Minulý týden vyběhla první náboženská čísla Českého statistického úřadu ze sčítání lidí, domů a bytů v roce 2021. Každý si je posuzuje trochu po svém, což je samozřejmé. Někomu se to zdá ještě docela dobré, jiný propadá zoufalství. Já se řadím k tím, který v číslech vidí paprsek pravdy, se kterou je dobré žít a příliš ji nehodnotit.
Nicméně mi dovolte několik komentářů, které se budou týkat jen čísel vyjadřujících součet věřících, hlásících se k církvi, náboženské společnosti nebo směru a také těch, kteří si mezi třemi velkými církvemi a dalšími (zatím nevyčíslenými) nevybrali a řadí se k věřícím, nehlásícím se k církvi a nebo náboženské společnosti. To je velmi sledovaná část spektra, protože vyjadřuje motivované lidi nějakými vyššími zásadami. Jsou to naši spoluobčané žijící v zorném úhlu věčnosti. Růst o 36% oproti minulému sčítání se vysvětluje nejčastěji tak, že se to lidem v soukromí jejich obýváku s počítačem nedělalo komplikovaně. A nestyděli se při tom vyznávání. To je ale velice chabé vysvětlení, protože taková registrace mezi věřící, kteří se nehlásí k žádné církvi, dovoluje vždycky – veřejně i soukromě – vyslovit tvrdé kritiky vůči církvím. Ještě jedno skvělé číslo: Ze součtu těch, kteří se před deseti lety vůbec nechtěli vyjadřovat k náboženským věcem, zůstalo jen 68%, kteří neuvedli svůj názor. Takže lidé se ve větší míře vyjadřovat chtěli a potřebovali, což je každopádně moc dobrá zpráva o stavu společnosti.
SOUVISEJÍCÍ – Sčítání lidu: V Česku ubývá věřících, kteří se hlásí k církvím
Z těch, kteří se hlásí k církvi, náboženské společnosti nebo směru známe jen čísla těch tří největších církvi v České republice. Ostatním církvím připadne ještě po pár desítkách tisíc z toho zbytku, který ještě nebyl zveřejněn. Těch věřících, nehlásících se k církvi a nebo náboženské společnosti je ale tentokrát o 163 995 více, než těch sympatizantů a členů třech zavedených velkých církví. To je číslo, které musí vést k pokoře, ale také k naději.
Je jasné, že roste počet lidí, kteří nepotřebují, aby jim někdo říkal čemu mají věřit a co mají cítit. Co mají zakoušet (Tohle slovo nenávidím, protože je zoufale archaické. Lidé nic nezakoušejí – leda tak něco zakousnou a vychlazenou dvanáctku k tomu pouze vychutnávají). Zároveň tím nárůstem SBNR – Spiritual but not religious – roste počet lidí, kterým smíme naslouchat, když nám vyprávějí, čemu věří a za čím stojí. Jisté procento bizarních věr mne nemůže vykolejit z přesvědčení, že taková spousta lidí určitě chce následovat něco rozumného, co se dá vysvětlit. Byť bych s tím třeba v některých aspektech nesouhlasil. Moje přesvědčení dále říká, že s drtivou většinou lidí takto věřících budu určitě souhlasit v podstatných věcech, protože chtějí obyčejné věci, které jsou všem lidem společné a já je slyším ze všech stran. Chtějí spravedlnost, pokoj, stabilitu a přiměřený rozvoj.
Je na čase se věnovat lidem, kteří se nevejdou do našich církevních struktur. Je dobré měnit naše způsoby tak, abychom si v rozhovoru co nejvíce rozuměli. Protože každý, i ten, kdo si odplivne při slovu Bůh, je partnerem k rozhovoru a spolupráci.
Správná míra křesťanské přítomnosti v této zemi není v rostoucích číslech sčítání lidí, domů a bytů, ale v rostoucím podílu na dobrých a obecně prospěšných záležitostech naší společnosti. Kvasnice jsou minimálním a po smísení neviditelným podílem těsta. A přesto mají velký vliv. Správná míra podle našich babiček je tak akorát!
Autor je kazatel Církve bratrské v Litomyšli Zdroj: blog Respekt.cz Datum: 20. ledna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
