Před několika lety nás s manželem kontaktoval jeden z našich pastorů kvůli manželskému páru, který se chtěl přidat do naší skupinky.
Naše skupinka si v té době už dost vybírala, byli mezi námi lidé různého původu, kombinace svobodných lidí, mladých rodin, matek samoživitelek a jeden bezdětný pár. Byli jsme tedy překvapeni, když jsme se dověděli, že ten nový pár má kolem osmdesátky.
Zeptali jsme se: „Řekl jsi jim, že v naší skupince budou zdaleka nejstarší?“ K naší úlevě se k nám přesto chtěli přidat.
Dnes o tři roky později má naše skupinka lidi všech věkových skupin, s odstupem vždy zhruba deseti let. Tato mezigenerační skupina nám umožnila, že se nám daří ve třech směrech.
1. Mezigenerační vztahy vedou k organickému učednictví
Mnoho sborů stejně jako ten náš bojuje s tím, jak zapojit své členy do učednických vztahů. Dokonce i formální mentorské programy vyjdou často naprázdno, protože vztahy jsou jaksi vynucené, nepřirozené. Kdo by chtěl mluvit o svých bojích s hříchem s někým, kdo je mi věkově blízko? Krása biblického studia, kde jsou zastoupeny všechny věkové generace, umožňuje, aby se časem vytvořily živé, organické vztahy.
Související – Pro ženy změnil Ježíš všechno
Učednické vztahy, ať už formální nebo neformální, se mohou utvářet daleko přirozeněji, tam, kde kamarádství a přátelství už existují. Mezi starším a mladším křesťanem nemusí být vztah mentorství, ale jejich setkávání tvoří biblický předpoklad pro to, aby starší předával mladšímu moudrost, kterou v životě získal (Titovi 2,1-8; 5. Mojžíšova 32,7). Bible zároveň učí, že mladý může být příkladem a být plný moudrosti (1. Timoteovi 4,12; Jakub 1,5; Žalm 119,99-100).
V mnoha sborech se skupinky tvoří podle věku. Ale Bůh utváří svou církev jako rodinu se všemi generacemi. I když věřící určitě mohou růst v těchto homogenních skupinách, stojí za to, abychom usilovali o obohacující učednictví, které čerpá z celé škály Boží rodiny.
2. Mezigenerační vztah pomáhá vidět dál, než jsou naše okolnosti
Přátelství mezi lidmi z různých generací nás vyvádí z toho, abychom svět viděli krátkozrace, sebestředně.
Když se mladí rodiče potýkají s tím, jak naučit dítě chodit na nočník, může se jim zdát, že se to dítě nikdy nenaučí a že to bude trvat věčně. Naopak starší věřící lidé mohou být v pokušení všechno, co mají, utratit a spotřebovat jen pro sebe, zvlášť když jim různé bolesti a zdravotní problémy připomínají, že tu už nebudou dlouho. Ale blízký mezigenerační vztah oběma otevře oči, aby viděli radosti a starosti také jiných životních fází. Tento náhled na Boží dílo v Boží rodině nám pomáhá se dívat kolem sebe se soucitem a porozuměním.
Jednou v pátek poté, co naše skupinka skončila, někteří z nás ještě zůstali a povídali jsme si o tom, jaké kdo prožívá boje. Náš nejstarší pár svěřoval, jak je těžké se starat o jejich padesátiletého syna, který prohrával boj s rakovinou mozku. Jedna z našich maminek těžce sama zvládala výchovu svého mladého syna. My s manželem jsme se cítili vyčerpaní, když nám celý týden volali ze (základní) školy kvůli chování našeho syna.
Související – Proč dochází k dekonverzím a co s tím dělat?
Naše srdce našla cestu k sobě a spolu jsme se za naše tři syny modlili. Byl to nádherný obraz jednoty, ke které naše skupinka dospěla, když jsme viděli jednotlivé životní fáze z různých perspektiv.
3. Mezigenerační vztahy vedou k praktické službě.
Bůh nás pověřil, abychom pečovali o své duchovní sourozence (Galatským 6,10; Jan 13,34; Skutky 2,44). Ve vícegenerační společnosti mohou lidé z různých věkových skupin účinněji vzájemně reagovat na měnící se potřeby. Mladší věřící člověk může pomáhat starším s nábytkem nebo s problémy na počítači. Lidé v důchodu mohou pomáhat pohlídat děti nebo uvařit oběd pro časově vytížené rodiče menších dětí.
Před několika lety nás už v říjnu překvapila sněhová bouře. Náš chlapec měl přijít ze školy o něco dřív, ale já jsem uvízla s autem pár kilometrů od domova. Kamarádka z naší skupinky, maminka pěti dospělých dětí, které už odešly z domova, k nám zašla a s chlapcem strávila celé odpoledne, než jsem s dvěma mladšími dcerami přijela. Kamarádky mého věku mi také byly ochotny pomoct, ale právě v tu dobu neměly volno.
V naší kultuře nezvyklé
Žít v křesťanské komunitě s těmi, kdo jsou jiní než my, vyžaduje úsilí a oběť, ale Bůh nás volá, abychom takto žili, i když je to v naší kultuře nezvyklé. Církvi se daří, když žijeme jako rodina, kde „všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho“ a „trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny, dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním“ (1. Korintským 12,12.26).
Když se setkáváme a rosteme společně s věřícími všech věkových generací, ztělesňujeme jednotu Krista, která je možná skrze Ducha svatého, „aby v těle nebyla roztržka“ (1. Korintským 12,25).
Autor: Tet Georgeová Překlad: Jan Vopalecký Zdroj: The Gospel Coalition Foto: Pixabay – ilustrační