Přinášíme zajímavý rozhovor s francouzským misionářem Páterem Philippem Blotem z komunity misionářů ve službě církvím v Asii a v Indickém oceánu (fr. Missions Étrangères de Paris). Interview publikoval deník Le Monde. Více než šestadvacet let působí v Jižní Koreji přičemž pomáhá severokorejským uprchlíkům dostat se přes hranice.
„Byl jsem vysvěcen za kněze v roce 1990 papežem Janem Pavlem II. Krátce na to mě představení poslali do Jižní Koreje, kde místní biskup prosil o posilu. První měsíce spočívaly v budování domů přijetí pro mladé v diecézi Andong a Suwon v Jižní Koreji. Žil jsem v zemi, která byla rozdělena na dvě části od druhé světové války. Modlili jsme se za sjednocení, ale neměl jsem příležitost se setkat s lidmi ze Severní Koreje. Dokud mě nepožádali, abych sloužil mši v centru pro severokorejských uprchlíků v Manawane. To byl začátek velkého dobrodružství. Nejen že jsem se modlil spolu se sedmdesáti uprchlíky, ale po mši jsme se setkali u společného stolu. Vyprávěli mi svůj příběh, o svém životě v Severní Koreji, pak v Číně ještě před tím, než přišli do Jižní Koreje. Prosili mě o pomoc, především o pomoc, aby jejich rodina mohla uprchnout. „
Více než 30 tisíc severokorejských uprchlíků, kteří momentálně žijí v Jižní Koreji, mají jednu věc společnou, vysvětlil otec Blot. A tou je samota.
„Jejich život nemá žádný smysl bez rodiny. Sice žijí ve svobodné zemi a mají co jíst, jejich cíl je však být spolu s rodinou, která zůstala v Severní Koreji nebo v Číně. Protože nemohou opustit Jižní Koreu, poprosili mě, abych šel hledat a přivedl jejich rodinu.V roce 2010 jsem šel do Číny, přičemž mi pomohli čínští kněží původem ze Severní Koreje. Jeden důvěryhodný kněz mě kontaktoval na jistého převaděče přes hranice. Společně jsme pomohli jednomu člověku, pak dvěma, pak třem atd. V průběhu několika let jejich počet stoupl. Museli jsme vytvořit silný tým převozníků, celou logistiku transportu do třetí země a nalezení hostitelské rodiny během našeho přesunu. Snadno by nás totiž rozpoznali, pokud bychom spali na ulici. Náš systém se stal stále více sofistikovanější, abychom pomohli stále většímu počtu uprchlíků. „
Otec Blot v rozhovoru pro francouzský list Le Monde vysvětlil, že pokud občan Severní Koreje uprchl ze země, členy jeho rodiny považovali za zrádce a poslali je do převýchovných táborů.
„Jako první jsme si ověřili, zda rodinu místní autority neodvezli do táborů. Pokud ne, mohli jsme jim pomoci projít do Číny díky našim kontaktům v Severní Koreji. Nemohu uvést žádné detaily, abych neohrozil naše zdroje. Za toto všechno musíme samozřejmě zaplatit penězi. „
Prostředky si podle slov otce Blota hledají díky dobrodincům. Částka pro jednoho uprchlíka ze Severní Koreje se pohybuje od 3000 do 5000 eur.
„Je to vždy výzva najít dárce. Dosud se nám to dařilo a nadále daří. Tato finanční pomoc přichází zejména z Jižní Koreje a od některých přátel ve Francii, kteří znají mou práci. To, že tyto dary většinou pocházejí z Jižní Koreje, je pro mě jisté pokrok ke sjednocení. „
Jednou z přechodných zemí pro uprchlíky ze Severní Koreje je Čína. Jde však pro ně o velmi nebezpečnou a ilegální situaci, vysvětlil otec Blot.
„Jsem kněz, a to pro mě znamená jistou zvláštní morální situaci, protože se takto stavím mimo zákon. Křesťan, především kněz, musí respektovat zákon. Avšak v této situaci je morální kritérium jiné, jelikož Čína pošlapává lidská práva. Držím se samozřejmě evangelijních kritérií. „
Mezi severokorejskými uprchlíky jsou převážně děti a mladí. Pokud je přistihnou při útěku, zbytek života stráví v převýchovných táborech. Podle odhadů OSN zahynuli v koncentračních táborech v Severní Koreji statisíce politických oponentů a stále se v nich nachází mezi 80 až 120 tisíc vězňů.
„Od rozdělení Koreje na dvě části v roce 1953 Kim Ir-sen dělal čistku. Režim dovolil postavit čtyři kostely v průběhu let 1980 až 2007. Jediný povolený kult je kult Kim Ir-sen, který zemřel v roce 1994 a podle ústavy je považován za «věčného prezidenta», a kult jeho potomků. Vyprovokoval válku v Koreji, nechal zabít řeholníky, kněží i křesťany laiky. Terčem obrovského pronásledování byli protestanti i katolíci.
Přesto nazýváme hlavní město Pchjongjang «Jeruzalémem Asie», protože tam bylo více než 100 tisíc křesťanů. Jeden benediktinský klášter byl zničen Stalinovým režimem, který chtěl prosadit svůj vlastní kult. Všechny ostatní kulty byly pronásledovány, vykořeněné.
Potom začala vláda postupně tváří v tvář mezinárodnímu tlaku více tolerovat pod kontrolou jistý druh náboženské přítomnosti. Proto můžeme v Pchjongjangu najít katolický kostel, protestantský a pravoslavný chrám. Jsou to však pouze vitríny a loutky. Je to jen na oko. Ústava Severní Koreje připomíná náboženskou svobodu, avšak pod kontrolou vlády. Buddhisté jsou také pronásledováni.“
Podle slov Blota v Severní Koreji stále existují křesťané, zejména protestanti, které nazývají „křesťané katakomb“. Po nástupu Kim Čong-una se situace zhoršila, vysvětlil dále francouzský misionář:
„Zejména od roku 2000 umírají lidé hlady a utíkají ze Severní Koreje přes Čínu. V té době hranici hlídali obyčejní vojáci, kteří si takto vykonávali svou povinnou desetiletou vojenskou službu. Zaplatili jsme jim a oni přimhouřili oči. Právě proto mnozí uprchlíci prošli v té době přes Čínu. Dnes Kim Čong-un přijal drastická opatření. Vojáky nahradil komandy své vlastní hlídky, kteří mají příkaz zastřelit lidi, kteří se pokusí o přechod přes hraniční řeku.“
Řešení této tragické situace mnohých severokorejských uprchlíků vidí páter Philippe Blot v tom, pokud by jim Čína dovolila legálně žít, ženit se a pracovat ve své zemi.
„Těch 200 tisíc Severokorejců, kteří žijí v Číně nesmí být násilím vyslaných do Severní Koreje. Všichni vědí, že budou mučeni, převezeni do nápravných táborů a zavražděni. Je třeba, aby čínská vláda našla prostředek, jak jim dát status politického nebo ekonomického uprchlíka, aby je nevyhostila.
Loni lovci severokorejských křesťanů zavraždili jednoho korejského převozníka, který byl protestant. Znal jsem ho. Jeho jediný hřích byl ten, že roky pomáhal těmto uprchlíkům projít přes Čínu, aby se zachránili. „
Zdroj: Vatikánský rozhlas
Foto: Wikimedia, Quanhe Wonjong hraniční most
