2. Tesalonickým 3:5 … A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.
Jestli poznáte, co je na obrázku. Ne, není to ukazovátko. Ani kouzelnická hůlka. Je to taktovka! A víte, kdo při práci taktovku používá? Ano, dirigent, který s její pomocí řídí celý orchestr, soubor hudebníků hrajících na různé nástroje. Dirigent jim taktovkou udává tempo, rytmus, takt, a ukazuje způsob, jakým má být pasáž hrána, jestli rázně a otře, nebo mírně a zvolna.
Slovo ‚taktovka‘ přešlo také do češtiny. Říká se „být pod taktovkou“ někoho, a to přeneseně znamená „být někým přímo řízen, veden“, jako je hudebník řízen a veden dirigentem.
SOUVISEJÍCÍ – Muž plný bolesti – zastupující
Možná se ptáte, proč vám tohle vysvětluji. Souvisí to s veršem v Bibli, který jsme si četli a který jsme zvolili jako heslo či motto pro nový školní rok. Ten verš je vlastně takové přání, které napsal apoštol Pavel v dopise věřícím ve městě Tesalonika (neboli Soluň, v současném Řecku). „A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.“ To je Pavlovo přání pro věřící a zároveň i modlitba k Pánu Bohu, aby to uskutečnil, zrealizoval. A stejně tak je to nyní i naše přání pro vás, žáky naší školy, a modlitba k Bohu, aby to ve vás a mezi vámi uskutečňoval.
A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
My si jako Pavel přejeme a vám přejeme, aby Pán Ježíš Kristus, náš Zachránce od hříchu, řídil vaše srdce. To sloveso ‚řídí‘ lze přeložit také jako narovná, nasměruje, zaměří, přivede – vaše srdce k nějakému cíli: totiž k Boží lásce a trpělivosti Kristově. Dalo by se říct, že Bůh je jako Dirigent, který řídí „orchestr našich srdcí“ a touží po tom, abychom „skladba“, kterou spolu hrajeme, byla oslavou Boží lásky a trpělivosti, kterou měl i Ježíš.
Hned v dalším verši totiž Pavel píše o bratřích, spoluvěřících, kteří vedou „zahálčivý život“, žijí neřádně, doslova chodí ataktós, mimo takt, bez řádu. Představte si, že by v orchestru některý nástroj začal hrát úplně mimo rytmus, jinou skladbu, nehrál svůj part. Stane se to, když se hudebník nedívá na dirigenta a jeho taktovku, ale hraje si, co a kdy ho napadne. Apoštol Pavel si na takové bratry, spoluvěřící, ztěžoval a káral je. Přál si, aby ti křesťané hráli svorně pod taktovkou Nejvyššího, svého Boha a Pána, Ježíše Krista.
A to znamená nechali se ovládnout a prostoupit Boží láskou. To je ta láska agapé, se kterou Samařan miloval zraněného neznámého. Je to láska obětavá, která se nekouká, co si ten druhý zaslouží; neoplácí zlo zlem, ale dobrem; nabízí druhým smíření a odpuštění; hledá společnou řeč; dává a nečeká za to odměnu. S takou láskou si přejeme, abychom mezi sebou jednali, jak nás Bůh vede a řídí jako náš Dirigent.
A také to znamená si osvojit trpělivost nebo vytrvalost, jakou měl sám Ježíš. My se snadno se necháme odradit překážkami, těžkostmi a posměchem. Potřebujeme Boha, aby nás naučil vydržet a vytrvat, nevzdávat dobré jednání, svou víru, naději a lásku, i když se někdy zdá, že jsme pak ti prohrávající. Ani Ježíš to nevzdal, i když měl před sebou smrt na kříži, která vypadala jako porážka. Věděl, že Bůh bude mít poslední slovo. A nakonec měl, když Ježíš vstal z mrtvých jako Vítěz.
Kéž hrajeme pod taktovkou Nejvyššího: Boha, který nás miluje, očišťuje v Kristu a vede naše srdce svým Duchem. Naslouchejte Jeho slovům, která jsou jako Jeho taktovka, aby naše společné žití znělo v Božích uších stále lépe. Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově!
Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 10. října 2021 Foto: luterani.cz – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
3 Komentáře
Karel Krejčí
Pod taktovkou Nejvyššího je celé Stvoření. Dokonce i satan má určen svůj part a je podřízen Nejvyššímu dirigentovi bez výjimky, stejně jako všichni na nebi, na zemi i pod zemí. To, co slyšíme zde na zemi, jistě není žádný úchvatný koncert, ale i tak můžeme občas zaslechnout a hrát i nebeské tóny.
Olga Nedbalová
Ano, to máte pravdu, pane Krejčí. Nejvyšší dirigent řídí všechny, ať chtějí nebo nechtějí. A je to velmi trpělivý, milosrdný Mistr se srdcem plným lásky ke svému stvoření. Jen někteří to nechtějí uznat a raději si zarputile fidlají svou oblíbenou odrhovačku pořád dokola.
Olga Nedbalová
Krásně napsaný komentář. Ano, skutečně my věřící jsme hráči v orchestru pod taktovkou Nejvyššího. On nás sleduje a jemně upozorňuje, pokud hrajeme falešně nebo hrajeme mimo ostatní hráče. My se na Něho máme dívat, poslouchat Jeho pokyny, přemýšlet nad nimi. Máme také brát ohled na naše kolegy a pokud některý nestíhá a je chvíli mimo, máme mu pomoci a ne se snažit ho ihned z orchestru vystrnadit. Samozřejmě, pokud někdo dlouhodobě nerespektuje pravidla hry, pak je lépe se takového hráče zbavit. Vždyť hrajeme pro obecenstvo v hledišti a to si dělá obrázek jak o nás tak i o dirigentovi podle úrovně naší hry. Pokud budeme dlouhodobě hrát falešně, nečekejme aplaus. Ano, také se musíme smířit s tím, že hrajeme jen určité skladby podle předem daných not (Písmo). Zřejmě naše hudba nemůže oslovit všechny posluchače. Pro někoho je příliš vážná, vyžaduje tiché, koncentrované poslouchání. Někteří mají rádi volnost a chtějí sami poslouchat co chtějí a co se jim líbí. Ale to neznamená, že máme odhodit naše noty, které máme od dirigenta a hrát podle požadavků publika. V tom případě z našich skladeb nebude znít Boží harmonie ale bude to spíše světská kakofonie. A jak je to s Boží láskou? Nedávno jsem zde citovala 1. Korintským 13: 4- 7, jaká je vlastně křesťanská láska. A je důležité si připomenout i verše, které jsou před nimi, tj. 1 – 3:“Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. 2Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. 3Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.“
Ano, i kdybychom byli ti nejlepší biblisti, měli ty nejlepší dary Ducha Svatého, pokud nebudeme mít lásku, bude nám to všechno k ničemu. A trpělivost Kristova? Ano, potřebujeme mít trpělivost Kristovu – se svými bližními (to když někdy činí něco jiného než čekáme), sami se sebou (když máme pocit, že rosteme příliš pomalu) a trpělivost naslouchat Bohu Otci, Kristu Božímu Synu a Duchu Svatému.