Dan Drápal: Odvaha k riziku

V sobotu dne 4. února rozhodla celostátní konference KDU-ČSL, že tato strana půjde do příštích voleb do Poslanecké sněmovny v koalici se stranou Starostů a nezávislých.

Je to riskantní krok. Zatímco jednotlivá politická strana potřebuje při volbách do sněmovny překročit pětiprocentní hranici, u koalice dvou stran se toto kvorum sčítá, tzn. koalice bude muset získat 10 procent. Za toto opatření vděčíme koaliční smlouvě mezi ODS a ČSSD. Tyto dvě velké strany se tehdy pokusily pokud možno vyřadit menší politické strany a nastolit zde podobnou vládu dvou velkých stran, jak ji známe zejména ze Spojených států. Od té doby uplynulo mnoho vody a ODS se sama stala ne-li malou, tak jistě menší stranou, a je docela možné, že tehdejší opatření se jednou obrátí proti ní samotné. Já osobně bych byl pro změnu v této věci. Domnívám se, že koalice dvou politických stran by měla mít pro vstup do sněmovny hranici nižší, dejme tomu 7 nebo 8 procent. Tato úvaha nám ovšem v současné situaci není moc platná, proto ji nebudu dále rozvíjet.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že součet preferencí pro tyto dvě politické strany oscilují kolem zmíněných deseti procent – někdy jsou těsně nad nimi, někdy těsně pod nimi. Kdyby chtěla KDU-ČSL hrát na jistotu, aby se dostala do Poslanecké sněmovny, pak by spojení se STAN nedávalo velký smysl. KDU-ČSL je strana tradiční a není pochyb o tom, že ne každý člen krok současného vedení vítá. A pokud tato koalice neuspěje, je více než pravděpodobné, že to bude Pavla Bělobrádka stát místo v čele strany.

Přesto jsem rád, že se celostátní konference k tomuto poněkud riskantnímu kroku odhodlala. STAN považuji za důvěryhodného partnera, byť vím, že ne ve všech regionech (zejména v Moravskoslezském) se mnou bude každý souhlasit. Výjimky jistě jsou. Nicméně Starostové a nezávislí v minulosti prokázali (ve spojenectví s TOP 09), že ctí uzavřené smlouvy. Petr Gazdík je inteligentní a čestný člověk, lidovcům hodnotově blízký. Mluví jasně, nemlží, a dokáže jasně rozlišit, co si může dovolit a co ne. Na naší politické mapě nevidím žádný jiný subjekt, s nímž by se mohla KDU-ČSL takto spojit.

Vytvoření této koalice samozřejmě samo o sobě nezaručuje, že zde vznikne skutečná „třetí síla“, nicméně tato šance tu je. A bez koalice by patrně nebyla. KDU-ČSL se může opřít o solidní a stabilní voličskou základnu zejména na Moravě, na Vysočině a ve východních Čechách, Starostové a nezávislí jsou silní v místech, kde KDU-ČSL zatím příliš nebodovala – zejména v západních a severních Čechách. Koalice by mohla získat řadu středových voličů, a pak zejména ty, kterým jde proti srsti výprodej morálních hodnot za účelem podnikatelských zisků v Číně a v Rusku. Koalice KDU-ČSL a STAN nabízí hráz jak tomuto výprodeji, tak na druhé straně genderové protirodinné ideologii, kterou razí jedno z křídel ČSSD a které ANO bránit nebude, protože tato problematika – na rozdíl od byznysu – Andreje Babiše příliš nezajímá.

Samozřejmě, bude i dost příležitostí, jak celou věc pokazit. Na lokální úrovni může dojít ke sporům o složení kandidátek. V některých oblastech se může projevit značná nespokojenost s celým projektem. Sám za sebe ho však vítám. Jsem rád, že i tradiční strana je schopna se odhodlat k riskantnímu kroku. Dokazuje tím, že je stále živá, že tradice nemusí být v rozporu s vizí.

Na tento volební rok se tedy těším a jsem rád, že se mohu plně zapojit do politického boje za vítězství koalice.

Zdroj: Blog Dana Drápala
Foto: KDU – ČSL