Ježíš má pochopení pro vaši osamělost

Přemýšlíte někdy o Ježíši jako o osamělém člověku? Jistě, v Getsemane a na Golgotě prožíval neobyčejně tíživou osamělost, ale co zbytek jeho života?

V určitém smyslu byl možná tím nejosamělejším člověkem, který kdy žil.

Když jsme izolováni od lidí, pociťujeme osamělost. Často ani tak nesouvisí s fyzickou nepřítomností druhých lidí jako spíš s odcizením a nepochopením. Tento druh osamělosti je ve své podstatě daleko bolestivější než pouhá fyzická izolace, protože nás lidé odmítají a pohrdají námi.

Přesně tak prorok Izajáš popsal Ježíše: „Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci“ (Izajáš 53:3). Z toho plyne, že Ježíš toto prožíval už desítky let předtím, než započal svou veřejnou službu. To znamená, že Ježíš může s vámi soucítit ve vaší osamělosti daleko víc, než si možná myslíte (Hebrejům 4:15).

Nepřekonatelný stesk po domově

Ježíš se pokořil, „když se ukázal v podobě člověka“ (Filipským 2:7). Jen stěží dokážeme pochopit, co všechno ho to stálo. Prožil odcizení od vlastního Otce a odmítnutí lidí v takové míře, jakou si jen těžko dokážeme představit. 

Když říkám, že Ježíš prožil odcizení od svého vlastního Otce, nemyslím tím, že s ním na zemi nezakoušel radostné společenství skrze Ducha. Jistěže zakoušel. Toto společenství bylo hlubší, než jaké jste vy nebo já kdy prožili (Matouš 3:17; Jan 1:32; 5:20).

Přesto se kvůli svému vtělení v jistém smyslu vzdal zjevné a svaté přítomnosti svého Otce a také slávy, z níž se těšil už od věčnosti, dříve než byl svět (Jan 17:5). Musel žít ve světě, který leží ve Zlém (1. Janův 5:19). Představte si, že jste daleko od svých nejbližších na pustém, možná opuštěném místě. Hovořit s nimi po telefonu může být sice příjemné, ale není to stejné, jako když jste s nimi osobně. Je to sice chabý příklad, ale k ilustrací jistě stačí. Jak prohlásil apoštol Pavel, nic se nevyrovná tomu vidět někoho tváří v tvář (1. Korintským 13:12). Ježíš prožíval stesk po domově, kde přebýval jeho Otec. Tato zkušenost byla daleko intenzivnější a bolestivější, než jakou jsme kdy prožili my. 

Osamělý v tomto světě

Zkuste si představit, jak vypadal Ježíšův život v tomto světě. Byl bez hříchu (Hebrejům 4:15). Možná to zní jako příjemný problém. Pochybuji však, že mu to přinášelo jenom potěšení. Myslím, že prožíval muka. Jestliže Lot mučil svou duši kvůli bezbožným skutkům Sodomy, které viděl a slyšel (2. Petrův 2:8), o co horší muselo být pro bezhříšného Ježíše přebývat mezi hříšníky a čelit démonickým silám, před jejichž zhoubnou přítomností mohl uniknout jen zřídka, pokud vůbec.

Zkuste si představit, jaké asi bylo Ježíšovo dětství. Pamatujete si, když jste toužili po přátelích? Ježíš byl pravým člověkem, a tak i on toužil po přátelských vztazích s druhými lidmi. Ale protože na rozdíl od ostatních neměl hříšnou přirozenost a navíc měl jako jediný tu božskou, musel působit velmi zvláštním dojmem. Svatost odpuzuje hříšníky. Ježíš vyčníval kvůli své morální bezúhonnosti, nikdy nebyl  zcela pochopen, druzí lidé ho často odmítali a pohrdali jím, dokonce i členové vlastní rodiny.

Bílá ovce rodiny

Rodiče věděli, kým je, a vroucně ho milovali. Ale nikdy ho plně nepochopili. Jak by také mohli? Nemohli zabránit ani jízlivým poznámkám nebo posměchu kvůli jeho odlišnosti.

Zajímalo by mě, nakolik vycházely ze strany jeho sourozenců. Jeho bratři a sestry (Matouš 13:55–56) možná byli s přibývajícími léty stále rozpačitější, protože si uvědomovali své hříšné motivy a sobecké chování, zatímco Ježíš takto vůbec nejednal. Nemohli si nepovšimnout, jak mu rodiče ustupovali. To v nich probouzelo zatrpklost. Víme, že jejich vztahy s Ježíšem nebyly zrovna harmonické. Jeho bratři v něho nevěřili (Jan 7:5) možná až do jeho vzkříšení (Skutky 1:14).

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Ježíš byl bezhříšný člověk, který žil s hříšnými rodiči, sourozenci, příbuznými, sousedy, krajany, cizinci i učedníky, nemluvě o hříšných a nepřátelských duchovních mocnostech, které vnímal nebývalým způsobem. Nikdo na zemi se s ním nemohl plně ztotožnit. Žádný člověk mu nemohl položit ruku na rameno a se slzami v očích říct: „Vím přesně, čím si procházíš.“ Ježíš prožíval odmítnutí, bolest a zármutek už od chvíle, kdy byl schopen rozumět a komunikovat.

Když se cítíme sklesle my, jak to potom mohl zvládnout on? Co prožíval, když zpíval slova žalmů jako: „Má duše je velmi vyděšená. A ty, Hospodine, až dokdy?“ (Žalm 6:4)?

Nejosamělejší chvíle v historii

To všechno byl však pouhý začátek. Ježíš prožil tu nejtemnější a nejtíživější osamělost, kterou kromě něho nikdo nikdy nepoznal. Bylo to na kříži, když se za nás stal hříchem (2. Korintským 5:21). V této nepředstavitelně strašné a nepopsatelně osamělé chvíli ho opustil Otec (Matouš 27:46) i všichni, které miloval. Byl nelidsky zdeptán na těle i na duchu (Izajáš 52:14). Poté, co strávil svůj pozemský život osamocený kvůli své bezhříšnosti, byl nyní osamocený kvůli hříchu, které dobrovolně nesl – našemu hříchu. 

Nikdo neprožil takovou osamělost a nikdo pro ni nemá takové pochopení jako Ježíš.

Konec veškeré osamělosti

Dokáže pochopit a chápe vaši osamělost. Soucítí s námi v této slabosti víc, než si dokážeme představit (Hebrejům 4:15).

Nejenže Ježíš rozumí vaší osamělosti, ale také ji ničí. Jelikož na sebe vzal hřích, který vás odcizil a odloučil od Boha, a položil za vás svůj život, už nejste cizinci ani přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a členové Boží rodiny (Efeským 2:19).

Stejně jako všechno utrpení, i osamělost jednoho dne pomine u těch, kdo ho milují. Čeká vás věčné společenství s plnou Boží rodinou a se všemi jeho vykoupenými svatými. Blíží se den, kdy ho poznáte tak, jak jste byli sami poznáni  (1. Korintským 13:12).

„Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci“ v naší osamělosti (Hebrejům 4:16). Buďte svatí, kteří druhým pomáhají zakusit, jaké to jednou bude v nebi. Šiřte Ježíšovu lásku, která nedává prostor osamělosti.

---

Autor: Jon Bloom Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 9. července 2021 Foto: Pixabay – ilustrační