Jiří Klaban: Velký souboj dobra a zla, fantasy a víra v živého Boha

Co vás inspirovalo k napsání Vaší první knihy?

Asi se nedá mluvit úplně o inspiraci. Spíš tomu předcházela frustrace z toho, že jsem po střední škole nemohl sehnat práci. Chodil jsem od jednoho pohovoru ke druhému a vždycky jsem si připadal, že vlastně nic neumím, nemám co nabídnout a ti personalisté by museli být šílení, kdyby mne přijali. A když jsem se jednou takhle vracel z dalšího beznadějného pohovoru, vyvstala mi v mysli slova mé učitelky češtiny, která se mě po maturitní písemce zeptala, jestli jsem nezkoušel něco napsat, že by to třeba nemuselo špatně dopadnout. Právě tahle myšlenka se vlastně stala zárodkem této knihy. Vědomí toho, že si někdo na základě mé práce myslel, že by tu mohlo být něco, v čem bych mohl být lepší, než většina ostatních, pro mě byla strašně důležitá. Bez toho by mě to nejspíš nikdy nenapadlo. Pak už zbývala jen otázka co napsat.

Můžete přiblížit její dějovou linii ?

Děj se odehrává ve smyšlené zemi, která trochu připomíná středověk. Žijí tu lidé, kteří mají kouzelné schopnosti i lidé, kteří je nemají a bytosti, které byste asi nechtěli potkat na večerní procházce. Zkrátka fantazie a dobrodružství. To vše je ale spíš pozadím velkého souboje dobra a zla, které se odehrává nejen na bitevních polích, ale hlavně v lidských srdcích. Jako se v našem světě vede urputný boj o každou lidskou duši, tak je tomu i v mé knize. Je to především příběh o lásce. O lásce k lidem, lásce k Jedinému Bohu, o víře a důvěře, přátelství.

Proč jste se rozhodl právě pro literární žánr fantasy?

Četl jsem Tolkiena, Verneovky, Harryho Pottera. Tyhle knihy mě naprosto zásadně ovlivnily, takže v podstatě nebylo ani moc co řešit. Na cokoli z reálného světa jsem si netroufal, protože jsem o něm skoro nic nevěděl. Začal jsem psát čistou fantasy a ničím se neomezoval. Svoboda a respekt jen k hranicím, které si sám stanovím. Zajímavé je, že jsem si na začátku řekl, že kniha nebude o lásce a nezazní v ní slovo Bůh. Takže nakonec vydávám knihu o lásce k Bohu.

S kým jste konzultoval své zápisky? Jaké jste dostal reakce?

Já se nerad chlubím a to mi jistým způsobem teď komplikuje samotnou propagaci předprodeje knihy. Takže o tom, že něco píšu snad půl roku vůbec nikdo ani nevěděl. Nevím, jestli jsem se za to styděl, nebo se trochu bál, že mi to někdo bude rozmlouvat jako hloupý nápad. Potom už to věděla rodina a možná pár dalších lidí, ale nikomu jsem to nechtěl dávat číst. Teprve minulý rok, když jsem rukopis dopsal a považoval jsem ho v té době za hotový, ho četla moje mamka. A byla nadšená. Potom jsem knížku ještě trochu předělával a teď před vydáním ji četly další tři ženy – doufám, že mě nikdo nenařkne z genderové nevyváženosti. Dvě z nich mi poskytly velmi dobré podněty a jednoznačně přispěly k vylepšení celé knihy. Četly to tedy ženy velmi různorodé, z různých prostředí, věřící i nevěřící a všechny ji hodnotí velmi kladně. Prý je čtivá a těžko se odkládá.

Jak dlouho vám psaní trvalo? Měl jste nějaké přestávky?

Psal jsem ji skoro 15 let a přestávky z nejrůznějších důvodů samozřejmě nastávaly. Měl jsem různé další zájmy, práci a někdy bylo i potřeba nechat text trochu odležet. Během té doby jsem jej několikrát celý přepsal. Ve výsledné knize je možná 15 procent celkového objemu textu, který jsem za tu dobu napsal. A to se ještě spousta nápadů nikdy na papír ani nedostala a zůstala rovnou zavržená jen ve fázi myšlenek. Přestávky nastávaly i proto, že jsem se sám v průběhu let měnil. Začal jsem psát jako nevěřící, ale postupně jsem přijal myšlenku psát o otázce smrti a toho, co je po ní, podle pravdy. Ta touha poznat pravdu byla hnacím motorem a já teď vlastně ani nedokáži říct, jestli jsem tu pravdu hledal kvůli knize, nebo kvůli sobě. Náš příběh se tak prolíná, že je těžké říct, kdy jsem já tvořil knihu, nebo kdy naopak práce na ní tvořila mne. Každopádně si mne Bůh k sobě přitáhl a já přijal povolání tuhle knihu dokončit. Co jsem s Ním při tom prožil je fascinující a řada motivů v knize je přímo inspirována mými osobními zážitky.

Domníváte se, že dnešní čtenáři mají zájem o tento druh literatury?

Věřím, že mají. Fantasy žánr je stále populární a oslovuje hodně lidí. A také kombinací fantasy žánru s evangeliem a vírou v živého Boha zase tolik nenajdete, takže by si kniha své čtenáře určitě najít mohla.

Máte v plánu napsat další knihy?

Minimálně mám v plánu vydat druhou část, protože se rukopis nakonec rozrostl tak, že by bylo ekonomicky neúnosné vydat knihu v jediném svazku. Pokud se týká nějaké další, nechci nic dopředu slibovat. Pár námětů mám a pokud budu cítit, že bych na tom měl pracovat, pak se tomu bránit nebudu. Ale věřím, že mým hlavním smyslem života není psát knihy, i když jsem byl k této povolán. Věřím, že hlavním smyslem života je život sám. Prostě žít. Napsání této knihy je jen jedním dobrým Božím skutkem, který připravil, abych se mu věnoval. A samozřejmě si mě k tomu náležitě vychoval a já Mu nejen za to jsem nesmírně vděčný.

Podpořte vydání knihy v předprodeji