Očekávám, že už sám název článku u řady lidí vyvolá přinejmenším kopřivku. Setkal jsem se s lidmi, kteří prakticky každé uplatňování kázně chápou jako projev sudičství. V církvi má přece panovat milost, tak jakápak kázeň. Hříšníky je třeba přijímat a milovat, jak nás k tomu nabádá Ježíš.
Někteří z těchto lidí neznají Písmo moc dobře, a někdy jsem byl v pokušení vydechnout: Naštěstí. V Pavlových listech byl našli slova o „vydání Satanu“. Tady Pavel jistě ujel, něco takového je přece naprosto nepřijatelné!
A jelikož v dnešní době je dosti rozšířené vyzobávání z Písma, co se člověku právě hodí, lze vymyslet i realizovat takovou církev, která se podobným výrazům a názorům pečlivě vyhýbá.
Nejprve slůvko k tomu „vydání Satanu“. Ne, to nebyl žádný liturgický úkon. Nebylo to žádné zlořečení nebohému člověku, který se odvážil myslet si něco jiného než my. Pavel – a s ním i první křesťané – byli přesvědčeni, že jedině Kristova církev je bezpečným místem, kde vládne Ježíš. Oblast mimo církev je pod mocí knížete tohoto věku, a proto místem nebezpečným. Vydání satanu je prosté konstatování, že takový člověk se ocitl mimo církev.
Chápu, že i tato představa je pro mnohé nepřijatelná, protože oni přece znají „někoho, kdo není křesťan, ale přitom je mnohem sympatičtější /rozumnější / příjemnější / milostivější než většina křesťanů.“ Znám také takové lidi a díky Bohu za ně. V církvi jsem nikoli proto, že jsem lepší než ti, kdo jsou mimo. V církvi jsem, protože jsem poznal, že jsem hříšný, že potřebuji odpuštění a proměnu, a že odpuštění a proměnu nacházím jedině v Kristu. Vím, že řada lidí je přesvědčena, že dokáží být dobří i bez Krista, a rozhodně je neodsuzuji. Přeji jim hodně zdaru. Pro mě byla tato cesta neschůdná, a proto jsem se skryl v Kristu. Kdybych se ocitl mimo něj, ocitl bych se na území nepřítele, ba co víc, pod jeho mocí.
Zkusme se nyní zamyslet nad tím, co Ježíšovi vadilo nejvíc? Určitě mu vadilo, když byl někdo pod mocí nepřítele. Proto lidi vysvobozoval, zbavoval démonů a uzdravoval je. Ve vztahu k náboženským lidem mu nejvíce vadilo pokrytectví. Nesnášel okázalé projevy zbožnosti, kterým chyběla vnitřní podstata. Jeho slova i jeho jednání nás učí, že záleží na srdci člověka, nikoli na správných rituálech. Upřímnost je základní podmínkou přístupu k Bohu, nikoli svatost. Svatost je něco, do čeho nás může Bůh uvést, nikoli něco, čím se můžeme před Bohem vykázat.
Ježíš stoloval s hříšníky. „Ježíš hříšné přijímá,“ zpívá se v jedno probuzenecké písni, a je v tom naděje pro každého z nás. Dnešní křesťané, kteří odmítají kázeň, ale mnohdy zapomínají dodat, že ač Ježíš přijímal hříšníky, sám nebyl hříšník. Chodil mezi celníky a prostitutky nikoli proto, že tito lidé mu byli sympatičtí pro své jednání, ale protože potřebovali spásu, a na rozdíl od mnohých farizeů to věděli. Kdo se obrátil k Ježíšovi, stával se součástí církve, a tudíž dostal i poslání od Boha. A ani Ježíš, ani apoštol Pavel (nebo ostatní apoštolé) nás nenechávají na pochybách, že určité jednání je správné a určité špatné. Staneme-li se křesťany, začne nám být jasné, že nejsme povoláni, abychom byli soudci druhých lidí, nicméně máme soudit své vlastní jednání a dbát na to, aby se v církvi nerozmohlo pokrytectví a jiné hříchy. Není jedno, jak žijeme a jak jednáme. Jedním z nebezpečí, které nás ohrožuje, je zapírání Boží moci.
Co tím míním? Ukážu to na jednoduchém případě: Pokud někdo zápasí s pornografií a občas jí podlehne, není to důvod k vyloučení ze sboru. Takový člověk je často nešťastný a jen málokdo z těchto lidí se ke svému hříchu přiznává. Zde je na místě modlitba, pastorační rozhovor, pokání, hledání cesty k vítězství. Jiná věc ovšem je, když takový člověk o své závislosti na pornografii otevřeně mluví, a dokonce ji schvaluje a doporučuje jako „cestu k úlevě“, a činí tak veřejně ve sboru. V takovém případě je namístě kázeň, protože takový člověk „zapírá moc“ pravé zbožnosti (viz 2Tm 3:5).
V korintském sboru byla celá řada zlořádů a nedostatků, které Pavla trápily a o nichž Korintským psal. Pokud jde ale o vyloučení, radil vyloučit vlastně jen jednoho jediného člověka, a to takového, který se dopouštěl jednání, považovaného za hříšné i mezi pohany. Soudím, že i dnes je vyloučení ze sboru naprosto výjimečným opatřením. V dnešní době morální rozplizlosti je ale třeba nejen hlásat prioritu milosti, ale i vědět o určitých hranicích. Bůh miluje každého, ale jsou věci, které do církve nepatří. Neměli bychom se bát to jasně říci, přestože za to od některých křesťanů sklidíme odsudek.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 3. června 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
7 Komentáře
Realtoltek
Brilantní článek. “ Jeho slova i jeho jednání nás učí, že záleží na srdci člověka, nikoli na správných rituálech. Upřímnost je základní podmínkou přístupu k Bohu, nikoli svatost. Svatost je něco, do čeho nás může Bůh uvést, nikoli něco, čím se můžeme před Bohem vykázat“
Můžu potvrdit že tomu je skutečně tak jak je psáno v citaci. Ačkoliv jsem ještě nebyl ani pokřtěný a nebyl jsem bez hříchu tak jsem dostal od Svatého Ducha bílý kamének právě protože, že jediný Bůh zná mé srdce ale zná i moje hříchy…. právě proto je důležitá upřímnost. Sám bych byl mrtvý protože jsem nespočetkrát zhřešil ale jediný Bůh nás zná a ví, že to v tomto světě není lehké.
Co se týče církevních kázňí církví jejíž hlavou není Ježíš tak platí : „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
Ve Svaté církvi je hlavou Ježíš on je pastýřem a on je dveřmi on přijímá do Svaté církve a on odebírá, nikdo jiný.
1„Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič. 2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je. 4Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ 6Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. 7Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. 8Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. 11Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. 12Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. 13Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží. 14Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, 15jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce. 16Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. 18Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“
Olga Nedbalová
Dobře napsané. Já k tomu mohu jen dodat, že bychom neměli zapomínat, že Bůh miluje hříšníka, ale nenávidí hřích. Sborová kázeň – je dobré praktikovat napomenutí bratra/sestry v lásce. V lásce pro mě znamená, že mě někdo miluje tak moc, že mi chce zachránit život.
Konečný Fr.
Kázeň uplatňují i politické strany. ODS vyloučila Klause za to, že říkal nepříjemné pravdy. A ze strany nevyloučí starostu, který cosi povídal o podřezání prezidenta. Takže tohle je přímo vzor jak se v církvi kázeň dělat nemá.
pavel v
Pane Konečný, zase sem píšete pomluvy. Pod jiným článkem jsem vás žádal, abyste uvedl zdroj vašich dehonestujících informací, ale neudělal jste nic. Kdy už s tím přestanete?
Konečný Fr.
To rozhodně není pomluva. Musíte se zajímat o to, co se děje ve světě. Přece snad nechcete vědět zdroje na všechny ty lumpárny co se na Západě dějí a jejichž častým pachatelem jsou migranti.
pavel v
Pane Konečný, vy jste jinde napsal: „V Německu jsou lidé vyhazováni ze zaměstnání, protože nesouhlasí s migrací. U nás k tomu rozhodně není daleko. Kdo neříká to, co se má říkat, je ve společnosti diskriminován.“ Konec citace.
Nic konkrétního, že byl někdo diskriminován německým státem za své politické přesvědčení jste nedoložil. Z toho usuzuji, že jste si to vycucal z prstu, že jste lhář. Omluvte se!
Nejste ruský troll?
Eva Hájková
Co se týče toho vydání satanu, zaujala mě věta v 1 Kor 5, 5 („vydejte toho člověka satanu KE ZKÁZE TĚLA, aby duch mohl být zachráněn v den Páně.“).
Nutí mě to znovu se zamýšlet nad tím, co je tělo, co duše a co duch.