Institut Williama Wilberforce k problematice eutanázie a doprovázení umírajících

Institut Williama Wilberforce se staví proti návrhu na uzákonění eutanázie v naší zemi. Lidský život dostáváme jako dar od Boha a tento dar nezpochybňujeme ani ve chvíli nemoci a umírání. Sdílíme bolest s lidmi, kteří procházejí těžkými chvílemi nemoci, prázdnoty života a umírání. Přesto se stavíme proti návrhu, který směřuje k řešení nemoci, lidské opuštěnosti a samoty zabíjením lidí pomocí smrtícího prostředku. Plně chápeme, že není správné udržovat život za každou cenu, když již není výhled na zlepšení zdravotního stavu a přirozeně přichází konec života. Vítáme možnost, že pacienti a jejich rodiny se mohou vyjádřit k případnému odmítnutí resuscitace, pokud se již nejedná o plnohodnotný život a nadějný výhled, což náš právní systém umožňuje.

Vítáme velký rozvoj paliativní léčby, kterou dobrý lékař může pomoci pacientům důstojně zemřít. Odborníci v této oblasti (mezi nimi zvl. MUDr. Marie Svatošová), jasně sdělují, že dnes nemocní lidé nemusejí trpět nesnesitelnou bolestí. K tomu v naší zemi směřuje rozvoj hospicového hnutí a také mobilní hospicové péče. Toto hnutí již pomohlo mnoha lidem v naší zemi a dále se rozvíjí. Při správném uplatnění paliativní léčby a laskavé péče školených odborníků mohou lidé odcházet z tohoto života důstojnou smrtí.

Zkušenosti ze zemí, které eutanázii již delší dobu praktikují, jak zaznělo nedávno na konferenci o paliativní léčbě v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (Holandsko, Belgie, Lucembursko), ukazují na prudký nárůst počtu eutanazií, které jsou vykonávány nejen na těžce nemocných, ale také na lidech, kteří jsou opuštěni, zklamáni životem se ztrátou jeho smyslu. Tato fakta svědčí o krizi mezilidských vztahů, o vážných sociálních problémech ve společnosti, a to je něco, co je třeba řešit jinými způsoby. Zahraniční zkušenosti z míst, kde je uzákoněna eutanázie, jednoznačně potvrzují možnosti zneužití takového zákona a usmrcení jednotlivců bez jejich souhlasu či v momentální životní krizi, kterou je možné řešit terapií, pastorační a sociální pomocí. Legalizace eutanazie je „šikmou plochou“, po které již následuje pouze její rozšiřování na děti a lidi se ztrátou smyslu života. Eutanázie nemůže být bezpečně regulována a lidé pohybující se v mezních situacích života mohou být vystaveni psychickému tlaku na ukončení života. Psychický může být vyvíjen také na rodiče jakkoli postižených dětí.

Zasazujeme se o podporu paliativní péče a dalšího rozvoje hospicového hnutí. Nesouhlasíme s tím, aby naši lékaři byli nuceni k usmrcování pacientů. Doporučujeme přípravu a školení dalších pracovníků pro zmíněné mezní situace lidského života. Eutanázie není důstojná a ani milosrdná smrt. Problém utrpení nelze vyřešit zabitím trpícího.

Jménem Institutu Williama Wilberforce

ThDr. Pavel Černý, Th.D., předseda RNDr. Mojmír Kallus, místopředseda Praha, 11. 12. 2019