V loňském roce se ve slovním duelu střetly dvě významné osobnosti politicko-kulturní scény: Slavoj Žižek a Jordan Peterson – zjednodušeně řečeno – jeden levičák a jeden pravičák. Nebo jeden individualista a jeden kolektivista, popřípadě jeden moralista a jeden šoumen? O jejich střetnutí pak vyšly články v různých internetových denících, ať pravicově či levicově zaměřených. Namátkou například zde a zde:
Texty se zabývají jak tématy onoho mediálního dialogu či duelu, tak stylem vystupování obou mužů. Svým způsobem se prý oba, přes všechny protikladné názory, na mnoha věcech shodli. Oba jsou proti politické korektnosti, oba kritizují ideologii LGBT+ a oba se proto cítí jako oběti levicových liberálů, kteří na ně útočí. To, že Žižek sám sebe nepovažuje za liberála, neznamená, že by se považoval za konzervativce. Daleko raději by působil dojmem radikála. Proto ty jeho časté provokace (jako například „sejdeme se v pekle nebo v komunismu“).
Hlasů ozývajících se proti kulturnímu liberalismu si v poslední době se zájmem všímá i filosof Václav Bělohradský. Vnímá to tak, že levicový liberalismus se historicky rozmělnil a levice se ocitá na křižovatce dějin. Levice se kamsi posunula, naznačuje Bělohradský. Už není tou politickou sílou, který stála na straně pracujících a nemajetných, jejichž postavení ve společnosti se snažila zlepšit. Její místo teď zaujala „campusová levice“ americké „zlaté mládeže“, která není vychovaná historickou odpovědností vůči společnosti. Je to levice salonní. Tato levice se z Ameriky „úspěšně“ šíří do Evropy a stává se fanatickou sektou, která neusiluje o společenský konsensus. (https://denikreferendum.cz/clanek/30862-vyluxovany-levicovy-diskurz-ne-levicovy-liberalismus ) Přitom podle Ústavy je lid zdrojem veškeré státní moci, již vykonává prostřednictvím volených orgánů. Jestliže je však společnost rozdělená v takové míře, jako je dnes, jak může Ústava vycházet z vůle lidu? Toto je velmi závažná věc! V.B. tvrdí, že každé lidské společenství vyžaduje minimálně společnou řeč a sdílený horizont očekávání.
Odkazovaný článek zmiňuje Žižeka jen okrajově. Text vznikl vlastně jako reakce na kritickou reakci vůči eseji V.B., která vyšla v Právu pod názvem „Konzervativní socialismus?“ V ní si autor všímá publikace Jeana-Claude Michéy Tajnosti levice, která na současné levicové scéně vzbudila mnoho kontroverzních postojů právě pro svou kritiku levicového liberalismu. Možná by bylo zajímavější srovnávat s Petersonem nikoliv Žižeka, nýbrž Michéu. Podle Michéy, kritizujícího liberální přístup „no limit“, bude liberál, který si nestanoví vůbec žádné hranice, nakonec „jíst své vlastní děti“. Protože všechno přece musí být dovoleno.
Jean-Claude Michéa je bývalý komunista, syn někdejšího francouzského komunistického novináře a odbojáře Abela Michéy. J.-C. Michéa vystoupil z komunistické strany v polovině sedmdesátých let, zklamán sovětskou politikou. Původně pracoval jako středoškolský profesor, v současné době je v penzi a žije na venkově, kde se zabývá ekologickým farmařením. Spolu se svou manželkou se snaží o samozásobování. Vše, co snědí, si hledí sami vyprodukovat. Michéa se nikdy nesnažil najít cestu do pařížského politicko-kulturního prostředí, sází spíš na kontakty s obyčejnými lidmi, a doufá v jejich spolupráci i v obnovu venkovských společenství.
Příznivci „konzervativního socialismu“ odmítají moderní pokrok a místo něj volí v jistém smyslu návrat. Pokrok prý směřuje proti lidskosti. Chtěli by oživit starou společnost návratem k místním samosprávám, komunitám, družstvům (která nejsou komunistickým vynálezem) a přivodit tak „milión poklidných revolucí proti kapitalistickému megastroji“, který vede planetu do zkázy. Už před sto lety prý byla vynalezena žárovka, jejíž životnost přesahuje délku lidského života. Nikdo však nemá zájem takové žárovky vyrábět, protože by na tom nic nevydělal. A tak se dává přednost plánovanému zastarávání zboží a výchově k umělým potřebám. Lidé jsou reklamou záměrně vedeni k tomu, aby toužili po stále novém a novém zboží.
Jako obranu proti tomuto destruktivnímu směřování kapitalismu vyzvedává Michéa tradice a obyčejnou slušnost, schopnost se navzájem domluvit. Michéa v knize vzpomíná staré společnosti, které fungovaly bez peněz, jen na základě „cti a daru“. Tvrdí například, že středověk neznal absolutní vlastnictví. Že bylo možno pást dobytek na společných pastvinách a ke konci sklizně i na soukromých, ať patřily komukoliv. Teprve s rozvojem kapitalismu a liberální ekonomie se začala pole ohrazovat a vlastnictví se absolutizovalo, což se bralo jako svoboda majitelů. Při čtení těch řádků mě napadlo, že podobně se v Bibli mluví například o právu chudých paběrkovat na polích těch bohatších. Bohatí a chudí se zkrátka vždycky nějak porovnali, aby společnost jakžtakž fungovala. V případě, že ne – tedy když bohatí začali chudé příliš utiskovat – přicházely pravidelně na řadu sociální bouře a s nimi špatné časy.
Michéa varuje před přílišným zasahováním státu do mezilidských vztahů. Ukazuje, co by mohlo nastat, jakmile „abstraktní logika liberálního práva začne pohlcovat všechny oblasti ne-práva“. Jinými slovy, kdyby zákony chtěly zcela nahradit oblast přirozených vztahů. Jak by asi vypadalo, kdyby rodiče vychovávali děti nikoliv ze srdce – protože je mají rádi, nýbrž proto, že na to mají děti zákonný nárok? Kdyby se lidé žijící v manželství důsledně řídili právy a povinnostmi, jaké jim ukládá zákon? Co by to byl za svět? Tady vlastně sdílí s křesťany společné obavy ze zasahování státu do soukromí.
Michéa ironizuje pokusy kulturního liberalismu zavést „úplnou rovnost“ a práva „všech na všechno“ jako nerealistické (i nemarxistické), nejen kvůli tradičním rolím a zvyklostem, ale protože v každé společnosti se uplatňuje princip zásluhovosti.
Zesměšňuje například nedávný pokus švédského socialisty o prosazení jistého způsobu vykonávání potřeby na veřejných městských toaletách https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/hezky-napad-ze-svedska-muzi-mocte-vsede.A130525_222403_pozice_128061 Ukazuje také, jak si liberální diskurs vzájemně protiřečí: Na jedné straně je snaha mužům něco nařizovat (přičemž se chtě nechtě berou v potaz anatomické detaily) a na druhé straně je zde genderová teorie, která tvrdí, že neexistuje nic, na základě čeho by mohl být definován „muž“.
Tento článek jsem napsala, protože někteří křesťané hledají obranu proti kulturnímu liberalismu u Jordana Petersona. Naposledy David Floryk. Jordan Peterson však není křesťan, ačkoliv prý bere náboženství vážně, nýbrž vychází z Nietzscheovy filosofie. Ani Jean-Claude Michéa není křesťan. Je ateista.
Peterson údajně hájí morální hodnoty muže – jedince, který má s nápravou začít u sebe, má přijmout realitu, odpovědnost za sebe, za rodinu a stát. Michéa také volá k přijetí odpovědnosti, ale hájí spíš kolektivní morální hodnoty ve stále individualističtější a liberálnější společnosti. Člověk podle něj není individuum, ale součást společnosti a společenství. Podle toho se má chovat. Člověk má spolupracovat s druhými.
Nemyslím si, že má být Peterson dáván za vzor křesťanům, nemyslím si to ani o Žižekovi nebo o Michéovi. Spíš chci poukázat na to, že i levice může mít jinou než liberální tvář, a když už se o inspiraci obracíme k nekřesťanům, kteří volají po odpovědnosti, proč ne taky k Michéovi?
Ondřej Slačálek v A2larmu píše, že už neexistuje žádné autentické „společenství“, k němuž se lze podle Michéova návodu vrátit. Lidé už jsou individualizovaní a nedá prý se s tím nic dělat. Nevím, co myslí tou autentičností, ale na venkově jistá neformální spolupráce trvá, i když v menší míře než kdysi. Sousedé si stále ještě navzájem směňují produkty (například vejce, ovoce, zeleninu), ať už za peníze nebo „jen tak“. Pokud by nastala nějaká komplikovaná ekonomická situace, spolupráce by se patrně znovu prohloubila. Představa, že by formy spolupráce mohly být řízeny „shora“, je podle mého názoru zcestná. Ale Michéa nic takového na mysli neměl.
Pokud však měl Michéa, když psal o místních samosprávách, komunitách a družstvech, na mysli něco jako kibucy, pak je to myšlenka, která by mohla být inspirativní právě pro křesťany. Neměli původní křesťané podle Skutků „všechno společné“? A řeč může být také o jiných formách spolupráce. Proč si vlastně nebrat příklad z podobenství o nepoctivém správci (Lk 16)? Vždyť „synové světla“ by měli být prozíravější (a vůči sobě navzájem vstřícnější), než „synové světa“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Eva Hájková Datum: 13. března 2020 Foto: Wikimedia Commons – Jordan Peterson
23 Komentáře
Konečný Fr.
Sovětský komunismus byl v něčem přijatelnější než dnešní nová levice. Tato nová „americká“ levice je také protikřesťanská, ale navíc nebezpečnější. U nás panovalo přesvědčení, že co je z Východu je zaostalé a co je ze Západu, nemá chybu. Tohle myšlení u některých lidí přetrvalo a mladí lidé volí Piráty s jejich protikomunistickou rétorikou a možná netuší, že ten nový komunismus je horší než ten minulý. Pan Foldyna a také i prezident jsou soc. demokraté starého střihu. Tento směr je přijatelný a volitelný i pro křesťany oproti Hamáčkově partě. Nevidím velký rozdíl od komunistů, ovšem za předpokladu zřeknutí se revoluce a militantního atheismu.
Eva Hájková
„Rysem naší globální doby je to, že svrchovanost národních států je radikálně omezena, legislativní moc zvolených parlamentů je podřízena vůli nadnárodní globalizační nomenklatury – koalici největších světových koncernů, bank a investorů. Integrujeme se do Evropské unie, která není ničím jiným než smlouvou, jež vytvořila otevřený ekonomický prostor a národní státy postupně rozpouští bohužel ne v evropském federalizovaném superstátě, založeném na nějaké sdílené ideji evropské identity, ale v technokratické říši růstu Růstu – neomezeného a stále nesmyslnějšího koloběhu výroby a spotřeby.“ (V. Bělohradský)
Ze sborníku Idea Českého státu v proměnách staletí, vyšlého v roce 2008
Karel Konečný
Poslechněte si tento proslov, a budete mít jasnější pohled na téma:
https://www.youtube.com/watch?v=UZMIbo_DxJk
Eva Hájková
Já jsem, pane Konečný, jenom obyčejná žena z lidu. Anglicky bohužel neumím.
Karel Konečný
Já jsem hloupý člověk, který se musel v práci naučit angličtinu. Podle mě pochopení výrazů v češtině lidově používaných “ pravičák“ a „levičák“, které odpovídají pojmům konzervativní a liberální, důležité pro další porozumění. V proslovu Jordan Peterson mluví o hodnotách, ,které vytvářejí hiearchie. V hiearchii je špička tvořena těmi nejúspěšnějšími a na dně jsou ti neúspěšní. Konzervativní hiearchie je málo otevřená pro nové podněty, ale dovede je velmi dobře implementovat, ale je statická. Liberální hiearchie je hodně otevřená, tvoří mnoho dalších hiearchií, ale špatně je zavádí. Pro společnost aby se posunula z bodu ve kterém se lidem špatně žije, do bodu s lepšími životními podmínkami, jsou potřební jak konzervativní tak i liberální hiearchie.
To uvádím jen velmi zkráceně, protože je důležité chápat význam pojmů, samozřejmě v podání Jordana Petersona.
Eva Hájková
Ty pojmy levice – pravice, konzervativní – liberální dnes už neplatí. Tím, jak se z jazyka vytrácí smysl, pojmy se rozmazávají a lidé se nemohou dorozumět.
Myslím, že nás z toho může vysvobodit snad jen Bůh.
Mimochodem, angličtina by neměla hrát roli mezinárodního jazyka. Zvýhodňuje to některé lidi, jejichž je rodným jazykem.
Tu roli by mělo hrát například esperanto. Za tím účelem bylo sestaveno. Mám doma učebnici, ale ještě jsem se nepříměla k tomu, abych se začala učit.
V práci jsem musela umět němčinu. Ale to už je pryč.
Karel Konečný
Ano je pravda, že nějak zařazovat lidi pod pojmy levice nebo pravice nelze, protože se názory lidí všelijak prolínají, a spíše se to používá ve smyslu hanlivém. Názory konzervativní a liberální se však nevytratily.
Když píšete o jazyku, tak je třeba napsat, že čeština je jazyk velmi bohatý, rozvětvený, a dá se napsat květnatý, a to se odráží v myšlení lidí, že chybí jasná mysl, tedy logicky uvažující. Jestliže jste zkoušela překládat z češtiny do jiných jazyků, tak zjistíte, že to moc nejde, musíte použít angličtinu.
Jiří Aron
Vy a obyčejná žena z lidu, paní Hájková? Takové se nesnaží budovat obyčejného křesťanského čtenáře podobnými úvahami, jakou jste napsala nahoře.
Mám zato, že sama dobře víte, že nejste tou osobou, za jakou se vydáváte.
Eva Hájková
Nevydávám se vůbec za nikoho a taky nikdo nejsem. Jako intelektuálka se ale necítím. To jsem tím chtěla vyjádřit.
Prostě píšu o tom, co mě zaujme a myslím si, že to zaujme třeba i někoho jiného. A taky často na něco reaguji. Teď třeba na toho Floryka.
Prostě mám spoustu myšlenek a ty myšlenky musí ze mě vycházet ven.
Chápu, že se vám článek asi nelíbí. .
Já osobně jsem musela za celý svůj život přečíst mnoho věcí, které pro mě byly „hořké k snědku“. A neustále mě někdo ovlivňoval.
Budu se snažit o politice už nepsat.
To jen ta knížka mě velmi zaujala, ačkoliv s Micheou v mnoha věcech nesouhlasím.
Jiří Aron
Jako intelektuálka se necítíte, na druhou stranu v článcích a v komentářích se to Vašimi odkazy na intelektuály jen hemží, tito převažují. Zde např. Peterson, Žižek, Bělehradský, Michéa a Slačálek.
Nemusíme se, křesťané jako celek, ani Vy, ani někteří další autoři článků na KD, pro inspiraci obracet k nekřesťanům. Po odpovědnosti volá kdekdo a intelektuálové si odpovědnost představují každý jinak a po svém; většina pak společně jako nezávislost na Bohu Bible. Nepoznali jej ani nepřijali.
Máme přece mnohem lepší zdroj než oni. Svět nemá ovlivňovat nás, ale naopak, křesťané mají být solí země, protože poznali pravé světlo, Ježíše Krista. Ty, kdo jej skutečně poznali, už světská moudrost neinspiruje a nechtějí se ani nechat v tomto směru už dál ovlivňovat.
Jan 1, 9-12. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.
Eva Hájková
Máte pravdu, pane Arone. Je třeba se zklidnit a čekat, k čemu nás Duch svatý povede.
Karel Konečný
Doufám, že se neurazíte, ale vnímám to, že prosazovat svoji vůli lze různě.
Eva Hájková
Když budete příště takto reagovat (ne na konkrétní příspěvek), pane Konečný, použijte, prosím oslovení. Bez toho není patrné, komu je váš příspěvek určen.
Posílám vám odkaz na včerejší kázání M. Putny. Třeba vás zaujme i jako agnostika.
https://www.facebook.com/martinskebohosluzby/videos/1992237840920313/UzpfSTEwMDAwNDk4MzczNDEwMDoxNDk3ODk4ODU3MDUyODkx/
Karel Konečný
Ano, máte pravdu, ten příspěvek nebyl nikomu adresně určen, a udělal jsem to záměrně. Děkuji za ten odkaz na Martina Putnu. Poslouchal jsem to asi do poloviny ( 8:36), pak se totiž začal zabývat iluzemi. Jak dobře víte je to o strachu. Velký strach mají lidé, kteří nemají jistotu, nevidí realitu dění. Jistotu získáváte vzděláním, když poznáváte také jaký člověk je, se všemi špatnými a lepšími vlastnostmi, a víte, že je to tak přirozené. Bádám v přírodě, tak je pro mě smrt naprosto přirozená, nic zvlášního. To co říká pan Putna, že se Bach těšil na smrt, pokládám jaksi za „ujeté“, protože to odporuje přirozenosti člověka, ale chápu, že je za tím ta iluze. Přirozené je, že se člověk těší ze života, z poznávání světa, ze setkávání s lidmi, a když jeho život končí, tak je s tím smířen, protože rozumí životu. Právě v logickém uvažování není možné se zabývat iluzemi, myslím tím např. co bude , různými neověřenými informacemi, a musíte chápat člověka z hlediska psychologie jeho chování a jednání. Na začátku kázání se pan Putna velmi dobře vyjádřil k situaci s nákazou, že je to u nás maličké.
Eva Hájková
Nemáte pravdu. Spousta lidí se ze života vůbec netěší, protože jejich život je nesnesitelný. Může to být jejich vlastní vinou, nebo i vinou druhých lidí. Logika vám v tom nepomůže. Proto takoví lidé volí třeba sebevraždu. To ale neznamená, že jsou smíření. Sebevražda je únik ze života beze smyslu. Lidé ji volí právě protože životu nerozumí.
Bůh je ten, kdo dává životu smysl. Proto není žádnou iluzí. Život, který má smysl, je věčný život. Smrt je poražena, i když víme, že toto naše tělo jednou zemře.
Pochopitelně, že je mnohem lepší setkat se s Ježíšem během života, nikoliv až ve smrti. Protože jen tak máme možnost tady ještě něco dobrého udělat.
Karel Konečný
Ano, spousta lidí se ze života vůbec netěší, protože je nic nezajímá. Jejich život je nesnesitelný, protože si neuvědomují, že život je o překonávání překážek, a proto má člověk mozek aby se naučil překonávat překážky. Překážky od druhých lidí, to je naprasto běžné, a přirozené, dané bezcharakterností druhých lidí, či “ dobrými skutky“, aby byli dotyční zachráněni. Logika vám pomůže v tom, že pochopíte jednání a chování lidí, a pomůže vám při rozhodování a chápání poznatků a souvislostí, protože jdete jak se říká po logické niti získaných vědomostí. Pak rozumíte událostem, životu, a to je cesta ke štěstí, které lidi hledají. Bůh nemůže být nic jiného než iluze naší omezené schopnosti poznání. Sebevražda je selhání člověka, který se zabývá jen sám sebou, a nevidí druhé lidi. Smrt je přirozená, a to že píšete o jejím poražení, je dané tím, že sníte o věčném blaženém životě, protože ten váš život, je pro vás nepřijatelný.
Eva Hájková
Jenom jestli není život nepřijatelný spíš pro vás. Co vás vlastně vede k tomu, abyste zde diskutoval?
Eva Hájková
Vaše představy o křesťanství vycházejí z Nietzscheho. Nemá smysl s vámi polemizovat.
Karel Konečný
Filozofii Friedrich Nietzsche prakticky neznám, a ani se jí nezabývám. Já jsem šťastný, a spokojený s celým svým životem, protože nebyl snadný. Diskutuji také proto, že mi vadí hrozný pesimismus, a beznaděj lidí, se kterými se setkávám, a jsou členy různých církví. Není mým zájmem Vás o něčem přesvědčit, a předpokládám, že na své úrovni si vše předberete, protože já jsem, jen obyčejný člověk, kterého zajímá jen předmět diskuze, a ne jakési prosazení svého názoru.
Eva Hájková
Předmětem diskuse k tomuto článku by ovšem měly být postoje lidí, kteří jsou v opozici vůči liberalismu. Přestože ten pojem může mít různý význam. Ale tady mu většina lidí určitý význam přikládá.
Když vy říkáte, co vám vadí, také tím prosazujete svůj názor. V opačném případě byste musel mlčet a být neviditelný.
Lidé depresivní jsou mezi křesťany i mezi nekřesťany. Nemůžete z toho dělat vůbec žádné závěry.
Eva Hájková
Nietzscheho prakticky neznáte, ale pod Florykovým článkem jste klidně napsal:
„Samozřejmě, když je vzpomenut Nietzsche, a jeho smrt Boha, tak to působí na věřící jako červená látka na býka na koridě.“
Já také Nietzscheho prakticky neznám, ale z toho co znám, se dá i leccos pravdivého vybrat.
Ostatně, na kteroukoliv osobnost se nemáme dívat jako na celek, který je třeba šmahem odmítnout, ale máme rozlišovat jednotlivé jejich myšlenky.
Nikdo totiž jako celek není pravda, ale každý občas říká pravdu a občas se mýlí (nebo dokonce lže).
Karel Konečný
Děkuji za Vaše připomínky. Když říkám co mi vadí tak trochu prosazuji svůj názor, ale já se o něj nepřu. Já si ve Vaší odpovědi uvědomuji, že lidé kteří se zabývají Biblí, tak jsou zvyklí brát text velmi vážně, někdy až otrocky.
Myslím, že je zajímavé se vždy pokusit najít motivy toho pisatele. Tím se dostávám k Vaší připomínce k Nietzsche, ano bylo to tendenční se záměrem ukázat na to, brát ten text příliš vážně, ale to zmínění Nietzsche, bylo povrchní, odporujující si následně.
K tomu Vašemu poslednímu odstavci chci napsat, že není třeba kteroukoliv osobnost šmahem odmítnout, protože ona se jaksi zhodnotí svým jednáním, které vede ke špatným následným událostem.
Eva Hájková
Ano. Nietzsche dopadl špatně. Možná skončil v pekle, které si sám způsobil.
Děkuji vám za diskusi.