Volha Sieviaryniec napsala novinky o Pavlovi: Odpovídá na všechny dopisy, pokud jste mu psali a nedostali jste odpověď, znamená to, že dopis buď neprošel přes cenzuru, nebo ho prostě vyhodili.
Pavel každý den dostává 10–15 dopisů. Snaží se hodně pracovat. Připravuje teď křesťanské kvízy a prosí, aby mu lidé v dopisech dávali tipy na běloruské křesťany ve sportu, vědě, ekonomice.
Dál Volha píše: „Pavel je můj nezlomný rytíř, ale mezi řádky čtu, jak moc chce být co nejdříve se svými blízkými. Už více než tři měsíce je na Valadarce (vězení v ul. Valadarskaha) a předtím byl téměř stejně dlouho na Akrescina (vězení v ul. Akrescina). Sedmého prosince to bude půl roku, co Pavel neviděl syna Francyška. Píše, že se mu o nás zdá každou noc.
Bible říká, že Bůh nedává zkoušky nad naše síly. Pro mě je tahle zkouška na hranici sil. Jediné, o mě drží, je Ježíš Kristus, příbuzní, přátelé a vytrvalí Bělorusové, kteří dokážou udivovat.“ Volha s Pavlem začali spolu chodit v době, kdy Pavel byl ve vězení po volbách v r. 2010. Takže jednu podobnou zkušenost už má za sebou. Jenže tehdy ještě neměli dítě, a hlavně Pavel byl odsouzen k nejlehčí formě odnětí svobody. Sice na tři roky, ale měl telefon, který mohl neomezeně používat a prakticky kdykoliv za ním mohly chodit návštěvy, s nimiž mohl dokonce sedět v zahradním altánu před budovou vězení. Teď se půl roku opravdu neviděli, první tři měsíce ani nechodily dopisy a nebrali pro něho balíčky, seděl v karceru a ani advokáta k němu nepouštěli.
Momentálně je sice situace po této stránce lepší, ale pokud by se Luka udržel u moci, Pavel bude nepochybně odsouzen na několik let. A Francyšak poroste a poroste bez táty. Už jen kvůli těm malým dětem tenhle šílený režim prostě musí padnout! Můžete milou statečnou Volhu povzbudit pár slovy zde. I Viktorya Palčys konečně dostala dopis od muže (první!). Ta ale na rozdíl od Volhy moc sdílná není. Uvedla jen, že Eduard se má v rámci možností dobře.
Po celém Bělorusku nadále probíhají večerní akce solidarity a setkání ve dvorech. Jednou z akcí, která běží, je „Nula procent“, akce solidarity s uvězněnými lékaři, kteří zveřejnili lékařskou zprávu Ramana Bandarenky. Lidé se stavějí ke zdi se zvednutýma rukama, tak, jak musejí stát zadržení lidé, a drží papír s nápisem 0 % (R. Bandarenka měl 0 % alkoholu v krvi, což lékaři zveřejnili navzdory tomu, že oficiální verze zní, že byl silně opilý). V příloze je fotka lékařů z této akce a na druhé jsou dělníci z Minského strojního závodu.
Dostala jsem dotaz, jaká politická strana je v Bělorusku u moci, zda to jsou komunisté. Nejsou. V Bělorusku je 15 zaregistrovaných politických stran a 14 takových, kterým registraci nechtějí umožnit (mezi ně patří např. křesťansko-demokratická strana, v jejímž čele stojí Pavel Sieviaryniec).
Ale v Bělorusku, jak se mi zdá za celé léta sledování, strany nehrají prakticky žádnou roli, alespoň na celostátní rovině. Oni mají prezidentské vedení, o všem rozhoduje prezident. Mají vládu a parlament, ale Luka všechno řídí. Je jedno, z jaké jsi strany – chceš být v oficiální politice, musíš skákat, jak prezident píská. V podstatě o stranách jako takových se píše jen před prezidentskými volbami, kdy čtete, že ten a ten člověk kandiduje za tu a tu stranu. Když je řeč o ministrech, uvádějí jen jméno, nikdy tam není jako u nás „ministr za ČSSD Jan Hamáček“; mají je to „ministr Jan Hamáček“. Komunistická strana žádnou významnou roli nehraje. Nevím, jak moc je početná, ale rozhodně není vládní silou (komunistický duch ovšem ano, ale ten není vázán jen na tu jednu stranu).
Biskupům Kasabuckému (řkc) a Lepinovi (pravosl.církev) hrozí trestní stíhání za jejich veřejná vyjádření v dění v zemi! Kasabucki prohlásil, že je na to připraven… Mezitím se duchovní a věřící Ruské pravoslavné církve a Římskokatolické církve spolu s věřícími jiných církví z Ruska obrátili otevřeným dopisem ke křesťanům v Bělorusku.
Vyjadřují jim podporu, stojí za nimi, prohlašují, že křesťané musejí vyjadřovat svou občanskou pozici. Jsou pobouřeni pronásledováním kněží, násilím na ulicích, jsou nadšení neochvějnou pozicí katolických duchovních a jmenují s obdivem těch několik pravoslavných, kteří se nebojí vystupovat proti násilí a lživé propagandě. Také vyjadřují lítost nad tím, že si lidé vesměs myslí, že pravoslavná církev je po boku moci a prohlašují, že oni jsou s běloruským lidem a statečnými duchovními pastýři. Dopis podepsalo několik desítek osob.
Rozloučím se slovy, která řekla Sviatlana Cichanouska v jednom ze svých videoposelství Bělorusům: „Nikdy ani na okamžik nevěřte nikomu, kdo říká, že jste slabí! Často si ani neuvědomujeme, jak velmi jsme silní!“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 26. listopadu 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku
