Jednou všichni staneme před soudnou stolicí Kristovou (2Ko 5,10). Tam se ukáže, jak jsme naložili se svým životem. Nám křesťanům naše dílo buď shoří, nebo obstojí ve zkoušce ohněm (1Ko 3,13).
Žijeme v době, kdy se prohlubuje propast mezi křesťany v západním světě a křesťany… dříve by se řeklo: ve třetím světě, ale na tři světy se už pár dekád nehraje, protože druhý svět se rozpadl. Takže bych snad mohl napsat: v rozvojových zemích, ale to by taky znělo divně, přinejmenším pokud jde o takové země, jako je třeba Somálsko, Eritrea, Mosambik nebo Mali. Ty se – na rozdíl od některých asijských států, moc nerozvíjejí.
Zatímco křesťanstvo v zemích západního civilizačního okruhu slábne a je stále více rozdělené, křesťanstvo v oné druhé oblasti zakouší stále rozsáhlejší pronásledování, či dokonce přímo vyvražďování.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nesmrtelnost na dosah?
Západní křesťanstvo do značné míry neustálo vpád neomarxismu a postmoderny a do velké míry se přizpůsobuje tomuto světu. Následkem je všeobecný úpadek, doprovázený úpadkem početním. Zdá se mi, že vedoucí mnoha denominací, které se vydaly cestou teologického liberalismu, to nijak netrápí. Průvodním znakem této krize je rozdělení celých denominací na část, která „jde s dobou“, a část, která se snaží nějakým způsobem brát vážně autoritu Písma.
Křesťané v bývalém „třetím světě“ jsou lovnou zvěří. Zejména muslimové je v takových zemích, jako je Mosambik nebo Nigérie, likvidují po stovkách, ne-li po tisících. Organizace spojených národů, která odhlasuje další protiizraelskou rezoluci při sebemenší přestřelce, je v těchto případech lhostejná.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
V současné době bojuje o přežití celý ukrajinský národ. Na Ukrajině panovala již od prvních let po pádu komunismu svoboda vyznání. Nigérijec Sunday Adelaja zbudovat v Kyjevě sbor, který jednu dobu čítal přes dvacet tisíc členů, mezi nimiž bylo i několik poslanců ukrajinského parlamentu. (Tento sbor – i jeho pastor – byli značně problematičtí; v tomto článku mi ale nejde o jejich celkové hodnocení, ale o doklad, že na Ukrajině panovala a panuje náboženská svoboda.) Na Ruskem okupovaných územích jsou evangelikální sbory rozprášeny, jejich budovy ukradeny, a mnoho evangelikálních pastorů bylo zavražděno. Určitá část pravoslavné církve – zejména ta část, která spatřuje svou nejvyšší autoritu v moskevském patriarchovi Kyrillovi, toto jednání schvaluje.
Setkal jsem se s názorem, že nynější zkáza Ukrajiny, o kterou se „stará“ ruská armáda, je Božím trestem za vyvražďování Židů během druhé světové války. A skutečně je pravda, že v žádné geografické oblasti světa (nepočítáme-li svět islámu) nebyli Židé tak rozsáhle vyvražďováni jako na Ukrajině. A ano, je pravda, že Ukrajinci se na tomto vyvražďování podíleli snad ještě větší měrou než Němci. (Dalo by se říci, že Němci nechali „špinavou práci“ na Ukrajincích.)
Nicméně omlouvání ruského řádění na Ukrajině tím, že Ukrajinci ubližovali Židům, není na místě. Ukrajinští evangelikální křesťané se touto věcí zabývali, podobně jako se čeští křesťané zabývali českými zločiny páchanými za poválečného „odsunu“. Na Ukrajině se konala řada konferencí, kde křesťané vyznávali viny, kterých se tento národ během druhé světové války dopustil.
Specifická je situace křesťanů v Číně. I tam jsou křesťané vystaveni drsnému pronásledování, které je o to bolestnější a nebezpečnější, že využívá nejmodernějších technologií, jako je rozpoznávání obličejů.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Snažit se, když stejně bude konec?
Za zmínku snad stojí ještě dvě skutečnosti. Za prvé: Tam, kde je pronásledování, nastává někdy i probuzení. Tak tomu zřejmě bylo v Číně koncem dvacátého a počátkem jednadvacátého století. Nicméně během probuzení se někdy „probudí“ i různé hereze. Tam, kde je podvázána komunikace, k tomu dochází snáze než tam, kde panuje svoboda slova a kdy je snazší volat po nápravě a usilovat o ni.
A za druhé: Po zkušenostech se snahou pomoci pronásledovaným křesťanům v Iráku jsem postupně jejich křesťanství začal chápat spíše jako kategorii etnickou než náboženskou. Mnozí z nich Bibli ani neviděli, a to ne proto, že by byla nedostupná. Jejich „víra“ je velmi mlhavá. To ovšem není důvod, proč se nesnažit jim pomoci. Pomoc si zaslouží všichni, kterým hrozí pronásledování, bez ohledu na to, že jejich křesťanství je na hony vzdáleno tomu biblickému.
My, „západní“ křesťané, stojíme před otázkou, jak se postavíme k pronásledovaným na celém světě. Zůstaneme lhostejní? Cos udělal ty? Udělal jsi alespoň něco?
Mnozí dělají. Původně jsem zde chtěl zveřejnit jména některých z nich, ale pak jsem si to rozmyslel, protože znám jen některé a mnohé bych opominul, a – a to je důležitější – jejich jména jsou zapsána v nebesích.
A pokud jsem se někoho dotknul svou otázkou „udělal jsi alespoň něco“, pak k tomu jen dodám: Já nejsem soudcem. Ale jednou ti to otázku položí na onom soudu, o němž se mluví jako o soudu „posledním“. Možná stojí zabývat se touto otázku již teď.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 13. července 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
6 Komentáře
Adam Hladky
„A skutečně je pravda, že v žádné geografické oblasti světa (nepočítáme-li svět islámu) nebyli Židé tak rozsáhle vyvražďováni jako na Ukrajině“
.. fakt? A co Polsko? V Polsku byl počet oběti holocaustu 3mil, v CELÉM SSSR 1 mil
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%9Bti_druh%C3%A9_sv%C4%9Btov%C3%A9_v%C3%A1lky
A ad to subjektivní: „Průvodním znakem této krize je rozdělení celých denominací na část, která „jde s dobou“, a část, která se snaží nějakým způsobem brát vážně autoritu Písma.“
.. druhá strana by řekla „na část, která v Bibli hledá, co chce Bůh říct člověku 21. století, a část. která lpí na ‚Země je placatá‘ a ‚žena ve shromáždění ať mlčí‘ „.
Dan Drápal
Vážený pane Hladký, co se týče té statistiky, tak mi to nějak nesedí. Židovských obětí na území Sovětského svazu bylo jistě víc než milion. Ale hlavní problém vidím v tom, že není jasné, z jakého území se počítá. Polsko bylo jaksi celé „posunuto“ na východ od současného stavu. Jsou ty tři miliony počítány z dnešního území Polska, nebo z předválečného? A počítají se do „obětí holocaustu“ jen oběti z koncentračních táborů, jako byla Osvětim, nebo všichni pobití Židé?
Nicméně myslím, že o přesné počty snad nejde.
Co se týče verše „žena ve shromáždění ať mlčí“, dovoluji si odkázat na svou knížku „Emancipace žen v církvi“.
A ano, jsou křesťané, kteří si myslí, že země je placatá. Dva takové znám. Ale vyvolávat dojem, že je to snad evangelikální mainstream, není zcela fér. Vytvoříte si strašáka, kterého pak snadno porazíte.
Jiří Kouba
A nyní prosím citát o placatosti Země.
Jiří Koubad
Člověk 21. století nepotřebuje slyšet nic jiného než člověk století minulých. Je stále tentýž, stejné jsou jeho pochyby, zápasy, hříchy. Co se mění , je jen technosféra.A rozhodně nepotřebuje jen oškubaný výřez,ale celé evangelium
Honza B.
Íránská církev – dobrý příklad, jak bude vypadat církev v posledních letech tohoto věku.
Skvělé svědectví plné Ducha svatého na povzbuzení – viz odkaz níže. Takhle bude vypadat skutečná církev v poslední době, ta více než kdy jindy pronásledovaná, ale smělá v moci Ducha svatého, svědčící o Ježíši Kristu.
„Jeden z vyšetřovatelů se mnou mluvil a byl velmi rozzlobený, řekl mi, že slyšel, že mluvíme s vězni o Ježíši, a já jsem mu řekla, samozřejmě, že mluvíme s vězni o Ježíši, protože si myslím, že to není naše vina, ale vaše, protože jste nás zatkli a dali jste nás do toho vězení a vězni jsou zvědaví a ptají se nás, proč jste tady, z čeho jste obviněni, takže jsme jim musely vysvětlit, proč jsme tady, takže to není naše vina, ale je to vaše vina.“
https://www.youtube.com/watch?v=vH_12pxMnM0
Olga Nedbalová
Ano, je pravda, že západní křesťanství poněkud zpohodlnělo. Volat k Hospodinu nás spíše donutí nouze než dostatek. Počty křesťanů zcela logicky ubývají – nač se zabývat nějakým Ježíšem, když si vlastně všechno mohu zařídit sám. Na druhou stranu – člověk pevně a pokorně stojící v Kristu v dobách dobrých i zlých je jako zrno, které zapadlo do úrodné půdy.
Nevím, zda to vnímám úplně správně – ale přijde mi, že je úplně jedno, kde se člověk hledající Boha nachází. Zda v Iránu nebo v ČR. Spíše jde asi o to, zda máme dostatek pokory si přiznat, že potřebujeme Boží řešení pro svůj život. Že naše řešení doposud stála za nic. Že můžeme, máme a dokonce musíme volat k Hospodinu, i když nám fyzicky nic neschází. Že máme neustále zkoumat, zda ještě chodíme po Božích stezkách. Že si nemáme nechat zarůst srdce tukem, i když nás dostatek k tomu svádí.