Od sovětské armády ke kněžství: víra ve stínu totalitního režimu

„Jako chlapec jsem cítil, že cílem mého života je stát se knězem,“ řekl Viktor Pogrebni. Knězem byl vysvěcen před sedmi lety v Kyjevě. V té době mu bylo již 66 let.

Příběh Viktora začal v srdci Podněstří, na území, které si po rozpadu Sovětského svazu nárokovalo Moldavsko a je stále předmětem sporu.

Z jeho rodné vesnice vyšlo mnoho katolických kněží díky živé katolické komunitě. Věřící se nebáli svědčit o víře až do doby, kdy byla církev zakázána. Byla to sedmdesátá léta a komunistický režim vše ovládal.

Viktorův sen stát se knězem byl vážně narušen v den, kdy byl povolán do služby u námořnictva. Tehdy cítil, že odchází ze své rodné obce Slobozia-Rascov navždy. Poté, co dokončil povinnou vojenskou službu, zůstal v řadách sovětské armády a stal se důstojníkem. Později navštěvoval vojenskou školu v Kaliningradu.

Byl daleko od své vesnice a od svého snu vstoupit do semináře, který i nadále nosil ve svém srdci. „Pustil jsem se do budování vojenské kariéry; byl jsem respektován a měl zodpovědnost. Můj život se změnil a potkal jsem se s pěknou dívkou, s níž jsem se oženil v roce 1970. Stál jsem před oltářem a sliboval, že budu dobrý manžel,“ řekl v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas.

Viktor vyprávěl, jak těžké bylo praktikovat víru pod podezírajícíma očima komunistického režimu a v přísné struktuře armády. „Byl jsem ve složité situaci, když jsem sloužil ve vojenském zařízení na severním pólu, a moji nadřízení u mne našli kopie evangelií. Pak znovu, když policie zjistila, že jsem pomáhal stavět kostel v rodné dědině,“ popisuje, jak se snažil praktikovat svou víru během služby v armádě. „Nahlásili mě nadřízeným a vyslýchali mě,“ poznamenal.

„Kdykoli jsem mohl, navštěvoval jsem katolický kostel, který stál naproti kancelářím KGB. Musel jsem dávat pozor, abych mě nikdo neviděl. Byl jsem tajným katolíkem.“

„Miloval jsem svou ženu. Narodily se nám dvě děti, pak se oženily a stal jsem se dědečkem, obdarovaným třemi vnoučaty. Také jsem s radostí sledoval cestu svého bratra, který se stal knězem,“ uvedl ke svému životu v manželství.

Když se komunistický režim zhroutil, Viktorův život dosáhl dalšího bodu obratu, když mohl začít svobodně praktikovat své přesvědčení a vést své děti ke křesťanské víře beze strachu.

Po úspěšné vojenské kariéře nakonec odešel do důchodu. V roce 2008 jeho manželka zemřela a Viktor se ocitl sám. Osobní situace ho vedla k tomu, aby znovu začal přemýšlet o svém dětském cíli stát se knězem. Tentýž rok ho biskup z Kyjeva přivítal v semináři.

O čtyři roky později, 7. ledna 2012, byl Viktor opět před oltářem, ale tentokrát obdržel své kněžské svěcení, obklopen členy rodiny a svým mladším bratrem, který byl už knězem několik let.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

-mn-  Datum: 25. záři 2019  Foto: Wikipedie – ilustrační