Už několik dnů můžeme sledovat nejmasovější protesty v dějinách Běloruska. Boj Bělorusů s diktaturou dosáhl nevídaného rozmachu: v různých koutech země lidé masově vycházejí na protestní akce, které spojují všechny vrstvy obyvatelstva: mládež, důchodce, dělníky z továren, duchovní, vojáky a tak dále.
Účast křesťanů a duchovních v událostech posledních deseti dnů není náhodná. Často plní konsolidující roli. Odpor vůči krutosti a touha po pravdě a spravedlnosti jsou zákonitou touhou věřících lidí. Za posledních deset dnů se nemálo křesťanů společně s církevními vedoucími účastnilo protestních akcí. Po vyhlášení pochybných oficiálních výsledků prezidentských voleb a aktů bezprecedentní krutosti milice křesťané různého vyznání uspořádali v Minsku pochod proti násilí. V mnohých katolických i pravoslavných kostelech i protestantských modlitebnách proběhly modlitby za Bělorusko.
Poměrně aktivní pozici proti falsifikaci má několik pravoslavných kněží, kteří se zúčastnili celonárodního flash mobu za čestné a spravedlivé volby. Inicioval ho diákon z Hrodna Dzmitry Paŭliukievič, který vytvořil plakát sbiblickými citáty odsuzujícími falsifikaci a ponižování lidí. Diákona podpořili kněží z Minsku, Hrodna, Zaslavi, Barysava, Lidy, Rahačova a dalších měst.
V Hrodně a Žodzině kněží vycházeli na ulice a stavěli se před bezpečnostní složky a vyzývali je k ukončení násilí. V některých dalších městech otvírali kostely, aby se v nich mohli ukrýt demonstranti před pronásledováním OMONem. Účast církevních služebníků v událostech na běloruských ulicích měla důsledky. Informace o prvních zadržených duchovních se objevily již 10. srpna. Druhý den protestů ve městě Baranavičy milice zadržela dva katolické kněze (otce Eduarda a Alaksandra), kteří byli následně odsouzeni k deseti a osmi dnům vězení (uvádí se, že jejich případy nebyly podrobně posuzovány, kněží se stali oběťmi takzvané „soudní mašinerie“).
Běloruští biskupové vyzvali vládu k jejich okamžitému propuštění, protože „kněží a duchovní všech denominací mají právo jako pastýři být se svým lidem, který hledá pravdu“. V úterý 18.srpna se hlava běloruského katolického episkopátu arcibiskup Tadeuš Kandrusievič obrátil na vedení Ministerstva vnitra Běloruské republiky se žádostí o povolení přístupu kněží k zadrženým ve věznicích.
Snarůstáním protestů představitelé jednotlivých církví a denominací začali publikovat oficiální prohlášení a výzvy ohledně situace v zemi. Mnoho kněží a biskupů vystoupilo s oficiálními prohlášeními, v nichž odsoudili násilí, nespravedlnost, falsifikaci apod. Na nedělním mítinku vMinsku 16. srpna vystoupil katolický kněz Juryj Sanko: „Po bohoslužbě jsme sem přišli s věřícími, protože dnes je den jednoty běloruského národa, dnes je svátek. Doufáme ve spravedlnost v naší zemi. V Bělorusku teď probíhá soud, tady je půl milionu lidí. Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní. Tohle je svátek svobody!“
Vsobotu 15. srpna biskup Svazu křesťanů plného evangelia Lieanid Varanienka zaslal jménem svazu otevřený dopis běloruským orgánům, ve kterém zpochybnil oficiální údaje
ohledně výsledků voleb, odsoudil násilí a mučení jako nemorální a nezákonné jednání, vyzval k objektivnímu vyšetření brutality a deklaroval podporu jednotě a nezávislosti Běloruska. V úterý 18. srpna pastoři evangelikálních církví z města Brest vystoupili se společným prohlášením: „My, jako vedoucí církví, odsuzujeme násilí a brutalitu. Vyzýváme všechny
věřící, aby se spojili v modlitbě za svá města a za zemi. Prosíme, abyste pomáhali obětem a jejich rodinám.“ Některé komentáře duchovních zněly ještě radikálněji. Například hrodenský arcibiskup Arcemij velmi ostře zkritizoval násilí ze strany úřadů, ze strany těch, kdo ho ospravedlňují, a také současný režim. Obrátil se k učitelům starší generace, kteří kritizovali mladé protestující: „Měli byste padnout na kolena za všechny ty falsifikace, za lži, které jste cpali do našich dětí! Za ten Běloruský svaz mládeže, za komsomol, za všechno, co bylo… ateistické!“
Jeho slova se týkala mnohem širších problémů než jen událostí okolo voleb. Na rozdíl od Ukrajiny nebo jiných postsovětských zemí, které se vzdaly komunismu, Bělorusko si zachovalo nejen sovětskou historickou paměť, ale i některé státní organizace (například analogii komsomolu).
Nemálo věřících lidí mělo ještě před letními protesty zkušenost s opozičními aktivitami ve společenské a politické oblasti. Zde je třeba zmínit politického vězně, křesťana Pavla Sieviarynce, který byl zadržen za účast na nepovolených shromážděních. Další opoziční aktivista, člen letniční církve Zmicer Daškievič, inicioval obranu Kurapat – pamětního místo, kde v roce 1937 stalinistický režim zavraždil 200 000 běloruských občanů, a které se nyní lukašenkovský režim snaží zbavit statusu národní památky. Jak Sieviaryniec, tak Daškievič strávili za své politické aktivity mnoho let ve vězení. A nyní je Pavel mnoho týdnů uvězněný a nikdo neví, kde přesně je a v jakém je stavu.
V posledních dnech jsou běloruští křesťané jednotní a vytrvalí v boji za svou zemi jako nikdy předtím. V Červeném kostele v Minsku se konala společná ekumenická modlitba, na kterou se shromáždili představitelé různých denominací, aby se modlili za Bělorusko a nedopuštění násilí.
(autorem textu je polský pastor, který založil v Minsku běloruskojazyčnou církev; později byl jako cizinec vykázán z Běloruska a dnes působí na Ukrajině, se svým někdejším sborem v Minsku je stále v kontaktu a spolupracují)
===============
Další informace:
V centru Minsku se každodenně konají modlitby na ulicích na několika místech. Již tradičně se scházejí lidé k mezidenominační modlitbě u sochy sv. Jiří vedle Červeného kostela.
Na ulici Puškinská, nedaleko místa, kde zahynul jeden z demonstrantů, se každý den koná modlitba církve Jan Pradviesnik. Tyto modlitby jsou online přenášeny na FB.
Pastor Valery Šeibak také uspořádal modlitbu poblíž tohoto místa v podchodu metra.
Byl spuštěn mezidenominační modlitební portál https://t.me/s/malitvaby, na nějž nahrávají své modlitby za Bělorusko nejen různí pastoři a kněží, ale může ji tam nahrát kdokoliv. Podobná iniciativa běží i na YouTube.
Zmicer Daškievič organizuje 21. srpna ve večerních hodinách živý řetěz z bývalého popraviště NKVD Kurapaty k věznici Akrescina, kde dochází k největšímu mučení lidí.
Pastor největší protestantské církve Nový život v Minsku Viačeslau Hančarenka (Vjačeslav Gončarenko) odsoudil násilí a vyzval úřady k pokání. https://www.youtube.com/watch?v=snewuvsz428&feature=youtu.be&fbclid=IwAR0WFDPA bu5z8yeJqqEkZF9nBcomjVXJty56fL4qsYLMIrzksYD61RVRdgY
Arcibiskup Andrusievič požádal o osobní schůzku s ministrem vnitra, aby s ním promluvil o nedopustitelnosti dalšího násilí a vyzval ho k jednání v rámci zákona.
Církev Jan Pradviesnik pravidelně aktualizuje modlitební témata a vyzývá věřící, aby se modlili za Boží ochranu pro ty, kdo vystoupili a postavili se za pravdu, ta vysvobození politických vězňů, za křesťanskou atmosféru změn…
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga – autorka si přeje zůstat v anonymitě Datum: 20. sprna 2020 Foto: Ekumenická modlitba v Červeném kostele v Minsku – zcela vlevo pastoři Antoni a Valery, dobře známí i v ČR.
