Tyto dva pojmy nevymyslel až teprve Václav Havel. Určitě je však vytáhl z hlubin zapomnění a důkladně je oprášil. Než je zakomponoval do svého okřídleného sloganu „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, vnímali jsme vesměs pravdu jako rozbředlé filosofické klišé a láska nám byla mnohoznačným termínem z erotiky.
Polistopadový revoluční pathos, v němž bylo staré prohlášeno za špatné a nové za dobré, vložil do těchto pozapomenutých pojmů nový náboj. Žel, za cenu toho, že zdeformoval jejich původní obsah. Pravdu jsme totiž ztotožnili se svými názory a lásku, kterou jsme si rovněž monopolně přivlastnili, jsme učinili argumentem pro naši morální převahu nade všemi, kteří viděli věci jinak.
Na začátku to bylo jednoduché. Většina národa tvořila tu správnou, tedy morální skupinu. Menšina, která se od „starých struktur“ dostatečně nedistancovala, tvořila skupinu nemorální. Jak se ovšem společnost dále názorově rozrůzňovala, začalo v ní vznikat napětí. Osobně jsem je zakusil už půl roku po listopadu 89. Připravil jsem tehdy jako redaktor Náboženské redakce Českého rozhlasu pořad k výročí upálení Mistra Jana Husa. Vedoucí redaktor jej však nepřijal s tím, že jde o komunistickou propagandu. Když jsem odmítl pořad přepracovat, vyrobil ho on františkán s kolegou jezuitou. Závěrečná věta zněla: „I kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“ (1Kor 13,3).
Dnes je veřejnoprávním sektorem vydáván za jakousi „pravdorodičku“ konglomerát osob nazývaných elity. Tato skupina tvoří ve společnosti zjevnou menšinu. Ze svých politických, ekonomických, mediálních, vzdělávacích a kulturních profesních pozic ji však má možnost velice výrazně ovlivňovat. Její sílu umocňuje i vzájemná kooperace. Ekonomicky mocní v ní finančně subvencují ty, kteří mají společenský vliv a ti jim to názorovým formováním veřejného mínění vracejí. Jedná se vlastně o klasický model vládnutí, založený na spolupráci moci světské a moci duchovní. Pravdu v něm před veřejností garantují akademické tituly této věrchušky, lásku pak dokazuje její charitativní a filantropické nasazení.
Celospolečenský pathos, který před třiceti lety učinil z pravdy a lásky něžnou pěst sametové revoluce, sice vyprchal, tyto výrazy však z našeho slovníku nezmizely. Mají v sobě totiž sílu absolutního. Kdo stojí na straně pravdy a lásky, ten se těší respektu a stává se morální autoritou. To ovšem vede stále znovu k pokusům zamaskovat pravdou a láskou své skutečně záměry a získat s jejich krytím osobní profit. Proto nelze každému, kdo se pravdou a láskou zaštiťuje, věřit, že mu skutečně o pravdu a lásku jde.
Žádná totalitní ideologie se veřejnosti nedoporučuje tím, že chce vytvořit společnost lži a nenávisti. Vždy se zaštiťuje něčím navýsost vznešeným. Obvykle tím, že chce nastolit nejvyšší představitelné dobro.
Úporná snaha elit zprivatizovat si pravdu a lásku pro sebe způsobuje, že obsah těchto pojmů opět devalvuje. Právě tato devalvace dala vzniknout výrazu „pravdoláskaři“. Lidová tvořivost jím paroduje ty, kteří se pokoušejí obestřít své názory aurou morální nezpochybnitelnosti, aby je tak donutili ostatní přijmout. Ani mně jako faráři dnes nejdou slova pravda a láska z úst tak hladce jako kdysi. Nelze prostě nevnímat, že každé užití této dvojice slov vyvolává asociaci politické formace, která si je přivlastnila. Poslouchač tak může snadno znejistět, zda je odkazován k nejhlubším základům lidství nebo k podpoře věrchušky. Slova, která se zprofanují, je nejspíš dobré na čas opustit a nahradit je synonymy.
V latině existuje úsloví „corruptio optimi, pessima“. Zkazí-li se to nejlepší, stane se z toho to nejhorší. Pravda a láska samozřejmě nemohou změnit svou podstatu. Mohou však být zneužity tím, že jejich absolutní kvalita slouží k zakrytí něčeho plytkého či vysloveně podlého. Vzpomeňme jak lidumilné, zbožné a velkorysé návrhy dává v biblickém příběhu o pokušení na poušti Ježíši ďábel. Ježíš je všechny odmítne. Ví totiž, že jejich úslužná forma rafinovaně zakrývá falešný obsah. Ďáblovi nejde ani o lidi ani o Boha. Jde mu pouze o moc. O moc nad pravdou a láskou. O moc nad člověkem i nad Bohem. Na všechny, kteří vystupují jako ztělesnění pravdy a lásky, si je třeba dávat pozor. Zneužitá pravda a láska totiž nejsou ničím jiným nežli lží a nenávistí. A ty neosvobozují, nýbrž zotročují.
Autor: Emanuel Vejnar, evangelický farář Foto: Facebook, Ilustrační, Datum: 11. ledna 2020
24 Komentáře
Karel Konečný
Myslím, že nejprve je třeba pojmy pravda a láska definovat, protože lidé mají o těchto pojmech naprosto různé představy. Nejprve je důležité oddělit emoce a pocity od logického myšlení pro vysvětlení obou pojmů. Dále se do toho nechci pouštět, je to předmětem nauky, které se říká etika. Samozřejmě, že i moto Pravda vítězí je zavádějící, protože nabádá k deklasování protivníka třeba i fyzickou silou. Prostě vidíte jen nepřátele vaší pravdy.
Eva Hájková
Slova nelze zaměňovat se samotnou pravdou a láskou, tedy pojmy nelze ztotožnit s obsahem. Slova pravda a láska jsou jako onen pověstný filosofův prst ukazující na Měsíc, který nelze zaměnit se samotným Měsícem. Někdo navíc chce Měsíc nalézt a vnímat sám, ne aby mu na něj ukazoval něčí prst.
Máte pravdu, že je špatné, jestliže se někdo s pravdou a láskou sám zcela ztotožní. Pak ti, kteří ho kritizují, jsou nutně na straně lži a nenávisti.
Po roce 1989 jsme měli jako národ začít víc diskutovat o minulosti. Tedy zapojit do dialogu víc lidí, pokud možno všechny. Diskutovat nepředpojatě o tom, v čem jsme žili, co jsme prožili, s čím je třeba se vyrovnat, a co si představujeme dál. Místo toho k nám vtrhl divoký a nekontrolovaný kapitalismus. Dodnes pokračuje hledání viníků, na které by bylo možno ukázat prstem.
V tomto smyslu (že jsme měli víc diskutovat o minulosti) se na začátku tisíciletí vyjádřil i můj oblíbený historik Josef Válka, autor mnoha prací o husitství, o Jednotě bratrské a o J.A. Komenském. Naši českoslovenští historici byli dobří. J. Válka byl dobrý už v šedesátých letech, byl postižen po událostech let 1968/1969, v historickém ústavu mohl zůstat jen jako administrativní pracovník. Bylo mu zakázáno publikovat, ale v osmdesátých letech už mu bylo povoleno psát to regionálních tisků. Vývojem po roce 1989 byl hluboce zklamán, ačkoliv on sám se mohl vrátit na univerzitu a věnovat se vědecké práci.
Nestalo se zkrátka to, co lidé očekávali. Ale někteří si už ani nepřipouštějí, že očekávali něco jiného, než co je.
Karel Konečný
Určitě slova nelze zaměňovat s obsahem pojmu, ale problém je v tom, že se lidé nedomluví, protože každý má ten obsah pojmu jiný. Historici stále bádají v hsitorii, ale při rozvrstvení společnosti mohou být pro velkou část společnosti závěry z tohoto bádání nepřijatelné, protože by i bořili různé tradice a legendy. Nyní se máme velmi dobře, podstatně lépe, než když bylo Gott mit uns, ale ono se to znovu všelijak obměňuje.
Petr Adamec
Připadá mi to dost ošklivé. a takové úplně beznadějné a pesimistické vidění světa. Nevidíte zde ve společnosti vůbec nic pravdivého? Ani nějaký dobrý apel k pravdivosti? K lásce? K něčemu dobrému?
Myslím, že prezident a vrcholní politici by měli vyzývat k nějakým hodnotám, ne jen technicistně řídit věci jako manažeři moci. Protože dávají určitý vzor. A společnost potřebuje jít za dobrem, jinak všechna technické řešení nefungují.
Masaryk byl stejný, když vyzýval k pravdivosti? Jen nějaký manipulátor?
Konečný Fr.
Mně to připadá zase moc pěkné, nadějné a optimistické. Je to jako když ta kůzlátka říkala – To není naše maminka. Pravda – to je filosofický pojem, něco abstraktního, nehmotného. Pro křesťany je pravdou člověk Ježíš, ne duch, ale člověk a Bůh v jedné osobě. Masaryk uvažoval správným směrem – Ježíš ne cezar.
Eva Hájková
Pravda má více významů. V logice znamená shodu nějakého tvrzení (výroku) se skutečností.
A pak je zde Boží pravda. Boží pravda je v podstatě totéž, co Boží spravedlnost. Proto se dřív říkalo, když někdo zemřel, že je už na pravdě Boží, tedy vlastně, že už nepodléhá světské spravedlnosti. Boží spravedlnost je jiná, než ta lidská.
Láska má samozřejmě také více významů. V řečtině se to rozlišovalo – eros, storgé, filia, agapé. Každé slovo znamená úplně jinou lásku.
Petr Adamec
Masaryk uvažoval správným směrem? Jeho Ježíš nebyl Kristus. Přesto myslím, že uvažoval správným směrem. Proč ale tedy Havel neuvažuje správným směrem? Pravda a láska … vzatá z praporu Masaryka – Pravda vítězí ???? Podle mne buď uvažovali správně oba, nebo ani jeden. Nebo jde nejvíc o tu nenáviděnou EU? Masaryk by zcela jistě pro EU byl – snažil se aktivně o integraci, spoluzakládal předchúdce OSN.
Konečný Fr.
Masaryk by se snažil o integraci V4 a Havel pro integraci do velkoněmecké říše, v duchu svých předků, kteří měli za protektorátu korektní vztahy s nacisty.
Karel Krejčí
Opravdu výstižný a pravdivý pohled. Tento současný svět „spravedlivě“ sám sebe škatulkuje, označuje a tituluje, podle množství obsažené a preferované lásky v daných argumentech. Čím více „lásky“, tím větší nárok na respekt a pravdu. Láska se stává jakýmsi platidlem (beranidlem), kterým si lze koupit přivlastnit nebo i vynutit to, co potřebujeme. Pak je ovšem divné, proč je tedy svět v takové situaci a stavu, v jakém je …
Jiří Aron
Souhlasím s článkem. Mám zato, že žádný člověk na světě, tím spíše pan Havel (který vůbec nevěřil v Kristovo evangelium, měl svého vlastního boha) si nemůže dovolit brát si něco tak vznešeného, jako je láska a pravda, jako jakousi politickou zbraň do svých, hříchem a sobectvím potřísněných, rukou.
Jan 1:17: „Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“
Eva Hájková
Jak je jistě všem známo, apoštol Pavel dělil lidi (včetně křesťanů) na Židy a Řeky. Nemyslel tím ani tak národnost, jako způsob života a způsob uvažování. Pokud by se tedy opravdu jednalo o způsob života, myšlení a uvažování, mohli bychom se i my dnes dělit na „Židy“ a Řeky“.
Karel Skalický se ve své knize Církev v Evropě, Evropa v církvi zamýšlí nad řeckým a hebrejským pojetí Boha a uvádí tam například toto:
„Bůh Řeků je Jsoucno, Pravda a Dobro – vesměs pojmy statické nadčasovosti. Bůh Hebrejů je Vedení dějinami, Věrnost danému zaslíbení a Spravedlnost, která bude nakonec přece jen zjednaná – tedy pojmy dynamické dějinnosti….
Řek hledá Boha v kontemplaci, v řádu přírody, zatímco Žid hledá Boha především skrze svá Písma. Duše řecká je převážně zraková, duše hebrejská je sluchová (Slyš Izraeli…)“
Václav Havel měl patrně spíš to „řecké“ myšlení. Proto ta pravda a láska. Nebo Pravda a Láska?
Karel Krejčí
Paní Hájková, je zcela jedno, zda posuzujeme svět zrakem nebo sluchem. Nemůžeme si nic přisvojit, pokud nám to není dáno z nebe (myšleno všeobecně), Jan 3,27. Ale pokud už budeme Boha „zatahovat“ do politiky, tak jedna skutečnost je jistá – ten, kdo žehná Izraeli, bude mu žehnat i Bůh. To je věrný Boží slib.
Eva Hájková
Já nechci Boha do politiky vůbec zatahovat.
Zrakem či sluchem sice vnímají lidé také svět, ale v tomto případě je myšleno vnímání Boží přítomnosti, poznávání Boha. Zatímco Židé (i někteří křesťané) ho vnímají a poznávají především prostřednictvím Písem – Božího Slova, tedy Starého i Nového zákona (čili jakoby slovně, sluchově), jiní ho vnímají z toho, co je kolem nich – například z přírody, z Božího stvoření (tedy jakoby zrakem, obrazně). Samozřejmě, obojí způsob vnímání byl lidem dán Bohem.
Karel Konečný
Já si myslím, že u Havla to bylo jasné v jeho postoji, že lídři ve společnosti nemají být nízcí, podlí, a bezcharakterní lidé.
Konečný Fr.
V roce 1989 tady bylo možná milion(ne chvilek) , ale členů KSČ a strana měla vše pod kontrolou. Chartistů bylo o hodně méně. A to je ta pravda a lež – šlo o politiku. Když se to otočilo, tak se ukázalo, že ten slogan – nejsme jako oni – až tak úplně neplatí.
Miroslav Kulhan
Já jsem ta cesta,PRAVDA a život-Ježíš-Přemýšlel někdo z diskutujících nad tímto vyjádřením? Pokud on je pravda,co je tedy to ostatní(lidské konání)?Podle mne pokud v není v lidském konání zastoupen Ježíš,nejde o pravdu ale spíše o podvod,chcete li, lež.Bohužel každé lidské konání bez Ježíše vede k marnost jak říká Kazatel,všechno je marnost a můžete to nazývat jak chcete,stejně je to marnost.
Eva Hájková
Já myslím, že tady všichni velmi dobře vědí, že Ježíš je Cesta, Pravda i Život.
Jde o to, že někdo těmi slovy – pravda a láska – prostě jen tak žongluje, aby upoutal pozornost, aniž by mu šlo o skutečnou pravdu a lásku. Nemyslím tím konkrétně Havla, ale třeba některé lidi, co se k němu hlásí, protože to patří k dobrému tónu.
Hlásit se ke křesťanství kdysi také patřilo k dobrému tónu, proto to lidé dělali.
Karel Konečný
Právě to stále opakované až do fanatismu zdůrazňované moto Ježíš, je u těch lidí naprosto falešné, neboť ty zvěstovatele to podle jejich postojů, a jednání, Ježíš naprosto nezajímá. Je to zřejmé, když se něco příliš chválí tak je to falešné.
Jiří Aron
Pokud někoho milujeme, tak o něm mluvíme hodně a rádi. Mám pro lidi milující Krista pochopení.
Co ale nechápu, je to, jak si může být agnostik (píše komentáře už dostatečně často, aby se nemohl sám neodhalit), pan Karel Konečný, jistý ‚naprostou falešností‘ kohokoliv. Poznal snad tyto všechny svou zkušeností? Pochybuji.
Viz definice „agnosticismus je filosofický názor tvrdící, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha, nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit.“
Karel Konečný
Rovněž se tím nemusíme vůbec zabývat, protože to nemá smysl.
Karel Krejčí
Pro J.Arona 9:49
Pan Konečný je ve skutečnosti přitahován Kristem, ale odděluje jej „silná zeď“, se kterou si nedokáže poradit. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by ani neztrácel čas čtením těchto pošetilých a málo inteligentních úvah, které se zabývají „něčím“, co nijak nelze uchopit ani dokázat. Modleme se za něho, tak jako za každého jiného. Bůh nikomu nestraní.
Konečný Fr.
Že je Ježíš pravda, je naprosto nesamozřejmé a pro mnoho lidí nesmysl a proto je to třeba říkat stále znovu.
Jiří Aron
V diskusi výše jsem citoval: „Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ Takže s Vámi souhlasím.
Adam Hladky
„Vedoucí redaktor jej však nepřijal s tím, že jde o komunistickou propagandu“
.. no .. bylo by imho docela zajímavé ten článek dát k dispozici přečíst .. a pak nechat čtenářům posoudit.