Je-li řeč o kotvě, většinou se nám vybaví ta kotva, která se spouští z lodi do vody. Ačkoliv jsme národ suchozemský, který s výjimkou „šífáků“ a lodních fanoušků s loděmi zas tak často do styku nepřichází, víme, k čemu taková kotva slouží. A také si dovedeme představit, v jaké nezáviděníhodné situaci se může taková loď ocitnout, ztratí-li kotvu. Má-li však onu kotvu v pořádku, zůstane stát a nepohne se, byť by se na vodní hladině „všichni čerti ženili“. Kotva totiž, jak říká definice, je zařízení, které spojuje plavidlo se dnem vodní plochy, po které pluje. Vždyť by bylo bláhové kotvit loď na vodu, se kterou si tak snadno hraje vítr, gravitace, hydromechanika a přírodní zákonitosti vůbec. Dno však je pevné a stabilní bez ohledu na to, co se právě děje na hladině.
Podobně jako vodní hladina je nestabilní a nejistý i sám lidský život. Člověk nemající funkční kotvu je ve stejně nezáviděníhodné situaci, jako ta loď bez kotvy. A úplně stejně na tom je i ten člověk, který se s pouhou imitací kotvy bláhově snaží ukotvit svůj život zase jen na „vodní ploše“ tohoto života. Kde však vzít nějakou fungující kotvu, která „naši loď“ bezpečně ukotví na pevném „dně“? V Bibli se o takové fungující kotvě hovoří jako o kotvě duše. Pisatel listu Židům takto alegoricky nazývá naději, která se opírá o Boží slovo. Tedy naděje je tou kotvou, která způsobí, že se člověk nepohne, byť by byl i v silném proudu a bouřích životních okolností. Ne však jakákoliv naděje, ale naděje postavená na Božím neměnném a věčném slovu. Vždyť pevnost naděje je dána věrohodností toho, o co se opírá. Upne-li se člověk v naději na slovo člověka, často se taková naděje ukáže jako bláhová: rozvádí se manželé, přestože si slíbili věrnost do smrti v dobrém i zlém; člověk umírá, přestože ho jeho blízcí i lékaři chlácholí slovy, že „to bude dobré“. Není však jistější naděje, než ta, která se opírá o slova Toho, který se nemění, je věčný, dokonalý, věrný, dobrý, spravedlivý a pravdivý. Jen ten je hoden bezmezné důvěry. Bůh.
Naší jedinou spolehlivou kotvou v tomto životě je tedy naděje, která je postavena na pravdivosti Božího slova. A Pánbůh to zařídil tak, že každý z nás má toto slovo k dispozici – ve svých Biblích. Vám, kdo ji ještě nemáte a nečtete si v ní, naléhavě doporučuji, abyste to napravili.
Závěrem zmíním ještě jednou obraz z úvodu tohoto zamyšlení: loď, aby sloužila svému účelu, tedy aby byla skutečným plavidlem, využívá vlastností vody ke svému pohybu. Ale při potřebě ukotvení se jí tytéž vlastnosti vody stávají nepřátelské. Kotva je tím, co jí pomůže toto překonat. Stejně tak život, aby byl skutečným životem, musí plynout, vyvíjet se – a tím má v sobě zakódovánu nestabilitu. Proto živoucí člověk, stejně jako ta loď, potřebuje mít spolehlivou kotvu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov Datum: 25, ledna 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
13 Komentáře
Olga Nedbalová
Nádherný komentář, není k tomu co dodat.
Eva Hájková
Také se mi ten text líbí.
Jaroslav Rada
Amen! Jen bych upřesnil: Čím je vlastně Bible v tomto podobenství? Tím mořským dnem, nikoliv tou kotvou, ta je spojena s lodí. K výkladu Písma ovšem potřebujeme zjevení skrze Ducha svatého a tím je vítr, který žene plachetnici tam, kam sám chce. Buď blíž k Bohu, nebo na misii zpět do světa, ale to ukotvení do Slova potřebujeme mít vždycky po ruce.
Mám v záloze podobnou modernější metaforu. Chození s Bohem je jako rádio. To nefunguje bez antény a uzemění. Tou anténou je buď modlitba (vysílač), nebo slyšení Božího hlasu ve zjevení (přijímač). Pokud ale nebudeme mít náležité uzemění v Písmu, hrozí, že zaslechneme jiného ducha a přijmeme falešné zjevení. Dno a uzemění je totéž. Bible je sice shůry, ale byla Bohem dána NA ZEM.
Olga Nedbalová
Pěkná metafora, vyjadřuje zajímavým způsobem plnost křesťanova života. Je dobré se navzájem utvrzovat a povzbuzovat ve víře.
Karel Krejčí
Ano, to, co vychází z Písma, je přímo z Boha, a proto také obsahuje radost, jistotu, bezpečí, ale též správný „vítr do plachet“ 🙂
Jaroslav Rada
To je právě ten omyl mnoha křesťanů, pane Krejčí, že Ducha hledají v liteře Písma. Písmo není přímo z Boha, ale bylo inspirováno Bohem ve zjevení lidí a k jeho pochopení potřebujeme opět zjevení z nebe (Ef 1:17-19), jinak ho budeme posuzovat pouze pozemsky, po lidsku. Je to stejné, jako byste chtěl kotvu nastavovat větru jako plachtu, nebo na uzemění chytat rádiové vlny. Bibli nemůžete používat jako anténu k Bohu, ale pouze jako uzemění (ukotvení).
Neříkáme Otec, Syn a Písmo svaté, ale Otec, Syn a Duch svatý, který je Bůh přicházející přímo z Boha a né pouze z Písma.
Křesťané nejsou (neměli by být) lidmi knihy, jak to o nás trvrdí Korán, ale lidmi osoby. Bůh je větší než jeho kniha, protože je osoba.
Karel Krejčí
No, já v tom žádný podstatný rozdíl nevidím. Tak, jako je pro bouřlivé situace nezbytná kotva, stejně tak je potřeba i příznivý vítr, abychom mohli plout dál, správným směrem. Obojí má nepochybně pro náš růst smysl. K porozumění a chápání Písma – jako kotvy – je nutný Duch svatý, stejně tak jako pro správnou plavbu. Bez Ducha svatého se v žádném případě „neobejdeme“.
Eva Hájková
Ještě je zapotřebí doplnit, že loď nesmí být děravá. V tom případě by šla rychle ke dnu – kotva nekotva. Pak by se ovšem nehodil příměr pana Rady – tedy že to, co nás uzemňuje, je Písmo.
Jaroslav Rada
Metafory je třeba chápat pouze v té obraznosti, v jaké byly předneseny. V článku „Kotva duše“ bratra S. Lorence je kotva nadějí ukotvenou v Písmu. Loď je tedy celou duší a máte-li děravou duši, tak nejspíš vlivem alkoholu, drog, okultismu, politiky, ideologie, filosofie apod. a to je třeba dát vyspravit pokáním a obnovou mysli. Pak loď zůstává lodí a kotva kotvou. Stejně tak v mé (možná na představivost náročnější technické metafoře) nás Písmo neuzemňuje doslovně, ale je též ukotvením v zemi vůči anténě, která míři k nebi. Tedy Písmo uzemňuje naši anténu (modlitbu) k Bohu, který je v nebi, ke Slovu, které máme v Písmu zde na zemi. Technicky je uzemění např. drát namotaný k ústřednímu topení. V mobilech je šikovně nahrazeno feritovým magnetem, ale bez něho rádio nefunguje nikdy.
Pavla Klingerová
naše naděje není zakotvená dole na dně, ale nahoře v nebesích (koloským 1:5) a vchází až do vnitřku za oponu nebeské svatyně (židům 6:19)
Eva Hájková
Ano, to je lepší. Představují si plavce, jak (obrazně) házejí kotvu nahoru k nebesům. („neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratří pro naději zakotvenou v nebesích).
Anebo, představuji si, jak Ježíš utišuje bouři.
„Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. Přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.“
Olga Nedbalová
Všechny metafory jsou pěkné. Musíme brát v úvahu, že každý z nás má trochu jiné zkušenosti a představivost. Zatímco někomu vyhovuje více technické přirovnání například rádio, ale může být i kolo (viz. Komenského Hlubina bezpečnosti), jiný má raději přírodu. Krásné je také přirovnání ke stromu:
Šťastný člověk, který doufá v Boha, jehož oporou je Bůh!
Je jako strom, který je zasazen u vody,
který své kořeny vyhání k potoku;
když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené,
ani v suchém roce nemá starosti, nepřestává nést ovoce.” (Jer 17,5-8)
Hlavní je vědět, že Ježíš Kristus je pro nás jediná cesta, pravda i život. Ostatně Písmo samo je plné metafor a některé jsou pro nás již trochu obtížnější. Třeba hořčičné zrno. Já měla trochu problém si představit strom, ve kterém hnízdí ptáci. V současné době je hořčice bylina, která dosahuje maximálně výšky 1 metr. Ale následně jsem dospěla k tomu, že se nemusím až tak trápit těmito technickými detaily. Důležité je poselství, Písmo není agrotechnická příručka 🙂
Realtoltek
19Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, 20kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu…
18Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.19Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně 20tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo.
Za oponou je tedy ten jediný a skutečný poklad… Kotvou duše je tedy Svatý duch.