Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.
Iz 63,9
Jeho rány vás uzdravily. Vždyť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.
1P 2,25
V prorocké řeči je vzpomínka na časy minulé, na časy, v nichž, i když bylo někdy úzko, bylo široké Boží srdce. Srdce, v němž vždy bylo místo pro pláč s plačícími. Ve vzpomínce jsou i dost široká Boží ramena, jež unesla ty, kteří už sami nemohou. Jsou tam i poslové, dobří andělé, kteří podávají ruce k záchraně. Jakými vzpomínkami na dny minulé zahrneme svoji vlastní duši? Budeme naříkat a sténat, jak se nám nedaří a že život je pes, budeme naříkat, že na nás Bůh zapomněl? My smíme navzdory okolnostem vzpomínat, že každým naším soužením byl on sám sužován na kříži. I když bloudíme, ztraceni v bolesti či hříchu, on nás nalézá po všechny dny.
Kriste, já chci vzpomínat na tvou milost a lásku, ne na svou nouzi a hřích.
2Tm 3,10-17 * L 11,14-23
Zdroj: Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická
