Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“
Rt 1,16
Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.
Ef 2,19
Před námi je fragment z krásného biblického příběhu o Rút. Četli jsme dnes jednu z ústředních výpovědí této knihy: „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ Já v tomto zvolání slyším obrovskou inspiraci. Tak, jak se rozhodla samotná Rút, měli bychom se rozhodnout i my. Ježíš nás zve do své rodiny a je jen na nás, jestli zvoláme to, co Rút, nebo se k němu obrátíme zády a půjdeme svou vlastní cestou. Každý den je plný nových výzev a nelehkých rozhodnutí. Pokud ale již ráno proneseme tato rozhodná slova, celý den budeme chtít Ježíše následovat. A to i v situacích, které nebudou lehké, kdy se nám do cesty postaví různé překážky a nástrahy. Na samém počátku ale musí být ono rozhodné odhodlání.
Pane Bože, prosíme tě, abychom měli odvahu vyrazit na cestu, když je to od nás požadováno, a sílu překonat všechny nástrahy, které nás na této cestě potkají.
2Te 3,1-5 * Lv 1,1-9
