John Piper / Proč si Ježíš vybral Jidáše za svého učedníka?

V Bibli je jen málo zapeklitějších otázek, než je tato: Pokud Ježíš věděl, že ho Jidáš nakonec zradí, proč si ho vybral za svého učedníka? Tato otázka pochází od našeho posluchače Austina. Ptá se: „Dobrý den, pastore Johne. V poslední době studuji Janovo evangelium a přemýšlím, proč si Ježíš vybral za jednoho ze svých učedníků právě Jidáše. Co se nás Ježíš snaží naučit tím, že si za svého učedníka vybral někoho, o kom dobře věděl, že ho zradí? Můžeme si z toho něco vzít?“

---

Jan 6:64 říká: „Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá.“ Posluchačova otázka je tedy biblicky podložená a důležitá. Ježíš si za svého apoštola vybral zrádce. Proč?

Na základě Písma uvedu pět odpovědí na otázku, proč Bůh určil a Ježíš vybral zrádce Jidáše, aby byl součástí jeho týmu.

1. Musí se naplnit Písmo.

Starozákonní Písma předpověděla, že se to stane. Ježíš si tedy vybral Jidáše, aby naplnil Písmo. V Janově evangeliu 13:18 Ježíš říká svým apoštolům: „Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil. Ale musí se naplnit Písmo.“ Pak cituje Žalm 41:10: „I můj důvěrný přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, proti mně vyvýšil patu.“ Petr na den letnic prohlásil: „Muži bratři, muselo se naplnit slovo Písma… o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše“ (Skutky 1:16).

Ježíš se krok za krokem přibližoval smrti na kříži a dbal na to, aby se naplnilo každé slovo z Písma týkající se jeho smrti, dokonce i podrobnosti o tom, jak bude zrazen. Chtěl tím ukázat, že Písmo nelze zrušit a že Bůh má vše pod kontrolou.

2. I ty největší hříchy slouží Božímu záměru.

Tím, že se Ježíš rozhodl být zrazen svým blízkým přítelem, a to polibkem, nám ukazuje, že nejodpornější čin v dějinách světa – zrada a následně vražda Božího Syna – byl součástí Božího plánu spasení. Ve Skutcích 4:27–28 je výslovně uvedeno, že to řídila Boží ruka a vše se stalo z jeho prozřetelnosti.

SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Je moje utrpení Božím trestem za hřích?

Jinými slovy, z tohoto příběhu o Jidášovi si můžeme vzít ponaučení,, že i ty nejhorší hříchy na světě si Bůh používá ke svým vykupitelským záměrům. Když už si lidé myslí, že mají navrch, zjistí, že jejich ruka slouží právě tomu, proti komu stojí. To je velké ponaučení pro nás.

3. Spásná víra není totéž co náboženská činnost.

Tím, že si Ježíš od počátku vybral za apoštola člověka, který směřoval k odpadnutí a do záhuby, zařadil ho mezi své nejbližší a dal mu moc nad nečistými duchy a nad nemocemi nám ukazuje, že příslušnost k náboženské skupině, ani náboženské praktiky či zázračné činy nejsou zaručeným důkazem znovuzrození. Matouš 10:1–4 popisuje výběr dvanácti apoštolů. Jmenuje Jidáše a říká, že jimJežíš dal„pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost“ (v. 1). Jidáš chodil s Ježíšem, sloužil mu tři roky a konal zázraky.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Jidáš je názorným příkladem lidí v Matoušově evangeliu 7:22–23: „Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘“ To se týká nejen Jidáše, ale mnoho dalších lidí. A tehdy jim Ježíš vyzná: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“

Plyne z toho ponaučení, že správné učení („Pane, Pane, my víme, kdo jsi, vždyť máme správné učení“), náboženská činnost a konání zázraků („Vyháníme démony, uzdravujeme lidi“) nedokazují nic o spasitelné víře a znovuzrození. To je lekce, která plyne z Jidášova příkladu.

4. Boží svrchovanost nepodkopává lidskou odpovědnost.

Jidáš slouží jako ilustrace toho, že předurčení a lidská odpovědnost jdou ruku v ruce. Jidášův osud byl určen ještě před jeho zradou. Ježíš řekl, že uchránil všechny své učedníky před odpadnutím kromě Jidáše, „syna záhuby“ (Jan 17:12). Jan 6:64 říká: „Ježíš totiž od počátku věděl, … kdo je ten, který ho vydá.“ A v dalším verši Ježíš vysvětluje: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce“(Jan 6:65). Jinými slovy, Jidáš nečinil pokání, protože mu nebylo dáno od Otce; jeho osud byl zpečetěn. A přesto se provinil a byl plně odpovědný. Zodpovídal za to, co udělal. On sám vyznal v Matouši 27:4: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“

Od Jidáše se tedy učíme, že by nás neměla vyvádět z míry skutečnost, že člověk může být určen k záhubě, a přitom být zcela zodpovědný za to, co dělá.

5. Láska k penězům kazí naši duši.

Jidáš je výmluvným příkladem strašlivé moci lásky k penězům a toho, jak nám brání vidět, co je na tomto světě pravdivé, krásné a cenné. V Janovi 12:4–6 čteme o tom, že poté, co Marie pomazala Ježíše, Jidáš pokrytecky prohlásil: „Proč nebyla tato mast prodána za tři sta denárů a rozdána chudým?“ A Jan to komentuje: „To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.“ Dělal to přímo před nosem Božího Syna, který měl dát svůj život jako výkupné za mnohé, jehož učení tři roky naslouchal a v jehož moci konal zázraky.

Jidáš miloval peníze víc než Ježíše. Je to něco strašného, neuvěřitelného, nevýslovně zlého. Každého z nás by mělo mrazit při pomyšlení, jakou moc mají peníze v našich životech. Mohou nám bránit vidět to, co je pravdivé, krásné a cenné. Když tedy Jidáš dostal příležitost, stačilo mu třicet stříbrných, aby prodal samotného Božího Syna.

Určitě existuje více odpovědí na Austinovu otázku, proč Bůh určil a Ježíš vybral zrádce, aby byl od počátku mezi apoštoly. Minimálně těchto pět důvodů vidím v Bibli:

Aby se naplnilo Písmo. Písmo nelze zrušit a Bůh má vše pod kontrolou.

I hrozné hříchy slouží Božím vykupitelským záměrům v jeho svrchovaném plánu.

Čas strávený s Ježíšem ani zázraky nejsou důkazem spásné víry.

Předurčení a lidská odpovědnost jdou ruku v ruce.

Za nejhorším hříchem na světě stojí láska k penězům.

Tento podcast vám vznikl ve spolupráci s Desiring God.

Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 28. května 2022 Foto: CC Search – John Piper