Na přednáškovém turné v roce 2018 jsem navštívil Ukrajinu spolu s jejími sousedy Maďarskem a Běloruskem. Když teď poslouchám srdcervoucí zprávy z Ukrajiny, představuji si svého kolegu-spisovatele Sergeje a překladatelku Natašu a mnoho dalších, které jsem tam potkal. Jak spí v noci? Co říkají svým dětem? Jsou mezi těmi seřazenými na hranicích, kteří se zběsile snaží uprchnout?
Celé týdny jsme naslouchali Putinovým lžím o tom, že Rusko nemá v plánu invazi, a nyní se nám před očima odvíjí cynická a neopodstatněná válka. Ukrajina trpí díky své poloze a v průběhu staletí přes ni pochodovaly armády z Ruska na východ a z Evropy na západ a zanechávaly za sebou smrt a zkázu. Miliony lidí zemřeli v umělém hladomoru vyvolaném Josefem Stalinem; další miliony zemřely za Hitlerovy nacistické okupace. A teď sledujeme živě v televizi, jak ruské rakety útočí na obytné domy a nemocnice a mateřskou školu.
SOUVISEJÍCÍ – Yancey apeluje na evangelikály, aby nežili ve strachu, ale ukázali jednotu a lásku
Dnes jsem narazil na báseň „Už se nemodlím za mír“ od Ann Weems (odkaz níže), napsanou v roce 2003 těsně předtím, než USA a jejich spojenci zahájili válku v Iráku. Zaměřila se na jiného diktátora, který brutálně napadl jeho souseda, v tomto případě Kuvajt. Tón naděje zahalený v bezmoci básně vystihuje to, co cítím ke svým přátelům na Ukrajině.
„Bůh je dobrý. Pořád,“ napsal mi včera Sergej. Mohl bych to říct, kdybych se dnes večer schoulil na stanici metra v Kyjevě a poslouchal, jak padají rakety?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je spisovatel Zdroj: Facebook.com Datum: 27. února 2022 Foto: Wikimedia Commons – Philip Yancey
3 Komentáře
Mirek P.
„Již nemodlím se za mír, modlím se za zázraky.
Aby se kamenná srdce stala něžnými a zlé úmysly se změnily v milosrdenství.
…
Někteří říkají, již není naděje
A já vždy budu nadšena svatými blázny se skandálností naší víry :
protože Bůh nás miloval, i my se můžeme milovat navzájem.
Už nemodlím se za mír, modlím se za zázraky.“
Tolik aspoň začátek a konec oné básně.
Realtoltek
Jedině příchod Ježíše může zachránit tento svět před nejhorší katastrofou.
Olga Nedbalová
Ano, Ježíšův příchod je zcela jistě to jediné konečné správné řešení. Ale to přeci nevylučuje, že do doby, než přijde náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, se nemůžeme zároveň modlit, být nápomocni všem, kdo trpí atd. A také je dobré si uvědomit, že žádná z těchto činností není zbytečná nebo méněcenná. Někdo může jako prorok ukazovat k Pánu Ježíši, někdo se bude vroucně modlit, někdo bude prakticky pomáhat. Nemusíme ovšem zvládat všechny činnosti najednou. Spíše využívejme konkrétní dary, které jsme dostali od Hospodina. Nechci aby má slova působila jako kritika příspěvku Realtoltek, spíše to je spojení s předchozím příspěvkem Mirka P. Diskuse nemusí být o popírání názoru druhých, ale také může jít o doplnění, poskytnutí jiného úhlu pohledu. Každý z nás máme trochu jiné osobní zkušenosti s vírou a ty můžeme srovnávat s Písmem a mezi sebou navzájem. Přemýšlím často o tom, co pro nás znamenají vnější okolnosti. Buď ty přímo osobní – například těžká nemoc naše nebo našich blízkých a pak ty vzdálenější – epidemie, války. Slouží nám i jako napomenutí, povzbuzení, doslova postrčení k intenzivnější víře? Mně osobně nemoc mých blízkých a starost o ně přinesla lepší vhled samu na sebe a na hlavně na svůj vztah s Ježíšem. Pochopila jsem, že nemám jen řečnit o víře, ale také si musím hodit kříž na záda a za Pánem vykročit. Uvědomila jsem si také svou nedostatečnost (doslova hříšnost) a málo síly tyto věci řešit bez pomoci Pána. Skrze modlitby mně Pán pomáhal vše zvládat, kupodivu dodával i fyzické síly. I nyní pořád platí, že s vírou můžeme Pána Ježíše žádat o cokoliv. Pokud Pán Ježíš uzná, že je to pro nás dobré, zcela jistě nám naše modlitby vyplní. A také ono univerzální: „Tvá vůle, Pane, staň se, ne má.“ Vyznáváme-li, že fyzickou smrtí pro nás život nekončí, pak co nás tedy může jiného oddělit od lásky našeho Pána, Ježíše Krista? Víra, láska a naděje je s námi křesťany pořád. Zůstaneme-li v Kristu, jsme v bezpečí.