Když Ježíš nepůsobí laskavě

Udělal z provazů bič a všechny je z chrámu… vyhnal (Jan 2:15).

Mírný, pokorný a tichý Ježíš upletl bič. Jan zaznamenává, že to byl „bič z provazů“. Nevíme, zda ho na svých zádech pocítil vůbec nějaký člověk nebo nějaké zvíře. Máme dobrý důvod pochybovat, že Ježíš někoho zbičoval do krve. Koneckonců přišel do Jeruzaléma prolít svou vlastní krev, ne krev druhých lídí. Každopádně víme jistě, že bič splnil svůj účel. Ježíš všechny vyhnal z chrámu. 

Jistě to byla neobvyklá událost, ale nebyla ojedinělá – totéž udělal i na začátku Pašijového týdne (Matouš 21:12–13). Ježíš neměl ve zvyku užívat bič. Nenosil u sebe bič ani jinou zbraň. Ale zároveň se ho nebál čas od času použít. Musíme si dát pozor, abychom si Boha v lidském těle nepředstavovali jako někoho příliš poddajného, kdo se nechoval jinak než příjemně a mírumilovně. 

Jistě byl soucitný. V evangeliích je soucit ctností, která je připsána pouze Kristu, a nikomu jinému. Soucit ho vedl k uzdravení malomocných (Lukáš 17:13–14), k navrácení zraku slepému (Lukáš 18:38–42), k soustrasti s plačící vdovou (Lukáš 7:13) i sklíčeným otcem posedlého syna (Marek 9:22). Byl také pohnut nad zástupy (Marek 6:34). Přestože byl bezhříšným Bohem v těle, jeho život se nevyznačoval spravedlivým hněvem, ale především radostí. Byl známý pro svůj soucit. 

SOUVSEIJÍCÍ – Ježíš má pochopení pro vaši osamělost

Jeho úžasný a vřelý soucit se však nemusí vylučovat s jeho svatou silou a neústupností. Ani nemůže. Kdyby byl bezpáteřní, nebylo by pro nás ani zdaleka tak příjemné ho znát.

Jeho ostrý jazyk

Jeho soucit, kterého si vážíme a který zoufale potřebujeme, je ještě pozoruhodnější, když vezmeme v potaz jeho přísnost vůči hříchu a nevíře. Kdyby se Ježíš spravedlivě nehněval na lidi, kteří působí příkoří, podkopalo by to jeho soucit s trpícími. Zcela zjevně nesoucítil se zlými králi, lstivými kněžími ani samospravedlivými farizeji, což jen podtrhuje soucit, který má se svými ovečkami, jež mu důvěřují. 

„Často nejvíce potřebujeme Ježíšova slova a činy, které pohoršují,“ píše John Piper.

Moderní západní svět obzvlášť pohoršuje tvrdá, přímočará a nesmlouvavá stránka Ježíšovy lásky. I lidé s hroší kůží bývají často raněni Ježíšovým ostrým jazykem. A lidé, kteří lásku ztotožňují pouze s něžnými a laskavými slovy a činy, bývají pobouřeni Pánovým bodavým, téměř násilným jazykem (Seeing and Savoring Jesus Christ, s. 93).

Na Kristově příkladu vidíme, jak soucit čas od času doprovázejí ostrá slova, která posluchače raní jako bič. Nelze samozřejmě opomenout sedm obvinění, která Ježíš vznesl proti farizeům (Matouš 23:1–36). Do tváře jim řekl, že jsou jako obílené hroby (Matouš 23:27) nebo jako nevyznačené hroby (Lukáš 11:44). Ježíš žil uprostřed nevěřícího pokolení (Marek 9:19), pokolení zlého a cizoložného (Matouš 16:4), a nebál se to otevřeně říct. Věděl, že jeho posluchači jsou padlí, dokonce zlí, a nebál se to vyjádřit (Matouš 7:11).

Svým zarytým odpůrcům jasně řekl, komu skutečně patří: „Vy jste z otce Ďábla“ (Jan 8:44).

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Tvrdá slova přátelům

Neměli bychom však přímočarou a nesmlouvavou stránku Ježíšovy lásky vnímat jenom jako tvrdost vůči jeho nepřátelům. Na vlastní kůži ji pocítil i Petr, první mezi rovnými, a bylo mu to k dobru.

Pro Petra muselo být opravdu hrozné pomyšlení, že by byl Ježíš poslušný až k smrti, a to smrti na kříži, a tak si ho vzal stranou, aby ho od toho odradil (Matouš 16:22). Ale Ježíš sebe i Petra zachránil před tímto ohromným pokušením, když zvolal: „Jdi ode mne, Satane!“ (Matouš 16:23). Jistě to byl šokující výrok, ale byl zcela na místě. Zpětně to Petr vnímal jako projev lásky. V životě každého učedníka, tedy i v našich životech, přicházejí chvíle, kdy potřebujeme podobně ohromující probuzení, abychom viděli, co všechno je v sázce. 

V 6. kapitole Janova evangelia vidíme, že Ježíšova řeč pohoršila a odradila davy lidí – ne nepřátele, ale ty, kteří ho do této chvíle následovali (možná i horlivě). V tomto případě se Ježíš nesnaží získat přátele. „Hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se“ (Jan 6:26). Kritizuje jejich tělesnou „víru“ způsobem, který má odradit všechny, kdo nemají žádné duchovní pohnutky.

Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný (Jan 6:53–54).

Dokonce jeho vlastní učedníci museli vyznat: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“ (Jan 6:60). Ani jim však neustoupil a o jednom učedníkovi, tentokrát ne Petrovi, prohlásil: „Jeden z vás je ďábel“ (Jan 6:70).

Tvrdá slova rodinám

Ježíšovým cílem je pravý, hluboký a trvalý pokoj. Ví, že tvrdé výroky jsou k jeho dosažení často nezbytné. Když vítězí Satan a hřích, nemůžeme se tvářit, že lidé mají pokoj.

Ježíš přišel jako Pravda do světa plného lží, což nevyhnutelně vede k rozdělení. „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil! … Myslíte, že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení.“ (Lukáš 12:49, 51). Naše nejzákladnější rodinné vazby, dokonce i ty nejdůvěrnější a nejpokojnější vztahy zde na zemi budou narušeny, aby byla odhalena zvrácenost hříchu a aby Bůh byl vyvýšen.

Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem… žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem (Lukáš 14:26, 33).

Vydají vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou usmrceni. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno (Lukáš 21:16–17).

Neboť jsem přišel postavit člověka „proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti“ (Matouš 10:35–36).

Kdo jiný může vyžadovat takovou věrnost? Dokonce i pokoj v našich domovech i v naší širší rodině je ohrožen Kristovou přísností a nekompromisností. Na druhou stranu zaslíbil vynahradit všechny ztráty – i ty skutečně bolestné. „Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, aby nyní v tomto období nedostal stokrát více… a v přicházejícím věku život věčný“ (Marek 10:29–30).

Tvrdá slova sborům

Ježíš mluví tvrdě i ke svému vlastnímu lidu. Vidíme to v dopisech sedmi sborům ve Zjevení 2–3. Efeský sbor sice nejprve chválí (Zjevení 2:3), ale poté mu neváhá říct: „Ale to mám proti tobě…“ (Zjevení 2:4, srov. 2:20).  Varuje: „Přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání“ (Zjevení 2:5).

Totéž říká i pergamskému sboru: „Mám několik věcí proti tobě“ (Zjevení 2:14). Sboru v Thyatirech vytýká, že trpí „ženu Jezábel, která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám“ (Zjevení 2:20). Sboru v Sardách: „Znám tvé skutky; máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý“ (Zjevení 3:1). A laodicejskému sboru říká: „Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst“ (Zjevení 3:16). Tato Ježíšova slova vycházejí z lásky: „Usvědčuji a kárám ty, které miluji“ (Zjevení 3:19).

Piper uvádí:

Kristova ostrá řeč je forma lásky, která odráží zkaženost tohoto světa, otupělost našich srdcí a závažnost našich rozhodnutí. Kdyby ve světě neexistovalo žádné zlo, lidé by neměli tvrdá srdce ani by nenesli věčné následky, pravděpodobně by jedinou přípustnou formou lásky byly něžné dotyky a sladká slova. Takový svět by však nezabil Božího Syna ani by neměl v nenávisti jeho učedníky. Jenže svět takový není (s. 94).

Přicházející hněv Všemohoucího

Bič v chrámu ani zdaleka neukazuje velikost Kristovy přísnosti. Jednoho dne projeví svůj hněv ne ve slovech, ale v ohni. Nikdo nemluvil o pekle takovým způsobem a v takové míře jako Ježíš. Řekl, že andělé oddělí zlé od spravedlivých a „hodí je do ohnivé pece“ (Matouš 13:50). Prohlásil, že lepší je useknout si ruku nebo si vypíchnout oko „než odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně, kde… červ neumírá a oheň nehasne“ (Marek 9:43, 48) — do „nejzazší temnoty“, kde bude „pláč a skřípění zubů“ (Matouš 8:12; 22:13; 25:30). Bez Krista lidé nejenže dobrovolně směřují do pekla, budou do něho uvrženi – do „věčného trápení“, „do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly“ (Matthew 25:30, 41, 46).

Zjevení 6 dechberoucím způsobem ukazuje část posledního soudu. Šestá pečeť je otevřena. Nastane zemětřešení, slunce se zatmí a měsíc úplně  zkrvaví. Hvězdy padají a nebe zmizí, jako když se svinuje svitek. Králové země i „vojevůdci, boháči a mocní… se ukryli do jeskyň a do horských skal“ (Zjevení 6:15). Tolik se děsí Beránkova hněvu, že volali k horám a skalám, aby na ně spadly: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?“ (Zjevení 6:16–17). Raději budou usmrceni, než aby čelili hněvu všemohoucího, laskavého a přísného Ježíše.

Přísnost jde ruku v ruce s laskavostí

Přísná stránka Kristova charakteru, jeho slova a činy, které jsou pro dnešního člověka těžko stravitelné, nejsou v protikladu s jeho laskavostí, ale naopak jdou ruku v ruce smilosrdenstvím. Nezachraňuje nás proto, aby nás ranil, ale zraňuje nás, aby nás zachránil. Zjevuje svůj hněv a uvádí ve známost svou moc, „aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě“ (Římanům 9:22–23). Poté, co v budoucím věku poznáme jeho přísnost a sílu, uvidíme a zakusíme „oplývající bohatství [jeho] milosti v dobrotě k nám“ (Efeským 2:7). Jeho přísnost jde ruku v ruce s laskavostí; jeho moc jde ruku v ruce s milosrdenstvím. 

Sláva Krista a jeho Otce se nezjevuje především v hněvu a moci, ale v milosrdenství a milosti. Takového Ježíše potřebujeme – opravdového a celistvého. Jak mírného a pokorného, tak upřímného a odvážného. Potřebujeme vnímat Kristovu lásku a soucit, které stojí za jeho nejostřejšími slovy a nejméně příjemnými činy.

---

Autor: David Mathis Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 16. července 2021 Foto: Wikimedia Commons – Ježíš v chrámě

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.