Náhlá změna našeho života, kterou přinesla současná pandemie, zatlačila do pozadí běžný politický a společenský život. Může se stát, že některá témata, která nám připadala ještě před dvěma měsíci živá, se po skončení tohoto mimořádného stavu nevrátí. Zrovna tak je ale možné, že některé negativní jevy ještě zesílí. Jsou před námi dvě cesty: Buď navážeme na to pozitivní, tedy na obětavost, spolupráci, vynalézavost, snahu vyjít si navzájem vstříc, nebo na to negativní, tedy zlobnou kritiku, hledání viníků nebo snahu z krize něco sobecky vytěžit pro sebe. Společnost může z této krize vyjít semknutější, nebo naopak rozdělenější.
Ještě před krizí jsem pročetl knihu Grega Lukianoffa a Jonathana Haidta Coddling of the American Mind. Kniha se věnuje současným problémům amerických vysokých škol a univerzit, nicméně mutatis mutandis má co říci i do našeho prostředí. Pokusím se postupně zpopularizovat některé klíčové myšlenky (či spíše klíčová zjištění) této knihy. Dnes převyprávím jejich popis názorové polarizace, která dle jejich zjištění dosáhla dříve nevídaných rozměrů. Předem chci upozornit, že autoři nezastávají ani konzervativní, ani liberální pozice, byť k liberalismu mají patrně o ždibeček blíže.
V knize popisují jako model jednu z mnoha afér, probíhajících v rámci kulturních válek. Jistá profesorka Sarah Bondová z University of Iowa vyslovila myšlenku, že antičtí sochaři tesali svá díla z bílého mramoru, což ovlivnilo společnost. V devatenáctém století z toho lidé usoudili, že Římané byli bílí, a tato představa posílila bělošskou nadřazenost od devatenáctého století až podnes. O její knize vyšly různé články, z nichž jeden měl titulek: „Universitní profesorka tvrdí, že bílý mramor je rasistický a vytváří ‚běloškou nadřazenost‘“. Podobných článků vyšlo více (kniha vše dokumentuje patřičnými odkazy). Konzervativní tábor na tyto články reagoval, a na tyto reakce reagovali zase liberálové. Konzervativci kontrovali, např. článkem „Liberální profesoři tvrdí bizarní věci a pak viní konzervativní média, že na to upozorňují“.
Autoři z této a podobných afér odečítají následující schéma:
- Levicový profesor řekne nebo napíše něco provokativního. Jeho článek či přednáška je často reakcí na určitou vnímanou nespravedlnost. Článek se objeví na společenských sítích, často i s příslušným klipem.
- Pravicová média se tohoto případu chopí a referují o něm způsobem, který zvyšuje naštvanost. Často vytrhávají věty či tvrzení z kontextu a někdy překroutí fakta.
- Stovky či tisíce lidí se dovědí o původním tvrzení daného profesora a začnou psát urážlivé e-maily, někdy obsahující i výhrůžky smrtí, a dožadují se, aby universita daného profesora propustila.
- Správa školy se za profesora nepostaví. Někdy je vyhozen nebo s ním není prodloužena smlouva.
- Ti, kdo už patří do toho či onoho tábora, mohou vstoupit do této věci v kterémkoli stadiu. Zjišťují, že celá věc potvrzuje jejich nejhorší obavy a špatné mínění o druhé straně. Pravice se soustředí na to, co daný profesor řekl. Levice se soustředí na sexistické či rasistické reakce. Hněv na obou stranách narůstá a cyklus se může kdykoli opakovat.
Totéž může fungovat více méně stejně, i když zaměníte levici a pravici.
Profesorka Bondová – v konkrétním případě, který byl krátce popsán – chtěla bojovat proti rasismu, což je zcela v pořádku. Rasismus je odporný. Psát o bílém mramoru antických soch jako prvku, který posiluje bělošskou nadřazenost, je jednoduše úlet. Jde ale přece říci, že jde o úlet, a přitom přiznat šlechetný motiv. Nadpisy článků dokážou své, což redaktoři dobře vědí. Sám jsem pro určitá média přestal psát, protože vymýšleli mým článkům titulky, které byly zavádějící a někdy dokonce v rozporu s obsahem článku. Ovšem přitahovaly pozornost čtenářů. Někteří se ale spokojili jen s titulkem, článek buď nedočetli celý, případně ho pročetli jen velmi zběžně. Nebo vůbec.
Asi není úplně jednoduché se zamyslet nad tím, co určitý článek vyvolá. Ale možná alespoň někoho podnítí, aby se zamyslel, jestli stojí za to výše popsaný cyklus roztáčet. Pokud ovšem někdo chce polarizovat společnost, zde má popis, jak to lze dělat celkem účinně.
Trochu se pochválím: Přiznám se, že jsem to nějak tušil, a proto se snažím vyvarovat silných a emocionálně nabitých slov. A snažím se, pokud to jde pochopit i pozitivní motivaci svých odpůrců. Ne vždy se mi to podaří. Může to být tím, že jsem sám zaslepen, může to být ale i tím, že ta pozitivní motivace schází.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 1. března 2020 Foto: Iowa.edu
28 Komentáře
Konečný Fr.
Aby universita propustila nějakého levicového profesora? To snad ne. Je to právě naopak. Jestli někoho propustí, tak to nejspíše pro to, když někdo řekne pravdu, která se nemá veřejně říkat. V tom uvedeném příkladu místo levicového profesora má být pravicový.
Dan Drápal
Mně to taky přišlo divné, protože v knize samotné popisují vyhození řady pravicových profesorů. Ale nechtěl jsem do popisu toho schématu zasahovat. Nicméně někdy jsou vyhozeni i levicoví profesoři, ovšem když se proti nim postaví ještě levicovější. Asi jako to – ovšem mimo akademickou sféru – schytala lesbička Martina Navrátilová od trans lidí. Z té knihy se pokusím zpřístupnit ještě zajímavější věci.
Adam Hladky
Docela mne .. příjemně .. překvapilo vyznění Vašeho původního článku.
Bohužel .. tady jste to uvedl „na pravou míru“.
Škoda
Eva Hájková
Ano. Na to, co je „správně“ levicové či pravicové, má totiž každý člověk jiný názor. Jak se ty názory víc a víc rozrůzňují, tím víc a víc ty pojmy ztrácejí obsah a slova se stávají pouhými nálepkami.
Karel Konečný
To co napsala profesorka Bondová není určeno pro primitivně reagující lidi. Takových primitivních reakcí je mnoho.
Ona dobře ví, že lidé často reagují velmi primitivně, protože nepoužívají logické myšlení, a to tak je, protože těch jednodušších lidí je ve společnosti více, a často mohou být i ve význačném postavení ve společnosti.
Olga Nedbalová
Zajímavý článek. Ve mně to třeba evokuje, proč nutně musíme považovat druhý (odlišný) názor za špatný. Mám zkušenost ze zaměstnání, kdy jako skupina kolegů vytváříme společný projekt. Často máme odlišné názory, ale pokud s tím umíme dobře pracovat, je to ku prospěchu. Kolega může mít návrh, který mně ze začátku přijde jako úplný nesmysl. To přece ještě nikdo před námi nezkusil, to nemůže fungovat. Ale může, jeho návrh je nakonec hnacím motorem a já už ho jen upravuji, abychom se vešli do všech směrnic. V tomto případě je jiný názor velmi užitečný. I v politice to může fungovat, pokud se sejdou lidé, kterým jde o to, aby dosáhli co nejlepší výsledek. Nechtějí prosadit jen sebe, svůj názor, ale umí ustoupit, pokud je to ku prospěchu věci. Také se na tento problém můžeme podívat z pohledu víry. Z mé strany je to jasné, pravdu má Ježíš a já se s ním vůbec nechci přít. Jeho cesty jsou lepší, než ty moje, jeho napomenutí nebolí, ale léčí. Snad proto mám tak ráda písničku Z tvé ruky, Pane můj, co dáváš chci vzít. Prostě vím, že je to pro mě to nejlepší řešení.
Eva Hájková
Spousta odlišnosti v názorech je způsobena i vzájemným neporozuměním, jak jsem o tom už psala ve vedlejší diskusi. Zrovna jsem byla svědkem, jak se jeden starší a jeden mladší muž spolu hádali o budoucnosti. Z mého pohledu naprosto nesmyslně, protože budoucnost nikdo z nás nezná. Starší si sice uvědomuje, že ji nezná, ale má zapotřebí dávat najevo svůj skepticismus a mírný pesimismus. Protože je zkrátka skeptik. Zatímco mladší se domnívá, že budoucnost zná, protože patří k těm informovaným. Myslí si, že má nějaké „vědění“, které ti druzí nemají. Čili tváří se jako ten „chytrý“, což tomu staršímu leze na nervy. Zatímco ten mladší se zase domnívá, že ten starší mu autoritativně vnucuje svůj názor tím, že nechce uznat ten jeho.
Přitom zájem obou ohledně budoucnosti je objektivně naprosto stejný.
Olga Nedbalová
To je pravda, často řešíme nesmysly. Já se taky zpětně divím, co jsem všechno v minulosti řešila. Naštěstí můj manžel je klidná povaha a tak ty moje rozpravy o ničem ve zdraví přežil 🙂
Konečný Fr.
V politice jde hlavně o to dostat se k penězovodům, tedy korytu. A k tomu je třeba ošálit voliče krásnými řečmi. V politice se nespolupracuje, tam jde o to, jak toho druhého vyhodit ze sedla.
Konečný Fr.
Ještě se musím zastat zlobné kritiky. Kritické myšlení je správné ve všech směrech. Pokud se rodiče zlobí na děti, tak je to většinou oprávněně. Takže zlobit se je v pořádku. Pokud poletíte v letadle, kde se pilot rozhodne poslat letadlo k zemi, tak se asi budete zlobit. V tomto případě je lepší, když zemře jeden člověk než třeba stopadesát. A rozhodnutí pilotů-politiků jsou někdy podobná a jimi řízená televize lidem předkládá, koho určitě nevolit. Propaganda ale není všemocná, protože máme internet a tak se nakonec třeba stane, že ve volbách uspěje Zeman nebo Okamura. Křesťan se má zlobit, nějakou chvíli, pak to má přenechat Pánu Bohu a jít dělat něco užitečného, jak nám velí jedno přikázání.
Eva Hájková
Já myslím, že slovo zlobit se nemá úplně stejný nádech jako slovo zlobný.
Zlobný souvisí víc se zlobou. A zloba je totéž jako zášť nebo zlá vůle.
https://www.slovnik-synonym.cz/web.php/slovo/zloba
Konečný Fr.
Zlobná kritika je to, co nyní předvádí opozice vůči vládě. Za každou cenu škodit a k tomu si najít nějakou záminku. Objektivní kritika nemůže být zlobná. Komunisté mluvili o konstruktivní kritice – řešit nějaké prkotiny, ale hlavně nekritizovat stranu – to není konstruktivní. Stejně tak s EU. Křivé banány mi nevadí, ale vadí mi ta totalita EU. Kromě zlobný ještě máme výraz zlostný.
Olga Nedbalová
To je pravda, musíme se umět vymezit proti zlu. Ale mně se zdá, že se někdy politici přou i o nesmysly, snad aby se zviditelnili. Já si můžu před volbami leda tak říkat, ať jim Hospodin ráčí dát zdravý rozum. Nicméně je pravda, že politiky potřebujeme, zatím se nic lepšího nevymyslelo.
Olga Nedbalová
A ještě jsem si vzpomněla, tak jak píše pan Drápal, novináři dokáží udělat v politice také pěkný zmatek. S trochou šikovnosti dokáží politika odrovnat. Mně se osobně moc nezdálo dění kolem pana Nečase. Sice není pěkné, že si jeho milenka objednala tajnou službu na sledování jeho manželky, ale zase tak zásadně nebyla ohrožena bezpečnost státu. Kdyby dala utajované údaje například o obraně země k dispozici druhé straně, tak bych to chápala. Ale tohle? Vždyť to bylo spíše k smíchu. Jestlipak někdo neměl zájem ho odstranit z politiky? Je pravda, že je kritické myšlení potřeba. Ale já už nemám asi mozkovou kapacitu prověřovat všechna prohlášení politiků (lžou nebo mají pravdu) a do toho ještě ne vždy čestní novináři. Asi bude opravdu jít lepší dělat něco užitečného, to je dobrá rada 🙂
Karel Konečný
Když jste zmínila pana Nečase, tak chci napsat, že člověk v takové pozici by měl mít sebereflexi, která je charakteristická pro lidi inteligentní a vzdělané, není však charakteristická pro lidi primitivní,nevzdělané a sobecké, což je charakteristika, současných lídrů společnosti, projevující se naivitou a diletantstvím.
Olga Nedbalová
Ne že by byl pan Nečas můj oblíbenec, spíše jsem sledovala, jakým způsobem pracovali novináři. Na druhou stranu, ať se také zastanu novinářů, na Slovensku byl naopak novinář obětí. Politika není jednoduchá záležitost a špatně se mi v ní orientuje.
Eva Hájková
Tehdy myslím nešlo ani tak o pana Nečase a jeho milenku, jako o pokus Nečasovy vlády redukovat sociální systém (důchodová reforma a jiné věci). I když některým lidem možná šlo také přímo o osobu Nečase.
Tady se dostáváme k základnímu rozlišení pravice a levice, tak jak se to původně chápalo. Pravice měla vždy zájem na právu, levice na milosrdenství. Právní stát x sociální stát.
V politice by se neměla projevovat zloba, nýbrž jen kritika. Nicméně, některá politická hnutí měla emoce ve svém programu i názvu – například Indignados – Rozhořčení.
Konečný Fr.
Nečasova vláda byla odstraněna na objednávku za pomoci justice a policie.
Olga Nedbalová
Tento názor jsem také slyšela (odstranění Nečasovy vlády), proto se mi zrovna vybavil pan Nečas. Já osobně více inklinuji k pravici. Vím, že my křesťané máme mít na mysli především Boží království, ale dokud zde žiji světským životem, ráda bych zodpovědně volila. Nepotřebuji hlavně žádné populistické politiky, možná je mi více sympatický styl Winstona Churchilla (i když byl ministerský předseda ve válečném období). Hodně mi je sympatický styl Tomáše Bati, který byl nejen vynikající podnikatel, ale i politik. Osobně mám raději politiku, která více vede lidi k odpovědnosti za sebe s tím, že vždy bude skupina obyvatel, o které se máme postarat. Ale potřební lidé by měli být skutečně potřební a ne pouze zneužívat systém sociálního státu. Vždyť lenost je také hřích. Také mě zaráží prudký odpor levice proti zrušení potratů. Na jednu stranu se ohánějí lidskými právy a na druhé straně klidně přihlíží vraždě těch skutečně nevinných. Právo ženy na svůj život – proč ne, ale přece se nerozhodujeme o tom, zda ženu zabijeme nebo ne. Rozhodujeme o dalším člověku. A argument, že se jedná jen o shluk buněk mi přijde hodně zcestný.
Eva Hájková
S tou leností bych byla velmi opatrná, paní Nedbalová. Ne že by neexistovali lidé, kteří pracovat nechtějí, ale představa, že kdokoli může dělat cokoli, je mylná.
Vždycky si vzpomenu, jaké jsem měla štěstí, že jsem celý život pracovala v archivu. Líbilo se mi to. Ale posledních několik let už jsem prostě nebyla schopná pracovat. Naprosto jsem se nemohla soustředit. Někdo neznalý by mohl klidně říct, že jsem byla líná.
Kdybych byla mladší, byla bych možná z práce odešla a zkusila bych dělat třeba uklízečku, i když nevím, jak by mi šla zrovna manuální práce. Bylo mi vážně hrozně trapné brát v zaměstnání výplaty. Měla jsem pocit, že jsem nepodala žádný výkon a skutečně to tak bylo. Ale u zaměstnavatele mi kupodivu úplně všechno prošlo. Dokonce bez napomenutí.
Když se na to podívám zpětně, byly to právě roky mého obracení se k Bohu. Nemohla jsem totiž myslet na nic jiného než na modlitby, na Bibli a podobně. Byla jsem úplně „mimo“. Nemohla jsem se soustředit na normální práci. Skutečně to celé trvalo několik let a mně se zdálo, že jsem psychicky úplně rozložená. Nicméně rozhodla jsem se pevně, že to nějak vydržím, protože důchod už byl na obzoru. Odešla jsem do penze hned, jak to bylo možné, a teď už je to lepší, protože si svůj pracovní čas mohu řídit sama. Teď už nevadí, že jsem občas „mimo“.
Neslyšela jsem, že by někdo z křesťanů zažil takové stavy jako já. Myslela jsem si vždycky, že když se někdo stane křesťanem, jeho výkon se naopak zlepší.
Olga Nedbalová
A ještě malý dovětek – z hlediska ekonomických teorií se mi líbí ekonom pan Sedláček, ekonomika státu v současné době nemusí nutně růst jen z kvantitativního hlediska. Měli bychom se umět starat o to, co nám zde Hospodin přenechal jako moudří správcové. Vím, že to asi bude vyznívat jako pohádka na dobrou noc, ale vláda složená z moudrých správců – to by byla nádhera.
Karel Konečný
Ekonomika státu v současné době je taková, že se stát ekonomicky prakticky nefunguje, a jednání naivních představitelů státu, směřují stát k bankrotu.
Olga Nedbalová
Ano, je to smutné. Proto i jako křesťan stále přemýšlím nad politikou, i když mně to nebaví. Ale cítím určitou zodpovědnost – z pohledu voliče.
Mirek P.
Pokusil jsem se najít nějaký článek Bondové https://hyperallergic.com/383776/why-we-need-to-start-seeing-the-classical-world-in-color/ a myslím, že její tvrzení považovat za úlet je už taky docela silný kalibr. Dokonce s článkem jako křesťan souhlasím. Ideál bílých antických soch vznikl v raném osvícenství ( 18. st. ) a článek je o tom, že řada tehdejších soch byla podle současných poznatků zřejmě dále barevně upravována. Přes osvícenství 18. st. se dostáváme k darwinismu 19. st. a rasovým idejím první poloviny 20. st.
Pokud to tedy srovnám s dalším “ popularizátorem vědy “ J. Petersonem, jednoznačně u mě vyhrává Bondová. Na rozdíl od něj se vyjadřuje jen k oborům v kterých pracuje, neprodukuje youtubová show a doufám, že i její zastánci se vyjadřují kultivovaněji než Petersonova klaka po jeho rozhovoru s Cathy Newman na BBC.
Samozřejmě z jednoho článku nemohu usoudit, kam až své představy o rovnosti v antických studiích i jinde, chce Bondová v realitě dovést.
Konečný Fr.
Barevně upravovat sochy bylo barbarství. Antická socha ze žuly by vypadala dost podivně, alabastr nemá konkurenci. Černá socha Davida – to by byla krása. Mít černou pokožku je diskriminace, protože člověk ztrácí právo opalovat se.
Mirek P.
No právě. Pak si řada obránců tzv. evropské identity neuvědomuje, že David, stejně jako Ježíš, byli osmahlí blízkovýchodní Židé.
Konečný Fr.
Protože se pravidelně opalovali.
Olga Nedbalová
Pro paní Hájkovou – neplést si lenost s únavou!! Lenost v mnou zmiňovaném případě je záměrné vyhýbání se práci a spoléhání se na státní příspěvky. Bohužel kvůli lidem, kteří zneužívají systém státních dávek, se nedostane finanční pomoc k těm, co ji oprávněně potřebují. Jinak už bych to téma opustila, článek byl úplně na jiné téma, už to raději přenechám těm, co se vyjadřují přímo k věci. Pozoruji, že mám sklon odvracet debatu od původního tématu, tak ať to tady nerozvracím.