Jsem streetworker. Možná se vám v mysli jako první vybaví práce dělníka na ulici, který opravuje cestu nebo údržbáře pečujícího o veřejné prostranství. Ani jedno. Streetwork v sociální práci představuje člověka, který chodí ven do míst za lidmi, kteří prožívají těžkosti a potřebují pomoc. Konkrétně já chodím ven za dětmi a teenagery, kteří tráví většinu svého času venku, v parcích, na hřištích nebo obchodních centrech. Snažím se s nimi navázat kontakt a díky narůstající důvěře jsou otevření a sdílejí se se mnou se svými trablemi. Společně hledáme cesty, jak věci změnit, zlepšit. Svou práci dělám čtyři roky, ale za odborníka se nepovažuji.Kdo jsou ty děti a teenageři?
Naše společnost se skládá z lidí různých věkových kategorií. Děti – naše budoucnost. A přesto se mezi nimi najdou takoví, kteří nemohou za to, do jaké (ne)funkční rodiny se narodily. Problémy s financemi, žádný řád ani autorita, rodiče, kteří se nezajímají, a je to jasné. Malý, nevychovaný spratek je na světě. Tráví venku veškerý volný čas, ničí věci, krade v obchodě, potahuje svoje první cigarety, je špatně oblečený, neumí se slušně chovat a to jen proto, že se rodič nezajímá. Smutné na tom je, že za to nemůže.Vyrůstá v nefunkční rodině, možná jen s jedním rodičem, třeba mamkou, která výchovu nezvládá, třeba proto, že má další čtyři. Dítě nenajde doma to, co potřebuje a tak vyráží ven, na lov. Potká další, podobné jemu samotnému, a je z nich rázem partička, kterou nelze na ulici přehlédnout.
Po těch pár větách negativismu bych měla přidat i nějaký pozitivní příspěvek. Dítě lze formovat. Proto, potká-li ve městě streetworkra, může dojít k pozitivní změně. Jaké? To, co se děje doma, nevyřeší, ale může mu nabídnout jistou alternativu aktivního trávení volného času. Osloví jej, sdělí mu, kdo je a při navázání kontaktu začne s dítkem pracovat. Společné trávení volného času s pracovníkem nabízí povídání si o věcech, které jsou důležité, učení se pravidlům, slušné chování, půjčování různých sportovních pomůcek atd. Především se našel někdo, kdo se zajímal… Narazíte-li někdy na dítě s prvky rebelství, dejte se s ním do řeči a zanechte v něm kousek vašeho dobra. Moralizování a „ne, to nesmíš“, přijde vniveč.
