Byli jste jako oharek vyrvaný z plamenů ohniště. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův.
Am 4,11
Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
2Tm 2,13
Oharek, téměř NIC. Ještě okamžik, a zbude jen malá hrstička popela. Jenže ten oharek je zachráněn, v posledním okamžiku. Uvědomuje si to? Anebo mu nic nedošlo? Uvědomil si, že je zachráněn? Reakce žádná, takže nejspíš ne.
Co už má Bůh udělat, aby ti hlupáci konečně poznali, že je s nimi, že je chce zachránit. A jediné, čím k tomu oni sami mohou přispět, je: navrátit se. Přestat sloužit všemu marnému, pomíjivému, šalebnému, „cizím bohům“.
Jenže stále ta zatvrzelost.
Bůh to svému lidu vytýká. A nechává ho, aby si v těch marastech, které si nadrobil, vymáchal čumák. Ale nikdy se neodvrátí docela, navzdory lidské znovu a znovu se opakující nevěrnosti a nesmyslné svévoli. Jak je psáno v 2Tm: „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“
Dobrotivý a věrný Bože, kéž na tvoji záchranu a spásu neodpovídáme zbytečným vzdorem a svévolí.
2K 4,11–18 * J 15,26–16,4
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
