27. dubna uplynulo sto let od narození Johna R. W. Stotta.
I když dnes možná mnozí křesťané neznají jméno tohoto anglikánského duchovního, který ovlivňoval globální evangelikální hnutí po většinu 20. století, Stott si podle Russella Moore zaslouží být znovuobjeven, protože věřící by ho teď mohli potřebovat více než kdy jindy.
Dlouholetý kněz v londýnském kostela All Souls Church, který působil také jako osobní duchovní u královny Alžběty II., často naříkal nad tendencí evangelikálů ke štěpení kvůli teologickým otázkám. Existují tací, kteří zdůrazňují podobnosti v Kristově těle, zatímco jiní se zaměřují na výrazné rozdíly mezi jednotlivými křesťanskými skupinami.
Související – Pavel Černý / John Stott a jeho odkaz z české evangelikální perspektivy
„Přesto se oba procesy stanou nezdravými, pokud se dostanou příliš daleko,“ argumentoval Stott. „Někteří křesťané se neustále dělí, dokud se z toho nestane církev, ale sekta. Připomínají mi kazatele popsaného Tomem Sawyerem, který zredukoval vyvolené na společenství tak malé, že by sotva stálo za záchranu. Jiní zas spojují všechny dohromady bez rozdílu, dokud nikdo není vyloučen.“
Moore ve svém článku pro The Gospel Coalition tvrdí, Stottův odkaz přetrvává, protože se odmítl soustředit na rozdíly do té míry, aby nedělal kompromisy se Slovem Božím.
Pokud by Stottovým primárním cílem byla jeho církevní kariéra v anglikánské církvi, mohl by hledat jednotu, která by se vyhnula takovým tématům, jako je inspirace Písma, panenské početí a Kristovo tělesné vzkříšení, natož biblický pohled na takové kulturně sporné otázky, jako je manželství a sexualita. Byl anglikánským křesťanem – a to znamenalo, že jeho věrnost anglikanismu byla vždy podřízena jeho věrnosti křesťanství vykreslenému v evangeliu.
Tento Sttotův postoj mu otevřel dveře k baptistům, letničním, presbyteriánům, ale také misionářům ze všech různým organizací. Díky Stottovi se učili, jak kombinovat kázání evangelia s láskou k bližnímu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
To ale znamenalo, že Stott mohl být mnohem méně anglikánem, což se pro mnohé stalo jen součástí britské kulturní historie. Spolu se svým spolubratrem ve víře JI Packerem vnímali svou příslušnost k denominaci jako možnost pro vyjádření něčeho mnohem většího než je jen členství v domovské církvi. Byla to víra postavená na Božím Slově.
Stottovo evangelikální přesvědčení někteří jeho kolegové z anglikánské církve považovali za fundamentalistické, ale pro mnohé evangelikály zůstal „podivínem“ a nerozuměli, proč prostě neopustí svou denominaci.
S pevným přesvědčením proklamoval evangelium Kristovo a v otázkách křesťanské etiky zastával tradiční biblické hodnoty, ale přesto všechno se nestal tváří kulturních válek. Většina kritiky se netýkala Stottovy doktríny nebo praxe, ale jeho neochoty bojovat.
Stott dobře věděl, že Ježíš byl ochoten rozdělit rodiny, města a národy v otázce jeho identity. Lidé, které Ježíš shromáždil, však měli být vedeni Duchem, nikoli „tělem“.
Podle Stotta křesťané mají usilovat o milost i pravdu, výklad i aplikaci, o evangelizaci i spravedlnost, o lásku k Bohu i o lásku k bližnímu.
Když si připomínáme Stottovo kulaté výročí, tak je dobré si pamatovat, že se mohl stát mnohem slavnějším. Možná dokonce mohl být arcibiskupem z Canterbury, kdyby byl méně dogmatický. Možná mohl mít miliony fanoušků, kdyby šířil apokalyptická varování, že je nutné „jednat hned teď, jinak přijdeme o všechno.“
Pro ty, kteří by chtěli, aby se křesťanství více liberalizovalo, tak byl příliš rigidní, pro fundamentalisty zas byl příliš měkký. Byl ochoten upadnout do zapomenutí, protože to jediné, na čem mu záleželo, bylo zůstat věrným učedníkem Ježíše Krista. A právě proto si ho pamatujeme.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 4. května 2021 Foto: John Stott