V rozhovoru s čínskými státními novinami vatikánský ministr zahraničí kardinál Pietro Parolin uvítal příležitost pro Čínu a Vatikán spolupracovat na „vybudování bezpečnějšího a prosperujícího světa,“ informuje Catholic Herald.
„Dva velké a sofistikované mezinárodní subjekty – jako Čína a Apoštolský stolec – si mohou být stále více vědomy společné odpovědnosti za vážné problémy naší doby,“ uvedl Parolin v rozhovoru pro Global Times.
The Global Times je anglická verze deníku Ústředního výboru Komunistické strany Číny, připomíná Catholic Herald.
Kardinál řekl, že katolická misionářská praxe a čínská vládní kampaň, se mohou „doplňovat“ a „mohou otevřít cesty k dialogu“.
„Inkulturace je nezbytnou podmínkou pro řádné ohlašování evangelia, které vyžaduje, aby na jedné straně zajistilo jeho autentickou čistotu a integritu a na druhé straně ji prezentovalo podle specifických zkušeností každého člověka a kultury,“ řekl.
Parolin poukázal na příklad jezuitského misionáře ze 16. století Mattea Ricciho jako vynikajícího svědka plodné inkulturace v Číně.
Kardinál Zen kritizuje Vatikán za vstřícné kroky vůči komunistické Číně
„Svatá stolice a Peking přerušily vztahy v padesátých letech. Katolíci a jiní věřící byli zatýkáni a posíláni do pracovních táborů. Celý národ byl pod otrockým jhem. Tyto věci zapomínáme příliš snadno. Zapomínáme také na to, že nikdy nemůžete mít skutečně dobrou dohodu s totalitním režimem,“ tvrdí v článku pro NY Times kardinál Zen.
„Čína se sice otevřela, ale i dnes je vše pod kontrolou Čínské komunistické strany. Oficiální církev v Číně je řízena tzv. Vlasteneckým sdružením a biskupskou konferencí, obě pod palcem strany,“ poukazuje čínský kardinál na vztahy mezi církví a státem.
Emeritní kardinál ve svém komentáři kritizuje papežův optimizmus vůči komunizmu, který je podporován „cyniky kolem něj“. Obává se, že i případná návštěva Číny by stejně pro církev nepřinesla nic prospěšného, tak jak příliš nepomohla ani Františkova návštěva křesťanům na Kubě.
„Věřící v Číně trpí a nyní se dostávají pod rostoucí tlak. Vláda v roce 2018 zpřísnila předpisy týkající se náboženské praxe. Kněží podzemní církve mi říkají, že odrazují farníky od účasti na mši, aby se vyhnuli zatčení,“ popisuje situaci podzemní církve Zen.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-mn- Foto: screenshot YouTube – papež František a činský prezident Si Ťin-pching
10 Komentáře
Karel Krejčí
Pro ty, pro které je stále velkým problémem nebo téměř nemyslitelné porovnávat aktivity papežů s tím, co je psáno v Písmu – malé „postrčení“ …
Karel Krejčí
Navíc, je to vlastně velmi paradoxní situace. Skrze papeže Bůh nejedná a i kdyby, k čemu by to bylo platné v silně ateistické zemi?
Eva Hájková
Proč myslíte, pane Krejčí, že skrze papeže Bůh nejedná? Nejedná skrze něj samozřejmě proto, protože je papež, ale protože je člověk.
Mimochodem, Bůh jedná i skrze lidi, kteří jsou mu naprosto vzdáleni. Mám vám vypočítat z Bible, kolikrát Hospodin zatvrdil něčí srdce? Nejednal tedy?
Ale Františkovo srdce není tvrdé. I když do jisté míry slouží té nedemokratické organizaci zvané církev římskokatolická.
Karel Krejčí
Paní Hájková, aktivity papeže sice mají na povrch „punc“ zbožnosti a vůbec nepochybuji, že by to nepramenilo z jeho dobrého srdce (jednou jsem se již o tom zmínil). To, co je však ještě za tím vším ukryto, kdo ve skutečnosti – obrazně řečeno – tahá za jeho „nitky“ není Bůh. Bůh jistě není takový, aby na jedné straně si kohokoli propůjčoval do pozitivní role a pak to (jedno kdy) použil proti němu tak, jak je uvedeno v Písmu. To, co se děje a je otázkou brzké budoucnosti, je ještě větší „divadlo“, než si připouštíte.
Eva Hájková
Pane Krejčí, snad nechcete říct, že „již chví se světa základ vratký“?
Karel Krejčí
Paní Hájková, ještě navážu na předešlý „můj“ příspěvek. Víte jaká je snad největší chyba nebo omyl, ohledně dění v současném světě? Svět je sveden od existence pravdy a působnosti naprosté Boží svrchovanosti a nechává se nachytat na satanovy „světské mucholapky“. Bezpochyby nejúčinnější „mucholapka“ je výhrůžka nedostatkem lásky, pochopení, tolerance, výrazy končící na „fobie“ a pod. Z úst vysoce postaveného politika nebo „duchovního“ mají tyto výtky téměř zázračnou moc, aby se každý přinejmenším alespoň zastyděl. Svět nestojí pevně na skále, ale třepe se bezmocně na satanových mucholapkách. Jako pomůcku pro pochopení, si vypůjčím tento výstižný příspěvek, který byl zde již publikován:
Tomáš Strapek Čeho “kousek”lidem Evropy dnes stačí???Prochází se Jeden člověk s ďáblem po zemi a tu člověk spatří v dáli jiného člověka jak se sehne a “něco” vloží do kapsy.Co to ten člověk našel a dal do kapsy,pověz ďáble??Ďábel odpoví:Našel “kousek pravdy”.A to mu ji sebereš,že ďáble? Kdepak nechám mu ji.Myslí si,že našel pravdu celou!Ten člověk je líný a lhostejný,celou pravdu již dál hledat nebude.Ten “kousek” pravdy mu stačí a to mi vůbec nevadí!!odvětí s úšklebkem ďábel člověku.
Přesně toto se děje v současném světě. Ono náboženství je přímo „elegantní“ způsob, jak odlákat svět od Krista. Tito průměrní, mírumilovní a bezkonfliktní lidé jsou bravurní ukázkou toho jak téměř dokonale zmást tento svět dokonce na obou stranách. Je to opravdu poněkud jinak, než si myslíme … Věřme Bohu, Jeho Synu a Duchu svatému …
Eva Hájková
Máte pravdu, pane Krejčí, že lidé často vidí jenom kousek pravdy. Mohou tak zůstat v klidu a žít si svůj život. Četla jsem, že ten, kdo se chce podívat očima druhých lidí a vidět i jejich kousek pravdy, se musí zbavit svého ega.
Jenomže, dá se žít bez ega ve světě plném nebezpečí?
Konečný Fr.
Papež si asi doma zapomněl tibetskou vlajku. Mě se to zdá od papeže vcelku rozumné.
Karel Krejčí
Paní Hájková, „učebnicově“ řečeno – co není Boží vůle, je hřích. Naše ego se naopak musí zmenšovat a více spoléhat na Boží řízení. Apoštol Pavel něco podobného sděluje napomenutím, že bychom měli být schopni přijmout hutnou stravu nebo také, že bychom měli být učiteli a ne stále žáci. S životem je možné jak bojovat – jako důsledek silného ega – nebo se jím naopak nechat unášet, v důvěře, že Bůh zná nejlépe naše touhy a potřeby. Bůh nás dokonce sám nabádá, abychom Jej, vyzkoušeli. Máte pravdu, že svět je plný nebezpečí, ale Kristus sem nepřišel toto nebezpečí odstranit, ani vylepšit „životní úroveň“, přišel nás spasit.
Eva Hájková
Něco na tom bude, pane Krejčí. Z jedné knížky si pamatuji větu: „Žít jako křesťan znamená žít nebezpečně“. Myšleno zřejmě žít v nebezpečí. Ta knížka s jmenovala „Bláznovství kříže“.
Tenkrát jsem nad tou větou dlouho přemýšlela.
Bezpečnější svět možná bude, až se všichni naučí žít nebezpečně. A zároveň podle Boží vůle.