyvolává reakci.
Urban
Srandovní je, že dost lidí považující mainstream za propagandu vychází povětšinou z ruskem placených „médií“ a dalších podobných vydělávajících na lidech hledajících „alternativu“. Proč jsou lidi tak líní vyhledat si kdo za tím stojí ? Třeba ten aeronet… stačí si najít videoreportáž o cestě za majitelem a tvůrcem obsahu markem pešlem… docela komický chlapík který to celé provozuje sám z paneláku na slovensku…
pavel v
Já si myslím, že takzvaní alternativci jsou obětí zcela úmyslné lži, jak to popisuje novinářka Alexandra Alvarová ve své knize Průmysl lži. Motivem pro napsání knihy bylo objasnit, jak je veřejnost chytře manipulována propagandou pocházející z východu. Propaganda je stará jako lidstvo samo, nicméně internet a jeho sociální sítě (facebook, Twitter, YouTube…) umožňují provádět propagandu, která je mnohem účinnější. Je založena na psychologických poznatcích. Ve výsledku je neinformovaný člověk proti ní prakticky bezbranný – není schopen si uvědomit, že je manipulován.
V roce 1991 zanikl Sovětský svaz a s ním i politický systém plný hrůzy a utrpení. Ruský prezident Vladimír Putin přesto označil tento milník za tragédii. Většina Rusů se s ním ztotožňuje. Jejich duše propadla nacionalismu a touze obnovit bývalé impérium, před nímž se třásl celý svět.
Šéf ruského generálního štábu Valerij Gerasimov formuloval v roce 2013 doktrínu takzvané hybridní války. Je to nová varianta studené války. Název hybridní znamená, že je vedena mnoha nevojenskými opatřeními propagačního, technického a ekonomického charakteru současně. Hlavním prostředkem pro štvavou kampaň není jen vynášet Rusko a hanět ty druhé. To by bylo příliš průhledné. Hlavním cílem je rozeštvat společnost uvnitř státu označeného za nepřátelský podle hesla „rozděl a panuj“. Polem pro informační válku je internet, kudy denodenně proudí obrovské množství dezinformací.
Dezinformace je vlastně „lež převlečená za pravdu“ – jejím základem je pravdivá zpráva, v níž je například zamlčena nějaká podstatná věc, nebo je tam nenápadně přimíchaná lež. Autor dezinformace někdy dokonce ani nečeká, že jí někdo uvěří. Jejím cílem je zahltit příjemce zprávami, zasít pochybnost a nedůvěru – k běžným sdělovacím prostředkům, k veřejně činným osobám, k institucím státu. Ideální pak je, aby občan nevěřil ničemu a nikomu, aby byl co nevíce dezorientovaný.
Dezorientace způsobí úzkost a podezřívavost. V takovém rozpoložení člověk začíná hledat pevný bod. K tomu jsou ideální spiklenecké (konspirační) teorie – podávají deformovaný obraz světa ovládaného z pozadí jakýmysi zloduchy. V tomto falešném černobílém světě je naprosto jasné, kdo stojí na straně dobra a kdo na straně zla – vše je velmi dobře srozumitelné. Navíc manipulovaný člověk podlehne přesvědčení, že se dostal do klubu lidí, kteří mají exkluzívní informace, což podpoří jeho pýchu.
Jiná cesta, jak „vytěžit“ dezorientovaného člověka je demagogie – působení na city. Když uvidí například fotografii nebo video mučeného dítěte, vzedme se v něm vzek. I když už ničemu nevěří, zde je ochoten uvěřit – vždyť to, „co se stalo“ jakoby vidí na vlastní oči. Netuší, že není nic snadnějšího, než zfalšovat fotografii. Naštvaný člověk pak snadno uvěří nějakému samozvanému vůdci slibujícímu, že „dá svět do pořádku“ a to tak, že zatočí se všemi, kdo společnosti škodí. Úmyslně vyvolaná nenávist způsobí, že ve společnosti vzniknou hluboké názorové příkopy. Zajímavé je, že dezinformátoři někdy podporují obě znesvářené strany – čím je společnost více rozštěpená, tím je snadněji ovladatelná.
Dezinformace vyrábějí takzvaní trolové. V jedné trolí farmě v Petrohradě na ulici Savuškina 55 pod názvem Centrum internetového průzkumu se nechala zaměstnat novinářka Ljudmila Savčuková. Díky ní se svět dověděl, jak Rusko masivně ovlivňuje internetové diskuze pomocí placených trolů. Trolové napadají veřejně známé osoby, které by svými názory mohly působit Moskvě škodu. Trolové se zapojují do internetových diskuzí a vzájemně si přihrávají. Nikdy vám neodpoví – melou si to své. Někteří jsou neskutečně sprostí, jiní jen útoční. Operují na obrovském množství falešných internetových adres a předstírají, že jsou to adresy v západních zemích. Dokážou ovlivnit jakoukoliv anketu na běžných internetových stránkách – vytvářejí tak dojem, že většina lidí fandí kremelským zájmům.Trolové jsou ruští studenti hovořící cizími jazyky. Jejich úkolem je šířit extremistické názory, ale hlavně rozpoutávat nenávist na tématech všeho druhu.
Savčuková působila na ženských stránkách, radila ženám, jak najít partnera, věštila jim budoucnost, radila, jak zhubnout, šířila šílené esoterické teorie o Rusku jako vyvoleném státu s vesmírnou energií, který byl vybrán vyššími vesmírnými silami k záchraně světa, blogovala o módě a vaření a šířila mezi lidmi strach znové ukrajinské vlády, včetně lží o zvěrstvech ukrajinských vojáků.
Autorka knihy poutavě líčí záludné techniky specialistů na ovládání davů vycházející z vědeckých psycholgických poznatků.
Proti dezinformacím neexistuje žádná obrana. Když člověku, který jim naletěl, předložíte fakta, dosáhnete jedině toho, že se bude cítit ponížen a o to více se zatvrdí. Jedinou cestou je vzdělávání – pokusit se zachránit zdravý rozum alespoň u mládeže a doufat, že se za několik generací myšlení lidí uzdraví.
pavel v
Rozděl a panuj je prastará strategie k ovládnutí společnosti. Jedním ze způsobů vykopávání hlubokých příkopů mezi lidmi je umělý spor mezi liberály a konzervativci. Proč označuji spor za umělý? Protože je vesměs veden z extrémních pozic. Obě strany sporu mají své extrémisty a pokoušejí se vylíčit své odpůrce tak, že extrémistická je celá druhá strana sporu. Žel, jsou to hlavně konzervativci, k nimž se jinak hlásím i já, kdo používá tuto nefér taktiku, která se zvrhává v pusté nálepkování. Pseudokonzervativci se rádi staví do role obhájců „křesťanských hodnot“. Například Donald Trump se nechává fotit před kostelem s Biblí v ruce. Podobnost s farizeji jeho fanouškům asi uniká. Konzervativci rádi líčí Západ jako bezvěreckou zkaženou společnost. V tom si náramně notují s Vladimírem Putinem a stávají se tak, možná nevědomky, jeho spojenci. Jsem toho názoru, že dokud neskončí válka demokratického světa s Ruskem a Čínou, měli by se takzvaní konzervativci mírnit. Jestli se někomu zdá diskuze ve společnosti nesvobodná, měl by uvážit, že pod Putinem by byla svoboda slova zrušena úplně.
Konečný Fr.
Název článku vyzývá – Nevěřte propagandě. S tím je třeba souhlasit. Věří snad někdo dnešní vládě ? Splnila svůj slib – změnu. Tuhle změnu ale nikdo nechtěl. Již Komenský popisuje svoji dobu jako labyrint, dnes by nenapsal nic jiného, pouze ten labyrint je rozsáhlejší. Přes růžové brýle vypadá ta západní demokracii nádherně. Mnoho lidí ale již ztratilo iluze, doufejme, že se ovce proberou ze zajetí propagandy médií.
Jiří Aron
K práci s informacemi je potřeba moudrosti či uvážlivosti, jak k jejich čtení tak k vytváření. Pan Drápal zde vytváří zjednodušený obraz toho, co „povídala o mainstreamu jedna moje známá“ se kterým zjednodušeně nějak argumentuje. Zůstává tak na povrchu.
Jako křesťan mám obecnou nedůvěru k tomu, co se obecně považuje za mainstream stejně tak i k alternativním médiím. Když něco čteme, je dobré pokládat si otázku: o co tu ve skutečnosti jde? Někdy je to těžké zjistit, někdy to jde snadněji.
Žijeme totiž v padlém hříšném světě, řeší se peníze, jak získat či udržet si moc, vlastní ego, modly či falešní bohové namísto Boha. Tento svět proniká i do církve, kdy například pro někoho je větší prioritou boj za vlastní politickou partaj než za Kristovo evangelium. Stejné je to v mainstreamu i v alternativně.
Celá západní kultura není duchovně neutrální. Lidé buď Boha milují nebo jej nenávidí.
https://www.krestandnes.cz/finska-politicka-uvedla-ze-zapadni-kultura-se-stava-nepratelska-vuci-krestanstvi-obava-se-o-svobodu-slova/
pavel v
Napsal jsem, že konzervativci rádi líčí Západ jako bezvěreckou zkaženou společnost. V tom si náramně notují s Vladimírem Putinem a stávají se tak, možná nevědomky, jeho spojenci.
Příkladem takového konzervativce, kterého jsem si donedávna hluboce vážil, je proslulý kanadský profesor, autor knihy 12. pravidel pro život, Jordan Peterson. Ten je tak hluboce zažraný do své „kulturní války“ s „woke“ (probuzeneckým) hnutím, že je ochoten obhajovat Putinovu válku proti Ukrajině jako ochranu Ukrajiny proti zdegenrovanému Západu. Peterson řekl (o Západu): „A degenerujeme hluboce hrozivým způsobem? Myslím, že odpověď na to může být ano. Myšlenka, že jsme uvězněni v kulturní válce, se stala rétorickou samozřejmostí. Jak vážná je ta válka? Je to dost vážné na to, aby se zvýšila pravděpodobnost, že řekněme Rusko bude motivováno k invazi a potenciálně zneschopnit Ukrajinu jen proto, aby udrželo patologický Západ mimo tuto zemi, která je klíčovou součástí historicky ruské sféry vlivu?“
pavel v
ad Jiří Aron
Pan Drápal použil zkušenost se svojí známou věřící alternativním názorům ne jako argument, ale jako příklad. Sám jsem se s takovými lidmi také setkal a vím, že existují.
Píšete, že nemáte důvěru k mainstreamu ani k alternativním zdrojům informací. Být ostražitý je zajisté správné, ale nemůžete považovat všechny informace automaticky za falešné. Musíte se naučit mezi nimi rozlišovat. Není to tak obtížné. Například když Donald Trump donekonečna tvrdí, že poslední prezidentské volby byly zfalšované, ale nemá žádné důkazy, je jasné že lže. Nebo když Putin řekne, že nemá v úmyslu napadnout Ukrajinu a vzápětí ji napadne, je jasné, že je to lhář. A všichni, komu jeho lži nevadí, jsou automaticky nedůvěryhodní.
Když naopak seznam.cz zveřejní zprávy z ukrajinského bojiště ve prospěch Ukrajiny a napíše, že tyto zprávy nelze ověřit z jiných zdrojů (že mohou být mylné) zvyšuje toto přiznání důvěryhodnost mainstramového zdroje.
Jiří Aron
Pavlovi V. Napsal jsem o obecné nedůvěře, která pramení z poznání života v hříchu sepisovatelů různých komentářů.
O nebezpečí považovat všechny informace automaticky za falešné píšete Vy sám.
Musíte se naučit mezi tím rozlišovat.
Eva Hájková
Pane Pavle, nedávno nás pan Drápal přesvědčoval, že se neověřené informace nemají šířit. Takže vy si myslíte, že mohou, pokud se k nim připíše, že je nelze ověřit z jiných zdrojů?
pavel v
Paní Evo,
když pan Drápal napsal, že se nemají šířit neověřené informace, měl zajisté naprostou pravdu. Jenže život není tak jednoduchý, aby se dal vtěsnat do několika pravidel. Například, když k vám přijde gestapo a ptá se, zda nevíte o skrývajícím se židovi, je namístě porušit 8. přikázání, i když dobře víte, kde ten žid je.
Nikdy bychom neměli přeposílat pomluvy. Je-li však zpráva neutrální a my si nejsme jisti, zda je pravdivá, můžeme ji označit jako pravděpodobnou (neověřenou). V takovém případě nelze říci, že lžeme. Můžeme například převzít zprávu z ukrajinských sdělovacích prostředků o vojenském úspěchu ukrajinských vojáků i když víme, že tato zpráva může být „přibarvená“. Když napíšeme, že se jedná o zprávu, která není nezávisle ověřená, dáváme tím najevo, že si nesme jisti, zda je pravdivá. Tento poctivý přístup uplatňují jen mainstreamová média. Alternativní zdroje (prokremelské weby) své vlastní zprávy nikdy nezpochybňují.
Konečný Fr.
To je taková odporná taktika. Vydá se zpráva s vědomím, že není pravdivá, a k tomu se přidá, že to není ověřeno z více zdrojů. Tak tomuhle zásadně nevěřím. A ten, kdo takové zprávy vysílá je obyčejný lhář.