Před nedávnem jsem zveřejnil článek „Neslavná vítězství“, kde jsem okrajově zmínil otázku vyhnání sudetských Němců a kde jsem citoval větu, kterou počátkem devadesátých let pronesl na toto téma Tomáš Dittrich: „Bůh nebude žehnat na kradeném.“ Dostal jsem několik reakcí znepokojených čtenářů, v nichž můj text vzbudil obavy, zda nechci usilovat o navrácení nemovitostí potomkům odsunutých sudetských Němců.
Mohu všechny ujistit: Nechci. A nemyslím si, že by k něčemu takovému mohlo a mělo dojít.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Neslavná vítězství
A dokonce si myslím, že tato otázka již pomalu ztrácí ne významu. Z Bible vím, že Bůh stíhá vinu otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení, ale žehná tisícům pokolení těch, kteří ho milují. Dosud žije několik stovek, možná tisíců „sudetských Němců“, kteří jako malé děti zakusili vyhnání. S řadou z nich jsem se v průběhu let setkával – bydlím totiž již čtyři roky v Jeseníku a chalupu máme 20 km od Jeseníku, a to od mých deseti let. Zejména po pádu komunismu se někteří ze sudetských Němců – a také jejich děti – přijeli podívat do míst, kde se narodili. Za celá ta léta jsem měl těch rozhovorů hodně, také proto, že jsem je vyhledával. Možná jsem výjimka, ale ani jednou jsem se nesetkal s nějakým sudetským Němcem, který by se dožadoval návratu.
Vesnice, kde máme chalupu, byla v roce 1959, kdy jsme chalupu koupili, z poloviny slovenská, ze čtvrtiny německá a ze čtvrtiny řecká. Slovenské bylo Dolní Údolí a s tím jsme jako děti neměly moc do činění. V Horním Údolí byla jediná česko-slovenská rodina – on byl hajný, ona (Slovenka) prodávala v místním obchodě, dnes již dávno zrušeném. Měli tři děti ve věku mne a mého bratra. U naší chalupy byla obrovská zahrada, kam jsme zvali děti německé a řecké a domnívám se, že jsme vydatně přispěli k tomu, aby se tyto dvě komunity začaly mezi sebou stýkat.
Naši sousedé byli Němci a naše vztahy byly od počátku dobré, postupně vyloženě vřelé. Chodil jsem jim pomáhat se sušením sena a s jinými zemědělskými pracemi, rodiče jim sem tam pomohli s podáním nějaké žádosti (třeba o zařazení do pořadníku na koupi osobního auta – to už pamatují jen pamětníci). Když jsme ve vesnici byli už druhým rokem, přinesla nám jedna sousedka dvířka od trouby od našich kachlových kamen. Němci zakusili tři vlny „zlatokopů“, kteří rabovali, co se dalo, a snažili se zachránit, co se dalo. Když se přesvědčili, že nejsme nepřátelé, tak nám dali to málo, co z rabovaného domu zachránili.
Celý ten kraj byl před druhou světovou válkou německý a nebudu tajit, že drtivou převahou nacistický. Zlaté Hory byly jedním z prvních měst, které Hitler po zničení Československa navštívil. Vina Němců byla obrovská.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Byl bych si přál, kdyby bylo možno celou věc po válce vyřešit jinak než vyhnáním. Jsem ale realista: Nebylo. Co ale mohlo být jinak, byly zbytečné krutosti páchané na vyháněných Němcích. Nebýt těchto krutostí, dalo by se skutečně mluvit o „odsunu“. Takto se jednalo o krádež a vyhnání. Přitom by bylo možno umožnit Němcům, aby si odnesli víc než oněch 45 kg na dospělou osobu. Bylo možno jim ponechat větší část movitého majetku.
Jak to, že v Údolí nějací Němci vůbec zůstali? Uplatili prý nějakého sovětského důstojníka. Došlo k paradoxu: Chudí byli „odsunuti“, v Západním Německu ovšem zbohatli a pak se – mnozí ještě za komunismu – jezdili dívat na své „šťastnější“ příbuzné. Ne, když to tady viděli, opravdu se nechtěli vrátit.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vztah ke komunistům
Přestože jsem měl vždycky zájem o dějepis, fakt vyhnání Němců jsem nějak zaregistroval až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. A zjistil jsem, že počet obětí na obou stranách byl řádově srovnatelný. Na československé straně několik set tisíc obětí – nezapomínejme ale na to, že z poloviny to byli Židé, mnozí z nich mluvící německy. A na československé straně to bylo za celých šest let války. Němci hynuli při vyhánění během několika měsíců po konci války, mnozí z nich zemřeli už na bavorské půdě hladem a vysílením; v Bavorsku je nikdo nevítal.
Bylo to nedlouho po mém obrácení. Pochopil jsem, že mezi Němci a Bohem je německý hřích, mezi námi a Bohem je český hřích. Proto jsme s mládeží našeho sboru jezdívali do pohraničí a naše české hříchy jsme vyznávali. Ostatně odplata za ně přišla již s hrůzovládou padesátých let. Hranice ateismu, alkoholismu a kriminality více méně kopírovaly hranici německého osídlení před válkou. Československo, kdysi jedna z nejrozvinutějších zemí světa, se propadlo o několik desítek míst.
Po sametové revoluci bylo možno oficiálně pořádat různé „smiřovací“ akce. Ty jakoby „jely“ po dvou kolejích – jedna byla katolická, jedna evangelikální. Na sekulární scéně to byl prezident Havel, kdo se za česká provinění omluvil. Tato jeho omluva ovšem nebyla národem většinově přijata. Nebyla a nebude, dokud nenastane probuzení a dokud si většina lidí neuvědomí to, co již bylo zmíněno: Němci měli problém se svými hříchy, my jsme měli – a do jisté míry dosud máme – problém se svými hříchy. Jinými slovy, mezi námi a požehnáním neleží hříchy německé, ale hříchy české.
Nicméně čas pokročil. Naplňují se slova o třetím a čtvrtém pokolení. Jeseník, ještě v osmdesátých letech neupravený a omlácený, je nyní opravený a hezký. Totéž platí o okolních obcích. V našem Údolí se staví ostošest – vesměs na půdorysech kdysi německých domů, zplanýrovaných zvláštním jednotkami ministerstva vnitra v roce 1961. Pořád je to velmi chudý kraj, ale věci se hodně posouvají. A mám pocit, že v posledních letech se vytvořila nová jesenická identita. Ještě před deseti lety měla většina místních pocit, že žijí v kraji, na němž není skoro nic dobrého. Lidé se spíše styděli za to, odkud jsou. Dnes jsou na to mnozí hrdí. Zlomilo se to během několika posledních let. Díky Bohu za jeho odpuštění a milosrdenství. Nová generace už ví, že není nějaká „naplavenina“.
Češi se se svou minulostí nevypořádali zdaleka tak důkladně jako Němci. Proto mohou někteří naši politici i dnes „hrát německou kartou“. Pokud si člověk neumí připustit, že jeho předci se dopustili nepravostí, má strach. Je to škoda a je to přitom zbytečné, protože Bůh má zálibu v odpuštění a žehnání.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 11. srpna 2021 Foto: Wikipedie – vysídlení Němců z Československa
37 Komentáře
Realtoltek
Přikládám pár „historických“ veršů k zamyšlení
51Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až projdete Jordánem do kenaanské země, 52vyžeňte před sebou všechny obyvatele země, zničte všechny jejich obrazy, všechny jejich lité modly zničte a všechna jejich návrší zpustošte. 53Podrobte si tu zemi a sídlete v ní, neboť vám jsem dal tu zemi, abyste ji obsadili. 54Rozdělte zemi do dědictví losem podle svých čeledí; většímu dejte větší dědictví a menšímu dejte menší dědictví. Kam komu padne los, to bude jeho. Rozdělte dědictví podle otcovských pokolení. 55Jestliže však nevyženete před sebou obyvatele země, ty, které z nich ponecháte, se stanou trny ve vašich očích a ostny ve vašich bocích a v zemi, ve které budete sídlit, vás budou utlačovat. 56I stane se, že jak jsem zamýšlel naložit s nimi, tak naložím s vámi.
Izrael by se také měl omlouvat za vyhnání ? „Odsun“ současných Palestinců je ok ?
Dan Drápal
Izrael prokazoval a prokazuje vůči Palestincům úžasnou velkorysost. To Češi při vyhánění Němců nedokázali.
Realtoltek
No jestli je ta velkorysost stejně velká jako k Ježíši tak to asi bude pravda…
Václav Dostál
Jak autor článku píše: ODSUN byl nutný, ale ne nepatřičná POMSTA. Co v pohraničí nastalo potom, velmi věrně zobrazuje právě probíhající TV seriál „Zdivočelá země“. Co je platné člověku získání majetku a moci, když přitom ztratí své lidství? To platí v každém režimu,v nacistickém, v komunistickém i v současném!
Realtoltek
Z našeho vnímání mohou být tyto verše kruté ale nezapomínejme, že jediný Bůh je všeznalý a dobře věděl co by se stalo, kdyby ho Izraelité neposlechly a nechali si „trny“ narůst.
Zdá se, že Izrael se těmito rady řídí do dnešního dne a dobře činí. S podivem však jde sledovat, jak EU chce přijímat imigranty (různého náboženství) s domněním, že se přizpůsobí. Bohužel nepřizpůsobí a nakonec nás budou utlačovat a terorizovat.
Slova Jana to jen potvrzují :
Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.
Olga Nedbalová
Pokud se někdo může ohánět verši ze Starého zákona, tak jsou to Židé. Tam to beru. A kdo zůstává v Kristově učení? Ten, který když Kristus vystoupí na horu a káže své evangelium, tak nejde za Kristem, ale raději se odebere kamenovat hříšníka? Jaké ovoce nese ten, který je schopen sám soudit člověka, aniž by znal jeho konkrétní vinu a souhlasit s jeho potrestáním? Ano, kolik zla se nadělalo ve jménu Krista. Svatá válka – jaká svatá? Nebo budeme jako muslimové a když zabijeme nepřítele víry, tak půjdeme rovnou do nebe?
Nemáme vítat nepřítele víry ve svém domu. Jaký je náš dům? A jsou všichni jeho obyvatelé skutečnými křesťany? Pohled na naše domy není moc povzbuzující. Ano, i mezi Němci existovali křesťané. Nebo snad Ježíš napsal, Němců se křesťanství netýká, žádný Němec nedostane Ducha Svatého. A jak poznat toho pravého křesťana zvenku, narychlo?
Nedávno zde byla série článků o Kristianu Davidovi. Misie Moravských bratří se úzkostlivě vyhýbali násilí. Víra byla přijímána na základě Ducha Svatého. Ano, na to i nebozí misionáři z hlediska světského dojeli. Celá vesnice obrácených Indiánů byla vyvražděna, protože Indiáni se již nebránili a zůstali ve víře. Tak jak Jan Hus, než by odvolal a vzdal se učení, nechá se raději zabít. A co husité, kteří ve jménu víry vraždili a vypalovali? Když se kácí les tak létají třísky? To v Novém zákonu není. Ano, vedeme boj. Připomínám apoštola Pavla. Jednak vedeme boj sami se sebou (Římanům 6) a také vedeme duchovní boj (Efezským 6:10-18). Dávat za vzor křesťanského boje vyhnání Němců ze Sudet, to je opravdu silná káva.
pavel v
Pane Realtolteku,
špatně jste pochopil Janův list, protože jste zněho vytrhl větu bez souvislosti s předchozím textem. Celé to zní takto:
7Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.
8Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu.
9Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.
(biblenet, 2 Janův 1,7-9)
Jan kritizuje bud, že Ježíš nebyl člověkem, že jako Syn Boží existoval jen v nějaké duchovní sféře. Toto učení nabourávalo samotný základ křesťanské víry, že tak, jak byl vzkříšen Ježíš, budeme vzkříšeni i my (v těle).
Adam Hladký
„A zjistil jsem, že počet obětí na obou stranách byl řádově srovnatelný. Na československé straně několik set tisíc obětí – nezapomínejme ale na to, že z poloviny to byli Židé, mnozí z nich mluvící německy. A na československé straně to bylo za celých šest let války. Němci hynuli při vyhánění během několika měsíců po konci války, mnozí z nich zemřeli už na bavorské půdě hladem a vysílením; v Bavorsku je nikdo nevítal. “
Et tu, Brute? ..
Tedy .. od Vás bych nečekal takové zjednodušení.. Němec jako Němec .. jedno zda říšský nebo „náš“ sudetský ??
Kolik „našich Němců“ ze Sudet byste našel ve vraždící mašinerii KZ v Polsku? I těch, kteří se zapojili do řad okupantů v Sudetengau nebo v Protektorátě nebylo mnoho. A značná část z nich skončila na východní frontě .. protože na rozdíl od protektorátních občanů museli rukovat. A ti, co přežili, dávno před frontou utekli směr západ.
Zbyli tu ti naši Němci, kteří „si nesmočili“ .. kteří Čechům nic zlého neudělali .. a totéž očekávali od Čechů.
A Vy si dovolíte říct:
„Byl bych si přál, kdyby bylo možno celou věc po válce vyřešit jinak než vyhnáním. Jsem ale realista: Nebylo.“ ??
Bylo.
Ale to by nebyl mohl Beneš po celou WW2 hecovat Čechy proti našim Němcům.
To by nebyl mohl leštit kliky u Stalina a nabízet mu Podkarpatskou Rus a Rusíny i ruské emigranty výměnou za jeho podporu vyhnání.
To by nebyl mohl tak sprostě zamést s německým soc. dem. Wenzelem Jakschem, podporovatelem První republiky, kterého po WW2 nakonec nepustil do republiky a udělal z něj vyhnance.
To by nebyl mohl v Brně 12. května 1945 hřímat svůj známý projev o „vylikvidování německé otázky“ , po kterém následovalo surové vyhnání německých spoluobčanů z Brna .. Brünner Todesmarsch.
Takže ano.
Nebylo, protože Beneš.
Eva Hájková
Myslíte si, že snad Beneš mohl říct „odpustíme jim“ a národ by to byl v té době přijal? Tak to by se určitě nestalo. Dan Drápal má pravdu, že k odsunu tenkrát muselo dojít. Napadá mě při tom jedna biblická věta – „pro tvrdost vašeho srdce to bylo povoleno“.
Ovšem mohlo se dbát na to, aby odsun alespoň proběhl humánním způsobem.
Jiří Kouba
NO, pokud jsem četl nějaké poznámky k Jakschovi, tak problém byl v tom, že … viz Wikipedie,, https://cs.wikipedia.org/wiki/Wenzel_Jaksch :
„Jeho snaha byla neúspěšná a vše nakonec vyústilo ještě během války k roztržce mezi oběma politiky. Jaksch odmítal obnovení Československa v předmnichovských hranicích a v roce 1942 oficiálně protestoval proti faktickému odvolání podpisu Mnichovské dohody ze strany Velké Británie“ .
To je dosti silná káva, trvat na Mnichovu, ne ?
Jiří Kouba
Nerozumím oddílku „A zjistil jsem, že počet obětí na obou stranách byl řádově srovnatelný. Na československé straně několik set tisíc obětí“ . Počet německých obětí byl dlouho předmětem sporů mezi českými a německými historiky, ale časem šli i ti němečtí historici s odhady dolů, snad na 30 000 ? O stovky tisíc rozhodně nešlo.
Prokletí do třetího a čtvrtého pokolení by si zasloužilo hlubší reflexi, prootže na druhous tranu Pán Bůh nesnáší pořekadla typu „otcové mlsali hrozny, a synům z toho trnou zuby…“. Jeden každý zemře za svou nepravost, vzkazuje Ezechiel.
Josef Bong
Jakási komise spočítala po válce počet těchto německých obětí (tj. osob násilně zemřelých a nezvěstných) na cca 11.500 osob. Z toho téměř 6.000 byly sebevraždy. Nezvěstný neznamená nutně zemřelý.
David Brož
11.500 je velmi podhodnocený údaj. Němečtí historici uvádí počty obětí až okolo 200.000 ale čeští 20.000. Jak je to možné? Jde o metodiku. Česká strana počítá s doloženými úmrtími (úřední zprávy, úmrtní listy apod.). Je jasné, že takto lze podchytit jen část skutečně zahynulých. Němci zvolili jednodušší způsob – sečetli všechny české Němce před válkou a po válce (odečteno padlí na frontě apod.) a zjistili, že se jich „ztratilo“ okolo 200 tisíc. Těsně po válce byl sice v Německu chaos, ale to se brzy srovnalo – každý občan má identitu – údaje o místě narození apod. Jistěže, někdo mohl udat falešné údaje, někdo emigroval, někdo zemřel až v Německu v chaotické době bez identifikace, ale těžko předpokládat, že se to týkalo 180.000 lidí. Řekl bych tedy, že pravda o skutečném počtu německých obětí leží někde mezi českými a německými údaji, ale blíž k německým. Nejspíš se tedy jednalo o nejméně 100.000 německých obětí.
Josef Bong
„Nejspíš se tedy jednalo o nejméně 100.000 německých obětí.“
Nejspíš se jedná o tzv. nepravdu (dříve lež).
Konečný Fr.
O krádeži ani vyhnání se nedá mluvit. Šlo o rozhodnutí vítězných mocností. Za krádež by se dalo označit i to, že Československo neobdrželo žádné reparace za válečné škody. Na Těšínsku si Češi užili příkoří od Poláků i Němců. Nejlepší je každý pěkně na svém a dobré vztahy.
Adam Hladky
„rozhodnutí vítězných mocností“ bylo až na závět Postupimi ..2.8.1945. Naproti tomu převážná část „divokého vyhánění“ spojeného z největšími zvěrstvy byla dávno předtím.. třeba Brünner Todesmarsch byl 31.5.-1.6.1945. Ostatně Beneš ještě z Berlína vyzýval, aby se aspoň část vyhnání dělo živelně a násilně ještě před rozhodnutím spojenců .. aby Němci dostali strach a raději utíkali sami. Ano .. oni sice neutíkali sami (kromě těch, kteří utekli dávno před frontou), ale mnoho jich raději spáchalo sebevraždu .. buď ze strachu, nebo ženy po často opakovaném znásilnění.
pavel v
Děkuji, že jste vyvrátil komunistickou lež toho Fr.
Jiří Aron
Rád bych poukázal na několik lží polopravd a manipulací v článku. Predesilam že jsem rád že došlo k omluvám na obou stranách a máme si odpouštět.
Mezi Božím požehnáním a křesťany neleží žádné cizí hříchy. Nemáme problém ani účast na cizích hrisich.
Počet obětí na obou stranách rozhodně není srovnatelný.
Ani Němci se se svou vinou nevypořádali. Zde to naopak je srovnatelné jako u Čechů.
V NZ nenacházíme podklady pro jezdit sám či i s mládeží někam zastupne vyznavat hříchy.
K čemu slouží věta „nezapomínejme ale na to, že z poloviny to byli Židé“. Čeští umělci Poláček, Orten atd. Dělit oběti na Židy a nezidy? Proč to?
“ Byl bych si přál, kdyby bylo možno celou věc po válce vyřešit jinak než vyhnáním.“ 1. O vyhnání rozhodli vítězni spojenci. 2. Nerict co předcházelo. Dvojí vyháneni Čechů z pohraničí i z v vnitrozemí také bez majetků. Po válce téměř každá německá rodina v ČSR měla mezi členy vojáka wehrmachu, SS, gestapa, stráže v koncentraku či popravciho komanda. Opačně pro Čechy to neplatilo. Nešlo to řešit jinak.
Podsouvani jakéhosi strachu v závěru článku.
Jiří Aron
Není to lež https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/odsun-nemcu-angela-merkelova-jindrich-dejmek_1806211301_pj
Konečný Fr.
Je zbytečné se bavit o odsunu Němců. Nebýt Hitlera a jeho podporovatelů, k žádnému odsunu by nedošlo. Odpovědnost padá na Němce.
David Brož
Odpovědnost a vina je individuální, protože je založena na konkrétních činech konkrétních lidí. Spravedlivý trest proto může být uplatněn pouze na objektivním soudem dokázaném zločinu konkrétního jedince. Kolektivní vina se uplatňovala v barbarské praxi krevní msty. To je jako kdyby někdo z Vaší rodiny někoho zabil a ostatní by nerozlišovali mezi ním a ostatními členy Vaší rodiny – prostě „Koneční jsou vrazi a pojďme je ztrestat“. Doporučuji k přečtení knihu filosofa (antifašisty) Karla Jasperse „Otázka viny“ (vydáno 1946).
S politickou odpovědností a vinou českých Němců je to problematické. V posledních předmnichovských volbách 1935 SdP získala 2/3 hlasů německých voličů (což zároveň znamená, že třetina sudeťáky nevolila), ale především se Henlein až do 1937 oficiálně distancoval od nacismu a prohlašoval loajalitu republice. Takže ani toho, kdo volil sudeťáky, nelze automaticky považovat za vlastizrádce. Během války měli Němci privilegia – ovšem v rámci brutálního totalitního státu. Ani ten, kdo nepodlehl propagandě, nemohl beztrestně projevit jiný názor (např. taková privilegia odmítat). Odsunuti byli ovšem všichni – jak přesvědčení aktivní nacisté, zločinci a „nadlidé“, tak všichni ostatní – včetně žen, dětí a starých lidí. V právním státě platí pravidlo, že vina musí být viníkovi prokázána. Poválečný přístup byl opačný – právě v duchu toho, jak píšete, že odsun je založen na podpoře Hitlera – tedy za „nevinného“ byl považován jen ten, kdo byl schopen svou nevinu dokázat, tím, že doloží svůj aktivní antifašismus (např. se účastnil odboje). I zcela apolitický člověk (např. čerstvě plnoletá žena, která nikdy nebyla u žádných voleb, ani se nijak neangažovala, nikomu neubližovala, jen pracovala na svém hospodářství někde na vesnici), tak také nesl odpovědnost (tedy byl „potrestán“) za činy jiných Němců a byl odsunut.
Generace, které válku nezažily, se dnes obtížně vžívají do emocemi nabité poválečné atmosféry. To je lidský pohled. Existuje ovšem Boží pohled – ten jediný je nestranný a spravedlivý.
V dějinách můžeme vidět kauzalitu nespravedlnosti (jakýsi domino efekt), kdy není člověk posuzován podle osobních vlastností a činů, ale podle příslušnosti ke skupině. Tak se choval nacistický režim vůči Čechům a pak československý stát vůči Němcům (jenže ani tím to nekončí!). Nejde jen o to počítat „kdo toho má víc na svědomí“, ale o principiální přístup. Jakmile byl přijat přístup kolektivní viny, nebyl problém označit kteroukoli skupinu lidí za „špatné“ – jednou to může být rasa, podruhé národnost a následně třída „vykořisťovatelů“. Komunistický režim pak „trestal“ kolektivně i děti dřívějších podnikatelů, sedláků, emigrantů apod. Kdo neměl správný „původ“ nemohl studovat, pracovat v určité pozici apod. Proto má, domnívám se, smysl vracet se k dřívějším událostem a znovu je hodnotit.
Josef Bong
„V právním státě platí pravidlo, že vina musí být viníkovi prokázána. Poválečný přístup byl opačný – právě v duchu toho, jak píšete, že odsun je založen na podpoře Hitlera – tedy za „nevinného“ byl považován jen ten, kdo byl schopen svou nevinu dokázat, tím, že doloží svůj aktivní antifašismus (např. se účastnil odboje). …“
Odsunuta z ČSR byla většina občanů cizího státu (3. říše) který byl ve válečném stavu kupodivu s ČSR! Navíc mnozí sloužili v armádě nepřátelského státu, tj. to splňuje obvyklé pojetí vlastizrady. Byli odsunuti pokud nemohli prokázat že se neprovinili proti ČSR. Pokud by 100 nějakých lustračních komisí lustrovalo 2,5 mil osob a na lustraci 1 osoby by byl 1 týden (posbírat svědectví, výpovědi, dokumenty z gestapa, wermachtu a něm. úřadů,…) tak by to trvalo přibližně 480 let.
Olga Nedbalová
K rodovému prokletí se vyjadřuje Starý zákon v Dt 24, 16 : „Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.“ a dále v Ezechiel 18, 1 – 4: „I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: „Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby?“ Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.“
Generační prokletí je v biblicky starších oddílech a to v Ex 20,5 – 6; 34,6 – 7; Nu 14,18 a Dt 5, 9 – 10. Nemyslím, že v dnešní době je téma stíhání viny na potomcích biblicky obhajitelné.
V Novém zákoně, pokud se nemýlím, se již toto téma vůbec neobjevuje. A jak by se vyjádřil Ježíš k vyhnání Němců. Možná Kázání na hoře Matouš 5:
38:Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub‘.
39:Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé
tváře, nastav mu i druhou;
40:a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
41:Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
42:Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
43:Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘
44:Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
45:abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť
posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Velmi zajímavý jev, pokud argumentujeme, jak se Ježíš zachová k nám, rádi používáme Nový zákon. Ježíš k nám bude milosrdný, Ježíš nás vykoupil svou krví, my jsme Jeho ovečky atd. Ale jakmile dojde na nepřátele, jak rádi vytahujeme pasáže Starého zákona. A vyháníme nepřátele, proklínáme, soudíme……
Josef Bong
Další sudetoněmecká vlaštovka … která vylétla odkud? Co je za tím??? Odkud se bere láska levicových intelektuálů k německému socialismu – nacismu?
Zatím co paleo-socialisté, tj. komunisté se střetli s německým socialismemv boji (po krátkém období námluv a lásky) tak současná levice je neodolatelně přitahována k německým pohádkám.
Média (viz aktualne.cz, atd.) když píší o válce tak o nacistické armádě (kdepak, žádní Němci to přece nebyli) jako kdyby byl národ Nacistů obývající svoji vlast Nacisticko (jehož první obětí byli přece Němci), k tomu se přidají polské koncentrační tábory, české koncentrační tábory, ….. Celá terminologie (viz zdejší článek ba i diskuse): vyhnání, Brünner Todesmarsch, Sudety (toto označení zavedla německá, dle médií nacistická okupace, kdepak Němci), národ Sudetských Němců…. má svůj počátek ve 30-40. letech v německé říši.
Co levicového intelektuála tak silně přitahuje k německo-sudetsko-nacistické tematice?
Že tento postoj kvete v Německu a dalších zemích západní Evropy má racionální, byť velmi podlé důvody, ale proč zrovna tady? Opájet se tragickým osudem vznešeně ušlechtilého národa Sudetů který spískali bídní Čecháčci vedení zloduchem, virusem, démonem, monstrem, válečným zločincem, ba i talmudistickým zhýralcem, Benešem? Co za tím je? Někdo z toho může mít obživu ale co ti užiteční i…intelektuálové kteří nejsou nijak finančně odměněni?
Olga Nedbalová
A ještě mě napadlo, milí bratři a sestry v Kristu, což takto Jan 8: 7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“
Přidám rodinnou historku. Moje babička byla poloviční židovka (maminka evangelička, otec žid). Za války byla udána jedním českým občanem z její obce. Jen díky tomu, že dědeček tehdy pracoval u továrníka Kneisla, který se za babičku zaručil, nešla babička do transportu. Babička nebyla jediná, kterou zachránil, vybírám citaci:
„Osud terezínských vězňů, ačkoliv oficiálně lidé internovaní v ghettu takový status neměli, s rodinou Ulehlových sdílel i holešovský lékař Zikmund Knopf. Podle svědectví pamětnice neměl být kvůli svému věku (ročník narození 1862) do transportu zařazen, ale dobrovolně ho nastoupil, a pomáhal dokonce při tyfové epidemii, která v Terezíně propukla a na kterou zemřelo krátce před osvobozením mnoho lidí. Druhá verze jeho odloženého nastoupení k transportu je taková, že byl pod ochranou holešovského továrníka Rudolfa Kneisla, který byl členem NSDAP. “
Zdroj: https://www.pametnaroda.cz/cs/machalova-ludmila-20180921-0
Po válce musel továrník Kneisl odklízet trosky po bombardování Holešova, bylo na něho i celou rodinu pliváno atd. Českého udavače, který udal babičku, údajně pověsili polští partyzáni.
Ze vzpomínek mých prarodičů taktéž vyplývalo, že největší „hrdinové“ se vynořili těsně po konci války, kdy měli ponejvíce na pilno soudit všechny Němce. Zajímavé je, že v průběhu války moc hrdinství neprojevili a byli zalezlí. Opravdoví hrdinové skromně mlčeli nebo byli zavřeni za nedlouho komunisty do vězení (čeští letci v Británii apod.).
Ano, za všech válek se dějí neuvěřitelná zvěrstva. Dle mého prostého úsudku na obou stranách. A co my křesťané na to? A na čí straně je Ježíš?
Olga Nedbalová
1) A snad by nebylo od věci si připomenout, proč Němci osídlili pohraničí Čech:
„Německá osidlování vesměs málo obydleného pohraničí počíná v éře vlády posledních Přemyslovců, především od poloviny 13. století, za Přemysla Otakara II. Kolonisté přicházeli na pozvání českých panovníků, aby málo či zcela neosídlené pohraniční české oblasti kultivovali, hospodářsky oživili a tak také posílili moc panovníka oproti šlechtě. Češi totiž žili převážně v nížinách podél říčních toků a neměli zkušenosti s životem v horských oblastech. Příchozí Němci tuto oblast osídlili, půdu zúrodnili a vesměs úspěšně zde hospodařili.“ (z Wikipedie)
Nejednalo se tedy o divoké osídlení, ale záměrně zde byli Němci pozváni.
2) Ne všichni Češi byli hrdiny a ne všichni Němci byli zlosyny. Kolektivní vina je jeden z nejhorších vynálezů lidstva. A přidat se ke křičícímu davu a křičet ukřižuj je velmi, velmi ubohé. A když už jsem zmínila nedaleký Holešov, první pogrom na Židy nebyl ten za fašismu. První pogrom se odehrál těsně po vzniku 1. republiky. Byly rabovány židovské obchody a hodně Židů z Holešova tehdy odešlo. Rabování se účastnilo i hodně „počestných“ občanů – křesťanů! Někdy vážně pochybuji o některých lidech, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané. Ale věřím Ježíši, že On si to nakonec dokonale přebere.
Josef Bong
„Je zbytečné se bavit o odsunu Němců. …“
Jenže v médiích je plno osob které tyto německé, nacistické či sudetské pohádky (tj. lži) milují a šíří (viz tento článek a příspěvky čtenářů).
Jako kdyby začínalo nějaké období recyklace německého nacismu. Jistě ne v jeho originální podobě s pochodňovými průvody, kroji, germánskou mystikou apod., ale mnoho součástí této nauky žije zejména mezi intelektuály. Ekonomicky je současný euro-socialismus hodně podobný ekonomice 3. říše, též ideál byrokraticky řízené společnosti „elitami“ které vládnou přes hranice jednotlivých států (které je třeba zrušit), ba i myšlenka vypěstování nějakého nového člověka, … k tomu antisemitismus.
K tomu slouží tato sudetoněmecká mytologie, jako jeden nástroj z mnoha na postupné ovládnutí a likvidaci českého státu. Co z toho má český levicový intelektuál? Některý má asi obživu, někdo jen poplácání po ramenou, někdo možná jen pocit vlastní velkolepé ušlechtilosti když si sype popel na hlavu – ale chytře stoji tak že to padá na ty okolo (kteří s tím nic nemají společného).
Olga Nedbalová
Ježíš není ani pravičák ani levičák. On je Pán pánů a Král králů. Je nade vší lidskou nenávistí a zlem. On je skutečný vítěz nad zlou mocí. Všem, kteří tomu uvěří, slibuje pokoj. Přeji všem, kdo o to stojí, Pokoj a Milost od našeho Pána Ježíše Krista.
Eva Hájková
V První knize Samuelově je krásná věta: „A protož jakož jsem já dnes sobě draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život můj před Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti“ . (1.Samuelova 26,24) Říká to David, který měl příležitost se pomstít Saulovi a zabít ho, ale neudělal to.
V ekumenickém překladu to zní: „Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu, takový význam ať přikládá Hospodin životu mému a vysvobodí mne z každé úzkosti!“
Slyším v tom Ježíšovo:
„Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám“. (Matouš 7, 2)
Včera večer jsem náhodou sáhla po Komentáři k Novému zákonu a v úvodu jsem četla: Starý zákon v sobě ukrývá Nový zákon a Nový zákon odhaluje Starý zákon.
Tak mě napadlo, že to sem patří.
Olga Nedbalová
Krásné paní Hájková, z těch slov k nám mluví živý Bůh.
Eva Hájková
Myslím si, že David k tomu nepotřeboval nic víc než poslechnout svatého Ducha.
Jiří Aron
Je krásné když si lidé z různých národů žehnají navzájem.
Ale křesťané si musí dávat pozor na falešná učení ohledně požehnání. Myslím tím těchto pět oblastí, jak je učí pan Drápal v textu Sudety, krádež a žehnání.
1/ Bible: Boží požehnání v Kristu je nepodmíněné na našich skutcích, ani na hříších druhých lidí; je úplné.
V Efezským 1 kp čteme, že skrze dokonalého Krista, Božího Syna a Jeho oběť na kříži máme veškeré duchovní požehnání. Je z Boží strany podmíněné jedině tím, že uvěříme v Boží evangelium. Bůh nechce, abychom se trápili tím, že kvůli cizím nevyznaným hříchům nám odejme část svého požehnání, dokud mu je všechny zástupně nevyznáme.
Není to tedy o tom, že by duchovní požehnání křesťanů regionu Jesenicka záviselo na zástupném vyznávání jisté skupiny pražské mládeže pod vedením p. Drápala. Přece Kristus sám je pro naše duchovní požehnání zcela dostatečný.
2/ Bible: Kdo neuvěří v Boží evangelium, Boží duchovní požehnání nemůže nikdy dostat.
Můžeme marně pořádat „smiřovací“ akce za druhé, jednu za druhou, podobně jako zádušní smiřovací mše za duše druhých v očistci. Bible v této 2. souvislosti učí, že Kristus je pro naše smíření s Bohem nutný, nelze Jej obejít. Nevěřící nečekají žádná Boží duchovní požehnání, v tomto ani v budoucím životě.
3/ Bible: Bohatství a pýcha (nebo identita či hrdost) spojená s majetkem nemusí s duchovním požehnáním souviset vůbec. Ba naopak: tyto materiální věci a postoje k nim mohou být zásadní překážkou k tomu, aby lidem Bůh požehnal (viz dopis do Laodikeje ve Zjevení, Kristova řeč o uchu jehly a o bohatém mládenci, podobenství o boháči a Lazarovi atd. atd.).
Pan Drápal naopak hodnotí jako příznaky Božího požehnání to materiální, co má před očima. Že Jeseník + okolní obce jsou opravené a hezké, lidé tam staví a jsou celkově hrdí na to, odkud jsou. Proto Pavel i Petr i autor listu Židům (10. kp.) připomínají pronásledovaným o majetek připraveným křesťanům, kde je pravé bohatství a v čem spočívá identita křesťana – už nejsme ze světa, máme v nebesích lepší a trvalé vlastnictví a identitu Kristovu.
4/ (Když odhlédneme od toho, že NZ nikde neučí zástupné vyznávání hříchů jako podmínku požehnání) Bible: Boží odpuštění je jednorázové, je dokonalé. Kristus jednou provždy obětoval Bohu Otci své tělo pro naše smíření a není nutné jako v SZ dobách pořád opakovat oběti.
Není nutné vyznávání jakýchkoliv hříchů opakovat – pořádat různé usmiřovací akce, jezdit se opakovaně modlit (ani s dalšími ani přímo na místa činu), psát opakovaně články na stejné usmiřovací téma. Stačí vyznat a uvěřit, že je odpuštěno! Díky Kristu, nezávisle na četnosti nebo na počtu účastníků usmiřovacích aktivit.
5/ Bible: otázka priority; co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale své duši by uškodil?
Proč vyzývat nevěřící veřejnost k vyznávání Bohu hříchů jejich předků či přijetí cizích omluv s tím, že motivovat jen materiálním požehnáním? K čemu jim to bude, když neuvěří v Krista, do hrobu a věčného oddělení od Boha přece půjdou nazí. Raději nevěřící motivovat a učit, aby porozuměli, co je to Kristovo nádherné evangelium, ve kterém je zaslíbeno odpuštění hříchů a věčné příbytky v Boží milující přítomnosti v nebi.
Olga Nedbalová
Pane Arone, udeřil jste hřebík na hlavičku. Skutečně nelze vyzývat nevěřící společnost k úkonům, které z principu mohou dělat jen věřící. Skutečně odpustit může navíc jen pravý dlužník, tedy jen ten, komu bylo ublíženo. Mě osobně nejvíce ale trápí to, že ačkoliv jsme křesťané, tak se bez milosti lustrujeme dle jiných znaků. Všichni Němci, všichni Češi, všichni komunisté, pravičák, levičák. Ne, pokud jsem už jednou obrácený křesťan, jsem Kristův. Řeknu to na přímo, a vím, že budu za to kamenována. Necítím se hrdá na to, že jsem Češka. Cítím veliký vděk za to, že jsem křesťanka. A fascinuje mě upnutí se některých křesťanů na světský život. Rozsuzování, odsuzování, stavění si trůnů pro světské politiky. Žádný politik není svatý a nemůže ani být. Tlak na to, abychom správně volili. Paradox – ano, každý z politiků má podle mě nějaké plus a každý nějaké mínus. Já osobně jsem to schopna nejvíce posoudit z hlediska ekonomiky a správy státu. V těchto záležitostech se jakž takž orientuji a vím, kdo asi tak z politiku je v této oblasti nejvíce v realitě. I když i tam je to samozřejmě něco za něco. Ale, my přece nevidíme politikům do hlavy a do srdce. Nevíme, které věci říkají upřímně a které jen hrají. Navíc někteří sice možná upřímně našli řešení, ale z hlediska ekonomického je to například nesmysl. A pak otevřu Písmo. Jasně se tam píše, že v tomto světě nenastane nikdy ideální situace. Nebude tady žádný světský panovník, který by vládl osvíceně a spasil svět. Ano, jsem křesťanka. Láska k Ježíši a touha Ho následovat mě zavazuje, takže každý večer si otevřu Písmo a ptám se Ježíše, zda uplynulý den jsem prožila v souladu s Jeho vůlí. Ale určitě se Ježíše neptám, co říká na Babiše, na Okamuru……….To je osobní věc oněch pánů, oni se mají ptát sami za sebe Ježíše, pokud by chtěli žít v souladu s jeho vůlí. Někdo možná řekne, že je to pasivní přístup. My přece máme ovlivňovat svět. A bude to zase zpátky – kdyby křesťané nevolili fašismus…..Kdyby – chyby. Ale myslím, že my máme ovlivňovat svět jen skrze svou víru v Ježíše. Já ovlivním především to, jak se chovám já sama. Zda jsem v Kristu nebo jsem Ho už opustila. A určitě se netroufám soudit skutky lidí, kteří žili před 80 lety, navíc na základě jejich příslušnosti ke konkrétní geografické skupině. A navíc, chce to po nás Ježíš? Nemáme hlavně rozsuzovat křesťanské učení, zda je falešné nebo pravé? A jak můžeme rozsoudit politika, který navíc ani není křesťan? On není zavázaný Ježíši, On se nemusí řídit podle Jeho pravidel. Ano, je stejně ztracená ovce, jak všichni ostatní bez Krista. A tento fakt ve mě než odsuzování budí pocit lítosti nad zmařenými životy. Je mi líto lidí, kteří jsou slepí a hluší a kráčejí po špatné cestě přímo do záhuby. Ano, pane Arone, já jim mám a musím jako křesťan hlavně ukázat věčné příbytky v Boží milující přítomnosti. V sobotu jsem byla na rodinné oslavě. A seděla jsem tam, ostatní pili, jedli, tančili a já jsem se snažila přizpůsobit. Abych neurazila. Ale strašně mě to unavilo. Raději bych seděla na biblické hodině a s bratry a sestrami v Kristu četla Písmo. Unavuje a vyčerpává mě svět. A sílu mi dává Kristus a Jeho věčné království.
Eva Hájková
Paní Nedbalová, vždyť Ježíš také chodil na hostiny, i s nevěřícími. A apoštol Pavel s tím asi také počítal, když napsal:
„Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte.“ (1. Korintským 10, 27).
Olga Nedbalová
Paní Hájková, já nevím proč, ale v poslední době mě prostě unavuje světský ruch. Poslouchám řeči, které jdou mimo mě. Někdy jsem i smutná z toho, co považují někteří lidé za hlavní smysl svého života. Cítím se daleko lépe, když mohu sedět u obyčejného táboráku a vykládat si s jednou sestrou od nás ze sboru o Ježíši. Není to tedy o tom, že bych se vyhýbala světské zábavě z důvodu abych byla „lepší“, ale prostě mě to vůbec nepřitahuje. Pokud člověk jednou okusí Pokoj Ježíše Krista, pak už ho neuspokojí žádný světský zážitek. Snad je to podobné, jak to pojal J. A. Komenský v Labyrintu světa a ráji srdce. Můžeme bloudit světem křížem krážem a přesto nám pořád něco chybí. Do doby, než poznáme Ježíše Krista. U něho můžeme konečně zažít pocit naplněnosti, najednou člověk cítí, že už mu prostě nic nechybí. Má Ježíše jako svého Pána a Spasitele a více nepotřebuje.
Jiří Aron
Máte pravdu paní Nedbalová. Nemá pro křesťany žádný smysl soudit skutky těch druhých ze světa, kteří nevěří. Pokud oni sami neuvěří v Krista, my jim Boží odpuštění přímluvnými akcemi nezařídíme.
Navíc, tomto v případě, jsou všichni aktéři odsunů, německého i českého, po smrti.
Křesťané nemají mít účast ani na dělení lidí na různé skupiny – Němci, Češi, německy mluvící Židé, lidé s jesenickou identitou atd… Pro věřící platí, že Kristus nás sjednocuje v jednu církev: Potom tu už není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus, Kol 3.
Ano, jsme především křesťané a až potom to další, včetně politických preferencí. Kristus nás vede k tomu, abychom nelustrovali a neupínali se na světský život. Čteme s radostí a s úlevou v pokušeních, že ten, který je v nás je větší než ten, který je ve světě.
Olga Nedbalová
Ano, radujme se, tak jak je to v Písmu:
Radujme se z Hospodinova – Sofonijáš 3:
14Jásej, Dcero sionská!
Prozpěvuj, Izraeli!
Raduj a vesel se celým srdcem,
Dcero jeruzalémská!
15Hospodin zrušil tvůj rozsudek
a nepřítele odvrátil.
Hospodin, Král Izraele, je vprostřed tebe –
neboj se už žádné pohromy!
Radujme se z toho, že jsme v Kristu – Filipským 4:
4Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! 5Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.
A ohlašujme radostnou zprávu – Lukáš 3:
15Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. 16Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ 18Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.