„Při asistované sebevraždě selhává soucit společnosti“, píší irští biskupové v obsáhlém prohlášení, kterým se vyjadřují k návrhu zákona o tzv. „důstojné smrti“. Zákon předpokládá „odbornou asistenci při dosažení důstojného a pokojného ukončení života“ pro dospělé nemocné v terminálním stadiu, kteří jsou považováni za „způsobilé předložit psanou žádost o takový zákrok“, již po příslušném prověření mají podepsat dva lékaři.
„Máme mravní povinnost ujímat se svých bližních v duchu evangelního vzoru milosrdného Samaritána“, čteme v dokumentu Irské biskupské konference, který naléhá na poskytování kvalitní paliativní péče, jež ctí život, ale zároveň uznává lidskou smrtelnost, čímž nemocným v konečném stadiu života umožňuje důstojný a pokojný skon.
Biskupové kritizují „předpoklad, na němž se zakládá asistovaná sebevražda“, totiž domněnku, že „existuje nehodnotný život, který se již nevyplatí vést“. To však je „falešné tvrzení, které nevyhnutelně nahlodává úctu a právní ochranu každého lidského života, nezávisle na věku, zdravotním postižení, zdatnosti či nemoci“. Katolická církev v Irsku připomíná, že „za jakékoli životní prognózy či omezení životních schopností spočívá hodnota člověka v jeho bytí, nikoli v jeho možnosti dosáhnout určité úrovně fyzické či mentální výkonnosti“.
Irští biskupové dále varují před možným zneužitím zákona a rizikem usmrcování „zranitelných kategorií osob“ bez jejich souhlasu. Návrh zákona totiž nepožaduje po pečovatelských službách, aby nemocnému v závěrečné fázi poskytovaly paliativní péči. Kromě toho – což biskupové označují za vážné zanedbání – nepočítá s tím, že „mnozí žadatelé o asistovanou sebevraždu trpí depresí“. Tuto nemoc – a tím i pokles sebevražedných myšlenek – ovšem vyřeší dobrá léčba, a proto by bylo spíše nutné „zlepšit psychiatrickou léčbu pro tyto pacienty“, navrhuje Irská biskupská konference.
Vůči ospravedlňování asistované sebevraždy ve jménu svobodného určení každého člověka a samostatnosti jeho rozhodování biskupové poukazují, že „taková autonomie je sice dobrem, avšak její uplatňování by mělo souznít s právy ostatních lidí“, protože nikdo není osamělý ostrov.
V závěru dokumentu se upozorňuje na překvapivý vzestup případů eutanazie bez výslovné žádosti, zejména u mentálně nemocných či jinak zdravotně postižených osob, a to především v Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku či v Oregonu (o 218 % za posledních 10 let).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 19. února 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
4 Komentáře
Realtoltek
Není to žádné fiasko ale svobodná volba.
David Brož
O jaké svobodné volbě píšete v případě v případě usmrcování pacientů bez jejich souhlasu? !
A pokud byste viděl sebevraha, který se chystá skočit z mostu – co byste udělal? Vytáhl mobil a začal natáčet, nebo se ho pokusil zachránit? Pokud byste jen přihlížel – je mi Vás líto (a něco se sebou, proboha, udělejte), pokud byste se ho snažil zachránit – jak to, že nerespektujete jeho svobodnou volbu? Možná proto, že tušíte, že tato volba není tak úplně svobodná a ten člověk je v sevření nějakých děsivých okolností. A to je právě kámen úrazu i euthanasie.
Pacient má dnes i u nás právo odmítnout léčbu a v případě terminálního stádia nemoci, požádat o neprodlužování života (žádné oživování v případě zástavy srdce, žádná existence závislá na přístrojích).
Dobrým řešením je paliativní péče (jediným, ale zato zásadním problémem, je dostupnost). To, že jedinou alternativou euthanasie je smrt v nesnesitelných bolestech je rozšířený mýtus. Dnešní medikace je natolik účinná, že dokáže na snesitelnou úroveň potlačit jakoukoliv bolest (ale v běžné nemocnici na to není kapacita).
Domnívám se, že hlavní (skrytá) motivace je ekonomická. Jen se zaštiťuje falešnými ideály. Je totiž mnohem levnější píchnout pacientovi smrtící injekci, než platit drahou paliativní péči. Proto jsou hospicy (kde se poskytuje jak medikativní, tak psychologická péče) financovány především se soukromých zdrojů (a tudíž ne pro každého) a stát (pojišťovny) se k jejich rozšíření příliš nemá.
Realtoltek
“ To, že jedinou alternativou euthanasie je smrt v nesnesitelných bolestech je rozšířený mýtus“.
Viděl jsem ten Váš mýtus na vlastní oči a to už nemluvím o bolesti duchovní. A naopak pro mnoho zařízení jsou tito „ležáci“ super business no ikdyž teď je super business v něčem jiném.
David Brož
A viděl jste toho člověka v nesnesitelných bolestech v moderním centru pro paliativní léčbu (dobrém hospicu) nebo jen v obyčejné nemocnici? To je totiž právě to o čem jsem psal.