Jaká moc, jaká zázračná moc
je v drahé krvi Beránka.
Tato slova ve mně probouzejí šťastné vzpomínky. Když jsem byl mladý, často jsme tuto píseň zpívali ve sboru a tančili při ní. Na americkém jihu se často tančilo za zvuku těch nejlepších církevních chvalozpěvů. Mému otci se asi ze všech nejvíce líbila píseň „Moc krve“. Pamatuji si, že ji zpíval hlasitěji než ostatní písně, a já jsem následoval jeho příkladu. Myslím, že celé shromáždění zpívalo s větším nadšením než obvykle, přestože jsem ho přes naše dva hlasy ani neslyšel.
Všichni křesťané nehledě na osobní přesvědčení souhlasí, že v Ježíšově krvi je moc. Srdce naplněná slovem a Duchem to intuitivně vědí. Už jste se však někdy zamysleli, v čem tato moc spočívá? Je tato krev zázračná? Co to vlastně znamená, že je v ní moc? Jaká skutečnost stojí za onou zázračnou mocí, kterou oslavujeme?
Jaký význam má krev?
Novozákonní epištola Hebrejům tvoří jakýsi pomyslný most mezi starozákonním obětním systémem (a jeho krví) a Ježíšovou novozákonní obětí, kterou vykonal jednou provždy za všechny (Hebrejům 9:7, 12). Napříč celou Biblí krev představuje život (například Genesis 9:4), zatímco vylití nebo prolití krve představuje smrt (Leviticus 17:11, 14; Deuteronomium 12:23). Spravedlivým trestem za hřích lidí proti Bohu je smrt (Římanům 6:23), proto byla obětována vybraná zvířata. Jejich prolitá krev dočasně odvrátila zaslouženou hříšníkovu smrt. Přesto se velekněz musel rok co rok vracet do svatyně (Hebrejům 9:7, 25), neboť „je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy“ (Hebrejům 10:4). Opakované zvířecí oběti pouze oddalovaly nevyhnutelné – do doby, než přijde plnost času. Jednoho dne musela přijít dokonalá oběť za hřích.
Křesťané samozřejmě věří v její naplnění v osobě Krista a slaví ho nyní pod záštitou nové smlouvy. Ježíš ochotně obětoval sebe samého (Hebrejům 9:14), když „jednou provždy“ prolil „svou vlastní krev“ (Hebrejům 9:12). Tak naplnil přechodnou smlouvu (Starý zákon) a ustanovil místo něj věčnou smlouvu (Hebrejům 13:20), kterou známe jako Nový zákon.
List Židům oslavuje konkrétní skutečnosti, ze kterých se křesťané mohou těšit díky Ježíšově krvi (Hebrejům 10:19; 13:12). A zejména apoštol Pavel oslavuje rozličnou milost, která nám byla dána díky jeho krvi. V určitém smyslu můžeme všechnu milost darovanou Bohem přičítat Ježíšově krvi, ale jen v pěti případech je Pavel dává do přímé souvislosti, kdy zmiňuje jak krev, tak konkrétní věc, kterou Kristus pro nás vydobyl svou smrtí.
Usmíření: Odstranění Božího spravedlivého hněvu
Římanům 3:25 říká, že Bůh Ježíše „ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev.“ Jelikož je Bůh spravedlivý, hříchy jeho lidu nejsou malou překážkou. Ve své dobrotě a milosti si nás zamiloval, ale pro svou spravedlnost nemůže zamést pod koberec naše hříchy, které jsou projevem naší neskonalé vzpoury. A tak ve své lásce vymyslel plán, jak může být spravedlnosti učiněno za dost, ale zvítězilo přitom milosrdenství.
Sám Bůh v osobě svého Syna vzal na sebe lidské tělo a obětoval se za hříšné lidi; snášel spravedlivý Boží hněv a svou smrtí zaplatil za náš trest, abychom mohli žít. Jeho krev, která představuje oběť za ty, jež si zasluhují smrt, („skrze víru“) usmiřuje Boží oprávněný hněv, dokazuje Boží spravedlnost a otevírá bránu k jeho hojnému milosrdenství.
Ospravedlnění: Potvrzení plného Boží přijetí
Římanům 5:9 uvádí, že „jsme byli ospravedlněni jeho krví“. Výraz ospravedlnění se užívá v soudních síních. Žalobce a obhájce vyjádří své stanovisko a soudce nebo porota vynese rozsudek: buď je dotyčný zproštěn viny, nebo je odsouzen. Buď je vinný podle obžaloby, nebo je na základě zákona prohlášen za nevinného – je ospravedlněn.
Lidé sjednocení s Kristem jsou ospravedlněni skrze víru zčásti díky jeho obětavé zástupné smrti. Ochotně prolil svou krev ne za své hříchy (vždyť žádné nespáchal), ale za naše. Jelikož prolil svou krev, a pokryl tak naše hříchy, máme podíl na jeho spravedlnosti, když se s ním skrze víru sjednotíme. Bez jeho krve bychom zůstali ve své nespravedlnosti. Kdybychom se před ním postavili v soudný den, neslyšeli bychom Otce, jak nad námi vynáší rozsudek: „Spravedlivý.“
Vykoupení: Vydobytí pravé svobody
V Efeským 1:7 se píše: „V něm máme vykoupení skrze jeho krev — odpuštění našich provinění“. Vykoupit znamená odkoupit nebo vysvobodit někoho z otroctví. Kvůli svým hříchům jsme všichni byli (a stále jsme) v duchovním zajetí. Porušili jsme Boží zákon, a zasloužíme si tak Boží spravedlivý hněv. Ale skrze Kristovu prolitou krev jsou nám odpuštěny hříchy a jsme zachráněni před spravedlivým trestem a vysvobozeni ze Satanovy moci. „Když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský“ (Koloským 2:13–14), Ježíš skrze svou oběť na kříži „odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv“ (Koloským 2:15).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Hlavní zbraní, kterou proti nám démoni používali, byl neodpuštěný hřích. Když ale Ježíš za nás prolil svou krev na odpuštění hříchů, vysvobodil nás z tohoto otroctví. Vykoupil nás z područí Satana a vymazal záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám.
Odpuštění: Obnovení našeho nejdražšího vztahu
Všechny tyto vzácné pravdy se pochopitelně prolínají. O důležitosti odpuštění už byla řeč, ale pasáž z Efeským 2:13 to dokresluje: „Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově.“ „Stát se blízkým“ ukazuje na obnovení vztahu lidstva s Bohem. Na individuální úrovni to znamená nové stvoření v Kristu, které nám zajišťuje přístup k Bohu a osobní vztah s ním, což by pro nás, lidi narozené v hříchu, nikdy nebylo možné. Na společné úrovni to znamená obnovení vztahu s Bohem skrze Krista – vztahu, pro který jsme byli stvořeni.
Náš hřích a naše vzpoura nás od Boha vzdálily. Ve starozákonní době byl ve své milosti nablízku izraelskému lidu. Ale v současné novozákonní době není nablízku pouze konkrétnímu etnickému národu, ale všem, kdo vírou přijali jeho Syna, ať od něj předtím utekli jakkoli daleko. Obrat „stali jste se blízkými v krvi Kristově“ ukazuje na cíl všech Božích darů vydobytých Ježíšovou krví: přivádějí nás k Bohu. Nejlepší shrnutí toho, co jsme si doposud řekli o moci Ježíšovy krve, najdeme v 1. listu Petrově 3:18: „Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu.“
Pokoj se samotným Bohem
Ježíšova krev byla prolita především s ohledem na Boha, což potvrzuje i její moc usmířit Boha s jeho lidem. Bůh v Kristu usmířil se sebou svůj lid a „způsobil pokoj skrze krev jeho kříže“ (Koloským 1:20). Skutečnost, že Kristus prolil svou krev na kříži, je zřejmá ve všech uvedených případech, ale zde Pavel nenechává nikoho na pochybách. Je to „krev jeho kříže“, která působí pokoj mezi Bohem a člověkem. Způsobil pokoj skrze nástroj, který se používal k těm nejstrašnějším a nejmučivějším popravám.
Ježíš neprolil svou krev náhodou. Jeho smrt nebyla dílem náhody. Jakkoli byla tragická, podstoupil ji úmyslně a dobrovolně. Byl popraven nespravedlivě, ale jeho krev byla na kříži prolita záměrně – jak ze strany hříšných lidí, tak ze strany svatého bohočlověka. Oni ho připravili o život, ale on se jim vydal. Tak na sebe vzal spravedlivý Boží hněv, zajistil nám plné přijetí, vydobyl nám pravou svobodu, obnovil náš nejdůležitější vztah a usmířil nás se samotným Bohem. Jak Pavel říká na jiném místě, vybudoval „Boží církev, kterou si získal vlastní krví“ (Skutky 20:28).
Drahá krev
Když procházíme Pavlovými dopisy, jež pojednávají o této krvi, začínáme chápat nesmírně hlubokou milost, kterou vyjadřuje poslední verš známého refrénu: Jaká moc, jaká zázračná moc / je v drahé krvi Beránka. Ano, opravdu drahé.
Toto spojení slova drahá s Ježíšovou krví pochází od apoštola Petra:
Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny (1. Petrův 1:18–19).
Když zpíváme o jeho krvi, je vhodné oslavovat všechno bohatství, které nám vydobyla. Když do onoho posledního verše zahrneme slovo „drahá“, nepřidáváme tím pouhé dvě slabiky navíc, aby rytmika odpovídala melodii. Jeho krev je nám skutečně drahá. Nekonečně vzácná. Protože sám Kristus a Bůh v něm je pro nás drahý. A Kristova krev, vzácnější než cokoli jiného, naplňuje naše nejhlubší touhy po Bohu, a to ne pouze dočasně, ale věčně.
Autor: David Mathis Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 3. března 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.
