Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé.
1Kr 8,24
Vždyť jste okusili, že Pán je dobrý!
1P 2,3
Vzpomínám si, že jako dítě jsem měl vždy velikou radost, když mi otec nebo maminka něco slíbili. Zvláště když se jednalo o výjimečnou věc. Výlet, návštěvu, nové kolo, stavebnici Merkur… Kdo jste nyní v roli rodičů, také tu a tam svým dětem něco slíbíte. Někdy jsou vaše sliby promyšlené a splnitelné, jindy jsou unáhlené a nedomyšlené. Jako když například slíbíte svému dítěti, že mu koupíte pejska, a dopadne to tak, že ho nakonec chodíte venčit vy sami. To nám není cizí. Nečekejme však, že se tak chová i náš nebeský Otec. Ten nejedná zbrkle a neuváženě. Co jednou slíbí, to také splní. Nevypouští ze svých úst prázdná slova. Učme se tomu od samotného Boha. Nevypouštějme ze svých úst sliby, které nechceme nebo nemůžeme splnit, ale vždy slibujme jen to, co můžeme dodržet.
Pane Bože, prosíme tě, abys nám zachoval svou přízeň, ačkoli si to nezasloužíme a tak často ti slibujeme, co nakonec nesplníme.
Ř 7,14-25a * L 12,22-34
Zdroj: Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická
