Papežský primát a neomylnost – 150 let od vyhlášení dogmat

Vatikán – Po dlouhých debatách schválil I. vatikánský koncil dogma o papežském primátu ve všeobecné církvi a neomylnosti papežského magisteria, je-li ohlašováno “ex cathedra”. Psalo se 18. července 1870.

Dogmatickou konstituci I. vatikánského koncilu jednohlasně schválilo 535 koncilních otců. Hlasování předcházely “dlouhé, smělé a bouřlivé diskuse,” jak řekl Pavel VI. při jedné generální audienci, kdy se vracel k oné dějinné chvíli jako “k dramatické kapitole života církve, jež však proto není méně jasná a definitivní”.

Historický kontext hlasování byl vskutku dramatický. Ke schválení obou dogmat došlo v poslední den I. vatikánského koncilu, pozastaveného v důsledku francouzsko-pruské války, která vypukla 19. července 1870, a posléze odloženého na neurčito po obsazení Říma italskými oddíly 20. září toho roku, které znamenalo konec existence Papežského státu.

Konstituce našla střední cestu mezi názory účastníků koncilu. Vyloučila například názor, že by se neomylnost měla vztahovat také na encykliky nebo jiné věroučné dokumenty. Přesto spory o definici dogmatu vedly skupinu oponentů ke schismatu, z něhož vzešla starokatolická církev.

„Z toho plyne, že kdokoli po Petrovi nastoupí na tuto katedru, mocí ustanovení Krista samého, obdrží Petrův primát nad celou Církví (…) všichni, pastýři i věřící jakéhokoli ritu a hodnosti, jsou vůči němu vázáni povinností hierarchické podřízenosti a pravé poslušnosti, nejen ve věcech víry a mravů, nýbrž také ve věcech disciplíny a správy církve na celém světě,“ uvádí se podle Vatikánského rozhlasu v dokumentu.

Papežská “neomylnost” je podle Vatikánského rozhlasu definována velmi úzce. Není dána Petrovu nástupci coby soukromé osobě, nýbrž pouze když jedná jako pastýř a učitel všech křesťanů, a tedy když nejedná za sebe, nýbrž ze své nejvyšší apoštolské autority, podporován Boží mocí přislíbenou Petrovi, a navíc pouze ve věci víry a mravů, s jasným úmyslem definovat určitou pravdu vyžadující přijetí všemi křesťany – jak rekapituloval Jan Pavel II., když se při jedné ze svých generálních audiencí vracel k základům tohoto dogmatu.

Vyhlášení dogmatu na vatikánském koncilu bylo přijato velmi odmítavě nekatolickou veřejností, a i mezi katolíky byly reakce různé, píše k této události portál Eurozpravy.cz. Důrazně se proti ní vyslovil německý kancléř Bismarck, který v něm viděl nároky papeže na vládu v Evropě i anglický předseda vlády Gladstone, který v něm viděl útok na liberalismus.

Ideu papežské neomylnosti nikdy neuznávaly pravoslavné církve. Podle Eurozpravy.cz pravoslavní křesťané jsou přesvědčeni, že celé první tisíciletí po Kristu nic takového v Církvi neexistovalo a je to jen další z výmyslů, které mají podpořit primát papeže nad ostatními patriarcháty.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 17. července 2020 Foto: Wikimedia Commons – Pius IX.