Sdílel se se mnou jeden požehnaný přítel, který posloužil několika vyznavačům esoteriky k víře v Pána Ježíše Krista, že má s těmito lidmi určitou potíž. Uvěřili sice evangeliu, ba někteří se dali pokřtít, nicméně nepřijímají autoritu Písma coby Božího Slova.
Co si počít?
Jistě nelze začít osobní evangelizaci snahou přesvědčit daného člověka o tom, že Bible je inspirovaná. Podobně asi nelze začít osobní evangelizaci snahou přesvědčit druhého, že Ježíš je Bůh. Přitom obojí jsou důležité pravdy: Ježíš je Bůh, a Bible je inspirovaná.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Naše dvojí občanství
Jak začínáme osobní evangelizaci? Zpravidla svědectvím o tom, jak jsme sami uvěřili. Někdy začneme od učení – to spíše tehdy, pokud se na nás druhý člověk obrátí s nějakým dotazem. Ale i v těchto případech zpravidla (spíše dříve než později) dojde na osobní svědectví. Na druhé straně, pokud osobním svědectvím začneme, brzy ho doplníme o „teorii“, tedy o učení, konkrétně o cestu spasení.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Pokud působí Duch Svatý, člověku, s nímž hovoříme, dává smysl jak naše svědectví, tak to, co říkáme o Bohu, o Ježíši Kristu, o spáse. Člověk, jemuž zvěstujeme evangelium, si říká: „Na tom asi něco bude.“
Co je v dané situaci nejdůležitější? Boží dotek. Je to Bůh, kdo dává víru. Na nás jistě je, abychom zvěstovali evangelium co nejsrozumitelněji a nejvěrohodněji. Ale i když naše zvěstování nemá chybu, není tím zaručeno, že náš přítel uvěří. Je zapotřebí, aby působil Duch svatý, a pak je zapotřebí, aby se daný člověk pro víru rozhodl.
Velký význam může mít dobré společenství: Společenství lidí, kteří poznali Ježíše a hoří pro něj. Není to však podmínkou.
V určité chvíli svému příteli nabídneme, že se s ním budeme modlit. Nabídneme mu, že se může k naší modlitbě připojit. A pak se modlíme.
Modlíme se, přestože ten člověk dosud nevyznal Ježíše jako svého Spasitele. O křesťanském učení toho ví naprosté minimum. Jenže důležitý je Boží dotek. A ten se mnohdy děje právě tehdy, když se člověk modlí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nezbytnost chození s Bohem
Může se stát, že modlitba je poměrně brzy vyslyšena. Člověk, který se možná modlil prvně v životě, ví a vyznává, že mu Pán Ježíš pomohl. Ale stále ještě neví, že Ježíš je jediný Spasitel.
Naší touhou a snahou by v tu chvíli nemělo být, aby ten člověk správně smýšlel o Ježíšovi, ale aby se k němu modlil. Pokud člověk začne počítat s Pánem Ježíšem ve svém životě, po čase zjistí, že Ježíš je skutečně Spasitel a Pán. Ne proto, že jsme mu to nějak logicky dokázali, ale protože mu to Ježíš zjevil. Jinak řečeno: Osobní setkání s Ježíšem je důležitější než správná teologie.
Zatím jsme nemluvili o Písmu. Záměrně. Pokud uvěříme, že člověk může být spasen, aniž má správné učení o Ježíšovi, možná pochopíme, že člověk může být spasen, i když zatím neví, že Bible je inspirovaná.
Pro mne je Bible jedním z průsečíků, v němž se nebe setkává se zemí. Autorita Písma je dnes dokonce i mezi křesťany všelijak znevažována, případně si ji lidé upravují ne podle vlastních zkušeností s Bohem, ale podle vlastních zkušeností bez Boha. Je to ovšem k jejich škodě. Boží slovo pak v jejich životě není mocné.
V posledních letech jsem stále tak nějak neplánovaně narážel na životopisy pronásledovaných a trpících křesťanů. Z knih, jako je Wurmbrandovo svědectví, které vyšlo česky pod názvem Neboj se kříže (původní mnohem kratší verze jeho života nesla název Mučen pro Krista), nebo právě vyšlé svědectví bulharského pastora Haralana Popova Mučen pro víru, případně ze svědectví pronásledovaných čínských nebo íránských křesťanů, je jasně patrné, co pro ně Boží Slovo znamenalo, jak si vážili třeba jen několika stránek Písma, s jakou obětavostí se ho učili nazpaměť nebo po nocích opisovali… Z těchto svědectví je patrné, jakou má Boží Slovo moc. Není divu, že Boží nepřítel dělá vše proto, aby lidé Bibli neměli vůbec nebo aby ji nebrali vážně.
Ovšem podobně jako je tomu s jedinečností Krista, je tomu i s inspirovaností Bible. Jedinečnost Písma člověk nepozná, pokud ho nečte. A nepozná ji, pokud se člověka nedotkne Duch Svatý. Miluška Bláhová, která měla zásadní vliv na rané Maniny, používala obrat „Slovo Boží, oživené Duchem svatým“. Ano, to potřebujeme. Můžeme o tom ale jen vydávat svědectví, být příkladem a modlit se, aby člověk, na němž nám záleží, udělal s Písmem tu zkušenost, kterou jsme udělali my – a tisíce dalších před námi – tedy aby i pro něj se Písmo stalo dotykem nebes, průsečíkem, kde se nebe a země střetávají.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 3. listopadu 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
52 Komentáře
Karel Krejčí
Ti, co praktikují esoteriku, nejsou a ani nemohou být vedeni Duchem Svatým. Není to možné, protože Duch Svatý by si protiřečil. Nepochybně jsou vedeni duchovními bytostmi, ty však Bibli rezolutně odmítají, což je zcela logické – také by si protiřečily. Esoterici nepochybně „nějakou“ duchovní cestou kráčí, jejich pohled na dění světa nepostrádá racionální myšlení ani nejsou zaslepení fanatici, jsou si vědomi, že jsou strůjci svého života, ale právě proto je u nich Kristus až na druhém místě. Nejsou Jeho zamilovanou nevěstou, věří sami sobě.
pavel v
Kdysi jsem se pokusil promluvit o Bohu se svým švagrem, který byl sice pokřtěný, ale nevěřící. Byl se mnou velmi rychle hotov. Zeptal se mě: „Pavle, ty věříš, že to, co se v Bibli píše, je pravda?“ Já odpověděl: „Ano, já věřím, že Bible byla inspirována Duchem svatým.“ Švagr se mě otázal: „Myslíš, že stvoření světa a člověka proběhlo tak, jak je to v Bibli popsáno?“ Došel mi dech – otázka mě zaskočila. Byl jsem příliš mladý, abych na ni dokázal odpovědět, že Bibli nelze chápat doslovně, že se nejedná o přírodovědeckou knihu. V náboženství, kam jsem jako školák chodil, mě s touto skutečností nikdo neseznámil.
Většina nevěřících je přesvědčena, že Bible je dnes zaostalá kniha obsahující primitivní představy o světě – že to prokázal už Giordano Bruno. Podle těchto představ definitivní smrtelnou ranou pro Bibli a víru se pak stala Darwinova evoluční teorie. Ano, pro nevěřící je Bible v rozporu s vědou. Že věda a víra se vzájemně doplňují, ukázal francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog, člen Tovaryšstva Ježíšova (jezuita) Pierre Teilhard de Chardin. Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako skutečné evoluce, jež není předurčená či plánovaná, ale směřuje ke svému cíli v bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Teilhard byl dlouho v katolické církvi na indexu, průlom nastal až za Benedikta XVI. Má-li být evangelium pro současného člověka přijatelné, musí se teologové vyrovnat především s evoluční teorií ( s tím, že člověk vznikl z opice :-).
Ježíš byl povoláním obyčejný tesař. Co bylo příčinou, že dokázal strhnout lid? Byla to na prvém místě jeho moudrost, ale také to, že činil znamení. Tuto schopnost činit znamení může mít kdokoliv z nás. Za příklad může sloužit Damien de Veuster, Albert Schweitzer či Matka Tereza. Je málo pravděpodobné, nikoliv však nemožné, získat pro evangelium člověka žijícího v přepychu, tedy běžného obyvatele Západu. Nedařilo se to ani Ježíšovi.
Jiří Aron
Zajímavý článek. Podle postmoderního teologa pana Drápala není potřeba k tomu, aby člověk uvěřil v Krista, zvěstovat Boží slovo. Evangelizaci o Kristu společným čtením či citováním z Písma nedoporučuje jako „logické dokazování“ Krista, nebo „správnou teologii“ o Něm či „správné učení“ o Ježíšovi.
Bible říká opak, že aby člověk uvěřil, musí slyšet Boží slovo :
1. Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží Petr 1,23
2. Zrodili jsme se slovem pravdy, Jak 1,18
3. Kristus, Slovo Boží, se stal tělem a přebýval mezi námi. Učedníci Boha neviděli, ale Kristus jim o něm řekl. Jan 1,12 a 18
Písmo učí o Kristu a bez Písma o Kristu máme jen své vlastní představy.
Nelze se pak divit, že se p. Drápal řeší lidi, kteří nepřijímají autoritu Písma coby Božího Slova. Bodejť by přijímali autoritu Písma, když mezitím už mají svou vlastní představu, čemu věří.
Mají už svou víru, založenou za společných modlitbách s přáteli, kteří jej duchovně nevedli k Písmu. Víru nemají podle Písma, ale podle svých vlastních představ, co je to Boží dotek. Víru mají ve vlastní představu, kdo je Ježíš, podle svých vlastních zkušeností s tím, co považuje za Boží pomoc ve svém životě. Souhlasím s panem Drápalem v tom, že takoví lidé si autoritu Písma upravují podle vlastních zkušeností bez Boha
Tento přístup je ovšem ke škodě i pana Drápala. Boží slovo pak ani v tomto jeho pojednání o autoritě Písma není mocné.
(P.S. ani je necitoval, asi pro jistotu)
Petr Adamec
Myslím, že se mýlíte. Z pár vět článku si vytváříte představy o způsobu evangelizace D.Drápala, které ale nejsou pravdivé. Zrovna společné čtené Písma nebo společné probírání biblických kurzíků je oblíbený způsob evangelizace (a vedení nově obrácených) D. Drápala. Opravdu, znám ho osobně a byl jsem řadu let u něj ve sboru. Možná se nevyjádřil úplně šikovně s tou bezchybnou teologií, ale není pravda, že by mu o Písmo při evangelizaci nešlo. Spíš mu, myslím, šlo o to, že k ochotě zajímat se o Krista a Písmo, potřebují často lidé nějakou zkušenost – třeba s modlitbou, uzdravením a podobně. Osobní setkání s živým Bohem je mocnější, více než správná teologie.Ježíš Kristus učil zástupy a také uzdravoval a činil zázraky. Také měl učedníky. Linie článku byla taková, že zakotvení v Písmu je důležité a nově obrácený ho nutně potřebuje. Současně k obrácení spíše vede setkání s Kristem než učení o Kristu. Třeba apoštol Pavel ve Sk.9. kap. Nebo Petr v Mat.4…
pavel v
Pane Arone, vy sprostě lžete. Pan Drápal nikde nenapsal, že (cituji) „není potřeba k tomu, aby člověk uvěřil v Krista, zvěstovat Boží slovo“. Dále panu Drápalovi vyčítáte, že (cituji)“ řeší lidi, kteří nepřijímají autoritu Písma coby Božího Slova“. On však píše, že jsou to lidé, kteří uvěřili evangeliu. Jsou to tedy lidé, kteří Boží Slovo (Bibli) znají. Vyhovují tedy přesně vašim podmínkám, když říkáte, že evangelizace musí začít hlásáním Božího Slova. Je zřejmé, že to nestačí, že je potřeba osobního svědectví a dotyk Ducha svatého, aby oni lidé plně uvěřili.
V Tibetu existují modlitební mlýnky. Na otočných válcích jsou napsány posvátné texty (mantry). Budhisté s mlýnky točí, čímž mají vysílat modlitby do celého světa. Když někdo cituje Písmo, aniž by vysvětlil, jaký to má smysl, je to podobné, jako s těmi mlýnky.
Jiří Aron
Pro 12:16: „Hlupák dá bez rozpaků najevo svou zlobu, kdežto moudrý se nenechá unést hněvem.“
Olga Nedbalová
Ezoterika mi osobně nahání husí kůži. Tváří se nevinně, neškodně, ale je velmi, velmi nebezpečná. Přiznám se, že z kontextu článku mi není jasné, zda oni ezoterici úplně přestali se svými praktikami nebo v nich dále pokračují? Znám případy lidí, kteří dříve ezoteriku provozovali, ale proměněni Kristem se jí úplně vzdali. Ale také se bohužel vyskytují také případy pseudokřesťanů, kteří si vesele komunikují tu s anděly, tu s duchy mrtvých, tu možná s Ježíšem?? V případě ezoteriky bych se striktně držela Písma, která tyto praktiky zakazuje. Ano, dá se komunikovat s různými duchy. Ale my se máme nechat ovlivnit jen Duchem Svatým a žádné jiné duchovní praktiky vůbec nevyhledávat. V tomto nám může právě Písmo skvěle posloužit jako záchranná brzda. Ano, duchovní svět je lákavý. Ale ne všechno duchovní je pro nás dobré. Samozřejmě, nečtěme Písmo bez Ducha Svatého, ale nekomunikujme s duchy bez znalosti Písma. Ezoterici evidentně nemají problém s vnímáním duchovna, naopak, chybí jim pevné ukotvení v Písmu.
Olga Nedbalová
Myslím, že spor o to, co je důležitější – autorita Písma nebo osobní víra člověka v evangelizaci, je uměle vytvořený. To bychom mohli řešit, zda je pro řidiče důležitější znalost pravidel nebo praktická jízda. Když přijde úplně nezkušený začátečník do autoškoly, co první uděláme? Posadíme ho za volant nebo s ním probereme alespoň základní pravidla (dopravní značky, jak se chovat při jízdě v různých situacích atd.)? Klasicky je první teorie. Ovšem, zvláště chlapci, řídí po polních cestách auta už dávno, takže přicházejí do autoškoly technicky zdatnější než dívky, které si musí zvyknout na systém brzda, spojka, plyn a jak vůbec udržet auto na silnici. Někdo tedy přeskočí ono doporučené první více teorie, potom praxe, někdo to má naopak. Co je lepší? Podle mě je to úplně jedno. Pokud přijde do autoškoly chlapec, kterému nedělá problém v praxi technika jízdy, učitel o to více se zaměří na teorii. Pokud přijde do autoškoly dívka, která má nabiflované dopředu všechny možná pravidla, pak je na místě o to více se věnovat praktickému řízení. Ve výsledku, praxe i teorie jsou nezbytné pro správnou a bezpečnou jízdu. Velmi nebezpečný je řidič, který je sice bravurní jezdec, ale nezná pravidla a nikdo mu nevysvětlil, jak je velmi důležité na cestě předvídat, brát ohled na slabší účastníky. Stejně nebezpečný je ovšem i teoreticky velmi zdatný člověk, který v praxi panikaří při smyku, neodhadne vzdálenost při předjíždění atd. Velmi obdobné je to i s vírou. Je velmi důležité rozpoznat, jaký člověk před námi stojí. Někdo, kdo má velmi široké znalosti z různých duchovních praktik nebo někdo, kdo ještě donedávna popíral vše duchovní? Velmi dobře pan Aron upozorňuje, že lidé komunikující s duchovní sférou mají často problém v tom, že si utváří špatné vzorce víry. Tak jak mladý chlapec v autě odmítá respektovat autoritu dopravních předpisů, tak tito ezoterici odmítají respektovat autoritu Písma. Oni už přece s bohem komunikují a nepotřebují k tomu žádné další předpisy! (Schválně píši s bohem, ne s Bohem). Náš osobní vztah s Ježíšem je jistě velmi důležitý, i naše duchovní pocity hrají významnou roli. Ale vždy je dobré se dívat i do Písma. Je to, co prožívám skutečně od Pána Ježíše? Nesloužím náhodou nějakému jinému pánu? Každodenní čtení Písma je velmi dobrý návyk. Pomůže si nám srovnat v hlavě myšlenky. Počítejme s tím, že čtení Písma je doživotní záležitost. Pokaždé, když Písmo otevřeme, stále budeme objevovat nové myšlenky a postupně nám budou některé věci docházet. Já jsem třeba teprve nedávno pochopila hloubku verše: „…všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám…jej přibil na kříž.“ Koloským 2:13-14
Dříve jsem to vztahovala hlavně na sebe. Super, takže nemám žádné dluhy. A nyní jsem přišla na to, že i z tohoto důvodu mám odpouštět svým bližním. Já sama si nechám seznam toho, co dlužím, přibít na kříž a dluhů se zbavím. A tím pádem ale nemůžu ani chtít po svém bližním vrácení dluhu (nedostatek lásky, pomluva,lež….). Budu stát před Ježíšem a vytahovat z kapsy dlužní úpisy (kdo mi co dluží) a svůj dlužní úpis (co dlužím já) si nechám přibít na kříž a tím se ho zbavím. Ale Duch Svatý mi skrze Písmo řekl: „Ne, milá Olgo, všechny dlužní úpisy byly přibity na kříž. Tvoje i ostatních věřících, všichni jste si před Bohem rovni. Nebudeme tady probírat, kdo komu co udělal, od toho se oprosti.“ A pak, že Písmo je jen suchá litera a nudná teorie 🙂 Kdepak, čteno s Duchem Svatým je to naopak velmi užitečná literatura.
Karel Krejčí
Paní Nedbalová,
jako vždy je u Vás na prvním místě Kristus, důvěra v Něho a v Jeho vedení. Je to nepochybně to nejlepší, co vůbec může lidská duše a duch prožívat. Jako protiklad můžeme použít známý opovrhující výrok apoštola Pavla, vztahující se k iluzorní charakteristice a působivosti tohoto světa. Bohužel nebo bohudík, mám možnost téměř z „první“ ruky pozorovat a hodnotit pozici lidí (snad by se to také dalo nazvat esoteriků), co je jejich cílem, jakým způsobem k němu směřují a kolik tomu věnují času a energie. Oni rozhodně neodmítají Krista, ale mají o Něm více či méně zkreslené představy, že se kolikrát ani nestačím divit. Není v lidských silách, takové lidi přesvědčit, že kráčí špatnou cestou. To může pouze Kristus. V jejich vidění – v porovnání s jejich duchovní aktivitou – jsou věřící až příliš pasivní, protože se stále opírají o Písmo, které údajně obsahuje více nepravd než pravd a nedokáží adekvátně reagovat na aktuální dění ve světě. S tímto pohledem částečně souhlasím, ne však proto, že by Písmo nebylo spolehlivé a nadčasové, ale že věřící si ve značné míře vystačí vytrvale s „mléčnou stravou“, místo aby se již sytili hutným duchovním pokrmem. To můžeme pozorovat i v současné době, kdy víra v Boha a Jeho nadřazenosti nade vším, měla by se projevovat v odvážném a nekompromisním odhalováním a odsuzováním hříšnosti tohoto světa. Jak to, že tedy věřící přistupují na praktiky tohoto světa? Jak to, že je to naopak, že svět předkládá i věřícím, že oni jsou také nemocní? Jak to, že věřící s tím souhlasí a také přijímají? Není tedy mnoho nemocných i mezi věřícími? Cožpak to není pouze Kristus, který jako jediný má moc opravdového uzdravení? K čemu je tedy víra?
Olga Nedbalová
Ano, pane Krejčí, máte pravdu. Mnoho lidí se bojí přejít z mléčné stravy na tuhou, opravdovou. Ztratí tím postavení batolete, které za nic neodpovídá, nic nemusí, jen si šťastně hraje u svých rodičů. Už nevím pod kterou diskusí se mi ozval jeden pán, tuším z Kanady. Napsal mi, že křesťané musí růst, odhodit plenky a stát se vojáky. Tedy v souladu s Pavlovým Ef 6,10-17. Ano, s růstem souvisí zralost víry. Jen zralá víra může podpořit bratra, sestru když tápají. Jen zralá víra může v lásce napomínat a v lásce pomáhat. Dnešní doba zralé víře moc nepřeje. Chceme mít všechno hned, důležitá je progresivnost mládí, stáří a zralost je jen na obtíž. Samozřejmě teď nemyslím jen věk. Znám zralé 30-ti leté křesťany a také nezralé 60-ti leté křesťany. Ona zralost je spojena i se schopností postupně přijmout Písmo. Z počátku se nám některé věci v Písmu nemusí moc líbit. Jsou tvrdé, divné, jakoby nepatří k naší představě laskavého evangelia. Máme dvě možnosti – buď Písmo zavrhneme a upravíme si pravidla podle sebe, jak se nám to hodí anebo budeme stále vytrvale Písmo číst v Duchu Svatém. To pak Ježíš díky Duchu Svatému upraví nás, abychom dokázali pravidla v Písmu pochopit a respektovat. Jsou dvě cesty a každý si musí vybrat, která mu přijde lepší. Ježíš nikoho nenutí násilím, naše přijetí Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele je čistě na naší dobrovolnosti. Kdo má uši k slyšení, slyš! Někdo to chce slyšet, někdo ne. Taková je pravda.
Jiří Aron
Paní Nedbalové. Ono nejde jen o vytváření špatných vzorců víry. Ani ne jen o esoteriky, že jen lidé z těchto, hlásící se ke Kristu, odmítali autoritu Písma.
Jde o to, že p. Drápelem navrhovaný způsob, jak vést lidi k víře, může vést k vytváření falešných obrácených. Píše sice hned na úvod o nespecifikovaném svědectví a o blíže neurčeném učení o cestě spasení. Pokud to však současně nedefinuje, dává prostor k tomu, aby si pod tímto každý představil něco svého.
Poté pan Drápal další postup definuje. Podle něj člověku, který ještě nevyznal víru v Ježíše jako Spasitele, máme pomoci zprostředkovat náboženské zkušenosti. Má začít zkušeností společné modlitby, pak ať má neobrácený zkušenost vlastní modlitby. Autor tvrdí, že by naší snahou NEMĚLO (moje zdůraznění) být, aby ten člověk správně smýšlel o Ježíšovi. Proč by nemělo? Člověk, který „stále ještě neví, že Ježíš je jediný Spasitel“ přece není ještě obrácený. V Bibli nevidíme podklad pro podobnou techniku získávání druhých skrze společnou modlitbu.
Nato čtenáře pan Drápal opakovaně varuje před apologetickým a evangelizačním přístupem, používajícím to, co je o Kristu psáno v Písmu. Kdo jiný to má nevěřícímu říci, než křesťan, který, na rozdíl od křesťana, Krista a Bibli zná?
Pan Drápal předkládá tvrzení, že:
– pokud člověk začne počítat s Pánem Ježíšem, pak nějak zjistí sám, že Ježíš je skutečně Spasitel a Pán. Opravdu?
– nemáme zkoušet neobrácenému před něco logicky dokazovat (otázka, co tím myslí, hlavní důkazy jsou přece v Písmu). Předpokládá, že to neobrácenému Ježíš sám zjeví. Někdo asi nikdy nečetl Skutky apoštolů, slova Petra, Štěpána, Pavla, Filipa.
– než „správnou teologii“ (opět otázka, co tím myslí. Zdrojem poznání o Bohu pro věřící i pro neobrácené je Písmo) je důležitější osobní setkání neobráceného s Kristem. Nesmysl. Slovy Písma: Ř 10,13 „Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?“
Pan Drápal uvěřil tomu, že člověk může být spasen, tj. být věřící, aniž by věděl, čemu a hlavně Komu věří, cituji „Pokud uvěříme, že člověk může být spasen, aniž má správné učení o Ježíšovi, možná pochopíme, že člověk může být spasen, i když zatím neví, že Bible je inspirovaná.“
V Bibli je to naopak, jinak by apoštolové a učedníci nedostali od Boha úkoly učit a evangelizovat. Nikdo z lidí není víc, než Kristus. Ježíš sám říká, že aby učedníci uvěřili, musel jim předat Boží slovo Jan 17,8 „…neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty…“ Pan Drápal učí druhé jít jinou cestou.
Petr Adamec
Jak jsem již napsal, myslím, že se mýlíte. Asi nevěříte, že člověk může být spasen, aniž by měl správné učení o Kristu. Já tomu věřím. Sám jsem byl spasen a teď o 40 let později je mé učení o Kristu a víra v něj jiná, než na začátku. Znám ho lépe a o něco více. Vystudoval jsem nějaké biblické školy, něco prožil a mnoho mých představ se změnilo. Stále je pro mne Ježíš Kristus Pán a Spasitel, ale už tomu rozumím více, co to znamená, než tehdy v telecích 13 letech…Lidé jsou různí. Někteří potřebují všemu porozumět, než udělají rozhodnutí pro Krista, jiní naopak udělají rozhodnutí na základě jen neúplných informací a až později potřebují porozumět, co vlastně udělali. Vyučování z Písma je důležité, ve všech fázích. Není obrácení bez vyučování z Písma, ale současně obrácení neznamená mít dokonalé znalosti a všemu rozumět. Hlubší porozumění získávají křesťané až později, růstem. I když Dan Drápal píše věci tak vyhraněně, neměl byste si představovat, že to tak vyhraněné je v jeho realitě doopravdy. Jeho evangelizace a práce s obrácenými je velmi evangelikální, co jiného učit, než Písmo? Já osobně s některými jeho představami docela nesouhlasím, s mnoha ale zcela souhlasím. Myslím, že byste s nimi asi souhlasil povětšinou i Vy, kdybyste to v praxi viděl. Není to tak, že by vedl lidi k falešnému obrácení bez vyučování o Kristu z Písma, že by obrácení pak vůbec nechápali, ke komu se obrací a pod. Opravdu ne.
Jiří Aron
Těžké je vyjadřovat se k něčemu, co nevidíme, čem nemáme žádné informace. Možná máte pravdu, nevím, nebyl jsem u toho.
Nejde jen o pár vět, jak píšete. Jde o celý text pana Drápala, ve kterém se svým vlastním způsobem staví negativně vůči vyučování z Písma o Kristu pro neobrácené.
Karel Krejčí
Pane Arone,
my dva jsme každý jiný, čímž vůbec nechci zadávat příčinu k nějaké neplodné a zbytečné diskusi, že cesta jednoho je lepší než toho druhého. To vůbec ne. Ale když pročítám Vaše připomínky, pečlivě až úzkostně podpořené konkrétními verši v Písmu, mám pocit, že úspěch evangelizace a vůbec, život křesťana, nesmí se vybočovat ze zásad, pravidel, nařízení a naopak dodržování zákazů, že ve mě vzbuzují pochybnosti, zda jsme od těchto věcí osvobozeni nebo naopak, jsme stále jejich zajatci.
Jiří Aron
Mrzí mě, pane Krejčí, tyto Vaše pochybnosti.
Vždyť právě proto nám Pán Ježíš Kristus zjevil svou pravdu osobně i v v Písmech, abychom byli svobodní od všech falešných učení. Abychom nežili v úzkostech, aby náš život nebyl jen to „dodržování zásad, pravidel, nařízení a zákazů“ které nám vymýšlejí lidé, ne Bůh.
Máme přece zkoumat to, co druzí lidé říkají o Bohu, o Kristu, o Písmu či o tom, co mají podle nich křesťané dělat či nedělat, ve světle Písma.
Karel Krejčí
Pane Arone,
mezi námi je zásadní rozdíl v hodnocení a reakci na určitý, daný děj nebo situaci. Vaše hodnocení vychází ze znalostí Písma a v něm uvedených moudrostí, pravd, výroků, obrazů, připodobnění atd., se snahou o vyhledání a použití toho, co nejlépe a nejvýstižněji odpovídá danému reálnému ději nebo situaci. Na tom jistě není nic špatného. Ale, něco tomu chybí. Jako kdyby zde chybělo místo pro víru, pro „něco“ co nelze dopředu bezpečně identifikovat a někam zařadit, co není černé ani bílé. Jako kdyby nebyla dána důvěra a průchod Duchu Svatému, že všechno, co se kolem nás děje není náhoda. Tedy ne, že bychom měli být pasivní, ale že bychom také měli svou aktivitu kontrolovaně „přibrzdit“ a také pozorovat a posuzovat, co se kolem nás děje, s důvěrou, že veškeré situace a dění je a probíhá v Bohem nastaveném určitém „módu“, tak, aby všechno dávalo smysl a bylo navzájem propojené. Ač se to nezdá, ale v současné době světu a především tomu křesťanskému, chybí víra v tom obyčejném, praktickém životě. S vírou ve spasení asi problém nebude. Ale chybí víra v Krista, že se na Něho můžeme ve všem plně spolehnout. Nevěříme, že problémy a zkoušky, které jsou před nás postavené, nejsou pro naší prohru, ale naopak pro náš růst. Jsem přesvědčen, že ne vždy je správné hledat odpověď v Písmu, ale přinejmenším také věřit v Boží vedení. Těch různých teologických studií a teorií je kolem nás opravdu až příliš. Naproti tomu čím dál více chybí to nejdůležitější a to je víra.
Olga Nedbalová
Je normální, že „přirozený“ člověk odmítá Písmo brát komplexně. Vždyť je vcelku lidsky pochopitelné, že člověku se nejvíce líbí předpisy, které mu něco dovolují, něco dávají (navíc zdarma !). Zákony a předpisy ale také něco zakazují, přikazují (třeba něco strpět, něčeho se zdržet). To se už „přirozenému“ člověku pochopitelně tak nelíbí. Komplexnost Písma ostatně můžeme vidět i ve dvou nejvyšších přikázáních – milovat a ctít Hospodina, svého Boha, také přece znamená naslouchat Hospodinu, ptát se po Jeho vůli, poslouchat Ho, přijmout napomenutí…Milovat bližního tak jako sama sebe – co si přeji pro sebe, mám si přát i pro ty druhé. A pozor, dokonce bližní není jen ten, kdo je mi blízko, koho mám rád. Já mám milovat i nepřátele. Mám jim žehnat. Mám-li já milost zcela zdarma, bylo mi tolik odpuštěno, pak mám přát milost zdarma i bližnímu. A umět mu odpustit daleko menší dluh. Nikdy žádný přirozený člověk nemůže plně přijmout Písmo – ano, nebudou krást, lhát, vraždit. Ale odpustit někomu dluh? Nesoudit se, když jsem přece v právu? Ježíšovo evangelium nelze pochopit lidskými silami. Jen s pomocí Ducha Svatého se lze přibližovat podstatě Ježíšova evangelia – tedy nejen ho znát, ale také evangelium žít. Znalosti nám sami o sobě samozřejmě k ničemu nebudou, když je nepoužiji v praxi. Pak můžu číst Písmo jak chci, spasený nebudu. Na druhou stranu, nelze tvrdit, že bez znalosti Písma se lze zcela obejít. Jaké evangelium vlastně žiji, když ani neznám základní pravidla? A vůbec nejdůležitější je si držet stále svůj cíl – Ježíše Krista před očima. Nedat se tolik mást světským světem. Věřit v Ježíše znamená také Ježíši důvěřovat. Důvěřovat Jeho zaslíbením. Důvěřovat, že Ježíš je ten správný pastýř, kterého mám následovat. A pak už stačí jen prostě Ježíši naslouchat. Víra není nic až tak moc složitého, to jen ten zlý se nám snaží namluvit, že cesta učednictví je příliš komplikovaná, že ji nezvládneme. Že jsme slabí. No, má možná v něčem kousek pravdy, my opravdu sami o sobě stojíme za starou belu, ale právě proto jsme si zvolili za svého pastýře Ježíše Krista. V Kristu zvítězíme a v Kristu porazíme toho zlého. Tak to máme zaslíbeno a nejen ústně, my to máme černé na bílém napsáno v Písmu.
Dan Drápal
Ke kritice:
Nechtěl bych nechat nikoho na pochybách, že věřím, že Ježíš je jediný Spasitel. Nechtěl bych nechat nikoho na pochybách, že považuji Písmo za inspirované. V článku jsem ale řešil jinou věc: Jak je možné přivést k této víře druhého člověka? Samozřejmě to nejde bez působení Ducha svatého. Ale v článku jsem řešil, jak máme k těmto lidem přistupovat my. Jistě, můžeme na to jít konfrontačně a říci: Musíš věřit tomu a tomu. „Ptáčku zobej, nebo chcípni.“ Nebo můžeme vycházet ze stavu, v jakém daný člověk je, a ujít s ním kus cesty, jako Ježíš se Samařankou nebo s dvěma učedníky na cestě do Emauz, nebo když vzkříšený Pán chystal učedníkům rybí snídani. Ve všech těchto případech se Ježíš neomezil na to, že by lidem říkal: „Musíš věřit to a to.“
Přeji nám všem diskutujícím, aby se nám dařilo přivádět lidi k poznání Boží lásky a abychom byli svědky toho, jak přicházejí k Ježíši jako Spasiteli.
Eva Hájková
Musím napsat, že rozdílnost v teologických poznatcích a kritickém přístupu k textům, o něž teologové a jiní čtenáři vedou spor ve zdejších diskusích, jsou mnohdy vysoce sofistikované.
Podle slovníku cizích slov znamená sofistikace „pronikání věd., zejm. matematických a výpočetních postupů do teorie, metodologie i technol. procesů jiných věd. i praktických oborů. Výrazně snižuje jejich srozumitelnost a zvyšuje nároky na kvalifikaci a specializaci.“
Pokud tedy spor není pro mě srozumitelný, znamená to patrně, že moje kvalifikace a specializace je příliš nízká. Budu muset ještě více studovat.
Olga Nedbalová
Já si myslím, paní Hájková, že to tak složité není. Matematiku bych do toho raději nezapojovala, rovnice má dáti – dal nám v evangeliu nemůže nikdy vyjít. Ježíš nám dal všechno a my mu to nikdy nevrátíme tak, abychom dluh vyrovnali. Logika lidského a Božího uvažování je také rozdílná. Já bych to brala s humorem tak, že my jsme hlína a Bůh je hrnčíř. Hrnčíř, který chce z té hlíny udělat bytelnou nádobu a tu naplní svým Duchem. Takže jsme v dobrých rukou a dílo se podaří 🙂
Jiří Aron
Paní Hájkové: Diskuse se vede k článku „Autorita Písma dnes“.
Zda Písmo učí, že by křesťané lidem, kteří neznají Krista a hlavně o Něm nic nevědí, neměli vysvětlit z Písma to hlavní o Kristu a namísto toho začít rovnou se s nimi modlit a nechat je takto rozvíjet náboženské zkušenosti.
Jinými slovy: zda víra v Krista pochází ze slyšení Slova Božího, což je biblické, nebo zda se to dá upravit, obejít nějak jinak.
No a v odpovědích pod článkem si může pan Drápal i další v praxi uvědomit, jak moc kdo bere či nebere Bibli jako autoritu.
Eva Hájková
Tak teď už tomu snad rozumím.
Když už je člověk nevěřící (což nemusí být natrvalo), také mi připadá lepší, je-li úplný ateista, než aby – dejme tomu – vyvolával duchy, či se jiným způsobem snažil pronikat do duchovního světa.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, Ježíš neodpisuje nikoho, ani ezoterika. Hřích jako hřích, všichni jsme byli hříšní. Problém je, že ezoterici mají bohaté duchovní zkušenosti a chybí jim ukotvení v Písmu. U ezoteriků je hlavně třeba, aby pochopili, jak moc si zahrávají při komunikaci s duchovním světem. Velkým minusem nás křesťanů je, že neumíme s těmito lidmi pracovat a vyklízíme pozice. Jde nám kritizovat politiky (Zemana, Fialu, Babiše, Piráty – nebudu všechny jmenovat). Podívejte se na stránky světských nakladatelství, co všechno se nabízí pod duchovní literaturou. Písmo se krčí většinou někde v koutku. A co my, křesťané. Dokázali bychom si na veletrhu knih rozbalit stánek s Písmem a obhájit Ježíše jako jediného Spasitele? Horoskopy, výklady z hvězd, ze stromů, kamenů, z lógru, jóga, reiki, východní nauky, takové ty obecné, zdánlivě neškodné věci pak mohou přerůst v nebezpečnější formu, kdy se člověk snaží přímo spojit s duchovním světem. No, pokud mají křesťané dělat pořádek na světě, tak by se měli také zaměřit na duchovní oblast. Výše uvedené praktiky nezakazuje žádný světský zákon a většina lidí je praktikuje, aniž by vůbec věděla, že činí něco škodlivého.
K panu Aronovi – ano, číst Písmo je nezbytné. Ale bez osobní víry v Ježíše to nepomůže. Když si spočítám, kolik dětí navštěvovalo náboženství, nedělní školy, kolikrát četly z Písma. K víře je to nepřivedlo. K víře přivede jen živé Písmo. To když Písmo se projevuje v našem konání. Když křesťané nesou Ovoce Ducha Svatého. Když jejich lampy svítí a mají dostatek oleje. Ano, Mojžíš na hoře Sinaj obdržel desky Zákona. Někdy se lid desek Zákona držel, jindy je nechal zaprášené v koutě. Třeba krásná ukázka v 2. královské, král Jošiáš a jak byla znovu nalezena kniha Zákona. Když si ji král Jošiáš nechal přečíst, tak si v zděšení roztrhl roucho. Jak moc se lid vzdálil Hospodinově vůli! Ano, proto je dobré mít písemně vše zaznamenáno, aby nikdo si nic nepřidával a nic neubíral. V tomto pana Arona plně chápu a souhlasím s ním. Ale krásný je i Jeremjáš 31:33Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Asi je důležité mít zákon vepsaný v srdci. Což díky Ježíši můžeme. A znovu opakuji, vůbec se mi nelíbí antagonisticky vztah, který tady pořád zaznívá. Buď Písmo nebo živá víra. Obojí je nutné. Známý a vynikající biblista Jan Heller zdůrazňoval, že do Písma je třeba vstoupit. Je třeba vstoupit do toho obrovského příběhu, jak lid následoval Hospodina a začít Hospodina také následovat. Apoštol Pavel byl vynikající znalec Zákona. A je to na něm vidět. Jeho epištoly tvoří významnou část Nového zákona. Ale přece Pavel zdůrazňuje: „Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána svého, pro nějž jsem to všecko ztratil, a mám to jako za lejna, abych Krista získal,“ (Filipským 3:8 Kralická Bible). Tedy ano, biblické znalosti jsou nám vždy k plusu. Večerní čtení Písma je velmi dobrý návyk a pokud se nad texty ještě zamyslíme, bude to o to lepší. Ale jen díky Kristu jsme spaseni, jen díky Němu. Pokud v našem evangelizačním návodu bude chybět živý Kristus, těžko někoho přesvědčíme.
Eva Hájková
Paní Nedbalová, já bych ani nedoporučovala, aby se křesťané pokoušeli dělat ve světě pořádek, například tím, že by zakázali prodej ezoteriky a namísto ní nařídili prodej biblí. To by asi nedopadlo dobře, jak už máme zkušenost z historie. Já si myslím, že nám křesťanům by mělo spíš jít o úplné zrušení moci člověka nad člověkem. Což ale není v silách samotného člověka. To může udělat jenom Ježíš. A také o vymanění člověka z moci slepých sil, které nad ním vládnou. I to může udělat jen Ježíš.
Jiří Aron
Paní Nedbalová, plně s Vámi souhlasím: „číst Písmo je nezbytné. Ale bez osobní víry v Ježíše to nepomůže“ Vedl jsem diskusi myslím na jiné téma, zda je možné poznat a růst ve víře v Krista, když nevěřícím o Něm neřekneme, nepřečteme, nevyložíme Písmo.
Řím 10:17: „Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.“
Olga Nedbalová
A malé upřesnění k mému předchozímu textu, 2. královská, 22:
11Jakmile král uslyšel slova Knihy Zákona, roztrhl své roucho 12a přikázal knězi Chilkiášovi, Achikamovi, synu Šafanovu, Achborovi, synu Michajášovu, písaři Šafanovi a královskému služebníku Asajášovi: 13„Jděte se za mě, za lid a za celé Judsko dotazovat Hospodina ohledně slov této nalezené knihy. Hospodin proti nám plane velikým hněvem, neboť naši otcové neposlouchali slova této knihy a neřídili se vším, co je v ní o nás psáno.“
Ano, milí bratři a sestry v Kristu, Hospodin k nám stále z Písma promlouvá. Určitě není dobrý nápad Písmo zastrčit na nejvyšší poličku a tam ho nechat zapadat prachem.
Eva Hájková
Apoštol Pavel také řekl v 2. kap. listu Římanům:
14 Jestliže nevěrci, přestože Boží zákon neznají, jednají podle svého svědomí tak, že je to v souladu s Božími příkazy,
15 dokazují tím, že Boží zákon skrytě existuje v jejich svědomí.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, přečtěte si nový komentář „Je to jako infekce v ráně, říká o působení démonů biskup AC Martin Moldan“
Apoštol Pavel také varuje v 1. Korintským před společenství s démony 10:21
Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů! 22Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
A také důrazně upozorňuje, že nebojujeme proti lidským nepřátelům:
Efeským 6:12
Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.
Paní Hájková, byla bych v podstatě ráda, kdyby to těm, co jen tak čtou horoskopy, nechají si věštit z karet, vyvolávají duchy – to prošlo, tedy nebylo to nic proti Hospodinu. Ale bohužel ten pocit nemám. Neříkám to z důvodu, že chci někoho ponižovat nebo odsuzovat. Říkám to z důvodu, že mám o tyto lidi obavy. V podstatě je ani nenapadne, že by mohli něco špatného dělat. Krádež, vražda, lež – to lidi mají spojené se zlem. Ezoteriku ne, o té si dokonce někteří myslí, že je to vhodná alternativa k víře v Ježíše.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, když oni někteří křesťané dělají rádi pořádek ve světě. Hlavně, když jim nejde o krk a nedá to moc námahy. Takže pilně kritizujeme politiky (zákony o potratech, LGBT, ekologie, státní rozpočet). Někdy to vypadá, že křesťan má na všechny otázky světa odpověď. Ale když přijde na Ducha – tak mlčíme. Najednou nám to už nevadí. Ti, co čtou ezoteriku, dobře jim tak, ať si klidně shnijí v pekle. Nebo to bereme jako neškodnou zábavu, tak jak je v tisku křížovka tak je tam i horoskop. Ale pozor, Ježíš nám neřekl: „Pěkně si tady sedněte, vůbec nic nedělejte, dokud si pro vás nepřijdu.“ Máme být světlem, máme být solí. Máme šířit pravdivé evangelium. Ano, je pravda, že světlo Kristovo můžeme šířit jen v Kristu. Ale to přece neznamená, že o těchto věcech vůbec nemáme mluvit. Čeho se bojíme – že se nám svět bude smát? Že nás svět bude mít za blázny? Fyzické smrti se již bát nemusíme, tak jako apoštolové v dobách prvotní církve. Nebo se za Krista stydíme? Těžko říci. To, že Kristus je pro nás pravda, cesta i život, přece také znamená, že po té cestě máme jít. Když se vnoříme do Písma, zůstali snad apoštolové po ukřižování Krista sedět a jen si tak pro sebe brblali, jak je ten svět hrozný? Ne, vzkříšený Kristus je posílá do světa. Možná, když se my bojíme jít do světa s Kristovou pravdou, tak jsme ustrnuli ve fázi ukřižování. Kristus umřel, tak raději nic nebudeme dělat, nic nebudeme riskovat. Kdepak nám zmizel Kristus vzkříšený?
Jiří Aron
Panu Krejčímu, Píšete mi několikrát, že v tom, co píšu, chybí víra. Patřím mezi ty, kterým chybí víra v Krista, nedávají důvěru a průchod Duchu svatému, že všechno, co se kolem nás děje, není náhoda. Málo věříme v Boží vedení.
Zní to hrozně, ale uklidňuje mě to, že Bůh pravdu zná. Člověk druhým do srdce nevidí a proto se může mýlit.
Měli a máme bychom posuzovat slova a skutky lidí. Ale jen Bůh může soudit srdce a motivace lidí, to není naše parketa.
Eva Hájková
Pan Drápal si samozřejmě nemyslí, že by praktikování ezoteriky a podobných duchovních směrů vedlo do pekla. To by v pekle musel být například i Václav Havel, což si autor jistě nemyslí. Nemyslím si to ani já, ačkoli ezoterika není moje parketa.
pavel v
Také si nemyslím, že jde položit rovnítko mezi ezoteriku a zlo. Podle mého je ezoterika založena na omylu, ale omyl přece není zlo. Zlo je tam, kde je zlá vůle. Lze si představit, že někdo použije ezoteriku ke zlému cíli. Avšak ezoterika je v takovém případě jen nástrojem.
Otázkou je, co je pro nás, křesťany přijatelnější. Zda materialisté, kteří vidí člověka jako vysoce organizovanou hmotu, která smrtí nenávratně zanikne, nebo takzvaní něcisté, kteří připouštějí existenci duchovního světa. Zdá se mi, že ti druzí. Jsou to lidé, kteří alespoň učinili první krok k poznání Boha. Důležité u těchto lidí je často jejich vědomí, že se budou jednou zodpovídat ze svých skutků.
Je záhadou, že naše učení, které má potenciál přinést každému člověku štěstí, je u nás na ústupu. Asi něco děláme špatně. Domnívám se, že je to tím, že jen teoretizujeme místo toho, abychom evangelium žili. Abychom byli jiní než ti druzí. Aby na našem životě bylo vidět, že se řídíme jiným hodnotovým žebříčkem.
Dan Drápal
Já umím lidem ukázat cestu k jistotě spasení, tedy k tomu, aby nezahynuli, a tedy vysvětluji, jak se peklu vyhnout, ale zásadně se nevyjadřuji k tomu, kdo bude zatracen, tedy „kdo půjde do pekla“. Nemám v rukou knihy života a tudíž se nepletu do soudů, které mi – díky Bohu! – nepřísluší.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla a paní Hájkovou. Posílám odkaz na web víra.cz, kde se řeší záležitosti ezoteriky (včetně tzv. bílé magie). Tento web je katolický a reprezentuje střední proud https://www.vira.cz/rejstrik-vecny/ezoterika-esoterika
Proč je pro mě osobně ezoterika velmi nebezpečná a zároveň možná odpověď, proč přítel pana Drápala selhává u ezoteriků. Tito lidé nepopírají existenci duchovna, vyšší moci. Ale mají ji úplně špatně zakotvenou. Vysvětlení na webu Vojtěcha Kodeta
https://vojtechkodet.cz/otazky/ezoterika-a-okultismus-odpoved-na-otazku
A přiznám se, že jsem změnila názor. Myslela jsem si, že pan Aron poněkud příliš útočí na pana Drápala. Ale asi je opravdu někdy třeba mluvit jasně. Někdy je třeba říci ano nebo ne. I ezoterikům. Pro ezoteriky a to, zda mohou zároveň vyznávat svoje duchovní bytosti a zůstávat v těchto učeních. Například boha prostupujícího vesmírem, pokud přijmu energii, stávám se sám bohem. Nebo vyrovnání energie na základě na světe je vždy stejný podíl dobra a zla, pokud se někdy některá složka dostane z rovnováhy, musí dojít k narovnání. Příklad – válka zlo, tak pak lidé o to více dělají dobro, aby se to vyrovnalo. Takže když bude na světě hodně dobra, musíme páchat více zla, aby jsme dospěli do rovnovážného stavu? Nezlobte se, ale to Ježíš nikde neříká. Pro ezoterika tedy platí ono ptáčku zobej nebo chcípni. Nejde vyznávat zároveň Ježíše a přitom si ponechat ve vaku svoje bůžky. Jako Ráchel, když odcházela od svého otce Lábana. A hvězdopravectví? Co třeba Daniel a králův sen? Kolik hvězdopravců se snažilo králi jeho sen vyložit a marně. Až Daniel se zeptal toho pravého Boha. V záležitosti ezoteriky je se třeba tedy jasně vyjádřit. Já říkám ezoterice NE. Těm, co ji provozují, se snažím s pomocí Boží vysvětlit, jak moc jsou pomýlení. A že opravdu je jen jediný Bůh a jediná cesta k Bohu a to skrze Ježíše Krista, Božího syna. Proto jsem křesťan. Ano, křesťan nemůže slíbit světský úspěch, slávu, moc, krásu, zdraví, hodně potomstva – to vše slibuje ezoterika. My kážeme Krista ukřižovaného a skrze Jeho kříž a vzkříšení společenství s Bohem. Nyní i navěky.
Dan Drápal
Ne, paní Hájková, můj přítel neselhává. Ti lidé pochopitelně ezoteriku opouštějí. Můj přítel selhává v očích těch, kteří znají jen dva stavy: Stav, kdy jsou v bludu a hříchu (tj. jsou to ezoterici) a stav, kdy už všechno vědí, všemu správně věří, jsou přesvědčeni o inspirovanosti Bible, o tom, že Ježíš Kristus je Spasitel a Pán, případně přijímají trojiční učení apod. Tak to ale přece nebylo ani s námi! Nevěděli jsme a nepřijali jsme všechno naráz. Ve svém článku jsem se pokusil vzít v ochranu lidi, kteří jsou schopni s těmi které se snaží získat pro Krista, ujít kus cesty. Ale to neznamená, že je na té cestě nechávají napořád.
Jiří Aron
Pane Drápale
Jestli Vás správně chápu tak to, co píšete paní Nedbalové o „očích těch, kteří znají jen dva stavy..“ se týká mých příspěvků k obsahu Vašich myšlenek zde v diskusi, předpokládám, že asi ano. Nebo možná jsem Vás jen nepochopil a myslíte někoho jiného.
Pokud je to vyjádření k mému, prosím o vysvětlení, z čeho tak usuzujete. Nebo rovnou můžete začít odpovídat na mé postřehy k Vašemu článku mně, vyhnete se tak zkreslení a hlavně nedorozumění. Děkuji.
Pokud se ten Váš postřeh netýkal mne, tak nemusíte reagovat.
Eva Hájková
Slovník cizích slov:
Ezoterika (z řeckého εσωτερικός, esoterikós, „vnitřní“, „uzavřený“) je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí.
Souhlasím, že ezoterika není pro křesťana vhodná. My přece nechceme nic skrývat. Naopak, chceme být otevření, Chceme, aby evangelium bylo všem srozumitelné. Jenže, bohužel, není a někdy sami vypadáme jako ten úzký okruh zasvěcených.
Olga Nedbalová
Ano, paní Hájková, přesně. K tomuto jsme došli na mezisborových evangelických večerech, které máme přes Skype. Všichni známe Písmo, takže stačí malý náznak, třeba říci „Ninivští se tenkrát nad sebou zamysleli.“ A my ostatní spokojeně přikyvujeme hlavami a víme, o co jde. Ale právě jeden bratr řekl: „Já jsem nad tím tak přemýšlel, jak si tady tak všichni rozumíme, chápeme se, utvrzujeme se v Bibli. Pěkně v bezpečí. Ale měl bych třeba odvahu jít na veletrh knih a rozbalit si svůj stánek vedle ezoterické literatury? Uměl bych obhájit Ježíše Krista jako jediného Spasitele? Máme ještě vůbec odvahu jít do světa, mezi lidi? A nemusí to být na druhý konec světa, pravdu o Spasiteli potřebují lidé slyšet i v naší zemi.“
Navíc další důvod je to, že ezoterika může člověka poškodit i duševně, dokonce může přerůst ve fyzické problémy (černá magie). Je to možná tím, že jsme hodně civilizovaní a myslíme si, že takové věci jsou nevědecké a neexistují. Ale bohužel je to realita. Pokud někdo jen zbytečně utratí peníze třeba za kartářku, tak si můžeme říci – byla to jeho hloupost. Ale jsou daleko nebezpečnější formy ezoteriky. Někdy to začne horoskopem, pak práce s kyvadélkem, doptávání se duchů. A už je člověk lapený. Duchovní svět je nebezpečný a kdo jiný by měl lidi varovat, aby si nezahrávali s temným světem? Já bych to viděla na křesťany jako nositele světla a pravdy Kristovy. Většina varování v Písmu není proto, abychom nám zkazila radost ze života, ale aby nás ochránila. I v tomto životě nejen na věčnosti.
Dan Drápal
Pardon – Mě jsem na mysli paní Nedbalovou.
Olga Nedbalová
Pane Drápale, já to chápu, že cesta za Kristem je celoživotní a ve víře rosteme. Z tohoto hlediska chápu Váš původní komentář. Nicméně vlivem komunikačního šumu došlo ke konci diskuze u paní Hájková a pana Pavla k názoru, že esoterika je neškodná zábava, kterou může křesťan praktikovat celý život. A nic se v podstatě neděje. Z tohoto důvodu je prostě lepší říci jasné ne ezoterice. Ano, trpělivě ukazujme na Krista, ale některé věci je lépe říci hned zkraje. Ezoterika je nebezpečná pro všechny lidi a její praktikování může vést k závažnému psychickému poškození. Ano, skutečně si myslím, viz mé příspěvky výše, že v této oblasti jako křesťané selháváme. Všichni. A trápí mě to.
Olga Nedbalová
A ještě jen malá poznámka pro pana Drápala. Tím, že jsem řekla, že váš přítel selhává u ezoteriků při snaze, aby přijmuli autoritu bible, tím nemyslím, že je špatný on nebo něco dělá špatně. Snažila jsem se opsat váš výraz „má s těmito lidmi určitou potíž.“ Tedy on sám cítí, že tradiční metody evangelizace u těchto lidí selhávají. Pak ovšem to není přítelem, ale tím, co se skrývá za celou ezoterikou. Asi je nevhodné slovo selhává, navozuje to pocit, že dotyčný dělá něco špatně. Tímto se omlouvám Vám i Vašemu příteli. Pravdou je, že pastoři, kazatelé, faráři musí pracovat se všemi, což je samozřejmě obtížnější, než my „řadoví“ věřící, kteří si můžeme vybrat, koho chceme evangelizovat a koho ne. Ale právě proto zdůrazňují odpovědnost všech křesťanů za hlásání pravdivého evangelia. Teď mě napadá, že ezoterika je právě jedna z oblastí, kde je hodně důležité ústní hlásání. Ano, evangelium hlásáme i svými životy – milosrdenstvím, láskou, soucitem, ale něco prostě musíme říci ústně. Proto je vedle praktického zbožného života důležitá i ona teorie – Písmo. Ezoterika skutečně může navazovat pocit, že se vlastně ani nic tak špatného neděje. Vyložím si karty, nechám si udělat horoskop, promluvím si se zemřelou babičkou….Ve skutečnosti je to opravdu velmi nebezpečná činnost.
pavel v
Nejsem žádný obhájce ezoteriky. To, co mi na ní nejvíce vadí, je s ní spojená víra v reinkarnaci. Což je obrovský blud, že člověk (jeho duše) dostane neomezené množství pokusů, aby se napravil a unikl tak peklu.
Na druhé straně církev ve své historii hlásala, či realizovala také celou řadu bludů. Například když se pokoušela šířit království Boží ohněm a mečem. To nás, křesťany, nutí k jisté skromnosti. Naším úkolem není toliko hlásání Slova Božího, ale také odčinění historických lapsů. Esoterikové mají proti nám výhodu, že za sebou nemusí vléci tento balvan. Řekl bych, že je naším úkolem nejprve zpytovat (historické) svědomí. Války proti kacířům těžce poškodily pověst církve. Hledejme nejprve, co máme s esoteriky společného (víru v Boha) a veďme s nimi trpělivě dialog. Mezi esoteriky jsou obrovské rozdíly a mnozí z nich jsou nám velmi blízko. Tak si to nepokazme povýšeným postojem.
Olga Nedbalová
Ano, pane Pavle, my se nemáme povyšovat. Na druhou stranu je fér říci, že pro nás je jediná správná cesta Ježíš Kristus. Pokud přistoupíme na hru je více cest, začneme popírat svého Spasitele. Čehož bych se nerada zúčastnila. Tedy my nevyvyšujeme sebe, ale Ježíše Krista jako jediné správné řešení. Máte pravdu v tom, že Krista nemůže hlásat člověk s pyšným a tvrdým srdcem. To nadělá více škody jako užitku.
Eva Hájková
Paní Nedbalové
Já jsem se sice nestavěla vedle stánku s ezoterikou, ale nedávno jsem si na Facebook napsala citát z Jeremiášova Pláče: „Je dobré, když člověk s nadějí mlčky čeká na Hospodinovu záchranu.“ (Pl 3, 26) Nikomu jsem nechtěla nic vnucovat, myslela jsem si, že na facebookový profil si může každý napsat, co chce.
To jste měla vidět, jak se do mě jeden člověk pustil. Nejprve mi napsal, že to je „jeho názor“ (jako Jeremiášův). Já na to, že v postmoderní době lidé nechtějí slyšet pravdu a proto proroky neuznávají. On se do mě pustil, ať prý dokážu, že Bůh existuje, jinak mám raději mlčet. Já na to, že takový důkaz předložit nelze, že o tom člověk může pouze svědčit celým svým životem. On se vyjádřil, že „něco podobného říkal taky Hitler“ (asi to, že nemusí nic dokazovat). Já jsem napsala, ať si ten „Pláč“ aspoň přečte, a on, že Bibli důkladně zná, že je tam „spousta receptů na genocidu, nejbrutálnější nadvládu jedněch nad druhými, obskurantismus a sem tam něco alespoň trochu morálního, k čemuž však on nepotřebuje žádnou chiméru „boha“.“ Křesťanství je podle něj založeno na lži a my křesťané prý těžíme z početní převahy, neboť je nás moc (!). O žádného křesťana by si prý ani „neopřel kolo“.
Kdybych si šla někam stoupnout, možná bych ani nedostala takový „nářez“ jako na tom Facebooku. Na dálku si totiž lidé víc troufají než tváří v tvář.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, toho si vůbec nevšímejte. Jestli Vám to trochu pomůže – většině proroku také nadávali. Ježíše někteří nepřijali ani když se s ním setkali osobně. Nepoznali v Něm pravého Spasitele. Na druhou stranu si říkám, když si třeba čtu Skutky – co všechno dokázal obětovat Pavel, jaké nebezpečí postoupil. Jan Hus se nechá pro pravdu o Ježíši upálit. Pravdou je, že o některých věcech je lépe hovořit osobně než přes různé diskuse na internetu. Ostatně – většina diskusí je stejně o ničem. Jenom třeba takové očkování – jak dokáže rozdělit lidi a jak hloupě se hádají. Já zase vzpomenu mého oblíbence Jana Hellera. Ten v jednom úryvku přirovnal život křesťana ve stezce ve skalách. Úzkých skalách, kluzkých kamenech, s prudkým stoupáním. Pokud člověk následuje Krista nemůže pořád chtít chodit jen po rovince, ideálně provoněnou letní loukou. Musí se smířit i s jistým nepohodlím, nebezpečím. ALE přesto máme jistotu, že Pán Ježíš je s námi. A jdeme s ostatním zástupem Božího lidu. Máme pravdu říkat vhod či nevhod. Samozřejmě, že hodně dnešních lidí pravdu nechce slyšet. Hlavně tu základní pravdu, že všichni jsme zhřešili a že každý má začít sám u sebe. To je některým moc nevhod. Nicméně, to nás nemá odradit od toho říkat pravdu tak, jak nám byla svěřena v Písmu. Tedy hlavně to, že Ježíš je ta správná cesta, pravda i život. Já se přiznám, že některé věci nevím. Tedy hlavně otázka homosexuality. Takže upřímně řeknu, že na tuto otázku nevím odpověď. Nechci někomu ublížit ale ani mu nechci dávat falešnou naději. Pokud tedy mluvím o Ježíši, říkám jen věci, u kterých jsem na 100 % jistá ano/ne. U ezoteriky mám jasné NE. Ezoterika snad není vrozená (jako možná homosexualita) a většina lidí ji provozuje jen tak z plezíru. Třeba jóga – ano nebo ne? Někdo mi říká, že cvičí čistě ze zdravotních důvodů. Já cvičím už 10 let pilates, záda mě nebolí a duchovno si řeším skrze Krista. Takže ani ta jóga není nutná.
A paní Hájková – bod pro Vás za umístění citátu. Ona se totiž pravda nelíbí nejen některým lidem ale ani tomu zlému. I umístění citátu na Facebook může být vlastně evangelizační cesta. Do pěkně nebezpečných internetových vod (když se tedy dá po internetu brouzdat 🙂
pavel v
Tomáš Halík dospěl k paradoxnímu závěru, že militantní nepřátelé křesťanů jsou nám vlasně blíž než apatičtí ateisté, kteří jakýkoliv dialog o Bohu z principu odmítají. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus
Olga Nedbalová
Pane Pavle, zdánlivě ano, mohou nás v některých věcech lépe chápat. Jsou dokonce ve většině případů milejší než ateisté. Jistá potíž s nimi je, pokud dojde na přijetí Ježíše Krista jako jediného Spasitele. Oni si chtějí nechat svoji cestu, kterou považují za správnou. Vesmírná energie, tajči. Je to úplně jiný svět než je víra v Ježíše Krista. Já jako křesťan vyznávám Ježíše Krista jako jediného Spasitele. Asi jsem militantní křesťan:-)
Eva Hájková
Mně byl ten člověk také celkem blízký, pane Pavle. Tvrdil totiž o sobě, že mu jde o rovnost a že je komunista (i když, popravdě řečeno, moc jsem tomu nevěřila). Tak jsem mu napsala, že já jsem také pro rovnost, dokonce že si přeji, aby byla úplně zrušena moc člověka nad člověkem. Tedy, že vlastně mi jde o totéž, co Marxovi. Jenomže Marx k tomu zvolil špatnou cestu (revoluci). Zatímco jediná cesta je Ježíš. Až bude každému osobně vládnout Ježíš, nebude potřeba, aby mu vládl ještě někdo jiný. A ti, kteří budou mít potřebu být prvními, budou druhým sloužit.
Olga Nedbalová
A proč si myslím, že Ježíšův systém je pro mě osobně lepší než třeba hinduismus. Zákon karmy – člověk se neustále rodí do nového těla, je zde příčinná souvislost. Kdo v minulém životě hřešil dostává v tomto životě spravedlivou odplatu. Tedy narodí se třeba zrovna jako příslušník nejnižší kasty. Má smůlu, musí si počkat až do příštího života, tam se snad narodí lépe.
Křesťané mají jiné vnímání zla. Je to důsledek toho, že na tomto světě má ještě (sice omezenou), ale přeci určitou pravomoc ten zlý. Křesťanský pohled je – všichni jsme zhřešili a proto je třeba očista skrze Ježíšovu krev a přijetí Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Dále nás Ježíš vyzbrojuje celkem praktickou radou – nemůžeme sami sice toto zlo odstranit, ale můžeme aktivně mírnit následky tohoto zla. Vyzývá nás k milosrdenství, k pomoci. Nemáme si nechat srdce zarůst tukem a stát se apatickými vůči zlu. Tímto bych zároveň moc chtěla poděkovat Diakonii, Charitě a vůbec všem ostatním církevním střediskům, které se zabývají pomocí, tam kde je třeba. V Africe, ve vězení, v nemocnicích, na LDN, v hospicích……My ostatní můžeme alespoň přispět finanční částkou. Další odlišný pohled – některá východní náboženství pracují s myšlenkou boha v sobě – tak dlouho pracujeme na souladu s božskou energií až se sami sobě staneme bohem. Na první pohled to zní obdobně jako křesťanská formulace – zákon vám vepíši do srdce. Ale ne. My sami nikdy bohem nebudeme. Pořád je zde podřazený vztah. Jsme údy a hlavou je Kristus. On je ten nejdůležitější. Nechci být sama sobě bohem, chci následovat pravého pastýře Ježíše Krista.
Eva Hájková
Apoštol Pavel řekl v druhé kapitole listu Galatským: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“
On se tedy zřejmě necítil podřízen, nýbrž jednal zcela svobodně – byl naprosto svobodný od svého malého já. Co chtěl Ježíš, to chtěl i on. K tomu my máme ještě hodně daleko (pořád žijeme my), a proto cítíme oddělenost a podřízenost.
Olga Nedbalová
Ona podřízenost není ve smyslu toho, že člověk je něčím otrokem. Být podřízen Kristu je výraz té nejvyšší svobody člověka. I když to možná zní divně. I apoštol Pavel zdůrazňuje, že mu zůstal osten a nakonec dospívá k tomu, že zřejmě proto, aby nezpychl. Ostatně i křesťanské nebe je poněkud odlišné od jiných náboženství. Zjevení Janovo 22:3-4
„A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.“
Takže ona podřízenost vychází z poznání, že člověk se dobrovolně podřídí a sloužit Beránkovi je čest a radost, ne otravná povinnost.
Pokud v člověku žije Kristus, je to vrchol křesťanství. Mně se to ještě ne vždy daří, někdy se ve mně ještě ozývá ta původní sobecká bytost. Jako jediné plus snad vidím, že to na sebe pozoruji a snažím se toho s pomocí Boží varovat.
Jaroslav Rada
S některými esoteriky se dá mluvit, s některými ne, alespoň v mém případě. Snažím se držet biblické zásady, „být esoterikovi esoterikem, abych získal alespoň některého“. Zatím se mi to nepodařilo, ale snažím se pomocí jejich metod nahlodat jejich jistotu. Dobře jsem si asi hodinu popovídal cestou autobusem s jedním buddhistou, který mne sám oslovil. Sám mi vysvětloval, že jejich karma se podobá našemu dědičnému hříchu. Přitakal jsem mu na to, jen s tím rozdílem, že u nás to není danost vesmíru jako u nich, ale následek Adamova pádu. Na konci cesty mi řekl: „No, já myslím, že se přeci jen přidržím osvícené mysli.“ Odpověděl jsem: „Beze všeho, možná nevím, o čem mluvíte, ale až tam zas budete, zkuste zavolat Ježíše a zeptejte se přímo jeho.“
Jindy jsem měl na náměstí 2,5 hodinový rozhovor se sympatickým mladým stoupencem hnutí NewAge a nejméně jednou se mi podařilo ho zahnat do jeho vlastního kouta.
V několika věcech se můžeme s nimi shodnout, např. v tom, co oni nazývají „astrál“, my nazýváme „ponebesím“. I když tento pojem v Bibli není, přesto Bible existenci tohoto duchovního světa, který ještě není nebem a je dokonce i kolem nás, nepopírá a také popisuje: (2Král 6:15-17, Ef 6:12) Definice astrálu a ponebesí se jistě budou lišit, ale jsem přesvědčen, že jde o tentýž prostor. Stručný popis mám v 8. kap. „Něcisté“ svých stránek: http://www.prvnivetabible.cz/src/PDF/dil8.pdf
Dobře jsem si popovídal také s naším známým českým esoterikem, který náš improvizovaný rozhovor nahrával na mobil a sdílel na svém účtu YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=mBIniNSysTs&t=234s
Byl velmi vlídný a laskavý a pozorně sledoval a reagoval na všechny mé myšlenky. To ani leckteří pastoři v církvi neumí. Jeho rozhovor se mnou má již přes 10 000 shlédnutí a přes 50 reakcí (většinou esoterici) jsou vesměs pozitivní. Žel tvrdé evangelium o jediné cestě, které jsem neopoměl říci, vystřihl.
Co je to však proti jeho rozhovoru s esoterickým astronomem (nikoli astrologem) o kvantové fyzice (a jejím vlivu na duchovní svět), který má již přes 200 000 shlédnutí. Esoterika se totiž za posledních 80 let dostala i do současné exaktní vědy (asi jako kdysi alchimie do chemie) a skrze ni i ke křesťanům, kteří k proměně své mysli prý používají subjektivistický blud z oficiální(?) kvantové fyziky (též na YouTube).
Naproti tomu zas jiní křesťané (vesměs neokalvinisté) považují některé americké proroky a tzv. „Hnutí víry“ za „Satanova trojského koně esoterismu“, který se prý infiltroval do všech dříve poměrně čistých denominací.